Kyberchondrie. Velmi častá závislost
Ilustrační foto: ingimage.com

Kyberchondrie. Velmi častá závislost

7. 1. 2019

Píchlo mě v boku, musím si vygooglovat, co to znamená. Takto postupuje čím dál více lidí. Zatímco dříve při zaznamenání zdravotních obtíží šli k lékaři, nyní nejdříve zasedají k internetu. Snaží se o tom, co cítí a co je trápí, vyhledat informace a často si pak sami stanoví diagnózu. Internetu nyní mnozí lidé věří více než doktorům.

Vznikl výraz samodiagnostika. Vyjadřuje skutečnost, že mnoho lidí nyní přichází k lékařům se slovy: Pane doktore, mám nádor na mozku. Následuje vylíčení obtíží a vysvětlení, že po důkladném prozkoumání všeho, co se dá o nádorech na mozku najít na internetu, pacient dospěl k jednoznačnému závěru, že jde o tento problém. A právě k této samodiagnostice se úzce váže výraz kyberchondrie. Jde vlastně o formu hypochondrie. Tedy pocit, že sebemenší zdravotní problém znamená vážnou nemoc, podpořený ujištěním se o tom na internetu.

Podle průzkumu společnosti STEM/MARK se dvě třetiny Čechů starších patnácti let předtím, než jdou k lékaři, informují o svých případných obtížích na internetu. Počítačoví odborníci a analytici  Ryen White a Eric Horvitz jsou autory rozsáhlé studie, která dokumentovala celosvětový obrovský nárůst zájmu o příznaky nemocí. Sledovali a analyzovali, co lidé na internetu hledají v souvislosti s nemocemi. Došli k závěru, že obrovsky narostl počet vyhledávání týkající se nemocí a zejména konkrétních obtíží. Lidé velmi často zadávají do vyhledavačů výrazy typu: nádor mozku, rakovina slinivky, bolest hlavy – co to znamená a podobná slovní spojení.

„Internet v tomto směru přinesl lidem nevídané možnosti získat informace, bohužel, právě v oblasti medicíny si často lidé neuvědomují složitost problematiky a myslí si, že jsou schopni si sami stanovit diagnózu,“ uvedl Eric Horvitz. „Lidé mají tendence zaměřit se na první zjištěné výsledky, ale opomíjejí skutečnost, že nemoc se u každého člověka projevuje jinak, že záleží na věku, rodinné anamnéze, na zdravotním stavu pacienta. Internet opravdu nemůže nahradit diagnózu stanovenou lékařem a je s podivem, že to nechápou mnohdy ani vzdělaní lidí,“ podotkl.

Posedlost samodiagnostikou a s ní související kyberchondrie má velmi pozoruhodné projevy. Ve Spojených státech například proběhl soudní spor, ve kterém se muž soudil se svými lékaři, protože podle jeho názoru nebrali v potaz, že trpí právě tou nemocí, o které jim řekl. Šlo o to, že přišel k lékaři a tvrdil, že má určitý druh choroby. Lékaři to vyvrátili a řekli mu, že naposledy byla taková nemoc zaznamenána na konci devatenáctého století v rovníkové Africe. Jenže muž trval na tom, že z internetu získal dostatek informací, aby bylo jasné, že za příčinou jeho různých zdravotních potíží je právě onen určitý druh málo rozšířené a nyní už vymýcené choroby. V soudní sporu s lékaři neuspěl.

Lékaři velmi často upozorňují, že posedlost hledáním nemocí na internetu může lidem zkomplikovat život. Kdo se někdy začal probírat diskusemi týkajícími se nemocí, ví, o čem je řeč. Po pár hodinách i hodně otrlý jedinec, který se snažil zjistit, co je příčinou tvrdnutí kůže na patách, může dojít k závěru, že jde o vysoce nebezpečnou ojedinělou formu rakoviny v posledním stádiu.

Americký výzkumný ústav Pew Research Centre zveřejnil zprávu, podle které přes sedmdesát procent Američanů používajících internet, ročně hledá nějaké informace týkající se jejich zdraví. Více než čtyřicet procent Američanů uvedlo, že pokud jdou ke svému praktickému lékaři s nějakými zdravotními obtížemi, předem si vyhledali na internetu, co mohou znamenat a lékaře informují o tom, co si o potížích našli a co si o nich myslí. Jinými slovy, nejdou za lékařem s dotazem: Co mi je, doktore? Jdou tam s větou: Doktore, mám nádor v oku. „Pro lidi, kteří mají sklony k hypochondrii, může být internet nebezpečný,“ uvedl psychiatr Brian Fallon, který na téma hypochondrie napsal knihu.

