Stáří mladých singlů. Jaké bude?
Ilustrační foto: ingimage.com

Stáří mladých singlů. Jaké bude?

22. 1. 2019

Zůstaneš stará a osamělá. Až budeš nemocný, nikdo ti neuvaří ani čaj. Bude ti smutno. Nebojíš se stáří o samotě? Tak tyto věty často slyší od starších příbuzných lidé, kteří žijí sami. Singles, neboli singlové.

Mladí muži a ženy, kteří neuzavírají sňatky, nemají děti, žijí sami, mají většinou úspěšné kariéry. Ale jaké bude jejich stáří? Mají se ho bát nebo se na něj naopak těšit?

V dřívějších generacích byla zafixována představa, že je třeba mít partnera a pokud možno velkou rodinu. Že jedině tak může člověk prožít spokojené stáří, protože se bude mít o koho takzvaně opřít. Ideální model? Malá vesnice, kde se všichni znají a tak trochu jsou všichni příbuzní. Takže kdokoli kdykoli zaskočí za stařenkou a stařečkem, popovídá si s nimi, přinese jim jídlo, pozve je na rodinnou sešlost. Nikdo se necítí být sám a pomoc slabším všichni berou jako samozřejmost. Současná realita? Lidé žijí v samostatných domácnostech, často ve velkých městech. Nemají partnery, rodiny, příbuzní jsou často na druhém konci země nebo světa a stýkají se tak maximálně občas přes Skype nebo přes Facebook. Po nějakém rodinném družení se netouží, jsou spokojeni. Single život jim vyhovuje a když ne, najdou si na čas nějakou známost. Ale zpravidla jen na čas. Sociologové a psychologové se čím dál častěji zabývají otázkou, jaké bude stárnutí a stáří těchto současných spokojených singlů.

„Babička mi pořád říká, že jednou doplatím na to, že jsem si nenašla muže, že pořád jen cestuju a užívám si,“ říká devětatřicetiletá Klára, vysoce postavená manažerka z Prahy. Ve své práci často cestuje, dovolenou také tráví cestováním do exotických zemí. Má svůj malý byt. Žije sama. „Nějak se to tak stalo. Nikdy jsem nepotkala muže, se kterým bych chtěla mít dítě. Možná jsem náročná, nevím. Měla jsem pár známostí, ale většinou to krachlo na tom, že jsem měla hodně časově náročnou práci. Jenže mně to tak vyhovuje. Je fakt, že nemám moc přátel, že mám jen babičku a rodiče, kteří stárnou. Žijí na Slovensku, vídáme se málo. Babička mi říká, že si to vše uvědomím, když onemocním, když nebude v mé blízkosti nikdo, kdo mi uvaří čaj. Asi má pravdu. Ale tak jako já, žije spousta mých kolegů. No tak asi si pak založíme nějakou komunitu starých osamělých singlů,“ říká Klára.

„Životní styl singlů je založen na hodnotách jako je svoboda a nezávislost. Udržet si je ve vysokém věku může být docela výzva, protože každý člověk se někdy může dostat do pozice, kdy bude odkázán na pomoc druhých,“ uvedla socioložka Lucie Vidovičová. A tak si sociologové, psychologové a demografové nyní čím dál více kladou otázku: Nastane doma osaměle žijících penzistů, kteří nebudou mít žádné příbuzné, děti, vnuky? Nyní hodně starších lidí žije single, ať už z důvodu, že ovdověli nebo se rozvedli, ale mnozí z nich mají děti, vnuky, byť třeba žijí jinde, ve větší vzdálenosti. Ale současní mladí singlové nebudou mít nikoho. Vzhledem k náročným profesím si mnozí ani nevytvořili v mládí okruh přátel. Pro mnohé znamená slovo přítel jen označení pro někoho, koho znají pouze z Facebooku.

Existují však studie, které ukazují, že počet dětí nemá vliv na to, jak je člověk ve stáří opečováván. Jinými slovy, společnost je nyní tak nastavena, že mít hodně dětí rozhodně neznamená jistotu, že se o nás ve stáří postarají. Příkladem je třeba osmdesátiletá paní Anna z Ostravska.

„Jeden můj syn žije ve Švýcarsku, druhý ve Spojených státech. Vnoučata jsem neviděla už dva roky. Sestra mi zemřela nedávno, manžel už před patnácti lety. Jsem sama a čím jsem starší tím více si uvědomuju, že nemám nikoho, koho bych mohla požádat o běžnou pomoct. Takže sice mám rodinu, ženaté syny a pět vnoučat, ale je mi to k ničemu. Nemůžu přece po nich chtít, aby všeho nechali a přijeli se o mě starat. A stejně tak je nepředstavitelné, abych se ve svém věku stěhovala k nim,“ vypráví.

„Výzkumy ukazují, že počet dětí nemá vliv na to, jestli je pak o člověk ve stáří postaráno. Nejvíce si to zpravidla takzvaně odskáče některá z ženských příbuzných, většinou dcera nebo snacha. Jde spíše o to, jestli má člověk štěstí, že má v rodině někoho obětavého, než o to, jak početná jeho rodina je. Při dnešních zvyšujících se vzdálenostech mezi lidmi, kdy se děti rozprchnou do světa a lidé vidí vnoučata jen přes Skype, tento problém s osamělostí a nedostatkem pomoci budou řešit i lidé, kteří děti mají,“ míní socioložka Vidovičová.

