Ticho jako nedostatkové zboží
Ilustrační foto: ingimage.com

Ticho jako nedostatkové zboží

5. 1. 2019

Je ho kolem nás čím dál méně. Odvykáme si od něj. Lidé už jsou dokonce ochotni za něj platit. A nejde o malé sumy. Řeč je o tichu. Naprostém tichu, které dříve bylo běžné a nyní je výjimečné.

Evropská agentura životního prostředí zveřejnila zprávu, podle níž v Evropě každý rok zemře v důsledku nadměrného hluku okolo deseti tisíc osob. Jeden z pěti Evropanů se prý kvůli hluku ani jednu noc pořádně nevyspí, každému třetímu znepříjemňuje hluk život během dne. Hladina hluku se během posledních desetiletí výrazně zvýšila, a ačkoli to mnohdy lidé nevnímají, na jejich zdraví se to nenápadně a plíživě podepisuje. Zvyšuje se jim krevní tlak, horší se jim spánek.

„Jsme naprogramováni tak, abychom na hluk reagovali. Hluk totiž podvědomě vnímáme  jako hrozbu, i když si to neuvědomujeme,“ uvedl profesor Stephen Stansfeld, který se této problematice věnuje. „Jde o klasickou stresovou reakci. Tělo vylučuje hormony včetně kortizolu a adrenalinu. Ty zvyšují srdeční frekvenci, krevní tlak a také přispívají k vytváření nouzových tukových zásob,“ dodal s tím, že nadměrný hluk, ve kterém nyní většina lidí žije je jedním z faktorů, proč stále tloustnou. Zejména starší lidé si často hluk uvědomují, pro mnohé mladé není tak rušivý, protože v něm vyrůstají od mala.

„Pokaždé, když vejdu do obchodního centra, cítím se podrážděná. Nechápu, proč v každé prodejně hraje hlasitá hudba. Prohlížím si oblečení a u toho mi řve muzika. Proč? Jak to tam ty prodavačky mohou celý den vydržet?“ říká pětasedmdesátiletá Alena. Její vnučka se jí směje, na hlasité hudbě v obchodech jí nepřijde nic divného. „Já ji prostě nevnímám, připadá mi to přirozené. Proč by tam neměla hrát hudba?“ říká. „Protože ty už vlastně nevíš, co je ticho. Proč by tam ta hlasitá hudba hrát měla?“ oponuje Alena.

A v tom je problém. Lidé se nedovedou shodnout v tom, co je ticho a co je nadměrný hluk. Někdo je zvyklý pohybovat se s hudbou ve sluchátkách, současně něco posílat mobilem a pracovat v otevřené kanceláři, kde se překřikuje dvacet lidí. A nevidí v tom problém. Někdo žije v domku u lesa a když přijede do města a musí v něm přespat, má pocit, že z hluku neusne a zešílí. Jiný by však řekl: Co blbneš? Jaký hluk? Vždyť jen občas projede tramvaj a tu já nevnímám.

Lékaři se čím dál více zabývají otázkou, zda se současný hlučný svět na zdraví mladé generace nějak projeví. Například časopise European Hear Journal uvedl, že zvýšení limitů hluku o deset decibelů na frekventovaných silnicích přináší lidem, kteří bydlí v jejich blízkosti, o čtvrtinu vyšší riziko, že u nich dojde k cévní mozkové příhodě. Zatímco někteří lidé považují varování před všudypřítomným hlukem za přehnané a berou ho jako normální jev v současném světě, zároveň sílí trend hledání ticha. Z ticha se stává byznys. Lidé, kteří se cítí být upracovaní a unavení a rozhodli se své životy měnit, jsou ochotni za tichem cestovat a kupovat si ho.

Norský polárník Erling Kagge napsal úspěšnou knihu Radost z ticha. Popisuje v ní například bizarní jev, kdy nyní lidé cestují přes celý svět, aby nalezli ticho. „Jednoho léta jsem letěl osmnáct hodin z Osla na Srí Lanku, abych si tam odpočinul, zdravě se stravoval a v krásné prostředí plném zeleně si zacvičil jógu. Bylo to překrásné. Zároveň mi ale připadalo trochu zvláštní, že musím kvůli odpočinku obletět kus světa,“ uvedl s narážkou na to, že nyní vznikají centra pro pobyt v tichu i v řadě velkých měst. Vznikají, protože je o ně zájem.

