Můj rodný kraj - mé vyznání
FOTO: R. Cakl

Můj rodný kraj - mé vyznání

18. 11. 2018

Občas se procházím místy svého dětství, dospívání, mládí..... Bylo krásně, tak den před výročím 17.listopadu, kterého se tatínek dožil s těžce podlomeným zdravím, tomu nemohlo být jinak. Vzala jsem foťák, abych při této procházce oživila obrazem  básničku, složenou v létě 2014 a poprvé vydanou v době mých začátků zde na portálu i60 13.10.2014. 

  

Jdu podél řeky Jizery a louky,
kterou tatínek dřív sekával,
dnes vede tudy dálnice,
čas minulosti zamával.


Pokračuji kolem tůně,
pod vzrostlými javory,
jsou to svědci mého dětství,
zde jsme krávy pásali.


Zastavím se na hřbitově,
jen pro malou vzpomínku,
rodiče zde spočívají a dům,
v kterém jsme vyrůstali,
mají tady nablízku ♥♥♥


Jdu dál....


Vzhůru hlubokým úvozem, pak přes Kamenec
a na Straškově krajina se otvírá...


Stráň, kde kdysi tatínkova kosa zvonila,
jen šípek a jiné křoví pokrývá.

 

Příhrazské skály,

Ještěd, Vyskeř, rodná víska…

mám vše jako na dlani,

od sochy " U Jozífka“


Zmizely tu kohoutky, kopretiny, zvonky,
i jiné druhy rozličného kvítí,
dnes mísí se tu suchá stébla trav,
se stvoly zeleného býlí.


Zadumaná ve vzpomínkách vracím se domů...

 
Cestou přes dálnici,
která krajinu mou protíná,
kde nedaleký Žabakor,
také tiše vzpomíná….


Dřív létala sem hejna racků,
když od Krkonoš vítr vál
a jejich hlasitý křik každé jaro,
ozvěnou od Příhrazských skal,
do širého kraje
i do všech koutů zazníval.


Vzpomínky se myslí vinou,
jak Jizera krajinou,
dnes už nemám v duši tíseň,
ten kraj,

je mojí šťastnou otčinou.

 

 A na závěr, písnička mého srdce: 

 

Foto: autorka, úvodní foto: R. Cakl

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Lidu a Alo i vám děkuji. Z písničky: Kdo líp než táta o svý holce ví, že ho postrádá, že slýchá ve snech jak zpívají Ave Maria vím jednou cestou, že už netrefím a to tou do dětství tak aspoň v duchu s tátou zpívám si Ave Maria. Proč život drobné mince zpátky nám nikdy nevrací, ty zatoulané střípky štěstí ztracených radostí, proč člověk v očích slzy tajně skrývá, když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria - Gloria. Při těchto slovech písničky zavřu oči a vidím tatínka hrajícího na varhany, vedle zpívající maminku, vždy v tmavomodrých šatech s bílým límečkem, brášky ministranty a vím jaký jsem dostala dar, možnost si vybrat právě tyhle rodiče ♥ Ráda vzpomínám, ale hodnotit nemám potřebu.
Alena Vávrová
...Vzpomínky jsou jak jeřabinky rudé, strom již dávno zvadl, ony dále planou... (jenom si nemohu vzpomenout, kdo to napsal ;-)) .
Lidmila Nejedlá
Ano, Jitko, jsme ve věku, kdy hodně vzpomínáme a hodnotíme. Líbí se mi fotografie z tvého kraje.
Jitka Caklová
Děkuji všem za souznění, slovní i v podobě hvězdiček. Moc si jich vážím ♥
Marie Seitlová
Pěkné a procítěné vyznání, báseň , píseň i fotky. Také ráda vzpomínám na svou rodnou ves, kterou mnozí z ička poznali.
Jana Šenbergerová
Jitko, moc hezké, včetně písničky. Na chvíli jsem se vrátila nejen do dětství, ale také do letošního konce dubna, kdy jsi nám dala příležitost rozhlédnout se s tebou tímto krásným krajem. Dík!
Eva Mužíková
Jitko, moc děkuji za krásné verše, fotečky a dojemnou píseň. Sedím tu dosti dojatá.
Dana Puchalská
Hezké a milé vzpomínání doplněné moc krásnými fotografiemi. Děkuju. Je tam u Vás skutečně krásně.
Marie Ženatová
Děkuji moc za krásnou a procítěnou vzpomínku i já tak velmi často vzpomínám. Fotografie jsou také nádherné a závěrečná písnička je i mojí písničkou srdce - máme to skutečně hodně podobné - a proto ještě jednou veliké díky.
Hana Nováková
Děkuji, při nedělním ránu to bylo krásné, procítěné čtení. Mám moc rád tato vyznání. Je totiž cosi mezi nebem a zemí, které člověka poutá k místům, která jsou jejich srdci nejbližší a ke kterým mají ty nejniternější vzpomínky.
Zuzana Pivcová
Nikdy jsem nezapomněla na kraj svého dětství, který je poměrně blízko kraji Tvému. Napsala jsi své vyznání krásně. A víš, že už si nepamatuji, že ta báseň tu už byla?
Vladislava Dejmková
Hezké vzpomínání. Občas taky vzpomínám na místech pro mě milých, ale takhle hezky bych to ze sebe nedostala. Děkuji za hezkou chvilku i fotografie.