Vypadávají vám slova? Neděste se, nejde o Alzheimera
Ilustrační foto: ingimage.com

Vypadávají vám slova? Neděste se, nejde o Alzheimera

10. 2. 2019

Však víš, ten, včera jsme se na něj dívali v televizi. Byli jsme tam předloni, no jak tam byla ta hezká pláž, jak se jen jmenovala? Podej mi to, no to, ježišmarjá, no jasně, že hřebík, však to říkám…

Říká se tomu vypadávání slov. Něco chceme říct, víme přesně co, jenže v tom okamžiku si nejsem schopni to správné slovo vybavit. Obvykle je tento jev spojován se stárnutím, ale není to správné.

Když si někdo ve vyšším věku hůře vybavuje výrazy, které chtěl použít, neznamená to, že hloupne, že se jeho myšlení zpomaluje, že to signalizuje zdravotní problémy. Profesorka Lorraine Tylerová, která dlouhodobě zkoumá, co se děje v mozku v souvislosti se stárnutím, tvrdí, že starší lidé naopak mají bohatší slovník, než mladší ročníky. „Čím je mozek starší, tím více se v něm za život nashromáždilo zkušeností a informací. Takže starší lidé mají mnohem více možností a schopností, jak se vyjadřovat. Potíž je v tom, že někdy právě to velké množství způsobuje, že začínají hůře hledat slova, která jim připadají nejsprávnější, nejvýstižnější. Musí proto déle přemýšlet. Ale to nesouvisí se zhoršováním funkcí mozku,“ tvrdí v jedné ze svých prací.

Podobný jev bývá zaznamenán u lidí, kteří se hůře učí cizí jazyky. Velmi často s nimi mají potíž lidé, kteří jsou vzdělaní, chytří, inteligentní. A přesto, když se učí například angličtinu stejnou dobu s lidmi s menším vzděláním a menším rozhledem, ve výsledku se třeba dorozumívají hůř, pomaleji. Je to prý tím, že obtížněji hledají slova, protože chtějí najít ta správná. Komplikují si to. Zatímco méně přemýšlivý, bezstarostnější jedinec klidně použije cizí slovo v nesprávném tvaru, ne úplně to výstižné, ale mluví a domluví se. Nestydí se, nepřemýšlí, nehledá slova, prostě komunikuje, byť třeba s chybami.

„Starší lidé mnohdy cizímu jazyku rozumí lépe než mladí, přestože to navenek vypadá tak, že mluví pomaleji a opatrněji,“ uvedl na toto téma profesor Harald Baayen, který se touto problematikou zabývá.

Občasné vypadávání slov není nic, čeho by se lidé měli děsit. Podle lékařů se tak začíná dít mnohdy už ve věku kolem čtyřicítky. Velmi často se vypadávání slov projevuje tím, že si nevzpomínáme na jména. Přitom právě zapomínání jmen rozhodně nesignalizuje blížící se zdravotní problémy, přestože hodně lidí v takové souvislosti říká: A je to tady, už si nepamatuju jména, pan Alzheimer už klepe na dveře.

„Lidé často říkají, že si třeba nepamatují jména herců, přitom přesně vědí, kde hrají a znají veškeré drby s nimi spojené. Jen to jméno si najednou nevybaví. Jsou z toho překvapení, poleká je to. Jenže jména si většinou nepamatujeme, aniž by se jednalo o chorobu. Nejsou s ničím spojena, pamatují se nejhůř,“ tvrdí psychiatrička Tamara Tošnerová. 

Občasná neschopnost přesně se vyjádřit, opravdu nemusí být důvodem k panice. Sice ze všech stran slyšíme o zvyšujících se počtech lidí trpících ve vyšším věku nějakou formou demence, ale je zbytečné se jí děsit, jestliže si v padesáti letech nevzpomeneme, jak se jmenovala paní, se kterou jsme seděli u stolu před rokem na dovolené v Řecku.

„Náš mozek je na tom podobně jako počítač. Čím je starší, tím je zahlcenější daty. Čím déle s ním pracujete a ukládáte do něj spoustu informací, jeho procesy uvnitř zpomalují,“ tvrdí profesor Michael Ramscar, který spolu se svým týmem dlouhodobě učili počítač dalším a dalším novým slovům. A jeho výkon se zpomaloval. Čím více toho znal, tím byl pomalejší.