Každopádně to zatím vypadá, že model, kdy je babička obklopena početnou rodinou, budeme časem znát jen z historických knížek.

Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alex Jura
Co je mi to platné, tohle vědět (a zčásti třeba i souhlasit, že velká, mnohogenerační rodina je to nejlepší), když kromě partnera, navíc o 23 let staršího, nikoho nemám? Aby nedošlo k omylu - nestěžuju si, ale opravdu jsou i lidé, kteří si tuhle roli a cestu tak nějak nevybrali sami. Než jsme se sestěhovali, žila jsem x let sama (rodiče zemřeli už dávno, děti ani sourozence nemám), a vím, že jednou budu nejspíš sama zase... C´est la vie...
Soňa Prachfeldová
Takovým je vývoj doby. Co si kdo zasije, to také sklízí .Skoro každý kráčí cestou, kterou si zvolil. Každá cesta jednou končí a v mezičase nechť je ten život co nejlepší, pro každého.
Jana Slavíková
Jaké bude stáří mladých singlů? Jaký si to udělaj, takový to budou mít. Je to jejich věc a naše zbytečná starost.
Karel Boháček
Rodinu mám skvělou, ale spíše se bojím okolí - společnosti, které je čím dál více uzavřenější, sobečtější a k důchodcům pomalu nepřátelská. Já to zatím nepociťuji, ale vidím to v okolí.
Věra Halátová
Model, kdy je babička obklopena početnou rodinou je model románový už delší dobu. A co má ten článek vyřešit? Myslíte si, že když je to pro i60, že tito senioři přemluví vnoučata, aby se vdávala a ženila, aby těm vnoučatům nebo těm seniorům nebylo smutno? Seniorům za pár let a těm vnoučatům za dvacet a více? A kolik lidí má děti a vnoučata a žijí v domově důchodců sami? Silný člověk může být sám, na nikoho se nespoléhá a ten čaj si bude umět uvařit do své poslední chvíle.
Dagmar Bartušková
Je jiná doba. Proč se hnát do manželství, stačí si jen užít. Pořád dokola slyším - děti, děti, děti. To už dávno neplatí. Ano, dnešní mladí si chtějí užívat, poznat svět, pracovat v cizině, cestovat. To, co bylo prioritou našeho mládí - mít děti a nezůstat ve třiceti starou pannou, to už dávno, dávno neplatí...
Libor Ptáček
Cti otce i matku svou…..kdepak to bylo? Aha, nepsané Boží zákony. Hlava rodiny byl pán bůh a rodičům se kdysi i vykalo. Nehodné děti dostali i v padesáti na zadek a i „staroušci“ se poslouchali. Zde jsme narazily, dnešní generaci to neřekne vůbec nic. Hodně dětí je záruka spokojeného stáří? Dnes je sakra jiná doba a mladí vyletí za prací nebo do světa a staroušci starejte se. A svoboda a nezávislost? A co takhle zodpovědnost a povinnost ke společnosti a rodině kde jsem měla možnost vyrůst? Až já budu nemohoucí a odkázaný na pomoc ostatních, tak si seženu hašiš, zkouřím se jak Dán a z posledních sil skočím z okna. Ale ne z toho z kuchyně, proč? Trochu morbidní příběh, ale hodí se sem. Když jsme byli se synem na poslední návštěvě za otcem v nemocnici, už ležel na „třináctce“ a těžko nás i vnímal, asi pod anestetiky. Když jsme vyšly na chodbu, říkám. Takhle umírat? To radši skočím z okna. A synova odpověď byla: tak hlavně neskákej z okna z kuchyně, to by jsi spadnul psovi do žrádla.
Zuzana Pivcová
V mládí mi někteří příbuzní říkali, že mám na muže moc velké nároky a že budu tak dlouho vybírat, až přeberu. Ale ono to bylo docela jinak. A to je tak individuální, že dělat analýzy, proč a jak, je k ničemu. Nikomu nezávidím a nikdo nemusí závidět mně.
Danka Rotyková
Myslím si, že tak, jak jsme se zvyklostem přizpůsobili my, bude to tak podobně i v budoucnu u našich potomků. Nic jiného jim nezbyde. Už dnes žijí jinak, závidím jim, že se mohou i svobodně vyjadřovat, nemusí už se s ničím skrývat. Změn se nebojí, jsou jiní. Zvládnou to.
Marcela Školová
Životní styl singlů je založen na hodnotách jako je svoboda a nezávislost...ono to tak možná někdy vypadá, ale spousta lidí nikdy nepotká toho pravého/pravou a ten život se tak nějak vyvine. Ale to, že někdo má či nemá děti, partnera i jiné příbuzné, ještě neznamená, že není osamělý. Mám děti, navštěvují mne, ale nebydlím s nimi, takže bych měla být také osamělá, ale je to spíš v úrovni vztahů nejen s rodinou, ale i se sousedy a přáteli.
Jana Šenbergerová
Všichni jsme jedna velká lidská rodina, takže problém nevidím. Ty si jako jednotlivci i společnost vytváříme sami, takže se pak s nimi musíme nějak vyrovnat.
ivana kosťunová
Dobré téma k zamyšlení. Já myslím, že tradiční rodina má pořád své místo ve společnosti, jen už není tak svazující. Každý si prostě může vybrat způsob života, který mu vyhovuje.