Moje nezapomenutelné Vánoce
pixabay.com

Moje nezapomenutelné Vánoce

7. 12. 2018

Svoje první Vánoce si naštěstí nepamatuji, neboť mi byly necelé čtyři měsíce, ale z vyprávění rodičů vím, za jak dramatických okolností tento Štědrý den probíhal. Přestože rodiče tří malých dětí očekávali příchod ne příliš dobrých časů, ale že přijdou na Štědrý den ráno, rozkazem okamžitého vystěhování z teplého domova, do nehostinného, studeného, starého baráku, to nečekali. Přes všechna utrpení i v budoucnu dokázali vytvořit svým dětem láskyplný domov.

Každé další Vánoce, tedy ty, které pamatuji, už probíhaly v krásném duchu. Na Štědrý den ráno, dokud jsme ještě spaly, maminka vydrhla prkennou podlahu a ve starém železňáku uvařila hydrovosk ve složení: voda, a dva balíčky hydrovosku, ořech tmavý a hnědou dvojku. Dokud podlaha neuschla, chodili jsme po papírech, natrhaných z vrstvených papírových pytlů. Odpoledne maminka podlahu natřela uvařeným hydrovoskem a jako každý jiný den, šla podojit krávy a po vykonání věcí souvisejících, připravovala večeři.

Štědrý večer se nachýlil a napjatě jsme očekávali příchod Ježíška. Nikdy jsme ho ale neviděli, neboť vždycky když přišel, byli jsme buď s tatínkem v kostele, kde si připravoval noty u varhan, a nebo jsme mu pomáhali ve chlévě s přípravou krmení na ráno.

Směs vůní, jehličí, hořících svíček na stromku a mahagonové podlahy, byla u nás typická pro sváteční pohodu. Jelikož tatínek byl varhaník, tak usedl k harmoniu, které stálo v pokoji, a čas mezi rozsvícením stromku a odchodem celé rodiny na půlnoční do místního kostela jsme zpívali koledy. Ježíšek vždycky věděl, co potřebujeme, trikáče, punčocháče, tepláky a pro tři, později čtyři děti, společenskou hru. Z počátku, kdy jsem už chodila do školy, ale ještě věřila na Ježíška, jsem nechápala, proč je tak nespravedlivý, neboť jsme do školy chodili kolem obchodu s konzumním zbožím, jehož výloha byla vždy před Vánocemi plná hraček, ale žádná se nikdy neobjevila pod naším stromečkem.

Na lepší časy se začalo blýskat, až když rada MNV dala tatínkovi, coby soukromě hospodařícímu rolníkovi, povolení chodit pracovat na řepnou kampaň do cukrovaru, kde pracoval u kalolisu. Až později jsem poznala, jaká to byla velká dřina. Nicméně kampaň skončila vždy před Štědrým dnem, a tak jsme si mohli tento večer vždy užívat společně. O tomto Štědrém večeru jsem pod stromečkem našla krásný kočárek, vyhlédnutý ve výloze konzumu. Byl sice bez panenky, které to v kočárku ve výloze tolik slušelo, ale byl pro mě a bráškové dostali stavebnici Merkur. Od té doby ale už dárky nenosil Ježíšek, tudíž Vánoce pro mě už neměly to pravé kouzlo, ale přesto všechny zůstaly na trvalo v mém srdci.

Ty nejnezapomenutelnější Vánoce teprve měly přijít a také přišly, ale až o mnoho let později.

Byla jsem vdaná, dcerce bylo tři a půl roku a čekali jsme druhé děcko. Manžel jezdil dálkovou nákladní dopravu, a tak jsem, z pohledu dnešní terminologie, byla manažerkou pro chod domácnosti a řízení veškerých rodinných záležitostí. V té době jsem měla pouze řidičské oprávnění skupiny A a v říjnu toho roku, to už jsem byla v sedmém měsíci těhotenství, s termínem porodu 24.12., jsem dokončila autoškolu a obdržela řidičský průkaz skupiny B.