Někteří lékaři zájem pacientů o svůj zdravotní stav vítají a berou ho jako projev snahy o spolupráci, snahy se vyléčit. Zkrátka, na tom, že se člověk s pomocí internetu o sebe stará a zajímá, není samozřejmě nic špatného. Problém nastává, pokud člověk více věří internetu a lidem na něm diskutujícím, než lékařům. A takových lidí přibývá.

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Jsem trochu hypochondr a tak raději na internetu nemoci nehledám, z preventivních důvodů. Každá druhá choroba by vedla k mému vážnému zamyšlení, zda jí netrpím. Vždyť příznaky jsou si tak podobné, jako vejce vejci.
Jitka Caklová
Kyberchondrií netrpím. Přes knížky MUDr. Jana Hnízdila, známého-to odborníka na celostní medicínu, jsem se dostala ke knížce Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí od Miroslava Hrabicy. Pokud znám své tělo a to je nejdůležitější, tak vím, co ze své životosprávy vyloučit, nebo naopak, co pro své tělo udělat, aby případný problém zmizel. A nejedná se pouze o fyzickou záležitost. Když si v této knížce čtu, tak si říkám, "Kdybych ji měla tak před čtyřiceti lety, kolika zdravotním problémům jsem se mohla vyhnout. Ale vím, že vše co mi má přijít, má svůj čas.
Jana Šenbergerová
Kdyby za mnou přišel pacient s první diagnózou, ani bych se tomu nádoru na mozku nedivila. :-)
Soňa Prachfeldová
Občas se podívám na různé vysvětlivky a doporučení, ale že bych z toho byla na větvi to tedy ne, zrovna tak z lékařů.
Alena Tollarová
Nemoci si na internetu nehledám. Ale když jsem onemocněla, našla jsem si něco o tom, co mě postihlo, až potom. Dokonce jsem se snažila najít i nějakou skupinu lidí se stejnou nemocí. Ale brzy jsem toho ráda nechala.
Karel Boháček
Bohužel bez internetu bych byl asi dnes pod drnem. Sám jsem si stanovil podle něj diagnozu a ono to bylo to pravé, lékař pak potvrdil můj nález. Oni to hledali půl roku. Zrovna včera jsem si byl pro lék až v Plzni, jinde ho už v celé ČR nedělají. Taky jsem si ho našel na internetu.
Zdenka Jírová
Zuzano, právě jsem si na tu kapitolu ze Třech mužů ve člunu vzpomněla. Ta kniha patří k mým nejmilejším a četla jsem ji mnohokrát a stále se k ní vracím, když potřebuji povzbudit. Ten anglický humor je vynikající. Mám doma desku, na které čte vybrané kapitoly z této knihy Miroslav Horníček. Toto spojené nemá chybu.
Dana Puchalská
Ano internet je fajn,ale lidi ....... s nemocí jdu vždy k lékaři.
Věra Ježková
Kyberchondrií (hezké slovo) ještě postižena nejsem, neboť nejsem hypochondr. Ovšem své občasné neduhy na webu taky hledám. Pomohl mi například při problému s okem, když mi lékař pořádně nevysvětlil, o co jde. Ale rozhodně před lékaři nemachřím a vlastní diagnózu jim nesděluji.
Elena Valeriánová
Mohu to potvrdit i já mám ve svém blízkém okolí polovičního doktora právě díky internetu. Tento náš "doktor" má vysokou školu, ale jiný obor a tak se vzdělává právě na internetu. Na druhou stranu, když jsem v roce 2017 podstoupila první z řady nutných operačních zákroků, má lékařka se mě ptala, jestli jsem si to našla na internetu. A když jsem odpověděla NE, tak byla velmi překvapená. Internet je výborná věc, ale i tam jsou mnohokrát napsané blbosti. Takže všeho s mírou.
Zuzana Pivcová
Musím se trochu smát, protože to někdy platí i u mě. Ne, že bych byla totální hypochondr, ale spíš si hledám různé přírodní prostředky, někdy se i zdarma dotazuji na webu Svět homeopatie. Doufám, že nedopadnu jako v té jedné povídce v Třech mužích ve člunu. :-D