Advent, čas na boj s nespokojeností
Ilustrační foto: ingimage.com

Advent, čas na boj s nespokojeností

1. 12. 2018

Nemám dost peněz na dárky. Štve mě všudypřítomný chaos a hluk. Ty vánoční koledy všude v obchodech jsou příšerné. Všichni se tváří spokojeně, jen já se mám mizerně. Všichni mají rodinu, jen já jsem sám.

Takové myšlenky lidi často napadají v předvánočním čase, tedy v době, kdy podléhají iluzi, že vše má být dokonalé a všichni se mají mít rádi. Výsledkem je, že advent má k pohodovému období daleko.

Dá se s tím něco dělat nebo jsme vlastně v tom shonu, hluku a pocitech nespokojenosti spokojení? Změnila se společnost tak, že adventní čas plný předhánění se a závidění si, co kdo už má a co kdo plánuje koupit, považujeme za normální a vyhovuje nám? Nebo se v něm zmateně plácáme, chtěli bychom, aby byli jiný, ale už toho nejsme schopni docílit? Na to si každý musí odpovědět sám, ale faktem je, že předvánoční období je pro většinu lidí obdobím stresu a nespokojenosti.

„Stalo se něčím úplně jiným než časem klidu a rozjímání. Horečnatě přemýšlíme nad nakupováním dárku a jak stihnout všechnu tu práci, aby byl aspoň na ten Štědrý večer klid,“ vystihuje to psycholožka Alžběta Protivanská. Tvrdí, že existují různé způsoby, jak se člověk může během několika týdnů změnit tak, aby se necítil nespokojený a uhoněný. „Aby neměl pořád pocit, že neustále utíká v těsném závěsu za světem, který nelze dohnat,“ říká.

Jednou z hlavních zásad podle ní je přestat si stěžovat. První adventní týden by měl být ve znamení této zásadní změny. „Jen se zkuste chvíli sledovat. Průměrný člověk si postěžuje asi tak dvacetkrát za den a ani si to neuvědomí. V podstatě si postěžujeme každému, koho za den potkáme. Zmíníme se, kolik máme práce, co nás bolí, kdo se nepěkně zachoval a nezapomeneme přidat, čeho se bojíme. Po očku přitom sledujeme druhého a tajně doufáme, že je na tom ještě o kousek hůře než my. Máme pocit, že si tak budeme moci alespoň trochu oddychnout,“ tvrdí Alžběta Protivanská.

Její slova potvrzují zkušenosti Jany a Mileny, dvou šedesátiletých kamarádek z Prahy. Milena: „Nedávno jsem se přistihla, jak vyprávím bývalé kolegyni, kterou jsem po letech potkala v obchodě, jak mě štve, že na sebe nemůžu sehnat kvalitní oblečení, jaké bych si představovala. K tomu jsem přidala něco ve smyslu, že mě štve to teplé počasí, že mám v zimě ráda sníh. Dovršila jsem to větou ve smyslu, že svět už není co býval. Dotyčná zase celou dobu mlela něco o tom, že nestíhá, že má hodně práce. Pak jsem si říkala, že kdyby nás někdo poslouchal, byly bychom pro ně dvě staré ubručené báby nadávající na všechno.“  

Jana: „Taky jsem se přistihla při podobných pocitech. Známá si mi stěžovala, že na ni děti kašlou, že je na Vánoce sama. Já přitakávala, že na mě děti taky kašlou. Přitom to vůbec není pravda, mé děti jsou skvělé, vídáme se často. Jen mi prostě přišlo, že se hodí, abych si taky stěžovala. Že není vhodné říct, že jsem spokojená.“

Psycholožka radí, abychom si začali pečlivě všímat, kdy a na co si stěžujeme. Jinými slovy, abychom začali žít svůj život a v žádném případě neříkali takzvané stěžovací věty jen proto, že je říkají ostatní. „Jako každé lidské chování i stěžování má nějaký smysluplný důvod. Často je to  právě snaha upokojit vnitřní úzkost, jak špatně na tom jsme. Všichni vlastníme mozek, který se spolehlivě snaží o dvě věci – přežít a zapadnout mezi ostatní. Není se čemu divit. V době lovců a sběračů znamenalo vyloučení z tlupy jistou smrt. Mozek se od té doby prakticky nezměnil, takže se i dnes snaží o konformitu. Tedy být uznávaný a přijatý druhými, zkrátka moc nevyčuhovat. Přestáváme žít svůj vlastní život a žijeme to, co si myslíme, že si o nás myslí ti druzí,“ shrnuje psycholožka Protivanská.

