Škoda z lásky: Sklenička
Foto: archiv autora

Škoda z lásky: Sklenička

11. 11. 2018

Když mi tchán předával auto Škoda 100, neumíte si nikdo představit ten monolog, kterým mě zasypal: tohle musíš, tohle nesmíš, na tohle si dej pozor, tohle hlídej. Prostě měl u svého miláčka po 20 letech vychytané všechny mouchy. Tedy to si myslel on a já mu samozřejmě věřil.

A tak jsem začal jezdil, motor táhnul tak normálka, spíše nic moc, ale z auta jsem přeci jenom vymačkal 100 km/hod. Jednou jsem si vyrazil z Chebu za maminkou do Františkových Lázní. A tam mi na hlavní silnici, ještě před odbočkou do lázní, z ničeho nic motor najednou chcípnul. Startovalo to, ale to bylo tak všechno. Nic jsem nikde neobjevil, svíčky jsem zkontroloval, předstih a podobné obvyklosti taky a stále nic. A to mi kamarádi v dílně tvrdili, že motor u téhle Škodovky je brnkačka, všechno základní jde opravit. Všechno mi ukázali, na všechno připravili, a že si na cestách určitě poradím.

Tak co teď. Jasně, zavolat mému dlouholetému kamarádovi Tondovi, velikému rivalu v tenise. On přeci maká v servisu, vyzná se a bude mi umět pomoct. Přijel za chvíli, zkusil nastartovat, otevřel kapotu, všechno prohlídnul a nakonec se mě zeptal, kdy jsem naposled čistil skleničku!

Já, naprosto konsternovaně, cože jsem to měl čistit? Ukázal mi, že na přívodu benzínu k motoru je taková kovová mistička, kudy se benzín přivádí a přes sítko se čistí, aby nějaká nečistota nevlítla do motoru. Když ji rozšrouboval, zůstali jsme oba koukat. Byla úplně plná! Nečistoty byly dokonce k sobě tak nalisované, že jsme v podstatě z misky vyloupli kompaktní hmotu velikosti a tvaru švestky. Tonda vůbec nechápal, jak to mohlo jezdit, jak se vůbec do motoru dostával nějaký benzín.

Auto po vyčištění okamžitě nastartovalo a začalo jezdit jako drak. Bylo snad asi 5x živější než předtím. A na dálnici v Německu pak uhánělo sto dvaceti kilometrovou rychlostí jako drak. Prostě paráda! Takže jsem zašel za tchánem a nesměle se ho zeptal, kdy že jako tu skleničku čistil naposled, a proč mi o ní nic neřekl, abych to taky mohl zavčas zkontrolovat. A tady se mi asi dostalo největšího mého zadostiučinění, že po všem tom poučování a mentorování ta „sklenička“ byla pro tchána taky naprostou novinkou. Dokonce  chtěl, abych mu ji ukázal, aby věděl, kde že to vlastně u toho motoru je namontované…

 

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše Stočesová
Článek je hezky napsaný, je v něm hodně humoru. Já jsem osobně měla tyto škodovky ráda. Přeji panu Jiřímu, aby mu toto auto dlouho vydrželo. A tchán to určitě myslel dobře. Hezky se mějte, S pozdravem Danuše
ivana kosťunová
Já si z autoškoly pamatuji o škodovce jenom to, že má rozdělovač a palec. I tato znalost mi v životě byla k ničemu.
Zuzana Pivcová
To je dobré, jak se i mistr tesař (tchán) utne. Moc jsem se pobavila, díky.
Eva Mužíková
Jiří, člověk se zkrátka učí celý život. O skleničce vím, ale nikdy jsem jí také nečistila----
Jana Šenbergerová
Hezké! Také jsem o skleničce ve škodovce nikdy neslyšela. :-)
Jiří Irber
První volné pokračování příběhu "Jízda jako řemen". ještě připravuji jeden další krátký příběh s touto škodovkou Š 100......