Něco šeptá
1. 2. 2019
Hladím kůru stromů
rukou nedočkavou,
hledám cestu domů,
jak jen znát tu pravou,
říkám napůl v spánku
věty, co se smějí,
a pak zavřu branku
jako před zloději.
Stírám slova z mýdla,
co mi na rtech zbyla,
odvazuji křídla,
už mě zatížila,
tělo bez podnětu
obnažit se nutí,
dupot cizích světů
brání při usnutí.
Mizí plané šance
jako vlastní chyby,
závrať z víru tance,
promlčené sliby,
lavina se neptá,
zda chci nebezpečí,
láska něco šeptá,
jenže cizí řečí.
Čtěte dále:
Byli jsme rodina
Volá mě máma do koupelny, „Podívej se mi na ni", do výšky ruku zvedla, myslím, že i máma zbledla.…
Jak kůže přiléhavá
Budíš mě ze spaní,předbíháš svítání,když snům se dechunedostává,vábíš mě za obzor,jsi jako meteor…
Hloupá letní básnička
Mít tak kupu sněhu na dvoře, klouzačku v předsíni, led v komoře. Mít trochu vláhy z noční jinovatky…
Co vyprávěl stařík Malčík
Na tem internétě kraviny píše kdejaký hňup kolikrát pravdy na tem néni ani chlup všeckému rozumí…
Po cestách
Po cestách kamenných, chvíli pláč, chvíli smích, v útrobách sevřených, duši mám, vysvobození marně…
