Moje zapomenuté vánoce
Foto: autorka

Moje zapomenuté vánoce

20. 12. 2018

Již dlouho váhám, zda se připojit se svou  vzpomínkou. Je ve mně se podělit, že můžou být vánoce, které byly, ale člověk si je nevybaví. Zapomenuté vánoce, které jsou zasunuté hluboce v podvědomí.

Jako každý, i já mám  mnoho  vzpomínek na  vánoční období v dětství.  Jsem nejmladší ze čtyř sourozenců.  Rodiče moc  peněz  neměli,  ale  vždy,  co mi paměť sahá, jsem pod stromečkem nalezla dárek, z kterého jsem měla radost, třeba hru Člověče nezlob se, plyšového medvídka, či jednoduchou panenku, oblečení. Protože jsem ráda kreslívala, tak  i omalovánky  s malými pastelkami se objevovaly  pod stromečkem. Od školních let knihy. Když mi bylo dvanáct  let, druhého ledna ve tři hodiny v noci mě vzbudila maminka, že tatínek umírá. Ovlivnilo to i vánoční svátky toho roku.                                                                                                                                                     
A vánoce na které si nepamatuji?                                                                                                                                                         
Dva roky nato, kdy již otec nebyl, dne 11.11.  jsem se vzbudila vedle maminky.  Byla podivně bílá a studená. Umřela ve spánku. Pak si jen pamatuji, že jsem jela na kole pro nejstarší sestru do práce. Po smrti otce se zpět domů přistěhovala s dětmi po rozvodu. V té době jí bylo dvacet sedm a měla tři syny, nejstarší je jen o dva a půl roku mladší než já. Tak nás bylo plno, jak se říká. Také tohoto roku vánoce a štědrý den byl, ale pro mne to bylo  tak bolestné, že jsem vánoční  dění zasunula hluboko do svého podvědomí.                                                                                            
Tak to jsou mé Zapomenuté vánoce. I po těch mnoha desetiletích  a dalších nekonečně mnoha radostných vánocích, mě myšlenka na tyto zabolí.

Nejstarší setra byla pak mou poručnicí do mé plnoletosti, protože dědáčci i babička z otcovy strany umřeli ještě před mým narozením . Babička od maminky měla v té době osmdesát tři let. Rok nato taky umřela. Tak jsem dorůstala se synovci, kteří jsou spíš jako bratři, než synovci.  

Myšlenka mě zabolí, slzička se uroní.
Za chvilku však tvář usměv prozáří. 
Popřeji nahoru nebeské pohlazení,
tam pro smutek místa není.
Já  jsem zase teď a tady,
kdy láska rodiny mě hladí.                                                                                                                             
Jen trochu přičmoudlý plech cukrový 
a potajnu balení dárků brzdí spěchající čas.                                                                       
Vánoční pohoda a radost je kolem mě, nás.                                                                                                                                               
Všem již přeji jen krásné vánoční období,                                                                                                                                   
stromeček, co domov provoní.                                                                                                                                                                       
Dárky, co srdce pohladí,                                                                                                                                                                               
štědrý den jen láskyplné požehnání  nechť provází ……..                                                                                                                                                

                                                                  

                                        

  

Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Krausová
Jarmilko, požehnané svátky vánoční Vám ze srdce přeji. Přišla jsem o oba rodiče tragicky a nečekaně. Vím, je to smutné. Zvlášť, ztratí-li rodiče dítě. Ale myslím, že jsme silnější bytosti právě pro ty ztráty, byť nás to moc neutěšuje. Přeji jen to dobré pro Vás. Opatrujte se.
Jana Šenbergerová
Kdo nezažil, těžko si dovede představit, jak těžký život mohou mít i děti. Je dobře, že jste nezanevřela na život a umíte se z něho radovat a zpříjemňovat ho tak i své rodině. Přeji vám nejen hezké svátky, ale celý příští rok, i ty, co přijdou po něm.
Marie Seitlová
Moc smutné vzpomínky. Přeji krásné vánoce a hodně zdraví v novém roce.
Naděžda Špásová
Jarmilo, je smutné, když dítě tohle prožije. Snad to bylo a je ve vašem dospělém životě veselejší. Přeji vám i rodině krásné vánoce a do nového roku jen samou radost a zdraví. :-)
Elena Valeriánová
************* hezké vánoce, ty letošní i ty příští a přespříští a ...
Libuše Křapová
Četla jsem, vnímala, vcítila se. Jarmilo, díky za článek.
Dana Puchalská
Strašně smutný zážitek z dětství.
Hana Nováková
Osud každého z nás má dvě tváře. Jistě bychom si přáli aby nám nastavil jen tu lepší. Bohužel, často je to obráceně. Jste statečná žena, nebylo to jistě lehké žití, kdo nezažil, neuvěří. Ale jistě ve vás bylo dost lásky na rozdávání pro vaše nejbližší. I vám pohodové svátky v kruhu rodiny a jen vše dobré, hodně zdraví do dalšího žití...
Zuzana Pivcová
Děkuji za důvěru, s kterou jste zde odhalila kousek svého života, ten smutný. Bylo mi také 12 let, když nás maminka vzbudila, že tatínek zemřel. Ale to bylo v létě začátkem prázdnin. Maminku jsem však měla alespoň skoro do 28 let. Jste silná bytost, Vaše příspěvky o tom svědčí. Doufám, že teď už potkáváte hodně radosti. Děkuji.
Marie Doušová
Slzy mi stoupily do očí ,při čtení Vašeho článku a sama vím ,jak je smutné prožívat vánoční svátky a nevzpomínat na věci minulé. Moc Vám přeji klidné a spokojené vánoční svátky a hlavně už jen samé hezké věci do budoucna.