Nový trend: Nekupovat hračky
Ilustrační foto: ingimage.com

Nový trend: Nekupovat hračky

7. 12. 2018

Domácnosti jsou zavaleny hračkami. Kdyby měli současní senioři zavzpomínat, s čím si hráli v dětství, zpravidla by vyjmenovali několik autíček, panenek, stavebnic. Zpravidla by si je přesně pamatovali, protože jich měli jen pár, mnohdy jednu, dvě.

Současné děti si už o Vánocích ani nepamatují, co dostaly o těch loňských. Mnohé mají stovky plyšáků, panenek, supermoderních her, které je baví jen pár dnů či týdnů.  

Čím dál více rodičů se proto rozhoduje, že kupování hraček omezí. Bohužel se mnohdy v rodinách setkávají s nepochopením, protože babičky a dědové, tetičky a strýcové a další příbuzní chtějí své malé miláčky obdarovat za každou cenu. Je to logické a přirozené, jenže v mnoha rodinách je už hraček tolik, že to rozvoji dětské osobnosti podle psychologů škodí.

Jedna průzkumná agentura nyní provedla průzkum pro velká hračkářství, aby zmapovala, jaké v tomto směru budou letošní Vánoce. Vyplynulo z něj, že téměř třetina Čechů plánuje svých dětem darovat šest a více kusů hraček. Objeví se v naprosté většině českých rodin pod vánočním stromkem. Nejčastěji lidé plánují utratit za hračky tři tisíce, ale čtrnáct procent rodičů více než pět tisíc korun.

Průzkum však ukázal zajímavou věc. A sice, jak hodně se liší přístup k hračkám u současných dětí a u jejich rodičů, když byli malí. Přesněji, odlišná je doba, po kterou hračka děti bavila. Třetina rodičů tvrdí, že si s hračkou hráli dva roky a více, další třetina uváděla, že rok až dva. Ovšem své děti označili všichni za daleko náročnější, hračka je podle nich zabaví na měsíc, v lepším případě na čtvrt roku.

„Můj vnuk má tři velké náklaďáky, traktor, čtyři velké stavebnice a asi padesát plyšáků. Když jsem byl u něj nedávno v pokojíčku, nejvíce si hrál s pokličkou, kterou vzal mámě v kuchyni. Já do ni bušil vařečkou, on vařečku nadšeně pokličkou odrážel. Tak jsem si říkal, jestli ty desítky tisíc vynaložené na hračky, nejsou naprosté vyhazování peněz, když vlastně zabrala poklička a vařecha,“ přemítá jednašedesátiletý Vilém, který se nedávno ptal snachy, co mám vnukovi koupit k Vánocům. „Překvapilo mě, že snacha řekla, že vyhlásili hračkám stop stav. Prý jich několik chtěli odnést do dětského domova, ale i tam jim řekli, že už jsou hračkami zavaleni. Tak teď nevím. Něco bych mu rád koupil, ale mám zákaz kupovat hračky,“ dodává.  

Podobná situace se odehrává v další rodině. Pětašedesátiletá Marcela oznámila synovi, že letos vnučkám nedá nic pod stromeček. Že by je místo dalších zbytečných plyšáků raději vzala ven na výlet, koupila jim něco v cukrárně, vymyslela pro ně nějaký program, například jízdu parníkem po Vltavě. „Syn je nadšený. Říkal, že mě chtěl poprosit, ať hlavně nekupuju nic plyšového, že už jsou ze všech těch potvor, kterými je rodina zavaluje, zoufalí. Jenže já už vím, že druhá babička už má připraveného pro každou vnučku velkého chlupatého medvěda,“ vypráví Marcela.

„Rodiče a prarodiče před Vánoci často říkají: Co mu mu dáme, vždyť všechno má. Je to často ukázka toho, že si sami uvědomují, že dítě už má hraček příliš mnoho, ale zároveň mu zase sami další koupí,“ upozorňuje psycholožka Pavla Koutská. „Často se to projevuje tak, že si dítě hračky po chvíli nevšímá, někdy i tak, že se k ní chová agresivně. A také tak, že by si dítě třeba vůbec nevšimlo, kdybyste mu z pokojíčku čtvrtinu nebo polovinu hraček prostě odnesli,“ dodává.

Dítě si totiž velmi často oblíbí jednu nebo dvě hračky. Všichni znají případy, kdy sebou nosí plyšáka nebo panenku, která je časem pořádně opotřebovaná, špinavá, ale dítě ji nechce dát s ruky, bere si ji do postýlky, chce ji všude sebou. Ale když těch panenek nebo plyšáků má padesát, rozhodně s nimi všemi nespí, všechny si sebou nenosí.

