Moje první zaměstnání
fotografie starých píchacích hodin je z Aukro

Moje první zaměstnání

10. 2. 2019

Byla jsem v mládí docela zodpovědná a přemýšlela jsem o svém budoucím zaměstnání už na vysoké škole. Poslední prázdniny jsem několik týdnů pracovala v jednom velkém podniku v severních Čechách. Brigádu jsem si tam našla záměrně. Chtěla jsem poznat místo, odkud pocházel můj tehdejší přítel, který se tam chtěl po ukončení studia vrátit. Ve stejném podniku jsem dělala i diplomku. Dostala jsem tam i nabídku, abych po ukončení studia nastoupila do tamního výpočetního střediska. Dokonce i s příslibem podnikového bytu. Všechno vypadalo jednoduše a nadějně. Po promoci se to ale nějak zvrtlo. Jak by se dnes řeklo, můj vztah s přítelem se rozpadl. Spálila jsem za sebou všechny mosty a pokorně jsem se vrátila k rodičům na opačnou stranu Čech.

Byla jsem v té době hodně mimo, ale věděla jsem, že nemůžu dlouho zůstat rodičům na krku. Musím si najít rychle nějakou práci. Naštěstí si práce našla mě. Zazvonil u nás otec mé spolužačky ze základní školy a nabídl mi místo rozborářky v největším místním podniku. Netušila jsem, co tato práce přesně obnáší, ale nedovolila jsem si odmítnout. Vlastně mi bylo docela jedno, kde budu pracovat a co budu dělat. Měla jsem pocit, že můj život ztratil svůj smysl.

Do práce jsem nastupovala 7. 7. 1977. Je to tak snadno zapamatovatelné datum, že si ho pamatuji dodnes. Chemický závod byl vybudován za městem, ale z města se tam dalo dojet trolejbusem asi za půl hodiny. Administrativní budova, kde bylo osobní oddělení, stála vlevo od hlavní vrátnice. Překvapilo mě, že jsem nejdříve dostala dlouhý seznam toho, co musím v den nástupu vykonat. Kromě vstupní lékařské prohlídky jsem absolvovala i gynekologickou prohlídku. Pak školení bezpečnosti práce - v malé místnosti nás sedělo asi pět a promítal se naučný film se zaměřením na chemickou výrobu. A nakonec jsem byla vyfotografována v malém podnikovém ateliéru. Po chvíli čekání jsem dostala závodní průkazku se zcela čerstvou fotografií, která mi umožňovala vstup do areálu podniku.

Na své nové pracoviště jsem dorazila téměř v poledne. Až tam se mi dostalo toho nejdůležitějšího praktického ponaučení. Jakmile uslyším vibrování skel v oknech, mám rychle vlézt pod pracovní stůl a chránit si rukama hlavu před padajícím sklem. Přes všechna bezpečnostní opatření prý občas dojde někde v areálu podniku k výbuchu a tlaková vlna může rozbít skla v oknech. Pracovní stůl byl opravdu masivní a rada byla opravdu z praxe. Přiznám se, že v tomto okamžiku už mi z toho všeho šla hlava kolem. A to jsem ještě ani nezačala pracovat. Po druhé hodině odpoledne jsem s ostatními čekala u píchaček a přála jsem si, abych se sem už nikdy nevrátila. Píchačky byly na chodbě za dveřmi naší kanceláře a pro naše pracoviště končila pracovní doba ve 14:09. Vzhledem k tomu, že bylo třeba do podniku mimo město a zase zpět přepravit denně několik tisíc zaměstnanců, byl začátek a konec pracovní doby různý pro jednotlivé části podniku.

Následující den jsem však do práce znovu příšla. Po krátkém zaškolení jsem si zvykla a zařadila se do kolektivu. Nakonec jsem zde pracovala dva roky. Poznala jsem, jak to chodí v jednotlivých odděleních ekonomického úseku a postupně jsem se seznamovala i s fungováním celého podniku. Tehdy jsem netušila, jak budou informace a zkušenosti, které jsem ve svých pracovních začátcích získávala, důležité pro můj další profesní život. Ale o tom třeba někdy příště.

Pro ty, kteří dočetli až sem, mám jednu zvídavou otázku. Poznali jste z uvedených indicií, v jakém podniku jsem tehdy pracovala?

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Na první zaměstnání určitě člověk s odstupem času vzpomína, s jakou nejistotou nastupuje, jaký bude kolektiv, Nové začátky, nového úseku života.
Zdenka Jírová
Záluží u Litvínova.
Hana Rypáčková
No, na Temelín to nevypadalo.. Ten byl ve hvězdách.. .Hádala jsem nějakou chemičku..
Danka Rotyková
???
ivana kosťunová
A co ta opačná strana Čech ? Opak severu je jih...
Zuzana Pivcová
Já jsem tipovala Hradec Králové, ale příspěvek jsem četla jen při přípravě k vydání, dnes jsem nebyla doma, až teď. Vidím, že už je vše vyřešeno. Ale nevadí, pro mě je vždycky hlavně zajímavé číst, jak jednotliví lidé začínali pracovat.
Vladislava Dejmková
Tehdy jsem pracovala ve Východočeských chemických závodech v Semtíně u Pardubic. Během času došlo k mnoha změnám, firmy Synthesia a Explosia jsou následníky původních VCHZ. A ne jedinými.
Dana Kolářová
Netuším.
Eva Mužíková
Netuším. Těším se na pokračování.
Věra Lišková
Musela jsem se kouknout na mapu, vzhledem k dojíždění trolejbusem, , že by přímo Explosia, jak píše Dana, nebo je tam ještě závod Synthesia.
Dana Puchalská
Ano na Záluží jsem si nevzpomněla.
Jana Šenbergerová
To je těžké. Opačná strana Čech jsou jižní Čechy. Přesto bych tipovala Záluží.
ivana kosťunová
Mydlovary ? Temelín ?
Dana Puchalská
Hezké ikdyž trošku" výbušné "vzpomínání Myslím si že to bylo ve Východočeských chemických závodech. Nyní se jmenují Explosia.