Jak jsem si zazpívala v Betlémské kapli
Foto: Marcela a Zuzana Pivcovy

Jak jsem si zazpívala v Betlémské kapli

28. 12. 2018

Tytam jsou časy, kdy jsme se sestrou chodily do dětského pěveckého sboru, který i veřejně vystupoval na koncertech, kdy jsem se spolužačkou dvojhlasně zpívala v někdejší žákovské Soutěži tvořivosti mládeže, kdy mě učitel při hodinách hudební výchovy nechával předzpěvovat celé třídě, což jsem v začínající pubertě zatraceně nesnášela.

Po marných pokusech udělat ze mě sopranistku a naopak při mé snaze zpívat hlasem oblíbené Yvonne Přenosilové se kdysi zpěvný zvonivý dětský hlas pozvolna přestavěl do rozkolísaného přiškrceného altu v rozsahu asi jedné oktávy. Své zanechala na hlasivkách i dlouholetá jazyková výuka. A tak nějak to s mým nelibozvučným hlasem funguje s menšími či většími odchylkami dodnes. O sólový zpěv se nikterak nepokouším.

Na Boží hod jsme se sestrou jako každoročně vyrazily do Betlémské kaple na výstavu betlémů. Tentokrát byla naše motivace silnější, neboť tam měla odpoledne vystoupit Marcelina učitelka hudby. Ano, je to tak, že má sestra je ve svém seniorském věku žákyní. V mládí se vedle klavíru naučila hrát docela dobře na varhany. Ovšem tato její aktivita skončila zákazem ředitele jejich školy. Nyní už hraje několik let zde v Praze, sice jen soukromě, ale s nemenším zájmem, v jednom poněkud netradičním kostelíku. Její učitelka je půvabná mladá žena, učitelka v hudební škole, která mi vzdáleně připomíná někdejší lomnickou učitelku z hudební školy, kterou jsem, když usedla za klavír, obdivovala jako zlatovlasou princeznu.

A tahle paní učitelka měla v Betlémské kapli vystoupení, na které jsem se vedle sestry těšila i já. Když se přiblížil začátek, stalo se, co jsem nečekala, a sice, že paní hudebnice nám kolemstojícím či sedícím rozdala texty koled a rázně, aniž by připustila nějaký odpor, prohlásila směrem ke mně: Vy budete také zpívat.

Byl to kouzelný zážitek. Když jsem se rozhlédla kolem, zpívali, jak se říká, mladí staří. Viděla jsem zpívat i děti, aniž by se dívaly do textů. Půjdem spolu do Betléma, Nesem vám noviny, Tichá noc, ale i Adeste fideles, kterou jsem si vybavila z někdejší Gottovy desky Vánoce ve zlaté Praze. Paní učitelka doprovázela buď na malé staré varhany, údajně zvané pozitiv, nebo užila i zvonkohru, což bylo zcela neobvyklé. Po nás se pak pustila do zpěvu i skupina sester Boromejek.

Byla jsem tak unesena společným vystoupením, že jsem se přestala kontrolovat, jestli mi hlas nevibruje, jestli neškrtím výšky, jestli nepletu slova a celkově nepůsobím příliš diletantsky. Takové obavy jsou totiž tím, co nás omezuje, co nám kazí možnost čas od času alespoň maličko rozkvést. Proč neudělat něco jen z radosti a pro radost, bez zbytečné řevnivosti a touhy po individuálním vyniknutí? Třeba si zazpívat, i když to nebude právě andělským hlasem....


Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Broumová
Děvčata Pivcova, díky za předanou zkušenost a prožívám radost, jako bych se zúčastnila.
Eva Mužíková
Zuzko, děkuji za zprostředkování, musel to být krásný zážitek.
Zdenka Jírová
Krásný zážitek. Věřím, že jsi si ho užila.
Lubomír Müller
Krásný obrázek jedné malé chvíle s velkým významem. A dodám k myšlence v závěru článku, že rozkvétat můžeme nejen čas od času a nejen maličko, ale stále a hodně, a to když se přestaneme jednou provždy sebehodnotit a uvolníme tvořivou radost z toho, že žijeme.
Věra Ježková
Zuzko, krásný zážitek. Já jsem v Betlémské kapli jen mlčela při promoci (nikoli své). A zpívat neumím.
Elena Valeriánová
Mně můj otec říkával, že zpívám Jakobych "rozprávala rozprávku" a u toho zůstalo, zpívat prostě neumím. O to víc obdivuji ty, co zpívat (malovat, tvořit) umí. Zuzko, znovu jsi mě zavedla v místa, kde jsem se toulala v pátek po vánočním setkání. Ty emoce a nadšení z Prahy mám v sobě pořád. Vidím sebe a Elišku jak stojíme večer na Karlově mostě a jak se nám oběma tají dech, nezapomenutelná chvíle. Díky Zuzko za článek i za fotky.
Naděžda Špásová
Zuzanko, tvojí duši to určitě moc potěšilo. V houfu zpívám taky, ale sólo bych nikdy nedala. Jsem trémista a ve škole jsem měla 1 z HV jen proto, že jsem znala hudební skladatele a jejich díla i s obsahem. Hezky si užijte s Marcelou Silvestra a krásný celý rok 2019. Určitě se někde potkáme. :-)
Marie Seitlová
Zuzko, to jsi měla krásný zážitek. Betlémská kaple je krásná a koledy tam musely krásně znít. Mám ráda vánoční koncerty a ráda si koledy zazpívám.
Jana Kollinová
Nádherné zážitky přenášejí kouzlo okamžiků i při slovním sdílení tak jako v tomto případě. Koledy jsem nezpívala strašně dlouho, určitě bych mít napsaný text, melodie bych asi zvládla. Mám ráda každá vystoupení umělců v kostele. Je to úplně jiná atmosféra. Díky.
ivana kosťunová
To musela být krása !! Já si zazpívám vždy, když je příležitost , ano pozůstatek z hlasové výuky v hudební škole mě taky nutí sledovat, jestli správně nasazuji tón, a mám pocit, že každý slyší, že můj bývalý jasný sopránek se přemyklíkoval v nevýrazný mezzosoprán. Ve skutečnosti to pozná jenom opravdu "cvičené ucho" tak proč se žinýrovat ? Hlavní je ten dobrý pocit, který nám to přináší. Sportovci tvrdí, že endorfiny získávají právě sportem. Já si myslím, že je lze získat i zpěvem :))
Hana Nováková
i já zpívám kde mě nikdo neslyší a je mi ze zpěvu dobře. Ale zpívat na tak krásném místě to musí být zážitek, vím však, že zde bych nevydala ani hlásku, jen tiše přemítala dějiny a bylo by mi dobře... hezky jste to napsala.
Dana Puchalská
Muselo to být nádherné. Já můžu zpívat maximálně tam, kde mně nikdo neslyší. Slova znám, ale nota žádná. A zpívat v Betlémské kapli musí být prostě něco krásného. Děkuju Zuzano.
Dana Kolářová
To by se mi také líbilo, Zuzano!! ...zazpívat, i když to nebude právě andělským hlasem....