Vlastní zkušenost
FOTO: autorka

Vlastní zkušenost

17. 11. 2018

Je zvláštní, jak člověk vezme cizí prožitek určitého příběhu sice na vědomí, ale není v jeho moci ho niterně procítit, ba i připustit určitý aspekt souvislostí. A až má svou vlastní zkušenost, tak o tom teprve přemýšlí a přijme danou možnost dění toho, co dříve odmítal.

Před lety jsem byla na týdenním relaxačním pobytu v Čeladné na chatě Dejmon.

Pobyt byl provázen meditacemi, technikami sebepoznáním, večery zpestřenými posezením kolem táboráků, ve dne vycházkami po okolí, a ve společenské místnosti vyprávěním různých zážitků.

Jeden den nám přednesla Helenka svůj zážitek uskutečnění myšlenky.

Jednalo se o cestě vlakem v zimě. Jela navštívit maminku.

Hledíc z okna skoro neviděla ubíhající zimní krajinu za ním, neboť její myšlenky byly plné strachu a obav, aby nepřejela malou stanici svého výstupu a aby ho zvládla včas, než se vlak zase dá do pohybu.

A tak tyto myšlenky se projevily skutkovou podstatou zablokovaných dveří.

Ve stanici je nemohla otevřít, a až se vlak rozjížděl, tak se jí to teprve podařilo.

A Helenka ukončila tuto cestu pádem do sněhu z rozjíždějícího se vlaku.

Když dovyprávěla, nechala na jednotlivcích, jaký názor či úsudek si z toho pro sebe vyvodí.

Zda přivodila silou svých obav situaci zablokovaných dveří.

Proč to vzpomínám.

Druhý den jsem šla se čtyřmi dalšími účastnicemi na kopec Kněhyně, využívajíc delšího volna. Cestou jsem fotila a filmovala krásy okolní přírody.

V zatáčce, skoro u vrcholu kopce, jsem natáčela na kameru shora tekoucí bystřinu, která se vinula lesním porostem jak stříbřitá stužka zářící v slunečních paprscích, které probleskovaly mezi stromy, a pak podtékala cestu, po které jsme šly.

Soustředěna na filmování jsem couvala napříč cesty, abych dosáhla co nejlepších záběrů,

Vtom mne zastavil pocit. Zamrazilo mě v zádech a nohy zůstaly stát jako přibité.

Opatrně jsem se otočila

Stála jsem těsně na okraji hodně ostrého srázu a hleděla na vodní tok, proudící dál kamenitou a prudce se svažující strání.

Zhluboka jsem vydechla, protože ještě jeden krok, a byl by to krok do prázdna.

V tom okamžiku mne napadla intenzivní myšlenka.

To by se padalo, ale tenhle pád by moje fyzické tělo nepřežilo.

A co bych vzkázala svým milovaným doma, než bych vydechla naposled.

Ale to už jsem domýšlela spěchajíc za svými společnicemi, neboť jsem se stále opožďovala focením a filmováním.

Po návratu na chatu již bych pozapomněla na tento okamžik. Ale.

Po večeři jsem spojila procházku s užitečným, a šla ke studánce pro vodu. Byla asi dvacet minut chůze vzdálená.

Cestou zpět u potoka, který tekl kousek od chaty, jsem zahlédla svoji spolubydlící Evu, jak se snaží v nazouváních dostat od vody příkrým břehem. Byl uměle navršen po zkušenostech s povodní.

Moje rada, ať to zkusí o kousek dál vyšplhat, se minula účinkem.

Nedařilo se jí ani tam zdolat svah. Stále jí nohy podkluzovaly.

Bylo po dešti, tráva a hlína nasáklé vodou.

Tak jsem přistoupila, že jí pomohu.

Vstoupila jsem na sráz, natáhla jsem ruku a snažila se zachytit její. Druhou rukou jsem v momentě střetu našich dlaní sáhla jako oporu po malém křoví.

Chyba mé domněnky, neboť to byl jen trs trávy v mělké půdě, který okamžitě povolil.

Tah Evy mě vymrštil a už jsme se obě vezly dolů po kamenitém břehu.

V ten moment mou myslí projel obraz odpoledního srázu.

U vody jsme to ubrzdily a za pomoci jedna druhé vyšplhaly nahoru.

Naštěstí to odnesla jen má odřená půlka hýždě, protože jsem měla krátké kalhoty.

Evička vyšla z toho bez škrábnutí a obě notně od bláta.

Doznívalo to už jen vyprávěním ostatním na chatě s ulehčujícím smíchem.

Já pak ještě doma, proč mám odřené pozadí.

Tak mám otázku.

Naplnila se skutková podstata mojí odpolední myšlenky možného pádu po srázu?

