Na to už jsi stará aneb Stáří ve škatulkách
Ilustrační foto: ingimage.com

Na to už jsi stará aneb Stáří ve škatulkách

8. 11. 2018

Je malá nabídka oblečení vhodného pro seniorky. Ta knížka by se mi asi nelíbila, vypadá, že je spíš pro mladé. Tomu nerozumím, už jsem na to starý. To jsou věty, které často zní. Když se nad nimi zamyslíme, zjistíme, že jsou nesmyslné.

Móda pro zralé ženy vyššího věku je v poslední době velké téma. Seniorky si stěžují, že v obchodech je většina věcí určených pro mladé. Když vidí snímky modelů v časopisech, zlobí se, že je předvádějí převážně mladé ženy. Jenže mnohdy jde o modely, které by dámy vyššího věku klidně mohly nosit. Když však vidí klasický béžový či šedý kabát volného střihu na modelce mladé, řeknou: no jo, to je pro mladé. Když ho vidí na ženě starší, řeknou, že to je vhodný model pro seniorky. Přitom jde mnohdy o jeden a ten samý kabát. Místo toho, aby přemýšlely nad tím, zda by ten kabát seděl jejich postavě, výšce, barvě pleti a stylu života, rovnou ho odsoudí se slovy: To je pro mladší.

Stejné to je se slovy: tomu už nerozumím, už jsem na to starý. Třeba v souvislosti s moderními technologiemi. Jenže jak to souvisí s věkem? Je spousta seniorů, kteří moderní technologie ovládají lépe než mladí lidé. Nemysleme si, že mladí lidé automaticky všichni perfektně ovládají práci s počítačem. Mnozí do něj koukají, zvládají základní úkony, ale kdyby měli pracovat s fotografiemi a využívat složitější programy, byli by v koncích. Tak proč neříkáme raději: Tomu nerozumím, moderní technologie mě moc nezajímají, nejsem na to šikovný a nebaví mě to? Proč to spojujeme se slovem starý? Vždyť i mezi mladými je hodně těch, kteří nežijí na sociálních sítích a počítač využívají jen základním způsobem. Protože je vlastně moc nebaví.

Podobných situací dříve narození prožívají spoustu, mnohdy se do nich dostávají denně. I když se v posledních letech v tomto směru hodně změnilo a mnozí lidé ve věku nad šedesát vypadají a žijí stejně jako čtyřicátníci, věk je stále věc, která řadí člověka do určité škatulky. A mnohdy se do ní zařazují sami. Sice se říká, že věk je jen číslo, ale není to pravda.  

„Věk není jen číslo, věk je na nás přilepovaný z nejrůznějších stran. Někteří autoři tvrdí, že věkové normy jsou nyní více flexibilní než dříve. Že už se říká méně: na tohle jsi moc starý. Ale moje data to spíše vyvrací,“ říká socioložka Lucie Vidovičová, která provedla řadu průzkumů týkajících se stárnutí populace. Říká, že normy se sice mění a posuzují, ale nemizí. „Platí třeba jinak pro každou socioekonomickou skupinu a to, co třeba mužům nebo mladším lidem projde lehčeji, u žen a seniorů se neodpouští. Typický příklad jsou například údajně příliš krátké sukně a údajně příliš mladý manžel paní Brigitte Macronové,“ uvedla. 

Je to tak. Když si žena ve věku kolem šedesátky pořizuje šaty nebo sukni, často přemýšlí: Není pro mě krátká? Můžu si dovolit v mém věku sukni těsně nad kolena? Neměla bych mít delší? Jenže správná otázka má znít: Sluší mi tato délka? Mám takové nohy, že si sukni nad kolena mohu dovolit? Protože mnohdy nyní mají ženy v šedesáti lepší postavy než třicetiletá děvčata. Ano je to tak, stačí se rozhlédnout. Zatímco se spousta mladých maminek doslova valí za svými kočárky a vlečou nákupy plné slazených limonád a cukrovinek, mnohé ženy po padesátce začaly cvičit, upravily si jídelníček a dostaly se do dobré kondice. Přesto o sobě pořád pochybují. Proč? Protože se řadí do věkové škatulky.

