Polibek
ilustrační foto: pixabay.com

Polibek

10. 2. 2019

Po ukončení základní školy jsem nastoupil do učiliště na obor letecký mechanik. Týden jsme měli praxi, týden školu, kterou jsme měli společnou s jinými dělnickými profesemi, zedníky, tesaři, instalatéry a dalšími. Odborné předměty jsme měli podle profesí, společně jsme měli ale všichni ruštinu. Učila nás mladá hezká ruštinářka. Psal se rok 1967 a blížilo se výročí Velké Říjnové Socialistické Revoluce. Soudružka učitelka vyvěsila na nástěnkách soutěž. Kdo na toto téma napíše báseň nebo povídku a zvítězí, dostane nějakou cenu.

V té době se mi velmi líbila milostná poezie. Rozhodl jsem se soutěže také účastnit, ale protože se mi učitelka líbila a v tu dobu jsem byl současně čerstvě zamilovaný, poslal jsem báseň, která s VŘSR neměla nic společné.

Čekal jsem, jaká bude odezva. Už ten název POLIBEK musel učitelku pošimrat na srdíčku .

P o l i b e k
V očích tvých já viděl led a chlad
mrazivý, studený a já pohledem ho chtěl roztát.
Pohledem, za nímž stála něha duše, srdce plné lásky,
čekající až roztaje .
A roztál.
Já viděl tam tvá ústa
malá, podobná růži, jež rozkvétá,
ale taky smutná.
Jako by plakala tvýma očima.
Zatím co oči moje
podobaly se slunci, které na svých paprscích přináší
lásku, teplo, radost a smích.
Neboť
i ta růže se zasmála, oči se smějí také.

Ještě průsvitné perly klouzaly ti po tvářích,
ta poslední známka tvého smutku
mizela v nekonečnosti, jako když taje sníh.
Dvě blankytně modrá jezera se smála,
smála ses na mě vyplakanýma očima
a já byl rád, že žár z očích mých led v tvých roztál.
Sklonil se nad ně, přiložil svá ústa k voňavé růži
chtíc vysát její sladkou šťávu.
Ucítil med i slanost moří,
to jak tál ten led.
Slyšel bouřit krev a rychlý tep
tvého srdce, jak bušilo s mým .
Vítr si hrál s tvými vlasy,
jemnými hladkými, takové mají jen rusalky.
Projevovaly mi tvé díky
hladily mou tvář.

Od soudružky učitelky jsem za básničku k VŘSR obdržel 3.cenu a od mé milé velkou pusu.
To všechno se odehrálo před více než padesáti lety a velice rád na to vzpomínám.

 

Hodnocení:
(5.3 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Tak jen tak dál Jaroslave, mužů je mezi námi poskrovnu. Prásknu na Vás, že jste ten sympatický pán, který doprovázel Libušku v Praze na setkání básníků...
Jitka Chodorová
Hezké vzpomínky i verše milostné.
Jaroslav Polčák
Děkuji všem za kladné hodnocení mého Polibku , zvlášť paní Libuši Křapové , autorce knihy Rozlouskni oříšek , která mě dokopala k napsání a zveřejnění zamilovaných veršů mého mládí.
Soňa Prachfeldová
Krásné, začínající letecký mechanik a milostná poezie. No nebylo to Mládí nádherné?
Marie Seitlová
Pěkná vzpomínka z mládí.
Hana Rypáčková
Moc hezké vyznání a oceněné.
Dana Kolářová
Pěkné vzpomínání.
Zuzana Pivcová
Vida, také jeden zamilovaný středoškolák, jenže já jsem byla zamilovaná do dějepisce Františka (viz můj někdejší příspěvek On byl můj kantor Ideál). Moc se mi Vaše vyprávění včetně veršů líbilo.
Elena Valeriánová
Já myslela, že na konci básně zazní výstřel z Aurory aby to bylo k tématu. Musel jste být nejen hodně zamilovaný, ale i odvážný. No jo mladí!
Jana Šenbergerová
Angažovanost vám rozhodně upřít nelze. A ten drobný odklon od tématu jste zaplatil "horším" umístěním. Pusa byla určitě lepší.
Dana Puchalská
Zajímavá vzpomínka jak vidno i VŘSR bylo k něčemu hezkému.
ivana kosťunová
Třetí cenu ? Asi to bylo málo angažované.