Moje nezapomenutelné Vánoce
FOTO: autorka

Moje nezapomenutelné Vánoce

4. 12. 2018

Mám příběh, který si v srdci nosím od dětských let, kdy jsem prvně měla radost z vánočního dárku. Byly jsme tři sestry, a tak na dárky moc peněz maminka neměla. Když mi bylo 10 let, tak jsem pod stromečkem měla balíček a věřila, že nyní to bude určitě kniha.

Víte, u nás doma jsem byla jediná dychtivá čtenářka. Abych mohla hodně číst, tak jsem chodila do knihovny, protože se doma za knihy neutrácelo. Byla jsem prostřední děvče, a tak jsem musela dost doma pomáhat, neboť mladší byla malá a starší se pořád jen učila, neboť chtěla mít pořád samé jedničky. Na čtení jsem si vždy musela najít čas, a tak se i stávalo, že jsem si četla večer pod peřinou.

No, ale vraťme se k nadělování dárků. Když se po večeři začaly rozdávat dárky, tak jsem se ani pod stromeček moc nehnala, protože jsem tam vždy měla nějaké rukavice nebo čepici. Tak jsem počkala, až si sestry balíčky otevřely, a já sáhla po posledním, co tam zůstal. Věřte nebo ne, ale byla tam kniha a na obálce byl krásný, hrdý kůň. 

Byla jsem tak šťastná, hned jsem si chtěla číst, ale taťka hudroval, že jsou to vyhozené peníze, že si můžu knížku půjčit v knihovně. Maminka se na mě usmála a řekla ,"já věděla, že budeš mít radost". Opravdu jsem měla radost a knihu jsem opatrovala jako poklad. Byl to příběh o koni, kterého chtěli utratit, ale přesto byl nakonec zachráněn a dožil u jedné dívky, která se o něj starala. Byly to moje nejhezčí vánoce.

Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Taky jsme pod stromkem jako děti neměly knihy, aspoň si na žádnou nepamatuju. Tak to napravuji u své rodiny a každě vánoce všichni dostanou pod stromeček nějakou knihu.
Hana Rypáčková
Můj kamarád to měl taky tak, neutrácelo se za knihy. První svou vlastní dostal ve dvanácti letech taky od maminky .Je z něj vášnivý čtenář, chodil do knihovny a vydrželo mu to doteď.Já byla zavalena knihami od dětství, ale jsem čtenářka taky.
Zdenka Jírová
Knížka byla můj oblíbený dárek. Také jsem jich dost rozdala. Dodnes čtu ráda, ale knížky už nekupuji, spíš rozdávám. Chodím do knihovny.
Marie Seitlová
Krásná vzpomínka na vánoce.
Marcela Broumová
Poutavě popsaný celý večer, vzpomínka mě potěšila.
Zuzana Pivcová
Kromě panenky, o které jsem se tu zmínila u předchozího článku (ale to jsem byla hodně malá), jsme s Marcelou nejraději dostávaly knížky. A i když ty další dárky byly spíš věci potřebné, na knížky maminka nikdy nezapomněla, protože věděla, že čteme rády a pořád. Díky, Maruško.
Jana Šenbergerová
Do knihovny jsem chodila od chvíle, kdy jsem se naučila číst. I mě pod stromečkem nejvíc potěšily a stále potěší knihy. Pomalu ale jistě mě vytlačují i z ložnice. :-)
Jitka Hašková
To je hezká vzpomínka. Přestože jsem doma knížky dostávala, tak jsem si je chodila půjčovat do Městské knihovny, jednou týdně 3 - 4 knihy pěšky ze Smíchova na Mariánské náměstí (tenkrát se myslím jmenovalo Primátora Vacka).
Elena Valeriánová
Jak já vám rozumím. Byla jsem také tou dychtivou čtenářkou, a taky na knihy peníze nebyly, starší sestra na čtení nebyla. Do naší obecní knihovny chodím už neuvěřitelných 57 roků. Však si mě paní knihovnice taky považuje. Hezké vánoce.
Alena Vávrová
Pro mne byla knížka také nejlepší dárek. Ale také jsem byla nucena od dětství chodit pro knížky převážně do knihovny.
František Matoušek
Hezký vánoční příběh. Dovedu se do Vaši tehdejší radosti zcela vžít. I pro mě nebylo krásnějšího dárku nad knížku. Platí to i o současnosti.
Eva Mužíková
Pěkně jsi svoji radost Maruško popsala.
Věra Ježková
Hezká vzpomínka. Také jsem mívala největší radost z knížek.
Hana nováková
krásné, dojemné...