Když jsou nákupy utrpením
Ilustrační foto: pinterest.com

Když jsou nákupy utrpením

26. 11. 2018

Zatím je nikdo nepojmenoval. Těm, kteří milují nakupování, se říká shopaholici. Ale ti, kteří je nesnášejí, nejsou v centru pozornosti. Přitom lidí, kterým vstup do obchodního centra působí stres, je hodně.

Všudypřítomná hlasitá hudba. Horko. Hluk. Zboží vypadá nekvalitní. Oblečení je pomačkané už v obchodě, jak tedy bude vypadat po pár dnech nošení? Velikosti jsou malé jako na panenky. Nic mi nesedí, v ničem se nelíbím, necítím se dobře. Pryč odsud. Domů. Na hory. Do hospody. Tak takto by se ve stručnosti daly nazvat pocity lidí, kteří nesnášejí nakupování. Čím více přibývá velkých obchodních center, tím více lidí říká, že je pro ně nakupování noční můrou. Zkrátka, ne každého přivádí v úžas a nadšení to, že mohou chodit chodbami plnými lidí, hluku a vchází do jednoho obchodu za druhým.

„Když jsem byla mladá nakupovala jsem ráda. Možná to bylo tím, že se pěkné oblečení shánělo a tak to byl trochu adrenalin, co zrovna v krámě bude. Možná je to i tím, že jsem se sobě ve většině věcí líbila,“ vypráví jednasedmdesátiletá Kateřina z Prahy. „Občas vyrážím do obchodních center s dcerou a s švagrovou. Vždy se domluvíme, dáme si tam někde kafe a pak se chystáme projít jednotlivé obchody. Jsem otrávená po deseti minutách. Zboží mi připadá všechno stejné, nekvalitní. Když si nějaké oblečení zkusím, nelíbím se v něm. Získám dojem, že jsem stará, že mi nic nesedí, že už je vlastně jedno, co mám na sobě a těším se jen na to, jak budu na chalupě poslouchat zpěv ptáků a sedět na zahradě ve starém vytahaném svetru. Pak si vždy řeknu, že musím jít s dobou a zase do nějakého nákupáku vyrazím. A zase jsem otrávená. A tak je to pořád dokola,“ vysvětluje Kateřina.

Spousta lidí středního a vyššího věku říká, že jim v nákupních centrech vadí stejné věci. Mají pocit, že zboží, zejména oblečení, není kvalitní a nesedí jim. Otravuje je všudypřítomná hlasitá hudba. Domnívají se mnohdy, že jim prodavačky nedokáží poradit.

„Je to takové neosobní. Dříve jsem si v malých obchodech s oblečením s prodavačkou povídala, dnes jsou všude mladá děvčata, která nemají zájem radit v kabince staré bábě,“ říká pětasedmdesátiletá Renáta. „Vždycky si tam něco vezmu, zkusím první kus, ten mi nesedí a já už nemám náladu zkoušet další. Vůbec to pro mě není relax, zábava, ale otrava. V podstatě jsem zjistila, že mi ty velké nákupní centra akorát vždy zvýší tlak a zkazí náladu,“ říká se smíchem.

Specifickou skupinu lidí otrávených nakupováním tvoří muži. Zpravidla postávají u kabinek a zoufale, oddaně čekají, až jejich partnerka vykoukne.
„Tak co říkáš?“
„Pěkné.“
„Jak pěkné? Se ptám, jestli mi to sedí, jestli nemám velký zadek.“
„Já nevím.“
„Tak na co tě tu mám.“
„Však víš, že tomu nerozumím. Já jsem tu jít nechtěl.“
„Tak mám si to vzít?“
„Jak chceš.“
„Ty jsi fakt nemožný.“

Pokud muž zrovna nepatří mezi nadšence, kterého zajímají módní trendy, rozhodně by neměl být brán na nákupy ženského oblečení. Když už se to stane, jakmile projeví sebemenší znuděnost či znechucení, měl by být rychle usazen v nejbližší kavárně či restauraci a opuštěn se slovy: napij se a napapej, odpočívej, já si to oběhnu sama, ano? Jen tak muž může delší pobyt v nákupním centru přežít.

