Historky supermarketové
Pixabay.com

Historky supermarketové

2. 12. 2018

Je čtvrtek večer, s kamarádkou jedeme ze společné akce s tím, že se podíváme do Kauflandu. Kamarádka tam jde cíleně. V akci mají být svatomartinská vína. Přidávám se ráda, protože lahvinku nebo dvě růžového taky unesu.

Bloudíme v uličkách a košík se plní. Pomeranče, paprika, olej, ale víno pořád nenacházíme. A máme štěstí, před námi je na bobku vybalovač zboží.
„Prosím vás, ta svatomartínská vína už nemáte?“ odváží se otázky kamarádka. Chvilku lelkujeme a vyčkáváme odpovědi. Leč vybalovač drží bobříka mlčení.
„On mi neodpověděl,“ diví se kamarádka a připadá mi poněkud překvapeně.
„Třeba s tebou nemluví,“ odpovídám a teď to přijde. Ne nemyslete si, že nás prodavač nasměruje k vínku, nastal totiž výbuch smíchu. Smějeme se my. Nebo jsme měly uronit slzu? Vykladač zboží nic. Asi si říká: báby jedny.
Vzdáváme se dalších pokusů najít lahodný svatomartinský mok a přesouváme se k pultu s uzeninami a masem. Tam poletují tři nebo čtyři černé vrány. Nevolaly jsme hygienu, pokud vás to napadlo. Vrány to jsou vlastně tři prodavačky a jeden prodavač, ještě kluk, navlečení v nevkusných šedočerných oděvech. Nejde mi to do hlavy, proč je vedení takto nahastrošilo. Ale budiž.
Moje kamarádka si žádá klobásový kabanos, prý pikantní, že z toho udělá utopence. A aby nezůstalo jen u těch budoucích utopenců, kupuje i moravské uzené. Utopence já nerada, ale za to ráda slovenský točený. Já vím, že to není ani salám, že je to samá mouka a není to zdravé. No a co? Chuť je chuť.
Kamarádka se přiznává, že ona ho taky ráda a hned mi poskytuje duševní podporu, řekni, že to máš pro psa. Znovu se řehtáme. Ukazuju klukovi za pultem, kolik mi toho má dát, a dle rady říkám:
„To mám pro psa,“ ale protože jsem duše pravdomluvná, dodávám „ale já to taky ráda.“
To už se smějí nejenom vrány za pultem, ale taky koupěchtiví před pultem.
A protože mám točený ráda s houskou, vracím se pro ni. Cestou prohodím k prodavači:
„Ještě jsem tomu pejskovi vzala houstičky.,“ no co, ať je trochu legrace a vůbec mi nevadí, že si střílím sama ze sebe.

A tady bych mohla skončit...

Jenže historka supermarketová má dovětek. Nakupovaly jsme do jednoho košíku, platily každá to svoje. Beru si ekologickou tašku, naskládám tam nákup, a když ji chci zvednout, zjišťuji, že taška je vadná, nemá dno. Není dole zalepená. Ještě, že mám ve zvyku tyto tašky jistit ze spodu. To bych se asi „nasmála“ když by mi k nohám vypadla velká sklenice majonézy a do ní zbytek nákupu.

I tady bych mohla skončít, ale...

Přijdu domů, fakt mám hlad jako vlk z Karkulky. A hlavně se normálně těším na ten slovenský točený. Honem převléct, umýt ruce a nedočkavě rozbaluju balíček z uzenin.
Ouvej, chybička se vloudila. Z pytlíku na mě vykoukne do ruličky stočené uzené.
Uzené? Jsem fakt zklamaná.
Volám to kamarádce, ta nejdříve nechápe, ještě se k vybalování nákupu nedostala. A pak se směje, chechtá, řehtá.

Oželím slovenský točený a k večeři je uzené.
Za tu srandu to stálo.

