Sociální bubliny se stávají problémem
Ilustrační foto: půixabay.com

Sociální bubliny se stávají problémem

8. 2. 2019

Výraz sociální bublina se v poslední době čím dál více používá. Přispěly k tomu sociální sítě, internet. Zvýraznily skutečnost, že se lidé rádi a často obklopují lidmi, kteří mají stejné názory a způsob života, vyznávají stejné hodnoty. Jenže to není dobře.

Příkladů má každý ve svém okolí hodně. Paní Marta se kamarádí s Janou, ale přestala se stýkat s Renátou. Všechny jsou bývalé kolegyně z práce, scházely se i v penzi. Jenže Renáta má syna velmi úspěšného podnikatele, který jí platí luxusní dovolené a postavil jí pěkný domek. Renáta si může v poslední době dovolit více, než Marta a Jana, které mají velmi malou penzi. Martě to vadí. Není to závist, je to prostě jiný životní styl. „Renáta mi telefonuje, ať s ní jedu na týden do Alp, že tam má pronajatý penzion. Jenže já si nemůžu dovolit ani to, že mě tam nechá zadarmo. Nemám ani na placení si tam jídla, na výlety a nechci se od ní nechat zvát. Také se v poslední době neshodujeme, co se týká politiky. Ona je velmi pravicově zaměřená, nenávidí současného prezidenta. Když jsem jí řekla, že jsem ho volila, odpověděla, že nezná nikoho jiného, kdo ho volil a že nikdy nevěřila, že by mohl zvítězit. Já zase ve svém okolí mám většinou lidi, kteří ho volili a říkají, že neznají nikoho, kdo by dal hlas protikandidátům. Někdy si s Janou říkáme, že Renáta žije v úplně jiném světě než my, stýkáme se čím dál méně a nemáme si moc co říct,“ vypráví Marta.

Typický příklad života v sociálních bublinách. Takto je popsal sociolog Jan Hartl: „Člověk si z okruhu svých známých vybírá lidi, kteří jsou mu podobní a to vědomě i podvědomě. Když si tedy chcete najít nějakého člověka, který oponuje vašim názorům, stejně si vyberete z toho možného výběru někoho, kdo vám imponuje či je pro vás z té skupiny nějak typický.“

Výsledkem je, že lidé velmi často ve svém okolí nemají ty, kteří jim oponují, kteří jsou jiní, kteří by k jejich názorům či chování byli kritičtí. „Mám jednu dávnou kamarádku, která žije ve Spojených státech. Jezdí sem zřídka. Kdykoli přijede, uvědomím si, jak je jiná než okruh lidí, ve kterém žiju,“ vypráví pětasedmdesátiletý Libor. A pokračuje: „Klidně se mě při poslední návštěvě zeptala, jakou stranu volím a pak mi snesla desítky perfektních argumentů, proč je to dobře a proč špatně, protože se o situaci v naší zemi zajímá. Byl to kritický pohled odjinud, s nadhledem, úplně jiný, než když se s kluky od nás ze vsi stále ujišťujeme, že ten či onen politik je lump a že všichni kradou. Ona jediná  mi říká věty typu: myslím, že se mýlíš, v tomto nemáš pravdu, jsi pod vlivem špatných informací a podobně.“

K vytváření sociálních bublin výrazně přispívají sociální sítě. Lidé se například na Facebook přidávají do přátel především lidi, se kterými mají stejné názory, stejné zájmy, se kterými se navzájem chválí, lajkují. Ubezpečují se navzájem, že jsou skvělí a vytvářejí si tak svůj vlastní svět.

„Sociální bublinu můžeme vnímat jako neviditelnou a téměř nepropustnou hranici mezi částmi společnosti, které se odlišují kulturně, sociálně nebo politicky. Taková bublina zamezuje oboustranné výměně informací a vytváří dojem, že naše vlastní okolí reprezentuje celé společenské spektrum,“ uvedl politolog Miloš Gregor, jeden z autorů knihy s názvem Nejlepší kniha o fake news.

