Nedůvěra je špatný společník
Ilustrační foto: ingimage.com

Nedůvěra je špatný společník

9. 11. 2018

Ten řemeslník nám určitě naúčtoval přehnanou cenu. Všichni politici lžou. Zprávy v médiích jsou záměrně zkreslené. Novináři s námi manipulují. To ovoce na tržišti rozhodně není čerstvé, prodávají tam samí podvodníci. Někdo zvoní, to bude zloděj.

Nedůvěra může být v životě prospěšná stejně jako nebezpečná. Poněkud alarmující je skutečnost, že nedůvěřivých lidí mezi obyvateli České republiky přibývá.

Důvěřivý člověk to má často v životě těžké. Pokud natrefí na lumpa či podvodníka, bývá snadnou obětí. Nedůvěřiví lidé pak říkají: dobře mu tak, mně se nic takového stát nemůže. Mají pravdu, ale jen do té míry, pokud se nedůvěra nemění v podezíravost. Zkrátka, pokud naše životy neovládne tak, že zapomeneme na to, že existuje i důvěra.

Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity probíhá dlouholetý výzkum, který sleduje, nakolik se ve společnosti proměňuje důvěra a míra tolerance. Data jsou sbírána už od devadesátých let minulého století a jsou porovnávána se výsledky stejných průzkumů v dalších zemích. Závěry? Třiadvacet procent Čech si nyní myslí, že ostatním lidem je možno věřit, ostatní se přiklánějí k názoru, že spíše ne nebo vůbec ne. Ve vyspělých zemích přitom na otázku, zda je možné jiným lidem důvěřovat, odpovědělo, že ano plných čtyřicet procent obyvatel. Výsledkem je zjištění, že Češi si mezi sebou navzájem důvěřují nejméně od začátku výzkumu.

Od roku 1999 mezi obyvateli České republiky také značně poklesla důvěra v instituce jako je Evropská unie či Organizace spojených národů. Naopak stoupla důvěra v policii a armádu. Ale pozor, až jednačtyřicet procent respondentů odpovědělo kladně na otázku, zda se domnívají, že oficiální tvrzení často zakrývají pravdu.

Politolog Roman Chytilek, který se na průzkumu podílí, uvádí, že názory Čechů na konspirační teorie jsou velmi překvapivé. „Více inklinují ke kospiračním teoriím senioři a lidé s nižším vzděláním,“ řekl. V běžném životě může takové inklinování k nedůvěře pořádně znepříjemňovat život. A to nejen nedůvěřivému člověku, ale především lidem v jeho okolí.

„Kamarádka se v posledních letech velice mění. Stále sedí u počítače a pročítá nějaké podivné weby plné konspiračních teorií. Pak mi o nich vždy vypráví. Vůbec není schopna říct, z jakého jsou zdroje. Není schopna rozlišovat, že existují různé typy médií. Zasekla se v době, kdy kdysi existovala jediná televizní stanice a pár novin. Bere to tak, že co je napsáno, to je pravda, ale vůbec není schopna přijmout fakt, že nyní si v podstatě kde kdo může založit web, psát na něm cokoli, tedy šířit i nepravdy a záměrné lži,“ říká třiasedmdesátiletá Jana, který řadu let pracovala v nakladatelství. Se svou přítelkyní se nyní často hádá. „Snažím se jí vysvětlit, že takovým přístupem k životu, kdy si myslí, že všude kolem nás je zlo a všichni nám lžou, si sama škodí. Zdá se mi rok od roku méně zábavná, méně bezstarostná. Nedávno jsme zašli na kafe a ona začala hovor větou: Víš o tom, že náš starosta dostal od nějaké neziskovky tři miliony na soukromý účet za to, že zdejší školu přebuduje na ubytovnu pro uprchlíky z Afriky a děcka budou muset jezdit do školy do sousedního města? No co jí na to říct?“

Jedna ostravská rodina je nešťastná z šedesátiletého Antonína. Jeho neteř vypráví: „Strýce jsme měli vždy velmi rádi. Když zemřel můj táta, vlastně mi ho tak trochu nahradil. V poslední době jako by z něj byl jiný člověk. Onemocněl, musel jít do invalidního důchodu. To, že se přestal stýkat s lidmi z práce, kteří byli vzdělaní a moc fajn, se na něm odrazilo. Pořád se baví s divnými chlapíky, kteří vysedávají v místní herně. Pak vypráví jen o tom, kde kdo koho okradl a podvedl. Vysvětlila jsem mu, že záleží na tom, v jakém prostředí se pohybuje. Že já si nemyslím, že by mě někdo z mých kamarádů chtěl okrást či podvést. Řekl mi, že jsou hloupá a důvěřivá, protože svět je plný špatných lidí. Podle něj je to se vztahy mezi lidmi rok od roku horší.“ Rodina se kvůli tomu často hádá. Antonín například nedávno ztropil scénu, že mu poštovní doručovatelka ukradla odpadkový koš, který měl za dveřmi. Pošťačka se oprávněně urazila a nakonec se ukázalo, že Antonín starý špinavý odpadkový koš zapomněl u kontejneru. „Neomluvil se, ale řekl větu: no, kdo ví, jak to bylo,“ říká k tomu jeho neteř.