„Životní podmínky se v poslední době mění tak rychle, že se snad rozdíly mezi generacemi ještě více setřou. Jistě, lidé mají rozdílené životní zkušenosti, rozdílnou hodnotovou orientaci. Ale problém je, pokud se to projevuje zatvrzelými sveřepými postoji. Ty jsou brzdou v čemkoli bez ohledu na věk,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová.

V jedné rodině se nedávno odehrála tato debata, spouštěčem byly blížící se sedmdesáté narozeniny.
„Koupíme babičce nějaké knížky? Vybereš něco?“
„Jo, najdu něco, co by se pro ni hodilo. Kuchařku? Nebo něco o ručních pracích?“
„Hele, já nevím, ale vždyť ona od dědovy smrti sama moc nevaří. A s ručními pracemi, co já vím, sekla někdy před deseti lety.“
„No já se dívala do nabídek knihkupectví, co označují za vhodné pro babičky. Tak přece jí nebudeme kupovat milostný román, ne?“

Vtip je v tom, že Jana si s kamarádkami půjčuje a v knihovně vybírá zásadně milostné romány. Ne jednoduchou červenou knihovnu, ale kvalitní zahraniční literaturu, současné bestselery o vztazích. „Baví mě číst o lásce, o mladých lidech, mám ráda knihy a filmy z krásného prostředí. Hodně si o knížkách povídám s jednou mladou knihovnicí a zjišťujeme, že nás baví stejné věci, přestože jí je pětadvacet a mně sedmdesát,“ říká.

Je samozřejmé, že šedesátníci a sedmdesátníci mnohdy mají jiné zájmy než dvacetiletí, že se jim líbí jiná hudba, jiný styl oblečení či zařízení bytu. Ale zároveň je mezi nimi hodně těch, kterým se líbí přesně to, co lidem mladým. Protože, jak se v poslední době často zmiňuje, právě lidé ve věku nad šedesát jsou nejrůznorodější skupina ve společnosti. Jsou mezi nimi ti, kteří pracují i ti, kteří užívají penze. Ti, kteří dělají adrenalinové sporty i ti, kteří nejraději okopávají mrkev na zahrádce. Ti, kteří rádi jezdí k moři i ti, kteří moře a slunce nesnášejí. Ti, kteří vaří stejně jako vařili lidé před padesáti lety i ti, kteří experimentují s nejnovějšími recepty. Jsou zdravější než mnozí třicátníci, ale i těžce nemocní odkázáni na pomoc jiných.

Jsou prostě různí, takže je jasné, že pro ně není možné vytvořit jednu škatulku a podle ní odhadovat, co by se jim líbilo na oblečení, na čtení a podobně. Hlavní však je, aby sami sebe do těch škatulek, i když často nevědomky, nezařazovali.