Je hodně těžké si něco takového přiznat a hodně těžké dokázat své zvyky změnit. Nicméně, když si na své stěžovací věty začneme dávat pozor, možná nás jejich četnost tak vyděsí, že jejich omezování půjde snadno. Nikdo není rád, pokud by o sobě slyšel, že ho okolí považuje za bručouna.

Tak jestliže v nás bručounství, otrávenost, nespokojenost a podobné pocity vyvolává právě současná podivná podoba adventního času, je jenom na nás, jestli k té podobě budeme sami přispívat. Většina lidí, kteří nadávají na to, že adventní čas je nyní hektický a komerční, ho totiž sami takovým dělají.

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Kateřina Baziková
Proti dárkům naprosto nic nemám, ráda přemýšlím, co by komu z mých nejbližších udělalo radost, případně se jich zeptám. A pak ty dárky koupím a předám je. A taky ráda dárky dostávám. A nevidím na tom nic špatného.
Danka Rotyková
Nespokojeným lidem se snažím vyhýbat jak to jen jde. A odvážím se tvrdit, že i přes všechny nepřízně osudu se mám dnes moc dobře. Vánoce mám ráda kvůli adventu, trochu mi vadí to šílenství v obchodech. Lidé to s nákupy přehánějí, úplně zapomněli o čem vlastně Vánoce jsou.
Jana Slavíková
Boj s nespokojeností? Kdo je nespokojený v Adventu, je nespokojený během celého roku a je to jeho věc. Snažím se se s takovými lidmi nesetkávat.
olga skopanova
Tady se nabízí otázka proč lidé, kteří neslaví narození Ježíše Krista slaví vánoce. Protože je slaví sousedi, nebo proto, že supermarkety každoročně zavelí budeme slavit?
Hana Rypáčková
Eleno, vzpomínám na Hejmovo knížky, kde mluví o tom, že se tady málo hulí a všichni jsou naštvaní a je blbá nálada. On jel na drogách a ona byla hapy z těch výparů...( Dělám si legraci) :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Myslím, že lidé u nás si více stěžují než třeba Američané. Tam lidé na otázku "jak se máš"? odpovím "mám se dobře". na stejnou otázku si u nás začneme stěžovat na politiky, zdraví a další neduhy. Se "stěžovateli" se nestýkám a s přáteli si povídáme o tom co nás baví a těší. Nic nikomu nezávidím a všem přeji jen to nejlepší. Nejsem anděl, ale neubližuji.
Elena Valeriánová
...tak jel v drogách...
Elena Valeriánová
Tak jako jsou lidé, kteří si pořád na něco stěžují a těm se obloukem snažím vyhnout, jsou lide, kteří jsou pořád happy. A dávají to pěkně nahlas na vědomí a těm ani málo není co závidět. Věřte nevěřte. Měla jsem před lety sousedku. Na otázku "jak se máš" odpovídala v superlativech. Dobře, moc dobře, skvěle. Ráno jsem měla na stolku 120 bonů atd. Přitom všichni věděli, že jeji manžel střídá ženské častěji než ponožky, že hraje hazard a přestože to byl starý kozel tak někdo i v drogách. To nebyly pomluvy, bohužel. Ale ona byla pořád v pohodě, dokonce spolu měli třetí dítě, takové dítě ulice. A pak se rozvedli, odstěhovali a nezůstalo po nich ve vesnici nic i jejich dům byl zbourán.
Hana Rypáčková
Hlavně Advent si užívám. Je tolik nabídek kam vyrazit .Všude to tak voní.. Hlavně to setkávání je bezva. Jen to zdraví aby sloužilo..
Zuzana Pivcová
Tyhle pocity nespokojenosti snad pramení z pokřiveného pohledu na vánoce. Proč by se měly odlišovat od vnímání světa během zbývající části roku? Neustále dělat, co se má, co je zaběhnuté a dělají to ostatní. A když nemůžu dělat, co dělají ostatní, tak se zhroutím?
Jitka Caklová
Pocházím z poměrů, kdy dárky nejen na Vánoce, ale přesto, nikdy nebyly na prvním místě, pouze s výjimkou dětí a později vnoučat. Nejsem sama, mám spokojené rodiny svých dětí a návrh na zrušení dárků pro dospělé, všichni přivítali jednohlasně. Dobře vědí, čím nám (manželovi i mně) udělají radost. Díky tomu se nás nic z prvního odstavce netýká a tudíž si nemáme nač stěžovat. Nikdy dřív jsem se neměla lépe. Přejeme všem pohodový Advent, zakončený veselými Vánocemi ♥
Zdena Proboštová
Taky sama a proto jsem zrušila vánoce jako takové - myslím dárky - nepřijímám a nedávám, ale nečiní to problém nikomu. A taky netrpím :-)
Jitka Hašková
I když jsem sama, tak ničím takovým netrpím.