Za plotem
6. 12. 2018Voda stojatá,
stopy od bláta,
barva zralých višní,
nevinní i hříšní.
V sobě na chvíli
jsme se ztratili,
napřed jsme se báli,
pak se milovali.
Držet v náručí,
co to zaručí,
slza deště smyla
slova pošetilá.
Uplakaný den,
láska za plotem,
štěstí trochu kruté,
višně rozšlápnuté.
Čtěte dále:
Tělo je obnažená láska
V očích mi jasné hvězdy září,co kdysi zbloudily,přestaň už pátrat v kalendáři,zastav se na chvíli.V…
Drabble na 100 slov: Žár léta
Konečně prázdniny, pomyslela si s láskou. Zase prázdniny, pomyslel si otráveně. Zamyšleně zíral do…
Den únorový
Únor bílý, pole sílí svojí zimní poezií, na Hromnice o hodinu více, v zahradách, příbytcích, i v…
Klíč k jaru
Povídal si potůček s říčkou, co stalo se přírodní hříčkou, vykvetly sněženky, bledulky, petrklíč,…
Mlčím s každou větou
Naklonil se ke mně,zachvěla se zeměv magickém zrodu opojení,a pak v příštím časeobejmul mě zase…