Ano, lidé jsou ochotni cestovat a platit za to, že si posedí v  místě, do kterého nepronikají žádné zvuky. Erling Kagge však zároveň upozorňuje: „To nejlepší v životě je občas zadarmo. Ticho, které  mám na mysli, najdete tam, kde se právě nacházíte, kdykoli se vám to hodí, ve vlastní hlavě, a nemusíte za něj nic platit. Nemusíte se kvůli něj trmácet na Srí Lanku, můžete ho zažít, když ležíte ve vaně. Nepotřebujete k tomu žádné kurzy, stačí najít si čas na oddych.“

A právě to považují lékaři a vědci zabývající se touto problematikou za nejpodstatnější. Že si mnoho lidí už ani nedovede pod pojmem ticho něco představit. Přijdou domů, zapnou televizi nebo rádio. Neustále slyší nějaké zvuky z počítačů, z mobilů. Proto se čím dál více mluví o nutnosti naučit si ticho vytvářet, i když třeba žijeme v rušném prostředí. Někdo tomu říká meditace, někdo si napustí vanu a zavře se v koupelně. Někdo si zaleze do nejtišší místnosti v domě a plete nebo čte. Erling Kagge píše: „Myslím, že ticho dokáže ve svém nitru najít každý. Je tam pořád, i když kolem nás zaznívá spousta různých zvuků.“