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Libore, vůbec se jí nedivím. Ta zkratka opravdu evokuje tu koninu. :-)
Libor Ptáček
Já také rád ten Slovenský, a hlavně pro to že má stravitelnou šlupku. A něco ze života. V cukrárně mimo spousty jiného nabízeli i „koň. špičky“ a kolegyňka řekla: prosím čtyři krát koňské špičky.
Libor Farský
Není nad to, když se chuťově shodneš alespoň se svým psem. Já na tom byl podobně, jenom jeho granule jsem kvůli zubům nemohl ani ochutnat.
Zdena Proboštová
Skvělá historka, mě může nadzvednout, když přijdu k vybalovači v supermarketu a oslovím ho "prosím vás ..." a on na to "dobrý den" a kouká na mě jako sůva a ještě se zeptá, co potřebuju. Tak to bych mladíka zabila, protože to převážně dělají kluci. Ale už jsem to změnila, pozdravím ale žádné "prosím vás" hned vybalím co hledám :-) - to mají za to !
Lenka Hudečková
Elí, pěkný článek, i v SM se někdy zasmějeme. Třeba příště zjistíte, že ten člověk, co s Vámi nemluvil (vybalovač) je hluchý, i to se mohlo stát. A máš pravdu, ty jejich nové černé úbory se mi taky nelíbí. Měly by být veselejších barev :-)
Jitka Caklová
Barvitě popsaný nákup mě také pobavil :-) Přidám trošičku černého humoru: Černé vrány, funebráci, ještě přidám havrani, vzhledem k sortimentu, který prodávají, možná docela sedí. :-) Třeba nás chtějí odnaučit kupovat maso :-) Také jsem jeden čas prodávala v řeznictví, ráno od sedmi, do pěti odpoledne, s polední půlhodinovou přestávkou na rozvrzané židli, zkušenost ze zákulisí k nezaplacení.
Hana Rypáčková
Smích je zdravý, tak tam choďte častěji. Ovšem ve čtvrtek večer po nájezdu už musí být prodavačky napůl mrtvé. U mne moravské uzené je před slovenským točeným...
Blanka Macháčková
Ten točeňák mě dostal. Nedávno jsem si ho koupila se stejnými pocity. Prostě mi chutná. Přeji po celou dobu adventu takto veselá nakupování.
Věra Ježková
Elenko, pobavila jsi mě. Když kupuju kočičce u pultu 5 deka šunkového salámu, hlásím, že je pro kočičku, jinak bych si připadala blbě. Papírovým taškám nevěřím. Nosím s sebou dvě látkové.
Eva Mužíková
Eleno, přestože jsem " chcíplá ", pobavila jsem se. Díky.
Alena Tollarová
Kaufland mám u nosu, takže tam mířím docela často. Taky bych mohla vyprávět. Dokonce jsem si tam i pofotila :) Černé vrány, to je trefa do černého. My jim říkáme funebráci. Když jsem se dosyta zabála, jednou jsem se paní prodavačky zeptala, proč je takhle strašně oblékli. Odpověděla, že se nemám žinýrovat, že jim to říkají všichni. Říkala že prý asi proto, že kuchaři dnes nenosí bílou, ale černou ... já ty chudáky vyhastrošené prodavačky, lituji. Jo, nerovnal tam ten na bobku kartáčky na zuby? U nás sis je jeden čas musela vybírat vkleče nebo ohnutá s vkusně vystrčeným pozadím. Ale sranda musí být, to souhlasím.
Zuzana Pivcová
Ráda jsem si to přečetla, protože alespoň můžu porovnat, jak je to jinde. Někdy třeba dvě krájejí salámy a jedna ještě doplňuje, ale nehnou se, aby jedna z nich šla pomoct s obsluhou zbývající spící panně, která má před sebou frontu. Některé prodavačky jsou ale usměvavé a nic je nerozhází. A když jsem jednou řekla u občerstvení přesmyk, že chci chlebíčkový vajíček, tak paní říkala Jo, já vám rozumím, a pak jsme se chechtaly obě.
Naděžda Špásová
Elen, už jsi mi tu chyběla, není nad inteligentní humor. U nás jsou taky v černém, za pultem je jedna, která se tváří, že jí obtěžujeme, žádná fešanda to není a ta vždycky v té frontě vyjde na mně. Už se s Petrem tomu taky smějeme. Těším se na další tvé historky. :-)
Alena Vávrová
Tak být takhle vysmátá při jakémkoliv nakupování, to závidím ;-)) !
Hana Nováková
jo, když se chybička vloudí, k tomu čtvrtek- slevový den, trocha roztržitosti a tak si musím já nakonec nechat chutě zajít...