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Záleží na tom, v jaké kondici duševní i tělesné seniorka je. Oblékám se tak, jak mě to vyhovuje , v čem se cítím dobře . A na jakou akci půjdu. Myslím si, že mládí a trochu už životu rozumím. Pokud někdo na nás seniory kouká s despektem, je to jeho problém.
Marcela Pivcová
Jaká jsem, taková jsem, ale doufám, že nebudu ani za pár roků říkat, že jsem na něco stará. Když bych si nevzala sukni nad kolena, tak proto, že cítím, že mi nesluší, stejně tak, jako nějaký usedlý beztvarý kabát... nejsem stará ani na mahagonové vlasy, růžovou bundu a velkou chlupatou "zimní" kabelu (už se zase těším, jak bude leckomu připomínat psa) - a třeba supermoderní muziku neposlouchám proto, že se mi nelíbí, a ne proto, že by byla už jen pro mladé. A když se mi některý den nehodí vařit, dám si něco v "mekáči" nebo v KFC a nemám pocit, že by se tam na mě někdo udiveně díval - ale možná, že už špatně vidím.
Danka Rotyková
Myslím, že v tom, ja se dnes oblékáme a nebo co čteme, je opravdu svoboda. Alespoň já si ji užívám. Ale třeba na kosmetice jsem byla jen 1x v životě a ne proto, že bych si ji nemohla dovolit. Je to jen moje rozhodnutí. V oblečení se musím cítit dobře a je mi jedno, jestli s tím ostatní souhlasí.
Dagmar Bartušková
Pánbůh zaplať, že žiji tak, jak žiji - možná mladším životem, než třicetileté stařeny. A že bych šla okopávat mrkev nebo si oblékla kutnu, to určitě ne. Plotnu jsem dávno přikryla flórem, takže nehrozí, že by mi naši mladí koupili nové vydání Kuchařky naší vesnice. Mě aktivity se točí kolem módy, hudby, sportu, kultury a vzdělávání, cestování, setkávání se s přáteli a to hlavní - nechávám se opečovávat a rozmazlovat jak u kadeřníka, v kosmetických salónech nebo různými příjemnými masážemi.
Jitka Caklová
Paní Slávko, musím se smát, ale sama sobě. Jako bych prvních devatenáct řádků Vašeho příspěvku psala já, někdy před čtyřmi lety, v době, kdy jsem neznala sama sebe. "Ve své podstatě pravda, ale vadí mi ...." V tom jsou napsány dvě naprosto kontraproduktivní věci. Máme v sobě hodně podobného, ne-li naprosto schodného, jen v předposledním odstavci tohoto článku jsem četla něco zcela jiného než Vy. Také jsem vždy "chytala hned na první našlápnutí". Dnes už jen sporadicky, ale vyslovení vlastního názoru, plynoucího pouze z vlastních zkušeností se nebojím. Dnes už bych k tomuto článku, z Vašeho příspěvku, napsala pouze něco z posledních řádků. "To co vidíme na druhých jsme v podstatě my, jen si to neuvědomujeme".
Slávka Kobylková
Ve své podstatě pravda, ale vadí mi,že okopávání mrkve na zahrádce je dle autorky podřadná a nevysilující práce pro už nemožné starochy,asi zahradu nemá,protože by věděla, co nejen okopávání- mrkev se spíše musí důkladně vyjednotit- i 3x po sobě, aby z ní něco bylo-přináší. To teda ,,adrenalin"je.Je třeba si to jednou zkusit a celý záhon- pak raději půjdete letět balonem,zvládat nejdelší přemostění v ČR,sjet divokou bobovou dráhu či bůhvíco ještě.Mám za sebou obojí,a mrkev je horší!!! Chci říci jen to,že člověk ,který se opravdu věnuje pracem kolem domu a zahradě a pořádně maká,má kondičku, většinou i na ty vaše adrenaliny. Stejnou výtku mám i k tomu moři,nejezdíme tam s mužem právě proto,že nám vadí povalování a nicnedělání, raději hory a túry,takže jsme taky out? A že nevařím moderní smíchanice z exotických surovin a nejím všechna doporučená zrní, vařím klasicky- to ovšem chce čas- tak jsem taky odepsaná? Tak toto ne. Vybírám si,třeba móda pro mladé se mi z 90% líbí a klidně si něco z oblečení pro mladé koupím,jsem schopna jít s nimi do nejrůznějšího cvičení, na různé akce a pod. Věk totiž někdy jen číslo je. Je třeba si taky trochu věřit a nedat se oblbnout všelijakými radami ,,kamárádek,,spolupracovnic,vizážistek a stylistek z bulváru,prostě zhodnotit se a zkouknout se sám ,ostatní jsou totiž ve velké míře škodiči,závist je zlá.
