Za plotem
6. 12. 2018
Voda stojatá,
stopy od bláta,
barva zralých višní,
nevinní i hříšní.
V sobě na chvíli
jsme se ztratili,
napřed jsme se báli,
pak se milovali.
Držet v náručí,
co to zaručí,
slza deště smyla
slova pošetilá.
Uplakaný den,
láska za plotem,
štěstí trochu kruté,
višně rozšlápnuté.
Čtěte dále:
Byli jsme rodina
Volá mě máma do koupelny, „Podívej se mi na ni", do výšky ruku zvedla, myslím, že i máma zbledla.…
Jak kůže přiléhavá
Budíš mě ze spaní,předbíháš svítání,když snům se dechunedostává,vábíš mě za obzor,jsi jako meteor…
Hloupá letní básnička
Mít tak kupu sněhu na dvoře, klouzačku v předsíni, led v komoře. Mít trochu vláhy z noční jinovatky…
Co vyprávěl stařík Malčík
Na tem internétě kraviny píše kdejaký hňup kolikrát pravdy na tem néni ani chlup všeckému rozumí…
Po cestách
Po cestách kamenných, chvíli pláč, chvíli smích, v útrobách sevřených, duši mám, vysvobození marně…
