Moje nezapomenutelné vánoce
ilustrační foto: pixabay.com

Moje nezapomenutelné vánoce

6. 12. 2018

Dnes je něco jinak. Tatínek jde do svátečního pokoje a přes pootevřené dveře je cítit teplo z kachlových kamen. Několikrát se vrátí, promluví s maminkou a dveře do pokoje zavře. Maminka mě po vykoupání navléká do trikáčů. Nejdříve nohy, natáhne obleček do pasu, trošku mě natřese, navlékne obě ruce a zapne na zádech pár knoflíků. Jsem zámotek v teplé pletenině a je mi krásně, protože je zde tatínek i maminka. Něco voní a já se těším na večerní čtení pohádky.

Maminka mě vezme do náručí a nese do postýlky. Objímá mě tak, že nevidím do rohu pokoje, kde obvykle stojí pokojová lípa. Každý rok vykvétá bílými kvítky a je ozdobou svátečního pokoje. Vedle lípy je vysoký květinový stolek. Čtyři tenké nožky má v horní třetině  zpevněny ohrádkou a na horní ozdobné desce je krásný asparágus, který má dva výhonky s červenými bobulkami. Moje postýlka je vede kachlových kamen. Maminka mě do ní postaví, zatáhne síťovou postranici, abych nevypadla a otočí směrem k oknu. Všechno v pokoji mizí a je zde jen nádherný svítící strom, upevněný v obyčejném dřevěném kříži. Na vrcholu je hvězda z korálků navlečených na drátky, ukončená drátěnou spirálou k navlečení na nejvyšší výhonek. Je nakloněná. Na větvích svítí zapálené svíčky v klipsech, některé se naklání, voskové slzy padají dolů a tuhnou na novinách pod stromečkem, jiné hoří kolmo vzhůru a mezi nimi s prskotem jiskří tyčinky. Strom zdobí papírové řetězy a různá barevná kolečka, stříbrné kuličky a šišky.

Do pokoje vejde zrzavý muž v dlouhé bílé košili, hladí si zrzavý vous,  prochází se před stromečkem, spíná ruce, naříká a něco mumlá. Nic nechápu, bojím se a po chvíli se hystericky rozpláču. Pán přestane mluvit, sáhne si na hlavu a v ruce drží chumáč zrzavých vlasů. Jsem tak vyděšená,  že se pláčem zalykám a neslyším, jak pán opakuje, že je můj tatínek, neutiší mě ani maminka podávající panenku, kterou sama ušila jako vánoční dárek. 

Později  jsem pochopila, že pán v paruce byl opravdu tatínek, který jako herecký amatér hrál v jednom brněnském představení Sarka Farku v Hrátkách s čertem a jako překvapení mi zahrál roli polepšeného loupežníka. Jeho výkon byl dokonalý, ale bohužel měl opačný účinek než rodiče zřejmě očekávali.

Holčička vyrostla, zestárla a ve vzpomínkách se stále častěji vrací do šťastného a bezstarostného dětství.

Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Překrásné ...
Jana Kollinová
Nepovažujte prosím můj článek jako soutěžní, jen jsem si zavzpomínala díky nabídnutému tématu.
Jana Kollinová
Děkuji všem za milé příspěvky a Zuzaně za výběr úžasné nádherné fotografie.
Alena Vávrová
Opravdu krásná vzpomínka. Já vzpomínám třeba na to, jak náš táta hrával na housle, nebo na klarinet a my jsme kolem stromečku zpívali Narodil se Kristus Pán...
Marcela Broumová
Tahle vzpomínka má všechno - poezii, humor, lásku a tak plastickou atmosféru, že vyvolává i moje pozapomenuté vzpomínky. Teplo kamen, hvězda z korálků a doma ušitou panenku mám dodnes. Nejroztomilejší je ovšem scénka se Sarka Farkou, rozesmává mě to dokola, naprostý originál.
Hana Rypáčková
Při takových krásných vzpomínkách se mi vybavují ty moje, jsou to útržky ale detaily vidím zřetelně , síťovou postýlku jsem měla u babičky a nad ní anděl převádí děti přes lávku. Nad mou dřevěnou byl také anděl.ale ten obraz si nevybavuji.musela jsem se víc obrazem uklidňovat u babičky než doma u rodičů. Maminka měla vždy obavy ze zapálených svíček a prskavek. Moc hezké..
Eva Mužíková
Jani, to je nádherný příběh. ... Já také často vzpomínám na dobu, kdy maminka před Štědrým dnem dělala čokoládu a dávala formičky s plechem ven do sněhu. To byla jedna z nejlepších čokolád, kterou jsem kdy jedla... mňam.
Jana Šenbergerová
Na dětství mám jen málo vzpomínek, ale připomněla jste mi, že jsme měli také krásná kachlová kamna a na blýskavém stromečku hořely opravdové svíčky a prskavky. Maminka dělala výbornou domácí čokoládu. Dodnes ji cítím na jazyku. Jinak ale na dětství moc nevzpomínám. Je vidět, že vám hezky utkvělo v paměti. Píšete, jako by to bylo včera.
Zuzana Pivcová
Zrovna včera jsem viděla u Muzea Mikuláše s andělem a dost hrůzně vyhlížejícím čertem. Uvědomila jsem si, že debaty o strašení dětí a důsledcích toho jsou dost opodstatněné. Děti mají velkou fantazii a realitu berou po svém. Váš příběh je toho důkazem. Je to velmi půvabné vyprávění.
Dana Puchalská
Krásná vzpomínka. Vánoce jsou hlavně pro děti,potom je na co vzpomínat.
Marie Seitlová
Moc pěkně napsaní vzpomínka na tvé vánoce.
Libuše Křapová
Moc hezká vzpomínka , i když v té chvíli to bylo pro malou holčičku děsivé :-)
Marie Doušová
Moc hezké vzpomínání......*******
Alena Tollarová
a jejda :( a to jsem ani nepila :)
Alena Tollarová
Krásně něžná vzpomínka i přes tu chvilkovou hrůzu v dětských očích. Moje dětství s maminkou a tátou bohužel skončilo už v 8 letech. I přesto moje dětské vzpomínky vnímají vánoce jako čas strávený u stromečku s opravdovými hořícími svíčkami i tím, že mně a mladší sestře mamka dovolila, abychom si ty nedopalky, vydolované ze skřipečků, ještě zapalovaly a nechaly je dohořet na různých pyramidách z kostek ... určitě trnula hrůzou, abychom čarodějničky uhlídaly.
Alena Tollarová
Krásně něžná vzpomínka i přes tu chvilkovou hrůzu v dětských očích. Moje dětství s maminkou a tátou bohužel skončilo už v 8 letech. I přesto moje dětské vzpomínky vnímají vánoce jako čas strávený u stromečku s opravdovými hořícími svíčkami i tím, že mně a mladší sestře mamka dovolila, abychom si ty nedopalky, vydolované ze skřipečků, ještě zapalovaly a nechaly je dohořet na různých pyramidách z kostek ... určitě trnula hrůzou, abychom čarodějničky uhlídaly.
Elena Valeriánová
Jani, já čas obdivuji, krásné sdílené vzpomínky. Úplně jsem tu malou holčičku viděla. Děkuji.
Naděžda Špásová
Jano, závidím vám vaši paměť, já si z vánoc pamatuju jen to, že jsme museli pro tátu do hospody, jinak mi všechno vymizelo z hlavy. Asi nebylo na co vzpomínat. :-)
ivana kosťunová
Jano- úžasné. Máš v paměti každý detail a dovedeš to barvitě a procitěně popsat. A ta domácí pohoda symbolizovaná teplem kachlových kamen ! Je patrné, že jsi měla krásné dětství a milující rodiče. Dali ti úžasný základ pro život, vždy se máš kam vracet.
Alena Várošová
Mimo jiné,překrásná, úvodní fotka.
Alena Várošová
Jani,moc hezky citově napsáno a ve vzpomínce na dětství a rodiče, stejně to byly vždy ty nejkrásnější,nezapomenutelné vánoce prožoté v rodinném kruhu.
Hana nováková
Ve stáří jsou ty vzpomínky tak nějak jasnější a častější. Bohužel, život prchá. Ale kdo měl radostné i šťastné dětství, má dobrý základ pro celý život...
Věra Ježková
Jano, to je poezie v próze. Do pocitů malé holčičky se umím dobře vcítit. A spolu s tou zestárlou mám radost, že se má kam vracet. :-)