Běsové a lenoši
Ilustrační foto: ingimage.com

Běsové a lenoši

23. 12. 2018

Proč někam nejdeš? Proč nemáš nějaké zájmy? Takové věty často slyší lidé, kteří jsou rádi doma, v klidu. Proč pořád někde běháš? Nepřeháníš to? Měl bys více odpočívat. To slyší lidé, kteří jsou aktivní, mají řadu přátel a koníčků. Zejména ve vyšším věku se tento rozdílný přístup k životu hodně projevuje.

V době, kdy člověk chodí do práce, není zpravidla považováno za nic divného, když ve volném času odpočívá a takzvaně nic nedělá. Někdo si zkrátka představuje ideální život tak, že se po práci natáhne k televizi nebo pod strom s knížkou. Někdo naopak přímo ze zaměstnání každý den míří do tělocvičny nebo do nějakého zájmového kroužku. Když však člověk odejde do penze, projeví se jeho preference trávení volného času výrazněji.

„Můj táta, co odešel do penze, stal se tak vytížený a aktivní, až nám to v rodině nepřipadá normální,“ vypráví čtyřicetiletá Klára. Zatímco ona převzala vedení malé rodinné firmy, její otec se začal naplno věnovat svým zájmům. „S mámou mu říkáme, že je běs. Je doslova zběsilý. Začal chodit do kurzu španělštiny, pořád organizuje nějaké turnaje pro kamarády a sousedy, zapojil se do společenského života obce, dokonce chce kandidovat do zastupitelstva v příštích volbách. K tomu každý den běhá a cvičí. Máma jeho tempu nestačí a on jí dává čím dál více najevo, že ji kvůli tomu odsuzuje. Vůbec neprožívají hezké harmonické období. Naopak se nyní ukázalo, jak jsou rozdílní, jenže v době, kdy oba pracovali to nebylo vidět,“ říká dcera.

Zapomíná však na jednu podstatnou věc. Že její táta byl hyperaktivní vždy. Při práci vystudoval vysokou školu, v devadesátých letech založil dvě firmy, při jejich vedení se učil jazyky, dvakrát týdně hrál tenis, každý den ráno posiloval ve fitcentru.

Psycholog Jeroným Klimeš říká, že lidi rozděluje do dvou skupin podle takzvaného zahradního testu. Jedni jsou podle něj v klidu nešťastní. Když se ocitnou v situaci, že nemají co dělat, trpí. Druzí si zase nepřejí nic jiného, než nemuset dělat nic. A co tedy znamená ten výraz zahradní test? „Pozná se to, když si člověk sedne na zahradě. Jedni si zalezou pod strom, vezmou knihu a dokáží tak sedět hodiny. Ti druzí jsou v takové situace naopak nespokojení. Sedí pět minut a už se jim v hlavě rozjede fantazijní bestiárium. A hned přemýšlejí, jak zdrhnout. Protože v klidu jim je nejhůř.“

Potíž je v tom, že tyto dvě skupiny lidí si navzájem příliš nerozumí. Nechápou se. Kliďasi nazývají ty aktivní mnohdy poněkud hanlivým slovem běsové. A ti aktivní říkají kliďasům neméně hanlivě, a sice lenoši. Jenže zaměňovat klidný styl života s lenošením není správné. Mnozí vyznavači klidu a povalování se doma mají doma perfektně uklizeno, navařeno, stíhají spoustu práce, jen si pak po ní prostě rádi zdřímnou, lehnou, jsou sami, zkrátka jsou v klidu. Naopak někteří vysoce aktivní jedinci, kteří na pohled zvenčí zvládají spoustu věcí najednou, někdy  mají domovy v mírném či vyšším stupni rozkladu.  

Typickým příkladem je třiašedesátiletá Jana, která o sama o sobě říká: „Vaření mi připadá jako ztráta času. Uklízím jen ve formě nezbytně nutné. Nechápu ženy, které pořád utírají prach a gruntují a pak si v tom načančaném bytečku lebedí. Domov mi slouží k přespání. Mám garsonku a to mi vyhovuje. Mnohem smysluplnější mi připadá najít si čas na přátele, na zajímavé debaty, na divadla, na výstavy,“ vysvětluje.

Jana je deset let po rozvodu, žije sama a má tolik známých a zájmů, že v podstatě odpoledne a večery vůbec netráví doma. Dcera jí občas říká, že by měla zvolnit a ptá se jí: „A to chceš takhle poletovat pořád, celý život?“
Jana: „No jasně. Až půjdu do penze, to se teprve rozletím. Budu mít čas, navíc si jako učitelka jazyků můžu na své koníčky přivydělávat i do vysokého věku. Pokud budu mít štěstí a budu zdravá,  tak si ještě nějaké aktivity rozhodně přiberu.“

Je příliš zběsilá, mají však jasno Janini rodinní příslušníci. Potřeba odpočinku a hlavně jeho forma je opravdu u každého odlišná. Jedna z věcí, která je dobrá na vyšším věku, je to, že člověk už zpravidla ví, co v tomto směru potřebuje. Ví, jak by vyšel z už zmíněného zahradního testu. Hůř jsou na tom lidé mladší a velmi často ženy.

