Vyprávění nádražní I
Ilustrační foto: pixabay.com

Vyprávění nádražní I

30. 1. 2019

Někdy v osmdesátých letech měl poprvé přijet na naše pracoviště kolega z Východního Berlína. Protože kromě paní ředitelky jsem uměla německy jenom já, bylo jasné, kdo ho půjde vyzvednout na nádraží. Práce přesně pro mě, tehdy holku ještě nesmělou. Vybavila jsem se cedulí s jeho jménem a vyrazila.
Stála jsem na peroně, v rozechvělých rukou papír A4, sledovala cestující, kteří vystoupili z vlaku, a snažila se, aby si mě dotyčný pán všiml. Nestalo se. Strach, že se vrátím bez něj a on bude bloudit Prahou, mě dohnal k rozhodnutí. Vešla jsem do nádražní budky na peroně a požádala příslušné zaměstnance, aby mi ho vyvolali. Pobaveně se zasmáli a nabídli mi, ať si to udělám sama. I sesmolila jsem větu a statečně pronesla do rozhlasu: „Pan doktor Schneider z Berlína je očekáván na peroně mladou dámou v červeném kabátě.“ A ještě dvakrát ji zopakovala. Samozřejmě jsem netušila, že příslušný pán je tou dobou už dávno pryč.
Zpět jsem se vracela v očekávání nejhoršího. Vzhledem k tomu, že jsem nevlastnila příslušnou knížku a ještě si občas dovolila být nemocná, nepatřila jsem k favoritkám naší paní ředitelky. Když jsem se vrátila, našla jsem ji již v srdečném rozhovoru s menším šedovlasým pánem. Představila mě: „Das ist Frau von Igel /něm. ježek/. Sie spricht sehr gut deutsch. Věro, řekněte něco.“ Řekla jsem: „Guten Tag“ - a směla jsem odejít.
Mou neschopnost mi velitelka velkoryse prominula a pana doktora mi svěřila do péče na další dny. Přijel pak ještě několikrát, byl docela fajn. Na nádraží jsem ho zpravidla vyprovázela. Od něj jsem dostala prvně Toffifee.

Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Pěkná vzpomínka. Na rozdíl od tebe jsem nikdy své jazykové znalosti nedotáhl do zdárného konce. Leč, domluvil jsem se všude. Čech se neztratí.
Eva Mužíková
Jen tak dál Věrko, už se těším.
Hana Rypáčková
Hezký příběh ze života...
Věra Ježková
Děkuji. Mám radost, že se vám můj příběh líbí. Tenkrát mi ale do smíchu moc nebylo. Ještě bude jedno vyprávění nádražní a jedno letištní. :-)
Danka Rotyková
Pobavila jsem se, díky.
Jana Šenbergerová
Věrko, už se těším, co pro nás chystáš dál.
Jitka Hašková
Bezvadný zážitek. Také jsem občas na někoho čekala na nádraží nebo na letišti. Vždycky to byli nervy, abych návštěvu nepropásla. Naštěstí vždy věděli, že má na ně někdo čekat a rozhlíželi se a neutekli. Těším se na další.
Naděžda Špásová
Tak, Frau od ježka, to je moc hezky napsané. Jsem zvědavá na další. Kdysi, ještě na Barrandově, jsem byla pracovně v NDR a pak jsem s Němci přišla do styku ještě párkrát. Chodila jsem léta na němčinu, ale mluvila jsem vždycky jen v mírně podroušeném stavu, kdy jsem se přestala stydět. :-)
ivana kosťunová
Protože je I , čekám , že budou i další. Bezva. Já jsem měla německého klienta žijícího a podnikajícího v Čechách. Komunikovali jsme taky jak se dalo, já nejraději písemně, kdy jsem si text napsala do translatoru přeložený odeslala. Byla jsem na sebe pyšná, jak jsem na to vyzrála do té doby, než mi přišel stejným způsobem přeložený text od něj. Měli jsme nějaké dohady se sociálkou a on mi chtěl navrhnout, že na tu sociálku půjdeme osobně oba. Překlad vyšel takto :" Já jedu k vám a půjdeme ruku v ruce na OSSZ "
Dana Puchalská
Pěkně zpracované, těším se na další. Ano" Frau von Igel" nemá chybu. Ještě že ti nestačila zkomolit třeba ten kabát. To by byl fakt nářez - Frau von Ro"t Mantel.
Jana Kollinová
Článek mi připomněl jedno z prvních setkání s německými obchodními partnery. Moje němčina byla v té době pouze ve fázi obchodní korespondence a konverzace, společenská komunikace se občas zadrhla. Pánové pauzy vyplňovali různými vtípky a nejvíce se smáli, když příjmení svých manželek začali česky přechylovat. S německými partnery jsem zažila později mnohá dobrodružství včetně letu helikoptérou do Berlína. Nepopsatelný zážitek, ještě mám fotografii jak s šéfem pózujeme před "hubšraubrem." :-)
Zuzana Pivcová
Věrko, "Frau von Igel" mě dostala!! S Němci mám v paměti mnoho zážitků. Něco jsem už vyprávěla např. v příspěvku Chtěl mě za každou cenu. Teď si vzpomínám, že nám kdysi psal do archivu pán z Mnichova, který něco hledal. Zrovna jsem měla v plánu výlet do Mnichova, tak jsem slíbila, že mu třeba kopie dovezu. To ho potěšilo a že mě bude čekat na nádraží. Několikrát přešel kolem a vůbec se ke mně nehlásil. Pak jsem ho oslovila sama a řekla: "Sie haben wohl eine ältere Dame erwartet?"(pro germanistku). A bylo to tak. Na archivářku jsem, zvláště ještě tehdy, vypadalo moc nestandardně. Díky za hezké vyprávění. Přidej další.
Alena Vávrová
Úsměvná vzpomínka, Věrko.