
Ilustrační foto: pixabay.com
Něco šeptá
1. 2. 2019Hladím kůru stromů
rukou nedočkavou,
hledám cestu domů,
jak jen znát tu pravou,
říkám napůl v spánku
věty, co se smějí,
a pak zavřu branku
jako před zloději.
Stírám slova z mýdla,
co mi na rtech zbyla,
odvazuji křídla,
už mě zatížila,
tělo bez podnětu
obnažit se nutí,
dupot cizích světů
brání při usnutí.
Mizí plané šance
jako vlastní chyby,
závrať z víru tance,
promlčené sliby,
lavina se neptá,
zda chci nebezpečí,
láska něco šeptá,
jenže cizí řečí.
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Danka Rotyková
1.2.2019 19:31
Pěkné verše. Jak je možné, že Zuzku napadají tak krásná spojení a mne žádné. Asi je to mimo nás ...
Jitka Chodorová
1.2.2019 17:42
Láska slova šeptá, jenže cizí řečí, toto dvouverší mě velice oslovilo, ale celá básnička je ndprůměrná. Díky Zuzko.
Hana Nováková
1.2.2019 07:14
krásné verše z rána, časného, hned bude snad den lepší, i když musím doktora oblažit svou přítomností...