Nejde jen o politiku, ale o životní styl. Paní Olga se ráda dívá na seriály. Dává si Ulici, poté Ordinaci, zná všechny herce, dějové linky, baví ji to. Její sousedka jí nedávno řekla: „Bože, jak na to můžete koukat? Neznám nikoho, kdo by se na ty hlouposti díval. Mám hodně přátel, opravdu, ale nikoho, kdo by sledoval televizní seriály.“

Olga na to: „To je zvláštní, já zase neznám nikoho, kdo by se nedíval. Někdo na každý díl, někdo občas, ale všichni mí známí znají ty herce a zhruba vědí, co se tam děje. Asi je nás hodně, když to pořád vysílají a má to tak velkou sledovanost.“

Vypadá to jako bezvýznamná věc, ale psychologové a sociologové varují, že život v sociálních bublinách je člověku ku škodě. Ztrácí pojem o potřebách a problémech lidí, kteří žijí jinak. Je to podobné, jako když někdo dá dítě do elitní školy, ve které se nedostává vysvědčení, jen slovní hodnocení učitelů o tom, jak je dítě úžasné. No bodejť by nebylo, když tam za něj rodiče platí desítky tisíc. Dítě žije v krásné bublině, v iluzi, že všechny ostatní děti jsou úžasné, šikovné a mají spoustu krásných hraček. Pak se dítě náhodou ocitne na hřišti na sídlišti a diví se, proč mu jiné dítě hračku vzalo a další ho praštilo kyblíkem po hlavě. Je v šoku, neví, co s tím, neumí se bránit. Nikdo mu doma nevysvětlil, že děti mohou být i špinavé a zlobivé, že v životě je občas třeba zabojovat.

Politolog Miloš Gregor ve své knize jako typický příklad toho, kam vede život v bublinách, uvedl situaci po první přímé prezidentské volbě. Zmiňuje, jak příznivci Karla Schwarzenberga říkali: Neznám nikoho, kdo by chtěl volit toho druhého, naše vítězství je jisté. Říkali to hodně lidé z Prahy, lidé mladí. Jenže kdyby se jeli ve stejnou dobu poptat do odlehlých částí země a ptali se i lidí dříve narozených, slyšeli by, že mnozí z nich chtěli volit Miloše Zemana. A ti by zase říkali, že neznají nikoho, kdo preferuje jeho protikandidáta.

Sociální bubliny totiž v lidech vytvářejí dojem, že tak jako uvažují oni, uvažují i všichni ostatní. Není to pravda, uvažují tak lidé, se kterými se stýkají. Tak proto je dobré nikoho neodsuzovat a zajímat se o to, co si myslí i ti, kteří nám připadají úplně jiní.

Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiřina Votavová
Já v tom žádný problém nevidím. Bylo, je a bude, že "Není na světě člověk ten,... a Vrána k vráně...". Pár slov prohodím kdykoliv s kýmkoliv, se sousedkou, spolužačkou, náhodným pánem v obchodě, známým na ulici nebo párkrát za rok u kávy. Jsem v obraze, jak to kolem mě chodí a vím, že každý z nás je originál. Do své "bubliny" si ale pouštím opravdu jen vybrané lidi. Nebudu si přece kazit den, dovolenou, výlet nebo zbytek života pro mě negativní diskuzí o vysokých cenách, politice a nemocech. Mám ráda příjemné a zajímavé zážitky. ☺
Soňa Prachfeldová
Názory ,argumentace, dohady je to zejména o povaze lidi , někteří jsou dominantnější někteří mírnější ,ti raději ustoupí a věnují se spíše svým zálibám. Dominantnější ti se neustále dohaduji a argumentuji. A proč ne? Myslím, že na íčku vytváříme hezkou bublinu, určitě názory máme i politické, ale rádi se věnujeme příjemným věcem a to nám íčko bohatě umožňuje. Celkem vzato o fotkách si popovídáme víc a raději než o politice. Také bublina ,ale hezká.
Oldřich Čepelka
Jestli někdo jen hájí svůj názor, vůbec to neznamená, že je v nějaké bublině. Ta bublina představuje celý "hrozen" vzájemně propojených postojů, názorů, předsudků atd. Bubliny vždy byly, jen je to dnes děsivější, protože díky internetu a mobilům je snadnější se v nich uhnízdit - paradoxně, protože informací je stále víc a člověk si to asi zjednodušuje tím, že prostě vsadí na jeden směr. Ostatně, co by byli milovníci fotbalu bez svých mužstev? Vždyť by je to ani nebavilo, kdyby se nemohli vymezovat proti někomu a identifikovat se svým mužstvem, v němž se každý rok 50% hráčů obmění, trenér odjede do Kazachstánu a klub si koupí Číňan...
olga skopanova
Vážená paní Kosťunová myslím, že u mých příspěvků najdete argumentů dost i když, pravda. nejsem pochodující statistický úřad.
ivana kosťunová
Vidím, že bubliny zaujaly. Paní Skopanová, když někomu chcete sdělit, že se v něčem mýlí, musíte taky napsat proč, a uvést nějaké argumenty. Pouhé fráze nestačí. Jitko, Nemyslím, že každý jsme tvůrci sociálních bublin, jen pro mnohé z nás je jednodušší s nějakou takovou bublinou splynout :))
olga skopanova
Jenže tady jde o to, že jen málo lidí chce slyšet jiný názor a popřemýšlet zdali na něm třeba něco není.
Jitka Caklová
Proč bych to dělala? Nedělala jsem to nikdy. Napíši svůj názor dle svých zkušeností a pokud někoho irituje, je to jeho problém, nikoliv můj. Neumím si vážit něčeho, o co jsem se nezasloužila a stejně tak nemohu odsuzovat něco, co jsem nezapřičinila.
olga skopanova
Zkuste si tady na Ičku někomu napsat myslím, že se mýlíte, máte špatné informace, nebo tak něco.
Jitka Caklová
Po přečtení Mirkova příspěvku mi přišel na mysl jeho příspěvek u mého posledního článku "Óm mani padmé húm". Trochu jsem zapátrala, protože nemohu znát všechno a "prokousala" se ke knížce Anthony de Mello - Bdělost. Ať se nám to sebevíc nelíbí, tak každý jeden z nás jsme tvůrci "Sociálních bublin" a to bez rozdílu. Pokud myslíte že NE, tak v této knížce se dozvíte, že ANO. /// „Co vám přinese okamžitý klid mysli? Navraťte se ve své fantazii na zemi po tisíci letech a hledejte, co po vaší existenci zbylo.“ - Anthony de Mello
Mirek Hahn
Po přečtení prvních pár řádků jsem zjistil, že je mi moc líto paní Marty, Jany a Renáty. Když jsem utřel slzy lítosti, seznal jsem, že "tento způsob článku zdá se mi poněkud plytkým...". Sociální bubliny jsou "trendy", tedy pardon, vyjadřování k sociálním bublinám je trendy. Od renomovaného autora čekám nový pohled, nové informace, nově postavené souvislosti.... Takové téma se samo neunese jen obecným dalším překomentováním. P.S. Sorry Vratislavo, každý den není posvícení... :-)
Zuzana Pivcová