Přišla zima a v půli prosince napadlo hodně sněhu. Vánoce se kvapem přiblížily, a to tak rychle, že, ve stavu a shonu, který jsem prožívala, jsme ještě dvacátého prosince neměli stromek. Druhý den jsem zjistila, že už nikde ke koupi není. Tak jsem dcerku dala k babičce, mojí mamince, a jela přes dvě rokle do 11 km vzdáleného rodného domku mého tatínka, protože jsem věděla, že jeho bratr tam má les. Otevřela mi tetička, spráskla ruce a po slovech o mojí nerozumnosti, mi sdělila, že les je vzrostlý a mladé stromky k řezu nemají. Vracela jsem se tedy serpentinami zpět k domovu a cestou přemýšlela, kam teď. Blesklo mi hlavou místo, vzdálené 10 km opačným směrem od našeho bydliště. Zastavila jsem u prvního domku pod lesem a zabouchala na dveře. Otevřel mi starší pán, kterého jsem neznala. Změřil si mě pohledem od hlavy k patě, a než jsem stačila cokoliv říci, pozval mě dál. Nalil mi z konvice, kterou měl na kachlových kamnech, horký čaj a po srozumění s mojí situací oblékl kabát, obul vysoké boty, vzal beranici, pilku a odešel do lesa. S mým dopíjením nabídnutého čaje se vrátil. Vyšli jsme ven a opřený o auto, stál nádherný smrček. Na dotaz, kolik budu platit, se smíchem odpověděl: „Co byste chtěla platit? To máte za odvahu.“. S přáním krásných Vánoc jsme se rozloučili a já šťastná, že mám stromek, se v pořádku vrátila domů.

Tento Štědrý večer jsem převážně postávala a s občasným pnutím břicha přecházela po pokoji. Jedním okem jsem pozorovala dcerku, radující se z dárků, a druhým sledovala vánoční pohádku v televizi.

V půl druhé v noci mě vzbudily bolesti a s klubajícím se ránem 25.prosince se v porodnici vyklubal na svět i náš zdravý, krásný klučina, 5 300 g váhy a 60 cm délky.

No, řekněte, dá se na takové Vánoce zapomenout?

Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
..... a při tom jsem ráda být člověkem, na kterého je spolehnutí ♥
Jitka Caklová
Ano jsem zvláštní a neseděla mi věta, "Dokončuješ kruhy a muzikantské dědictví." a proto mi přišel na oči tento text, "Začátek se spojuje s koncem - v tom se projevuje Spravedlnost a Zákon Pohybu Stvoření. Toto spojení vytváří kruh pevného zachvívání, do něhož není možné dodatečně vstoupit, protože je celistvý. Je to tedy významný děj, protože všechno, co nestihlo být před uzavřením určitého období v celistvosti vyrovnáno, naplněno, zůstává kusým dílem, zanechává mezeru, prázdnotu, … zachvívá se neharmonicky.", z něhož pro mě vyplývá, pokud něco nezačnu, nemohu to ani dokončit a zároveň mi z toho vyplynulo, proč nejsem "tandemový hráč". Neumím spoléhat na druhé.
Marcela Broumová
Jitko, děkuju moc. I proto jsi tak zvláštní, tatínek by měl jistě velkou radost z tvojí hry na harmoniku. Dokončuješ kruhy a muzikantské dědictví.
Jitka Caklová
Ano Marcelko, měl varhanickou školu i podle pracovní knížky byl varhaník a hrál v několika kostelích v okolí. Měl i svoji kapelu a mám před sebou daňové přiznání kapelníka, na jednom listu A4 z 27.11.1947, kdy ze 7 500 daňového základu mu byla vyměřena daň 18 Kčs 70 h + 800% náhradní přirážka 149 Kčs 60 h, ve výsledku zaplatil 12.12. 1947 168 Kčs 30 h.
Marcela Broumová
Podepisuji všechny předchozí příspěvky, líbí se mi i popsaná atmosféra vůní - hydrovosk... Tatínek byl varhaník? Krása.
Jitka Caklová
Ještě jednou děkuji za diskuzní příspěvky, obzvláště Zuzce, jen s malým rozdílem, ty tvrdé podmínky se nezdály, ty byly. Zimy byly pouze časem odpočinku a příchody Ježíška a všechno co se kolem nich odehrávalo, odměnou za celoroční práci. Dříve jsem se litovala, protože jsem si neuvědomovala, že sebelítost plyne pouze z toho, co jsem udělala, nikoliv z toho, co jsem neudělala. Proto dnes nelituji, že nejsem klavíristka, jako ve filmu Všichni dobří rodáci, ve kterém je obsaženo celé mé dětství i dospívání, stejně jako v písni Jakuba Smolíka Ave Maria. Nejsem odvážná, ani hrdinka, ale anděl na titulní fotografii je můj, jak píše Naďa :-) Jsem obyčejná ženská :-)
Hana Lancová
Líbí. :o)))
Květa Řičánková
Bylo brzy ráno 5.12. tatínek budil maminku a její sestru 11 a 7 let že musí k tetě.Odpoledne pro ně přišel a cestou domů jim pravil že tam byl Mikuláš a nadělil jim bratříčka.Večer když opravdu přišel nadělovat tak mu maminka povídá: "Mikuláši,mohl jsi nám to nechat už odpoledne jak jsi donesl toho ogaru,ušetřil by sis cestu".
Zdenka Jírová
Moc hezký vánoční dárek. Obdivuji se vám, jaká jste hrdinka. Já si pamatuji, že jsme byli s rodiči na Vánoce u mého čerstvě ženatého bratra , kde také čekali vánoční dárek. Mně bylo asi 10 let a byla jsem zvědavá na miminko. Oslavili jsme společně Štědrý večer a šli jako bylo u nás zvykem, po rozdání dárků na procházku. Bylo plno sněhu , tak jsme se brzy vrátili. Ale jenom já s rodiči, moji švagrovou vezl bratr do porodnice. Po půlnoci se narodil krásný chlapeček a já byla tetou.
Hana Rypáčková
Odvážná školačka. A nakonec odměna - ten nejlepší dárek...Moc hezké Jitko. Hezké letošní Vánoce.
Naděžda Špásová
Jitko, máš určitě anděla strážného, který tvé kroky hlídá, ale to ty asi víš. Hezké i smutné vzpomínky. :-)
Eliška Murasová
Jitko, četla jsem jedním dechem, jsi bezvadná vyprávěčka. A to mimi má dnes kolik let?
Marie Seitlová
Jitko, na takové Vánoce se určitě zapomenout nedá, ale dáreček to byl krásný.
Zuzana Pivcová
Vidím, že vás, vánočních matek, tu je víc. Nemyslela jsem si to. Moc hezky se to čte. Jíťo, zdálo by se, že podmínky Tvého dětství byly hodně tvrdé, ale nakonec Tě vyzbrojily tak, jak málokoho. To zaslouží obdiv. Ty jsi přesně ta, které se říká Žena do nepohody.
Jitka Hašková
To je úžasný příběh. Jsi hodně odvážná.
Elena Valeriánová
Jitko, ani nechci domýšlet, co by kdyby ... dobrý bože! Ale zvládla jsi to a věřím, že tu Ameriku by jsi taky zvládla! Život je nejlepší skladatel, poskládá příběhy smutné i veselé, hezké vánoce.
Jitka Caklová
Děkuji všem za milé příspěvky ♥ Ivano, a dokonce mám i pocit, když se dlouze zadívám na titulní foto, na andělíčka, že jsem to celá já :-)
Věra Ježková
To je krásný příběh. ♥
Jitka Caklová
Ivano, proto jsem si také vybrala rodiče, jaké jsem si vybrala :-) :-)
ivana kosťunová
Jitko vy jste v minulém životě určitě byla ženou rančera na divokém západě a společně s dalšími udatnými ženami pomáhala osídlovat Ameriku. :))
Marie Doušová
Na takové Vánoce se opravdu zapomenout nemůže. Moc hezké.
Jana Šenbergerová
Vidím, že nás takto radostně "potrefených" bylo víc. Vánoce jsem trávila v porodnici, ale vůbec mi to nevadilo, protože jsem věděla, že se nejen vrátím domů, ale dokonce i s vymodleným dítětem.
Libuše Křapová
Jitko, tohle se opravdu zapomenout nedá :-)
Alena Vávrová
Nedá Jituško a pod tvůj krásný článek mohu přidat v komentáři, že i u Vávrů bylo před 48 lety pod stromečkem v koši na prádlo miminko. Dcerka se narodila 18.12., málem nás nepustili z porodnice domů, ale já si to vydupala. Sněhu bylo po pás, rampouchy po kolena, muž musel proházet snad kilometr cesty k silnici, bydleli jsme na samotě a k nám se pluhem neprotahovalo...
Alena Tollarová
Na takové vánoce se určitě zapomenout nedá! Pod stromečkem - smrčkem, kluk jako buk! Taky jsme jednou nějak prošvihli koupi stromečku, kluci byli malí a bydleli jsme v Litoměřicích a kupodivu byl i sníh. Muž tenkrát odjel naším trabantem na lov a vážně se vrátil s krásnou borovičkou. Ale měla jsem tehdá strach, fakt. A tu ztrátu snad les u Hrdel ani nepoznal a už je to promlčené :)
Hana nováková
nádherný, vytoužený, živý, brečící vánoční dárek, to je ten dárek dárků na celý život. Jistě bylo radosti i po vánocích dost a dost...