Něco šeptá
1. 2. 2019
Hladím kůru stromů
rukou nedočkavou,
hledám cestu domů,
jak jen znát tu pravou,
říkám napůl v spánku
věty, co se smějí,
a pak zavřu branku
jako před zloději.
Stírám slova z mýdla,
co mi na rtech zbyla,
odvazuji křídla,
už mě zatížila,
tělo bez podnětu
obnažit se nutí,
dupot cizích světů
brání při usnutí.
Mizí plané šance
jako vlastní chyby,
závrať z víru tance,
promlčené sliby,
lavina se neptá,
zda chci nebezpečí,
láska něco šeptá,
jenže cizí řečí.
Čtěte dále:
Já už se nepoučím
Dál míjím tvoje břehya plynu k svému cíli,dál chytám zlomky něhy,když ledy povolily.Dál hledám…
Poslední list v kalendáři
Obracím list v kalendářia těším se na nový.Fotografům ať se daří,ať je zase suprový. Krajinka a sem…
To byla moje láska
Ten zmrzlý květ,to byla moje láska,a touhy žárzůstal jen na papíře,divil se svět,proč v duši oheň…
Jsem
Jsem zrnko písku na Tvé dlani naplněné dunami pouště, propadávající se mezi prsty do rozžhaveného…
Modravé mořské korálky
Stojím na pobřeží, dívám se do dálky, jak moře navléká barevné korálky. Červené, zelené, modrá…