„Hodně žen vyššího věku by se chtělo pěkně oblékat a záleží jim na tom, jak vypadají, ale stěžují si, že nabídka oblečení není určená jejich věkové kategorii. Pravda je, že s přibývajícími roky se u většiny žen postava mění, což výrobci oblečení většinou nejsou schopni přijmout jako skutečnost,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Takže některé ženy jsou pak frustrovány, začnou se podceňovat, mají pocit, že jim už nic nesedí. Jiné naopak berou návštěvu  velkých obchodních center jako společenskou událost, jako příležitost být mezi lidmi. Centra se často stávají místem, kde si ženy dávají sraz s kamarádkami, projdou se, dají si kávu,“ dodává.

Obchodní komplexy v mnoha městech nahradily dříve běžné přirozené kolonády a centra měst. Zatímco centra mnoha měst se vylidnila a obchody v nich zkrachovaly, život se přesunul do velkých nákupních komplexů na okrajích měst.

„Byla jsem zvyklá vyjít si na náměstí a obejít krámky. Jenže v podstatě teď už v centru žádné obchody nejsou, vše se přesunulo do velkých obchodních oblud. Jsou v nich už i banky, pošta, služby. Nedávno jsem tam šla na poštu a vůbec jsem z toho všudypřítomného hluku neměla dobrý pocit. Ani jsem neměla náladu vcházet tam do jednotlivých prodejen, protože z každé řvala hudba. Původně jsem myslela, že se tam podívám po nějakém svetříku, ale nakonec jsem prchala před tím hlukem pryč,“ říká jednaosmdesátiletá Ladislava z Ostravy.

Možná by bylo načase všechny odpůrce pobytu ve velkých obchodních centrech pojmenovat. Říct jim, že nejsou sami, že jich je hodně. Že nejsou divní. Že jsou prostě jen opakem těch, kterým se říká shopaholici.

Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Kolín
Souhlas, mužského na nákup dámského oblečení nebrat! Nikam, ani do pidibutiku! Příslib jeho usazení v kavárně je jen chiméra.
Karel Boháček
Nikdy jsem netušil ,že budu vystreslej z nákupu. Stalo se ve velkém nákupním středisku naproti Kotvě/ byly zde bývalé kasárna/. 10 minut a padal jsem ven...To víte my z vesnice.
Věra Ježková
Když už musím jít nakoupit, jdu nejradši sama. S přítelem tak nanejvýš pro potraviny, případně pro oblečení, pokud on požádá jednou za rok mě. S výběrem oblečení radit nepotřebuji, s kamarádkou jdu raději na kafe.
Zuzana Pivcová
Myslím, že na toto téma jsme tu už debatu vedli, ale nevadí. V Praze je pochopitelně nákupních center spousta, v každém obvodě jedno až dvě určitě. A vyrůstají nová. Přitom výběrem obchodů se liší minimálně. Jinak ale po stránce psychologické je to "vymakané". Zkrátka pobyt pro celou rodinu. Obchody, občerstvení všeho druhu, multikina, dětské koutky. Jen aby se tam strávilo co nejvíc času a co nejvíc utratilo. Vidím to na Chodově, kde bylo centrum otevřeno myslím 2005 a na jaře letos dokončeno rozšíření. Od pohledu je to nóbl, každý si může říct: Jsme na úrovni. Jenže levnější občerstvení bylo zrušeno a nově otevřené je vesměs mnohem dražší, a to není žádná restaurace s obsluhou, nýbrž objednané jídlo na tác a odchod do prostoru v halách. Také oblečení je v té nové části vesměs západních značek, u nichž nejsou ve výloze ceny. Takže pro běžné zákazníky ne. Tyto chodby jsou prázdné a uvnitř obchodů postávající prodavačky. Takže tam hluk nehrozí. :-D Osobně také nenakupuji příliš ráda. Ne, že bych procházela a všechno prohlížela. Když mám pocit, že něco potřebuji, jdu, ale už mám tipy na některé obchody, kde mě nebudou děsit dětské velikosti. Muže s sebou žádného nemám, ale vidím to na cizích, jak většina trpí, zatímco manželka vybírá a zkouší.