Za plotem
6. 12. 2018
Voda stojatá,
stopy od bláta,
barva zralých višní,
nevinní i hříšní.
V sobě na chvíli
jsme se ztratili,
napřed jsme se báli,
pak se milovali.
Držet v náručí,
co to zaručí,
slza deště smyla
slova pošetilá.
Uplakaný den,
láska za plotem,
štěstí trochu kruté,
višně rozšlápnuté.
Čtěte dále:
Od dětství k dědství
Od dětství k dědství život tě klátil, kdo létal vzduchem, ten se nezablátil. Kde jsou tvé hračky…
Poslední list v kalendáři
Obracím list v kalendářia těším se na nový.Fotografům ať se daří,ať je zase suprový. Krajinka a sem…
Jsme
Jsou lásky krátké, dlouhéa pak ty nejdelší,a lásky ve snech pouhéa lásky včerejší,jsou slova dobrá,…
To byla moje láska
Ten zmrzlý květ,to byla moje láska,a touhy žárzůstal jen na papíře,divil se svět,proč v duši oheň…
Jsem
Jsem zrnko písku na Tvé dlani naplněné dunami pouště, propadávající se mezi prsty do rozžhaveného…