Psychologové označují skutečnost, že mnozí lidé zejména vyššího věku často podléhají pocitům nedůvěry, za přirozený. Hodně už prožili, mnohokrát se v životě spálili, museli čelit mnoha obtížným situacím. Zejména lidé velmi vysokého věku, kteří prožili válku, totalitu či normalizaci následující po okupaci Československa sovětskými vojsky, jsou často opatrní a dobře vědí, že i nejlepší přítel může důvěru zklamat.

Na druhé straně je právě mezi nimi mnoho moudrých, životem poučených lidí, kteří nejlépe vědí, že i v nejtěžších životních situacích se zpravidla vždy najde někdo ochotný pomoci, někdo, komu je možno důvěřovat. Ale dobrá zpráva na závěr. Přestože dlouholetý průzkum na toto téma v poslední době naznačuje, že jsme spíše národem nedůvěřivců, vyplynulo z něj, že z hlediska důvěry v politické uspořádání u lidí vítězí současná demokracie. A to přesto, že jsou si vědomi všech negativních jevů, které ji provázejí. Počet obyvatel České republiky, kteří uvedli, že věří v demokracii, se za posledních deset let výrazně zvýšil.

Hodnocení:
(3.8 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Ptáček
Paní Olgo, ono nejde o sumu, viz třeba nároky p. Altnera po ČSSD. Spíše mne mrzí že jsem se nechal napálit i kdybych přišel jen o zapalovač. Prožil jsem dvanáct let u ochranky velkého podniku, a kolikrát nás lupiči nebo i jejich zaměstnanci podvedli, škoda mluvit. Vždy jsme tu fintu odhalili, třeba i pozdě a udělali opatření a bum, vyšla zase jiná, nová finta. Škoda v tomto případě není podstatná, ale to že jste zase naletěli nas..
Marie Metelková
Zajímalo by mě, jaké je praktické využití tohoto univerzitního výzkumu. Pokud výsledek nebude zaměřen na likvidaci příčin alespoň toho největšího šlendriánu, nemá vůbec význam. Začala bych novinářskou etikou.
ivana kosťunová
Pane Komíne, byl jste na správné cestě. Jenom velmi zjednodušeně - pokud si uplatníte DPH z faktury, kterou vystavil nespolehlivý plátce daně, a on tu daň nezaplatí, bude ji Finanční úřad vymáhat po vás.
olga skopanova
Jen by mě zajímalo, kdo z diskutujících byl skutečně podveden tak, že třeba přišel o větší sumu peněz?
František Komín
Plný souhlas s paní Kosťunovou. Většina lidí je slušných, ale opatrnost je nutná ("důvěřuj, ale prověřuj"). Hlavně nevěřit různým nabízečům čehokoliv nápadně výhodného od zboží po investice ("všechno je jinak" a "nic není zadarmo"). Na pana Ptáčka mám dotaz kde přišel na toho náhradního plátce DPH. Při hledání na internetu jsem narazil jen na termín "nespolehlivý plátce DPH".
ivana kosťunová
Myslím, že kdyby to Libor nepoznal z vlastní zkušenosti, nevymýšlel by si to. Že to je naprosto absurdní a neuvěřitelné, s tím souhlasím.
Danuše Onderková
Libore, neví jak to u vás u soudu chodí, ale s malým zlodějíčkem soud ztrácí 10 let? Nepřehnal jste to? Také dělám u soudu a už skoro 40 let a i malé zlodějíčky jsme tam měli, ale táhlo se to maximálně rok a půl a potom byl amnestován presidentem. Proto vám právě toto nevěřím. Neříkám, že všem věřím, ale jak zde již bylo zmíněno, důvěřuj, ale prověřuj. Zatím se mi to vyplatilo. Ale ten soud, vám opravdu nevěřím. Už proto, že vím jak soudům ubývají pravomoce, pro které se občas jednání protahují.
Zdeňka Popková
Zdravím vás přátele, přečetla jsem si všechny komentáře k danému příspěvku a moc mě to pobavilo. Pan Ptáček to napsal zábavně i věrohodně, nevím proč by ho měl někdo odsuzovat, kdo má podobné zkušenosti, tak mu dá za pravdu. Líbí se mě komentář i paní Doušové, a já sama si opravdu říkám důvěřuj ale prověřuj, je dnes je takových "vychcánků", že by člověk nalít nato tata. Ale ještě nejsem tak stará, takže to dávám hůře bude, až člověk dosáhne 80 let, i když jak kdo !!!!
