Něco šeptá
1. 2. 2019
Hladím kůru stromů
rukou nedočkavou,
hledám cestu domů,
jak jen znát tu pravou,
říkám napůl v spánku
věty, co se smějí,
a pak zavřu branku
jako před zloději.
Stírám slova z mýdla,
co mi na rtech zbyla,
odvazuji křídla,
už mě zatížila,
tělo bez podnětu
obnažit se nutí,
dupot cizích světů
brání při usnutí.
Mizí plané šance
jako vlastní chyby,
závrať z víru tance,
promlčené sliby,
lavina se neptá,
zda chci nebezpečí,
láska něco šeptá,
jenže cizí řečí.
Čtěte dále:
Tvá duše ti poví vše
Až přijde tvá hodina poslední, a všude zvony se rozezní, věř pevně, člověče, že život, jenž jsi žil…
To jsi i ty
Jak perly duhovémi klouže z řetízku,jak touhy mlhavése vpíjí do písku,jak kvapný lidský rejmě do…
Mým tělem proplouváš
Mým tělemproplouváš,až k ústízapomnění,i když jsmekaždý zvlášť,tužby sesotva změní.Co zbylo,málo…
Proč
Proč ptáci zpívajídřív, než se rozední,proč lidé snívajído chvíle poslední,po lásce zatouží,třeba…
Hodiny života
Tikot hodin nevnímáš, vždy se krásně usmíváš, necháváš vše plynout samo sebou. Roky života…