Bylo to dané touhou duše, člověka, poznat prožitek pádu, nebo náhodný sled událostí ?

Nechám na Tobě čtenáři, k čemu se pro sebe přikloníš.

Můj hlavní poznatek byl ten, co jsem psala na počátku tohoto příběhu.

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Nedvídková
Paní Jitko děkuji za váš příspěvek. Ano většinu životní situace si utváříme sami. Svým rozhodnutím, myšlenkami. Jako řidička když někam jedu a vím že je tam problém zaparkování, tak poprosím abych dobře zaparkovala, a vždy tam místo je. To je jen malý příklad.....Lidi co nevěří ? Jen do času, než mají svou zvláštní příhodu, zážitek.
Jitka Caklová
Když mám jet, jako řidička, někam autem a budu si říkat: "Zase budu potkávat samé debilní řidiče, na každé křižovatce bude červená, všude budou zácpy, nenajdu místo na zaparkování a určitě budu zase platit pokutu ........". Pak s těmito myšlenkami vyjedu a skutečně, potkávám samé debilní řidiče, ........................... :-) Zkrátka, co si v hlavě vytvořím, to mám.
Jitka Caklová
Už po několikáté se k Vašemu článku vracím. Bohužel jsme rozumově na takové úrovni, že kdybych sem napsala, co si o tomto tématu myslím, tak polovina lidí by si minimálně ťukala na čelo a druhá by mě poslala rovnou do blázince :-). Před šestadvaceti lety jsem byla ve velmi složité životní situaci, ze které jsem neviděla východisko. Šla jsem z nákupu a vítr mi přivál do cesty lehce ošuntělý list časopisu a zrovna se stránkou horoskopů. Přečetla jsem si, co mě čeká. "V blízké době poznáte zajímavé lidi............". Za tři týdny jsem seděla v autobusu a jela na čtyři dny s vodáky, do té doby s úplně neznámi lidmi, do Slovinských alp na řeku Soču na rafty. Co dodat?
Jarmila Nedvídková
Děkuji všem za jejich příspěvky. Paní Marie, tu vyšší ochranu jsem si v té chvíli uvědomovala. Paní Zuzanko, děkuji za váš náhled, varování. Je to více jak dvacet let ta příhoda. Musím přiznat že varování, v tento moment nemohu psát ano ale i ne.
Lidmila Nejedlá
Když to tak vidíte, nic proti tomu.
Marie Faldynová
Jsem ráda, že jsem vydala svůj život Pánu Ježíši a od té doby jsem pod jeho ochranou. Nemyslím si, že by si člověk mohl nějak přičarovat nějakou situaci. Věřím, že zastavení nad srázem byla Boží ochrana. Ještě má pro Vás Pán Bůh nějaké úkoly. Možná i ten - pomoci kamarádce vylézt po svahu :-) Kdo by jí pomáhal, kdybyste spadla ze srázu?
Zuzana Pivcová
Beru tedy, Jarmilko, Váš prožitek na vědomí. A ve svém nitru, které se může mýlit, mám pocit, že to bylo varování a šance zároveň. A protože někdy jednou nestačí, naopak jde řada věcí obdobně v různých časových intervalech dvakrát, přišlo to zopakování. Zdánlivě méně nebezpečné, o to však důraznější. Ano, jak říká Jana, dávat si pozor na myšlenky, spíš si je, tedy ty nedobré, nenechat v hlavě ani zrodit. A když už napadnou, tak je propustit, tedy víceméně s omluvou odvolat. Moc děkuji.
Jana Šenbergerová
Vzhledem k tomu, že jsem podobných "náhod" zažila už docela dost, ztotožňuji se se slovy paní Jarmily v prvním odstavci. Ještě podotýkám, že díky vlastním zkušenostem na náhody nevěřím. To, že souvislosti nevidíme, je dáno našim omezeným úhlem pohledu a nedostatečným odstupem od probíhajících událostí. Dávám si pozor na své myšlenky. Dovedou pomoci i ublížit, a to nejen na úrovni duševní, ale i fyzické.
Eva Mužíková
To nejsem schopna posoudit, ale zajímavé zkušenosti.
ivana kosťunová
Možná vypěstované instinkty zděděné po předcích v kombinaci se sledem náhod. Hlubší význam bych tomu nepřikládala.
Věra Ježková
Zkušenost je nepřenosná, to je jasné. Dávat vaše myšlenky do souvislosti s tím, co se vám přihodilo, by mne jako čtenářku nenapadlo. Být ovšem na vašem místě, vnímala bych to třeba jinak.
Dana Puchalská
Je to zvláštní pocit. Občas taky mívám podobný.