Trend nahrazování hraček zážitky proto proniká do čím dál více rodin. Podobně jako před časem pronikl do životů dospělých. Rozdíl je v tom, že dospělý šedesátiletý člověk umí říct dětem: Nekupujte mi další papuče a další flašku, raději bych jel do lázní nebo zkusil něco, co jsem v životě nedělal. Potíž je v tom, že malé dítě to říct neumí. Ale možná by bylo raději, kdyby s babičkou či dědečkem něco zajímavého a vzrušujícího prožilo, než kdyby o Vánocích přitáhli dalšího plyšového lachtana.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Boháček
Anna Dudková to vystihla velmi dobře, nenapsal bych to lépe. Ještě dodávám , že odmítám hračky zbraní, neznám jejich přínos. Nejvíc mně zklamala v životě firma Lego, která v poslední době docela propadá propagaci násilí ač její zakladatel přísně dbal na tzv. mírovou stavebnici.
Helena Pánkova
S trendem souhlasím. Mame male dítě, dvoje prarodice, tetu a stryce.od každeho max 1 hračku. Jinak prakticke darky. Veci na sport, případně babička přispěje na kurz plavání. Myslim,ze tohle maly ocení az bude větší. Rozhodli jsme se tak s manželem po te, co uz par let vidime,jak hracky synovce a netere bavi tak měsíc, některé sotva par hodin.. Panenky, auta, plysaci..ani nevědí,ze to. kolik toho mají.
Margita Melegova
Uz podruhe maji nasi nejmensi jedine prani najit pod stromeckem tekouci pisek, lonska davka byla pro ne malo. To prani mi vyresilo spoustu starosti s darky pro ne.
Anna Dudková
Přidám pohled z druhé strany. Měla jsem jako dítě skoro před půl stoletím tolik hraček, že známý ze západního Německa tvrdil, že tolik nemá žádné dítě u nich v regionu. Neříkám to proto, že se chci vytahovat, ale že není tak docela pravda, že haldy hraček jsou až dnes. Jistě, někteří spolužáci dostali punčocháče a penál. Smutné Vánoce měli. A představte si, že jsem si se všemi hračkami i stavebnicemi hrála, někdy na střídačku a někdy se dalo vystavět ze všecho nějaké město, škola apod. Stejně byl "zavalen" hračkami i náš syn, mnoho jich bylo po mně a vyhrál si s nimi stejně, jako předtím já. Prach na ně sednout nestačil. Rozbil minimum a mnohé čekají v krabici na dalšího pokračovatele. Co je ale nejzajímavější, to je právě minimum rozbitých hraček, kdežto leckteří moji spolužáci či synovi kamarádi dostali k pod stromeček či k narozeninám hračku, jedinou, kterou strašně chtěli, a za týden se válela na zahradě, kde na ni pršelo, nebo byla rozbitá. Co tím chci říct? Že především záleží na tom, jak děti vedeme, jestli si věcí váží a také je umí využít. Když jim dáváme hračky, jen abychom trumfli sousedy nebo babičky mezi sebou, je to špatně. Musíme je naučit si s nimi i hrát. Nesouhlasím s trvzením, že se špalíčky si dítě vyhraje líp, než s normální hračkou. Vždy záleží na tom, co zrovna vidělo či četlo, co chce kopírovat nebo rozehrát. Hrála jsem si s knoflíky nebo písmenky stejně, jako s téměř dokonalou hračkou stejně. A u té dokonalé mě, přes všechnu fantazii vadilo, že třeba panenka nemůže otevírat pusu a autíčko dveře.
Zdenka Hillová
ANO hraček opravdu hodně nechápu proč?? stejně se hrát se všema nejde
Antonín Vácha
Konečně, ty tuny hraček u vnoučat mne vždy vyděsí.
Elena Valeriánová
V článku se nepíše o tom, že by babičky a dědečkové dávali za hračky tisíce, ta věta je o rodičích. A to je fakt. U mých malých vnoučat vládne lego. Mohla by si hned otevřít prodejnu s legem. Ale na druhou stranu, co z toho všeho umí postavit je neuvěřitelné. Nejdříve postaví tu věc podle návodu, pak to rozeberou a staví podle fantazie. Žádné kusy na výstavku aby na ně sedal prach, pořád se staví. Je těžké jim koupit něco jiného. Vnouček je knihomol, ale i tady je problém. Já myslím, že to prostě přeháníme v kupování dárků a že jsme cestou někde ztratili to kouzlo Vánoc.
Alena Vávrová
Bohužel mám dojem, že dnešní děti už nebaví ani knížky. Pořád jen zírají do mobilů. Moje vnučky to tedy mají alespoň časově omezené. Hračky letos už také nekupuji, ten nápad s výletem se mi moc líbí.
Jana Šenbergerová
Plyšáky jsem neměla já, nekupovali jsme je svým dětem a vnoučatům už nekupuji ani knihy, ani jiné hračky. Mají jich dost. Jejich vkus se od mého natolik liší, že si raději koupím knihu pro sebe a mám jistotu, že z ní budu mít radost. A kupovat cokoliv jen proto, že se to sluší, pokládám za uhozené.
Karel Hyndrák
Před 40 léty! byl v Učitelských novinách článek, jak si matka stěžovala: "Koupili jsme mu dálkově ovládaný vrtulník a on ho s cigáňaty vyměnil za kramli" . Říkal, že s kramlí se dá dělat skoro všechno.
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek mi mluví z duše. Moje vnoučata mají tolik hraček, že nakonec si hrají s dřevěnými špalíky od krbu. To je fakt, včera jsem našla malého jak si s nimi hraje. Článek jsem dávám číst mé snaše.
Věra Halátová
Čím jednodušší hračka, tím si dítě lépe vyhraje. Podporuje jeho fantazii. Zřejmě dědové a babičky, kteří v dětství tolik hraček nedostávali si to vynahrazují nákupy pro vnoučata. Je to každého věc, ať koupí, co chce. Veškeré lidské dění podléhá kritice ostatních. Zajímavé je to, že píšete o tom, jak moc financí dědečkové a babičky vydávají za hračky, na druhé straně jsou články o tom, jak dědečkové a babičky, tedy starobní důchodci, nemají peníze na základní životní potřeby.
Hana Rypáčková
Souhlasím s tím, že v domácnostech je moc hraček. A ještě se od dospívajících dětí přesouvají k těm později narozeným. Jen v jedné rodině jsou nákupy na minimum omezené, babičky mají zákaz. Mé šité hračky dostaly povolení...
Karel Boháček
Závěr článku to celé pravdivě shrnul. Jinak u mně : plyšáky nekujpuji, je to největší zlo co může dítě dostat : alergie, lapač prachu a roztočů, vevnitř recyklované textilie s jedy. plyšáci mají přinést radost, ale já za nimy vidím stovky dětských otroků.