Jsem si vědoma toho, že řada lidí, které znám, se mnou nesdílí názory, a to hlavně na současnou společnost a politiku, a to nejen u nás. Nikdo z nás tím není lepší či horší. Protože třeba ty lidi po zcela jiných stránkách uznávám a vážím si jich, nechci se s nimi rozkmotřit a nechci jim naopak falešně přizvukovat, a proto se do sporných témat nepouštím. A oceňuji takový postoj i z druhé strany.
Marie Faldynová
Na internetových diskusích často vidím neúctu k názoru druhého. Toho, na čem v životě opravdu záleží zase není tolik a urážet se nebo urážet druhé kvůli čemukoliv je podle mne zbytečné a škodlivé. Čím víc lidí to pochopí, tím lépe nám bude.
Danka Rotyková
Opr. vystihla ...
Danka Rotyková
Soňo, vysihla jste to přesně. Nejhorší je snad ta závist, která nadělá mezi lidmi hodně zla. Závistivci využívají pouze svých domněnek, měli by si přečíst Čtyři dohody a nebo navštívit divadelní představení. A ponaučit se, pokud toho jsou schopni.
Soňa Prachfeldová
Výborný článek, vypovídá o nás hodně . Takoví skutečně v naší společnosti jsme. Mnoho dobre situovaných přehlíží ty slabší vrstvy, ti chudí jim zase závidí. Nadřazenost a povýšenost v naší společnosti je značná. Umíme hodně nadávat , ale méně konat. Myslím, že vždy se budou sdružovat lidé s podobnými zájmy.Jen více upřímnosti, tolerance k lidem s odlišnými názory ,je zapotřebí.
Hana Rypáčková
Ivana a Věta vypověděly můj názor. Bylo, je a bude. Ne nadarmo se říkalo : Vrána k vráně.....
Jana Šenbergerová
Stará známá věc dostala nové pojmenování, a ejhle, hned tu máme problém. Na jejich vytváření jsme experti. Jsme jako děti. Pořád si hrajeme na "četníky a zloděje". Líbí se mi, co napsala Věra J.
Danka Rotyková
Perfektní článek. Ta odlišnost sociálních skupin bude určitě navždy, nelze si představit, že bychom všichni uvažovali stejně. Největší rozdíly jsou patrné v názorech na politiku a peníze. To jsou třaskavá témata, kterým se už dnes raději vyhýbám.
Jarmila Komberec Jakubcová
Uvedu jeden příklad: s mým zesnulým manželem se k vůli volbě prezidenta rozešel jeho dlouholetý kamarád a kolega ze studií. Dodnes to vůbec nechápu a manžel se s tím nemohl vyrovnat do konce života.
Věra Ježková
Dobrý článek. Je třeba si uvědomit, že ten, kdo má jiný názor než já, není nepřítel, a některé zájmy s ním mohu mít společné. A přátelství by snad mělo být založeno na jiných „hodnotách“, než jsou třeba politika nebo televizní seriály. „Vyhledejme, co máme s ostatními společného, ne co nás od nich dělí.“ J. Ruskin
Jana Kollinová
Článek je výjimečnou sondou do spektra sociálních bublin. Dříve se VŠE vymezovalo majetkem, titulem,společenským postavením. Platí to i dnes a pro mnohé jsou jejich sociální bubliny "bezpečím." Je to možná jen iluze, ale to jejich volba, jejich život, jejich jistota. Bublina chrání? Nevidím v těchto bublinách významný společenský problém. Je to obranný systém jedinců.
Dana Puchalská
Článek je víc než pravdivý. Je to tak. Sociální bubliny byly, jsou a budou. Také se tomu říká a nezní to zrovna pěkně "sortování" .
Rostislav Mraček
Je to škoda, když se lidé uzavírají kvůli jinému náhledu, ať už na politiku či televizní umění, jak se tu píše. Poškodit si přátelství pro politický názor, přestat se setkávat, ač nás to dosud těšilo, to je obrovská škoda! V kroužku přátel jsme si zakázali mluvit o politice a když to náhodou někdo poruší, najde se vždy někdo, kdo téma shodí. S penězi je to, myslím, horší. Když jeden má a druhý ne, těžko se shodnou.
Eliška Murasová
Skvělý článek!
ivana kosťunová
Výborný článek. Opravdu stojí to za zamyšlení, ale nebylo tomu tak vždycky ? Už za první republiky měli lidé své "společenské vrstvy. " Ani za komunistů jsme si nebyli všichni rovni, i když se soudruzi snažili vytvářet ten dojem.
Dana Kolářová
Velmi zajímavé.
Jarmila Komberec Jakubcová
oprava: ...tzv. sociální bubliny .....
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek považuji za jeden z nejlepších, které jsem v poslední době tady na portálu četla. Nakonec i tady na íčku je vytváření tzv.sociální vidět. Článek přepošlu i svým přátelům.