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Já ticho bytostně nesnáším, myslím tím to absolutní, nevadí mi hluk, teda do určitých mezí, nevadí mi, když sousedi řežou dříví , když slyším sekačky, když mi za zdí hraje vnuk na bicí, klidně u toho usnu.Asi nejsem úplně normální, ale prostě to tak mám. Ticho ve mě vyvolává stres a pocit samoty.
Anna Novotná
Konečně o tom hluku někdo napsal! Už jsem si myslela, že jsem nějaká divná. Silně mi vadí hluk jako takový, ale také např. v podobě nevyžádaných tzv. "hudebních" produkcí, které si člověk nemůže sám vypnout a musí je snášet (ve společné kanceláři při práci, v nemocnici po operaci hrála stále ve vícelůžkovém pokoji televize, dokonce na JIP celou noc do rána hrálo rádio, v obchodech při nákupu aj.). Je to všudypřítomný smog, proti kterému není obrany. O různých druzích smogu mám připravený článek, ale není moc veselý, jak píši raději, a nechtěla jsem si připadat jako kverulant, ale po přečtení tohoto vyloženě užitečného článku se třeba také osmělím. Jenom si myslím, že hluk už se, bohužel, stal normou, samozřejmostí a zvykem a bude těžké s tím škodlivým zlozvykem do budoucna něco na společenské úrovni dělat. Vždyť už i děti v mateřské školce bez ustání jenom řvou.
Danka Rotyková
Já to mám podobně jako pan Mirek. Naštěstí.
Hana Rypáčková
Ticho v přírodě mě vyhovuje a rocková hudba taky...
Mirek Hahn
Absolutní ticho nemusím, je mi nepříjemné. Občas si to ověřuji s nasazenými protihlukovými sluchátky. Ale ticho se zvuky lesa mám rád, (když do toho nikdo furt nekafrá). Občas někam dojedu autem nebo na kole, do lesa, na louku, sednu si na šutr a užívám si klid :-)
Dagmar Bartušková
Ticho mám ráda jen doma a v přírodě. Když jsme bydleli v paneláku, užili jsme si své od hlučných a nepřizpůsobivých sousedů,, až po štěkající psy. Již nikdy více...Pokud jsem ve městě, splynu s davem a tím i s hlukem. Hudba v OC mě příjemně nabíjí, mám jí tam ráda. Hlučné lidí nemusím, ale jen z ticha bych se určitě zbláznila.
Marie Ženatová
Rádio nepouštím jako kulisu už dlouhou dobu, mám ráda svůj klid a právě nejvíc zde na íčku - jsem moc ráda, že jsem vás všechny na internetu objevila...
Svatava Páleníková
Mám ráda ticho. A je fakt, že si jej člověk dnes moc neužije.
Jarmila Nedvídková
Ticho léčí, bývalo napsáno na chodbách v ambulancích lékařů i nemocnicích. Již takové upoutávky zmizely. Škoda. V mládí mi lékař při preventivní prohlídce řekl,že slyším až za roh, když zkoušel šeptem můj sluch. Jsem také hlukoplachá, světloplachá a proto miluji TICHO. Když je, tak si ho hmatatelně vychutnávám. Již mnoho let obdarovávám manžela bezdrátovými sluchátky, protože na rozdíl ode mne, neustále poslouchá hodně hlasitě hudební i slovní produkce. Soucítím s paní Janou, protože neumím si představit to trvalé šumění v uších. Na dovolené si nosím kousky vaty do uší, protože mé tělo špatně snáší umělé předměty. Po pěnových špuntů mě svědilo v uších....Bohužel si člověk může zvyknout i na hluk. Moje švagrová mě uzemnila před mnoha lety větou. " V noci jsem se budila tichem ". To když s rodinou spali u manželových rodičů, kteří bydlely skoro na samotě blízko lesa. A ráda se pak vracela do bytu ve Zlíně, kde pod okny měly hodně frekventovanou silnici, kdy i v noci byl provoz aut a jezdily tramvaje. V době kolem vánoc a silvestra je mě líto pejsků, kteří trpí salvami petard a ohňostrojů.
Alena Tollarová
Čím dál častěji doma nepouštím ani rádio ani nic a radši poslouchám jen běžný ruch. Kdybych pracovala jako pokladní v supermarketu, asi už bych z toho nekonečného pípání byla v Beřkovicích. Když jedu třeba vlakem a slyším hudbu, kterou si do uší pouští někdo sedící opodál a myslící si, že to slyší jen on, tak mám dojem, že dnešní mladí budou brzy hluší.
Věra Ježková
Děkuji za článek. Potěšil mě už jeho název. Hlukoplachá a světloplachá jsem snad celý život. Čichoplachá ne – čich mám blbý. Jani a Oldo, to musí být děsné. Mamince řadu let v uchu cvakalo. Když si člověk přiložil ucho na její, slyšel to. Jestli to má ještě, nevím; už si nestěžuje.
ivana kosťunová
To jsou zvuky vesnice. Po těch automobilech ve městě docela příjemná změna.
Zuzana Pivcová
Když jsem se někam přestěhovávala, vždy jsem měla největší obavy ze zimy a z hluku v sousedství, což se někdy ukázalo jako opodstatněné a vyřešily to až pěnové ucpávky do uší. Ty si s sebou preventivně vozím i na dovolenou. Doma mám ticho a až na výjimky neslyším televizi ani rádio. Při návštěvě vánočních trhů v Letňanech mě z jednoho pavilonu doslova vyhnala neúměrně hlasitě zesílená hudba jakési skupiny. Když mi před lety od krční páteře hučelo ve vlnách v uchu a chodila jsem na infuze, tak tam byl se mnou asi 16letý mladík, který napůl ohluchl na nějakém megakoncertě. První, co ho zajímalo, bylo, kdy už bude OK, aby zase mohl jít. Doktorka mu tehdy vynadala, ať je rád, že ještě slyší. Nejvíc lituji miminka v kočárku a malé děti, které s sebou nezodpovědní rodiče tahají na megakoncerty pod širým nebem. To je velká nezodpovědnost.
Hana Čadová
Také jsem myslela, že na chalupě bude ticho. Ale není. Z jedné strany sekačka, z druhé řezání dřeva. Ráno v 5 hod kohout kokrhá, když jde doručovatelka tak každý pes u vrátek štěká!
Karel Boháček
Za mnou je ještě pár stavebníhc parcel a tak mám strach jakého soudeda dostaneme. Zatím to byli saOmí mladí lidé, ale ti jsou tiší. O 300m dák dostal majitel příznivce techna, tam hraje tato hudba celý den.To je pak pech !
Oldřich Čepelka
Zjišťuju, že jsem čím dál víc světloplachý, zvukoplachý a dokonce čichoplachý! jestli to tak půjde dál, končím v klášteře. A soucítím s Janou, protože mi taky od mala šumí v uších. NIkdy neříkám hučí, ani ho "nenenávidím". Říkám tomu něžně šumění a v noci si říkám, že mě uspává. Snažím se najít si k němu kladný vztah, když už ho mám (jako na všechno ostatní v těle). Ale to jen na okraj...
Dana Puchalská
Já měla loni v létě pocit, že jsem v ráji. Žádná auta, žádná muzika co řve uši, žádný supermarket přes ulici. Jenom ticho a to jsme prosím byli u Bechyně. To ticho bylo neuvěřitelné. Jen ptáci a šumění letního deště. Letos si to rozhodně zopakujeme.
ivana kosťunová
Když jsme si před 10 lety pořídili chalupu na venkově, a poprvé v ní přespávali, nemohla jsem usnout. Důvodem bylo nezvyklé strašidelné ticho.
Jana Šenbergerová
Přestože hluk velmi špatně snáším, nosím si ho stále s sebou. Hučí mi v uších už 35 let. Od té doby není pro mě nikde tiché místo. A tam, kde ostatní ticho vnímají, trpím o to víc díky tomu svému hluku. Nevnímám ho jen v lese, kde je živé ticho, ale trpím v zasněženém lese, kde bývá naprosté ticho, pokud se tam zrovna netěží nebo nelyžuje. Kdo hluk nevnímá, je přesto ohrožen.