Moje nezapomenutelné vánoce
Foto: autorka

Moje nezapomenutelné vánoce

13. 12. 2018

Zvláštní je, že mi nikdy rodiče ani prarodiče nevyprávěli o svých Vánocích, ačkoliv jejich životy byly plné příběhů. Možná si tu jejich intimitu uchovávali pouze pro sebe.

Vánoce samy o sobě patří k nezapomenutelným, i když o nich nevyprávíme. Nahlas vzpomínáme na hory sněhu, něhu padajících vloček, omrzlá šněrovadla u bruslí a zkřehlé prsty ve vlněných palčácích. Pro každou životní etapu jsme měli jiné požadavky a jiná vánoční přání. Doby, kdy nás potěšila mrkací panenka nebo stavebnice, vystřídalo období bruslí a lyží. Pak jsme se těšili na modré džíny, s rozpaky přijímali měkké dárky plné ručníků, prostěradel a damaškových povlečení. Postupně období radosti, že jsme obdarováváni, vystřídaly doby, kdy nás začalo těšit obdarovávat.

Milovala jsem neměnné rodinné tradice. Babička připravovala vždy vynikajícího kapra, kterého nikdy neochutnala, protože ryby nejedla. Celá rodina, včetně prarodičů, zaplnila veliký obývák. Chodili jsme popřát sousedům. Tradičně jsme zdobili smrček a dostávali dárky pro radost, ale i pro starost (kam s nimi?). Téměř vždy jsem o většině věděla, protože jsem je v předvánočním čase vyšmejdila. Milovaly jsme se sestrou maminčiny půlměsíčky a babiččiny čokoládové šuhajdy. To vše v paměti zůstalo. Vyskočí z ní i občas nějaký nezapomenutelný dárek. Loutkové divadlo, kloboučku hop, rifle z Tuzexu… 

S lety se mění pohled na Vánoce, ale nemění se rodinné zvyky. Uchovávají se jako vzácná relikvie. Zelná polévka k obědu, chlebíčky s tresčími játry, rybí polévka, kapr s široko daleko nejlepším bramborovým salátem.

Roky plynou, dárky se mění, komerce je neodbytná, ale patří k době, tak ji přijímám. A v záplavě změn si uvědomuji, že ty nejzásadnější přicházejí v době, kdy děti vylétnou z hnízda a s nově vzniklou rodinou zakládají své rodinné tradice. Stále jsme obdarováváni a stále obdarováváme. Dárky jsou krásné, milé, velké, malé, praktické nebo jen tak pro potěchu. Ale vždy od srdce, z lásky či úcty.

Jsem ráda, že mohu se svými nejbližšími sedět u stolu a na rozdíl od let minulých, kdy jsem hostila, se nechávám hostit. Přicházím bezpracně ke krásně prostřeným stolům v rodinách mých synů, snachy vnáší nové tradice do svých mladých rodin a já jen vstřebávám krásnou atmosféru Vánoc a dostávám nezapomenutelný dárek. Jsem zvaným hostem u nejkrásnějších svátků v roce.

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Blanko, moc hezké. Ty musíš být snová tchyně. Já mám radost z toho, že jsem hezky přijímána ve velké rodině přítele (vdovce).
Jitka Hašková
Moc hezká vzpomínka.
Alena Tollarová
Dneska jsem měla půlhodinový telefonický rozhovor s někým, komu letos zemřel milovaný partner a přihodilo se, že nebyl pozván do synovy rodiny. Ani z povinnosti. Nebyl to veselý rozhovor. Pořád doufám, že se ještě něco změní, ale i pokud by se to stalo, ten člověk z toho stejně mít radost nebude. Takže Blanko i ostatní, co jste milými hosty v rodinách svých dětí, važte si toho.
Eva Mužíková
Blanko, krásně se Vaše vzpomínka čte. Já jsem se právě dnes rozhodla, že tentokrát strávím Štědrý den sama, jen se vzpomínkami. Rodina mého syna přijde druhý den na slavnostní oběd. Tak to bývalo dlouhá léta, jen ten loňský rok, kdy jsem byla plná bolesti ze ztráty Bertíka jsem byla u nich.. Nyní jsem s touto ztrátou částečně smířená, život musí jít dál.
ivana kosťunová
Není nic krásnějšího, než být zvaným hostem u nejkrásnějších svátků v roce. Krásný slovní obrat a článek, který mi připomněl moje Vánoce.
Dana Puchalská
Moc hezké. Mám ráda, když se alespoň něco v rodině dodržuje. Po babičce mi zbyla krásná souprava na koláče. Dostala ji ke svatbě ještě za první republiky. Dosud z ní používám velkou mísu na vánočním stole na cukroví. . A ubrus po manželvě babičce. Je to milá vzpomínka.
Zdenka Jírová
Je to hezké připomenutí vánočních tradic v rodinách. My jsme vždy dávali na štědrovečerní stůl , který jsme "roztáhli", velký parádní ubrus snad ještě z maminčiny výbavy. Když se má starší dcera vdala, dala jsem jí ho. Byla jsem mile překvapena, že ho také dává na štědrovečerní stůl jako já a moje maminka. Dnes jsem také u stolu jako host a je to milé.
Naděžda Špásová
Možná jako dítě jsem leckomu vánoce záviděla, protože naše tak moc pěkné nebyly. Tradice se u nás moc nedržely, zůstaly mi tak 2, nebo 3. Teď už jsme s mužem sami, děti mají asi svoje tradice. Vzhledem ke zvířeně jsme doma, všichni se sejdeme druhý den. Možná, kdybych v dětství prožívala hezké vánoce, tak by mi ta naše samota vadila, ale takhle mi to moc nevadí. Moc hezky jsi to, Blanko, napsala. :-)
Zuzana Pivcová
To je pravda, vánoce jsou svou jedinečností nezapomenutelné. I když se mění jako všechno kolem. Myslím ale, že ten hlavní rozdíl je v nás, jak je v dnešním věku vnímáme. Díky, Blanko.
Mirek Hahn
Sváteční život v kostce :-) Ale děkuji za ta tresčí játra, skoro jsem zapomněl, ještě je do svátků musím nakoupit !