Profesor Jim Horne, který se zabývá problematikou spánku a odpočinku, v jedné ze svých studií uvádí: „Mnohé ženy středního věku podléhají představě, že je třeba mít vše dokonalé. Práci, rodinu, děti, domov, koníčky. Ale v dnešní uspěchané době nelze plnit všechny požadavky, které se na nás valí. Při dlouhodobém nedostatku odpočinku pak jednou tělo řekne dost a začne nám různými zdravotními potížemi dávat najevo, že je třeba změnit styl života. Často je už pozdě. Největší nesmysl je, pokud se někdo honí za dokonalostí a myslí si, že odpočívat bude v penzi. To už se nemusí podařit. A obvykle se tyto typy lidí nezklidní ani ve vysokém věku. Naopak, kdo umí hospodařit se svými silami už od mládí, dovede si často užívat i stáří.“

Někomu spousta aktivit dělá dobře a vůbec si nedovede představit, že by penzi trávil bez nich. Jiní lidé jsou naprosto otrávení představou, že by se měli s někým družit, účastnit se hromadných akcí, cestovat. Spokojení jsou na svých zahradách, u svých televizorů, u svých knížek.

Hlavní je, aby si každý v průběhu život dokázal uvědomit, co je mu bližší, co mu dělá dobře. A vůbec si nevšímal vět typu: Nepřeháníš to? Nejsi příliš zběsilá? Ty zase někam jedeš? Nechceš si někam vyjet? Proč nikam nejezdíš? Tebe baví pořád jen číst na zahradě? Ty nemáš rád lidi?

Hodnocení:
(4.8 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Kuželková
Paní Jano Šenbergerová,mluvíte mi z duše,přesně tohle praktikuji i já.Někdy jsem jako "motorová myš"někdy "ušoupávám nožky" jednu za druhou,jó a všem přeji lenošení,nebo fofr v tomto novém roce a hlavně zdravíčko,bez toho to nejde.
Jana Šenbergerová
Já jsem aktivní lenoch a vyhovuje mi to. Běsnění jsem si užila už dost. :-)
Dana Puchalská
Když jsem ještě chodila do práce, tak jsem si připadala jak utržený vagon na nádraží. Služby i o svátcích, sobotách i nedělích. Teď si svoje zasloužené volno v penzi užívám a jsem tomu víc než ráda. A představa, že bych opět bláznila a poletovala jako někteří, mně víc než odpuzuje. Dělám si co chci a jak chi já a nikdo mně do ničeho nenutí. Vřele doporučuji všem těm věčně uštvaným lidem co mají "jazyk na vestě".
Blanka Bílá
Hezký večer, jsem něco mezi, když už nejsem nucena chodit tzv. do roboty, užívám spánku i odpočinku podle toho, co si mé já žádá, občas musím udělat vyjímku, to je jasné, jinak to v dnešním světě nejde.Ale na zahradě dělám co je třeba v daném období a pak mi slouží k odpočinku, lenošivém i činném, o samotě i s těmi milými okolo mne.Když mi něco řekne, dnes se uklízí nebo pere prádlo, jdu na to, ale jsou dny a hodiny, které nabízí jiné řešení, tak proč ne...
Danka Rotyková
Ještě jsem zapomněla na naše rodiče, tam je třeba hlavně porozumění a láska. Ne nějaké rady do života ...
Danka Rotyková
Také si myslím, že jsme dost rozdílní, a proto bychom neměli druhým mluvit do života. Můžeme si myslet co chceme, ale do hlavy nikomu nevidíme. A co se týče dětí, myslím si, že malé děti obvykle tak milují své rodiče, že nejlepší je jít jim příkladem. Ten vynaložený čas se mnohonásobně vrátí, tedy pokud jsou v rodině zdravé vztahy.
Miloš Šedivý
To, že jsme rádi doma, automaticky neznamená lenost a raději si budu medit v čistotě a pořádku, než bordelu. Ale jak je psáno výše "nežvanit druhým do života", to je třeba respektovat-nikoli sdílet.
Oldřich Čepelka
Článek je dobrý. Popisuje ale spíš extrémní typy. kromě toho, jsou i různé motivy pro aktivnost - někde neuróza, někde pocit odpovědnosti... Nedá se paušalizovat. Dokonce i to "nemluvit druhýmu do života" nemá absolutní přednost. Tak třeba dítě podobně jako starého člověka prostě někdy trochu popostrčit musíte. Znám případ cukrovkáře, který se rozhodl, že se nechá jen léčit, protože co proti nemoci zmůže? Nemoc se vyvíjela, ulehl, neprocvičoval svaly, za pár měsíců poztrácel sílu, teď ho manželka převrací na posteli, protože to sám nedokáže. Je tlustý, oslabený a naprdnutý. Opravdu tohle chtěl a oni ho v tom mají nechat?
Helenka Červenka
Jasně, každý dle svých sil, možností, představ... :-)
Věra Ježková
Prima. Ať si každý dělá, co ho baví. A nežvaní druhému do života.