
Ilustrační foto: pixabay.com
Mlčím s každou větou
4. 6. 2019Naklonil se ke mně,
zachvěla se země
v magickém zrodu
opojení,
a pak v příštím čase
obejmul mě zase,
došli jsme k bodu
rozloučení.
Stránky věčně bílé,
láska jako chvíle,
jež v prvním zdání
konce nemá,
mlčím s každou větou,
kytky stále kvetou,
živé jak přání
nesplněná.
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Jitka Chodorová
5.6.2019 08:28
Plně souhlasím s Elen pode mnou. Tak ti dávám hvězd nespočetných.**********
Elena Valeriánová
4.6.2019 21:39
Když mám napsat komentář k tvé básničce nemohu najít ta správná slova, aby to neznělo, jako mlácení prázdné slámy. A tak jen přidám *****
Jana Šenbergerová
4.6.2019 09:52
Tos mi, Zuzko, připomněla, že jsem na tě zapomněla, moje knížka není celá. Bez řádku a bez podpisu, na chvíli to těžce nesu. Až zajedem do Prahy, snad to všechno napravím. Měj se krásně a piš básně, které těší, které hladí, které máme všichni rádi. :-)
Dana Puchalská
4.6.2019 09:30
Krása. Pokaždé mně Tvoje verše potěší a nezáleží na tom, zda-li jsou smutné či veselejší.
Hana Nováková
4.6.2019 08:51
Zuzko, jistě každá z nás někdy prožívala, jak se země zatřásla, byla opojena láskou a potom.... Někdy to tak život přináší
Věra Ježková
4.6.2019 08:38
Zuzko, název tvé básničky mi připomněl začátek mé, kterou mám připravenu ke zveřejnění. Takže hlásím, že jsem neopisovala.