Konečně mám taky fotomlhovky
Foto: autor

Konečně mám taky fotomlhovky

18. 11. 2018

Prohlížím si Foto dne, sleduji, jak se občas objeví pár krásných fotek v ranní mlze... a užírám se. Obracím foťák v ruce, svrbí mě prst na spoušti, hned bych se sebral a šel udělat pár mlhovek. Jenže, mlhu a ráno si na kdykoliv neobjednám. Když mám čas, není mlha, když je mlha, nesvítí do ní slunce, když je mlha a svítí do ní slunce, jsem někde kdovíkde bez foťáku.... Kdy já jsem naposled udělal mlhovku ? Ani nevím, to už musí být řada sezón. Jo..., vlastně před rokem a půl jsem cestou autem cvaknul čtyři, náhodně. Cifix !

Ale dneska, v pátek, ráno, byla mlha a slunce ...a zítra, v sobotu, mám čas a počasí má být stejné jako dnes. Takžééé..., zítra ráno jdu na to !
V půl páté ráno šmátrám vztekle po budíku ale statečně lezu z postele. Spěchám, v jedné ruce botu, druhou rukou zalévám čaj v termosce. Do batohu házím k foťáku ještě tatranku a letím ze dveří. Ulice prázdná, jen na rohu se klátí dva zapomenutí opilci. Za městem je tma, že by se dala prodávat. I na okresce je trochu provoz (kam ty lidi jedou v takovou hodinu ?), musím jet na potkávací světla, za chvíli jsem vykoukanej do poloslepoty. Teploměr v autě ukazuje -3° ale mlha nikde, je křišťálově průhledný vzduch. Že bych měl zase pech ?! Celou cestu marně vyhlížím aspoň lehký opar, nic, světla protijedoucích aut jsou vidět na tři kilometry.

V půl sedmé jsem u Labe, na Štěpánském mostě, a konečně klika. Pánbůh mě má rád, nad vodou je mlhy na tři duchny. Tma skoro jak v pytli, slunce ještě nevyšlo. Jsem zvědav, jak se tu zmotám, roky jsem tu nebyl. Nechávám auto na náplavce u Obříství, házím batoh na záda a foťák věším na krk. Klopýtám šerem, přes nějaké drny, ke starým pilířům zrušeného zdymadla. No jo, jsou tady. Obloha zesvětlala, dám tomu ještě chvíli. Při cigaretě koukám, jaká je to nádhera. Jednotlivé stromy a věci mizí a zase se objevují, podle toho, jak se mlha převaluje. Tak do práce. Popocházím, hledám záběr, úhel, laboruju s expozicí. Exponovat „na světla“ nebo „na stíny“ ? Myslím, že s mlhovkama, většinou na světla, stíny i bez kresby mi dají trochu kontrastu v záběru a občas se dodatečně dá ze stínů vytáhnout aspoň lokálně nějaká kresba. Světelná situace se při východu slunce mění co pár vteřin, sotva zkomponuju záběr, už je všechno jinak. Jako obvykle jsou nejlepší stanoviště pro záběr buď tři metry vysoko nad zemí nebo dvacet metrů od břehu ve vodě. I tak pár záběrů bude. Metelím dál, k novému jezu. Kus za ním je slepé rameno starého Labe. Místo je to kouzelné, mlha drží, jen to moc fotograficky nevychází, foťák skrze mlhu nechce ostřit. Snažím se ulovit stromy padlé z břehu do vody, nedaří se, je to šedé a nekontrastní. Na všem je centimetr jinovatky, brouzdám se trávou a křovím, nohy zmrzlé i v pohorkách. Dochází baterka, během dvaceti vteřin vpálím do foťáku druhou a jedem. Na každém metru se dá udělat fotka, strom přes pole, obrysovka proti slunci, zamrzlá louže v cestě, kormoráni, rybář, ojíněný bodlák, plot.... Počkat..., jakej plot, tady nemá bejt žádnej plot.... Sakra, kde to jsem ? Procitám z fototransu, brzdím, zapaluju relaxační cigáro a snažím si představit mapu, kudy jsem to vlastně v té mlze šel. No co, plot, tak to bude asi kraj obce. Jak obce, které obce ? To se uvidí, ne ?
Vyhrabu z batohu termosku, upíjím čaj, pokuřuju..., furt je to nádhera. Při plném vědomí už si můžu dovolit rozebírat pohled na cestu, která mizí v mlze a v poli. Jasně, dobře se na to kouká, ale fotka by to byla mizerná, nejsou tam záchytné motivy pro perspektivu, „placatý“ záběr. A nastřílených fotek mám dnes už nesmyslně moc. Zabalím to a chystám se k návratu.
Vyšel jsem jen o jednu ves vedle, sotva dva kilometry k autu. Drandím domů a těším se, až si udělám kafe a začnu se přehrabovat dnešními obrázky.
….............................
Udělal jsem si kafe, s malým odstupem projel záběry. Není to až taková sláva, jak to vypadalo. Dvě, tři fotky možná dobrý, ...osm, deset slušných, neurazí. Vlastně to docela dobře odpovídá mým možnostem, tomu, co umím, tomu ždibečku talentu, který mi nadělil pánbůh, a té netrpělivosti, se kterou se stále potýkám. Nemám na co si stěžovat, byl to dobrej den.....

Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Macháčková
Tak jsem si přečetla a prohlédla "počin týdne" a souhlasím. Hezké psaní a hezké fotky.
Zdenka Jírová
Máte nádherné fotky, jste vytrvalý.
Dana Kolářová
Šťastné setkání času, mlhy a fotografa.
Jitka Mošovská
Upřímnost, obětavost a odměna.
Mirek Hahn
Aleno, ano, je to váš rajón :-) O moc víc povedených fotek nemám, je jich hodně stejných nebo podobných s různou expozicí. Pár si jich ještě šetřím na Foto Dne, až je ořežu a zmenším.
Alena Tollarová
Čtu, přestávám dýchat, Na Štěpáně - to je přece docela blízko od nás! Rosí se mi čelo a potí dlaně. Prožívám to ráno, které ve skutečnosti nikdy neprožiju, protože nedovedu vstát. Na fotky jsem zvědavá jako malé dítě. Paráda. A věřím, že na ukázání by se jich našlo i víc. Nešly by přidat? :)
Naděžda Špásová
Mirku, pěkně napsané a opravdu hezké fotky. Hlavně ten žlutý úchyt pro lodici, aspoň myslím, že to je, na první fotce. Já bych asi nevstala. :-)
Mirek Hahn
Já děkuji, Zuzko. Jitko, nic jiného mi nezbývá, než vstát. Neumím udělat pěknou fotku vždy a všude, tak musím využít té malebné kombinace světla a mlhy. Vlastně se v takové situaci ty fotky udělají téměř samy. Eliško, žluté vyvazovací kruhy mi přišly opravdu vhod, odrazily trochu tu mlhovou (ne)barevnost. Děkuji všem za komentáře, cením si toho.
Jitka Hašková
Obdivuji. Vstát tak brzy ráno bych dokázala jenom v létě. Teď už ne.
Zuzana Pivcová
Dala jsem článek co nejdříve, aby na něm stále ještě ulpívala atmosféra toho časného mlhavého rána, z kterého pocházejí nejen krásné fotky, ale i bezvadným stylem podané vylíčení. Díky, Mirku.
Věra Ježková
Nevím, co je hezčí – text, nebo fotky? Paráda, oboje. Díky moc. A hodně dalších krásných úlovků. :-)
Eva Mužíková
Já to vezmu od poslední věty předposledního odstavce....také se vždy těším domů na chvilku, kdy si stáhnu do PC fotoúlovek, někdy jsem s výsledkem spokojená, někdy zklamaná... Moc krásné fotky, smekám.
Hana Rypáčková
Stálo to za to. Taky jsem u první fotky pátrala, co je ta kontrastní barva..Super.
Eliška Murasová
Já to udělala jinak než Elen. Nejdřív jsem koukla na fota, pak četla a opět zpět k fotkám.Příběh přímo dobrodružný a napínavý, té vášni rozumím. Skoro bych vás podezřívala, že ty žluté kulisy jste si přivezl...... Mlhovky fantastické!
Elena Valeriánová
Mirku, ani nevíte kolik úsilí jsem musela vynaložit, abych článek dočetla spořádaně až do konce. Ne, že by se mi nelíbil, jsem z něj normálně v tranzu, úplně mě pohltilo napětí a takové to fotografické postižení se rozjelo jak závodní auťák. Já byla tak netrpělivá těšením se na vaše fotky. A ty jsou krásné, mají atmosféru a já vám tleskám. Díky za nádherný zážitek.
Jana Šenbergerová
Přečetla jsem to jedním dechem a fotky si prohlédla bez dechu. Teď popadám dech a zhluboka dýchám, abych vyjádřila pochvalu tomu vašemu dobrému dni. Opravdu se vám vydařil. :-)
Dana Puchalská
Fotky jsou krásné. Mám fotky s vodou moc ráda.