Marie Doušová
Říká se podle sebe soudím tebe, vím že je to jen pořekadlo ,ale já jsem dost důvěřivá a často na to doplatím. Přesto věřím , že bez důvěry se nedá žít.
ivana kosťunová
Je třeba hledat příčinu - za války, i za minulého režimu byli mezi českými lidmi udavači. Také státní instituce k pocitu bezpečí příliš nepřispívají, jak popsal níže Libor. V životě jsem poznala lidi obojího typu- udavače, i skvělé lidi, ochotné pomoci. Takže si nemyslím, že je tak zle, jenom se vyplatí dodržovat takové to "důvěřuj, ale prověřuj" U starších lidí to snad ani není nedůvěra, ale podvědomé obavy pramenící z toho, že si starý člověk uvědomuje, že už nemá bystré reakce, situace si vyhodnocuje pomaleji, tak je raději preventivně nedůvěřivý.
Jitka Caklová
Být takto "nepesmismistická", zatloukla bych okna prknama, dveře zamkla na dva západy, zajistila závorou a "nevystrčila bych nos z baráku". Ale pokud to tak někdo má, tak proč ne. Proti gustu žádný dišputát.
olga skopanova
No promiňte pane Ptáčku, ale to už hraničí s paranoidou nechcete vyhledat lékaře?
Libor Ptáček
RE: Alarmující je skutečnost, že nedůvěřivých lidí mezi obyvateli České republiky přibývá. * A mají recht. Jen se podívejte kdo nám vládne. Nevěřím Parlamentu, policii, soudům a většině státních institucí. A podle toho se chovají dnes všichni, vždyť lhát a okrádat je dnes běžné. Sledujete co si dovolí třeba exekutoři, Česká kancelář pojistitelů nebo Finanční úřady vybírat DPH od náhradního plátce a to s posvěcením státu. Okrádá se všude a je to většinou beztrestné, není síla ani chuť to trestat. Já mám u soudu už deset let a osmdesát stání případ běžného zlodějíčka, za tu dobu nic nového, případ jednoduchý, ale má dobré právníky tak se to natahuje. Nejsem pesimista, ale kam vlezu tam čekám podraz a vyplácí se mi to. A jsem tak opatrný až je to občas k smíchu, i mně. K svačině mi nabídli housky a ptají se jestli chci slanou nebo neslanou, tak odpovídám, pokud to je bez příplatku za tu sůl tak slanou.
Věra Ježková
Od maminky jsem slýchala, že dědeček říkával „Nikomu nevěř“. Já si to nepamatuji a žít bych s tím nemohla. Občas jsem se samozřejmě napálila nebo zklamala, ale to k životu patří.
Jana Šenbergerová
Jsem důvěřivá, protože by mě ani náhodou nenapadlo někoho záměrně ošidit nebo podrazit. Co vysílám, to se mi vrací zpět, takže nemám co řešit. A pokud budu potřebovat pocítit, že všem se opravdu věřit nedá, on už se mi nějaký prevít do života určitě připlete. Mně se i přes tuto možnost žije líp s důvěrou. :-)
Danka Rotyková
Jsem nepoučitelná, protože jsem celý život důvěřivá, i když jsem se párkrát moc spálila. Ale jsem prostě tak nastavená. Nezdá se mi ale výrok, že se vždy někdo najde, kdo je ochoten pomoci. Obyčejný člověk ANO, ale naše právo a zákony? Tak to je právě to, v co už moc důvěry nemám. Zákon chrání nepoctivce, kteří nic nemají, všechno vlastní jejich přítelkyně, u které nemá dotyčný hlášen ani trvalý pobyt. I když s ní žije. Najednou ztratí práci, takže chudák nic nemůže splácet. Vysmívá se věřitelům do tváře a zákon to stvrdí razítkem. Tak jakápak důvěra.
Jiří Libánský
Já nevím, kde byl průzkum o důvěře v demokracii prováděn. Tady v příspěvcích na portále převažuje podpora politiků a stran, kterým je demokracie na obtíž a demokratické strany a bojovníci za demokracii jsou vysmíváni. Zpochybňována je totalita minulého režimu i současného Putinova Ruska.
Zuzana Pivcová
Já patřím k lidem víceméně důvěřivým. Neříkám, že to je vždy dobré. Ale s nedůvěrou ve vše a v každého bych mohla akorát sedět doma a nepodnikat vůbec nic.