Věra Ježková
Takhle o sobě neuvažuji a nikdo se mnou tak nemluví. Nikdy jsem nebyla diblík, celý život jsem spíš konzervativní, myslí mi to ještě celkem dobře, mám dost zájmů. Ano, lidé jsou různé, věk je jen číslo. Každému, co jeho jest.
Jitka Caklová
Článek se mi líbí, právě ve smyslu, že si každý může psát a říkat co chce, neboť co se jednomu líbí, druhému se líbit nemusí. Stejně tak, já mohu napsat svůj názor a nekritizuji to, co napsal druhý.
Marcela Školová
Jen k těm knihám - jsi stará, tak Javořickou! A to je nejen v rodině, ale i v knihovně či v knihkupectví. Pokud takovou literaturu upřednostňuje právě ta naše babička, tak to ještě neznamená, že je oblíbená u všech. A lidí, kteří neovládají moderní technologie znám víc mezi mladými, než mezi mými vrstevníky. Mládež totiž většinou ovládá hry a sociální sítě, ale pořádnou informaci není schopna vyhledat.
Věra Halátová
Já mám dva syny a ještě nikdy mi nic tak nevhodného neřekli. Na druhé straně je fakt, že nejsem žádná průkopnice v tom nosit sukně pod hýždě po šedesátce. V té rodině, o které se tam píše, kdyby s babičkou komunikovaly - předpokládám, že ty dvě jsou ženské - věděly by, co čte a co ji zajímá. Já od syna dostanu jako dárek knihu takovou, kterou jsem chtěla a kterou přečtu jedním dechem. Ví, že ráda čtu a také ví, jakou hudbu ráda poslouchám. Nevím, kde se vzal ten dojem mezi mladšími lidmi, že každý, kdo je starší šedesáti let, poslouchá výhradně dechovku. On také ne každý, kdo je pod věkem třicet let, poslouchá výhradně techno. "Tak proč z toho dělat vědu?" - jak čtu v jednom příspěvku. Vědu z toho dělají jen a jen ženský. Vzájemně se pozorují, která má víc vrásek, víc povadlé pozadí nebo popředí. Mně je toto naprosto lhostejné. Jaké jsem, taková jsem. Muži takové ptákoviny nerozebírají. Ta paní Skopalová - co je to podle Vás "většina seniorek"? Že se "většina" nenasouká do velikosti 36? A co Vy, vy se "nasoukáte"? Vy jste přesně ta ženská kritička o kterých píši výše.
Jitka Caklová
Článek se mi líbí a vzpomněla jsem si na módní přehlídku v Poděbradech. Kočky tam opravdu byly a moc jim to slušelo. Když jsem ale obhlédla kolem sedící a stojící obecenstvo, tak mě jen napadlo, kolik z nich by asi tyto modely obléklo a jak by jim to slušelo. Měla jsem představu, že MP jsou předlohami, co bychom měly, převážně ženy, v našem věku a s našimi postavami, nosit. Mě se také ve výloze líbí oblečení ve velikosti 36-38, boty ve velikosti 37-38. Do jednoho, ani do druhého se nevejdu a v mojí velikosti je elegance "tatam". Mám se nechat dát odstřelit? :-)
Dana Puchalská
Ano věk je pouze číslo. Tak proč z toho dělat vědu? A móda se dá zkombinovat tak, aby sedla i nám starším ženám. Já mám ráda sportovní a nadčasový styl. Hlavně aby se v oblečení cítila každá z nás dobře, ne? Vzpomeňte si na přehlídky i60 jaké tam byly na molu kočky.
olga skopanova
Jen co se týče mody ,tak většina seniorek se nenasouká do velikosti 36 či 38, rovněž hluboký výstřih či odhalené břicho není pro ně to pravé.
ivana kosťunová
Slýchám to v jiné formulaci : "To už se pro tebe nehodí" - a je na to jediná odpověď. O tom co se pro mě hodí, či ne si rozhoduji výhradně sama
Zuzana Pivcová
To je moc hezky napsáno. Ano, různorodost i v pokročilejším věku. Ale věk není totéž, co stáří. Fyzické i duševní stáří znamená opotřebovanost, uvadání, degeneraci. A ta nastupuje u každého jinak. To vidíme nejen na sobě, ale i všude kolem sebe. A nejen u lidí.