Tyto pokusy a průzkumy je dobré znát. Jednak proto, že tím zamezíme předčasnému a mnohdy zbytečnému nervování se, že zapomínáme, že se naše vyjadřovací schopnosti zhoršují. Může to tak být, ale nemusí. Je dobré si takových změn v chování a vyjadřování sebe i svých blízkých všímat, ale není nutné panikařit pokaždé, když partnera pošleme pro rohlíky a on přinese chleba.

„Říkala jsem ti, ať koupíš rohlíky.“
„Však jsem koupil pečivo.“
„Já říkala rohlíky. Ty jsi přinesl chleba.“
„Aha. Já zapomněl, že jsi chtěla rohlíky.“
„Měl by sis zajít k doktorovi, vždyť ty zapomínáš pořád něco.“
„K doktorovi? To mám přijít k obvoďačce a říct, že jsem zapomněl na rohlík a koupil chleba? Vždyť se mi vysměje.“
„Ale ne, zajdi k tomu, no však víš, je to bratr Jarmily. Víš, jak jsme s nimi byli na plese. Je psychiatr. No však víš. Jak se jen jmenuje? Nevíš?“

Tak jestliže se někdo stane aktérem podobné debaty, je na místě zaujmout rázný postoj: Ano, zapomínám slova, ale není to proto, že bych hloupnul. Naopak, hledám ta správná, nejlepší, protože jich umím příliš moc. Jsem příliš vzdělán, přeplněn informacemi.

Ať už to tak je nebo ne, každopádně takový postoj všem v okolí aspoň na chvíli vyrazí dech.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Mě zase vypadávají podoby. Když po letech potkám někoho známého, většinou se divím, co je to za neznámého člověka, který mě právě pozdravil. Oldo, docela by mě zajímalo , co to je za úchylku :))
Věra Ježková
Čím jsem starší, tím obtížněji hledám slova. Ve své mateřštině. Což je ovšem něco zcela jiného, než když hledám slova v cizích jazycích – která, poté, co je najdu, díky svému vzdělání zpravidla řeknu ve správném tvaru. A tak to mám od mládí. O tom, co a jak řeknu, přemýšlím. Což ale vůbec nesouvisí s Alzheimerem, ale s typem osobnosti – a nevím, proč je do toho v článku zapleten.
Oldřich Čepelka
A ten Alzheimer je jen jednou z nemocí, která vede k demenci. A demence je jen jeden z případů neurodegenerativního onemocnění. A nejde tam jen o paměť ve smyslu vybavování slov, ALE TAKY TŘEBA O problém pohotrově se vyjádřit, poznávat lidi, schopnsot naplánovat si den apod. Tak jsem to trochu rozšířil, že.
Oldřich Čepelka
Naprosto nevěřím paní profesorce z článku. Asi nám chtěla pomoci optimistickým tvrzením. Ten kladný postoj je taky důležitý, ale vyhasínání neuronových spojů nezabrání. Naštěstí existuje mnoho způsobů kognitivního tréninku, o což tu právě jde. I práce s počítačem pomáhá, nejen křížovky a sudoku a hlavolamy. A třeba vystoupení na veřejnosti (i docela malé) je dobrým cvičením pro mozek. V kuchyni nebo u televize bych si určitě vystačil s 200 slovy. Jak "vyjdu z domu", musím nechat mozek pracovat mnohem víc. Ať žije aktivní stáří.
Lenka cincila
Uff,to se mi ulevilo.Největší problém mám právě s těmi jmény...
Zdenka Soukupová
Teď mám přesně ten pocit, jako p. Tollarová. To je úleva! Ale jinak... Jednou jsem se chtěla zeptat bývalé kolegyně z práce na jednoho kolegu. Věděla jsem přesně, kde v kanceláři seděl, co konkrétně dělal, kde pracovala jeho žena, kam chodily jeho děti do školy, kde bydleli; věděla jsem o něm všechno, jen jsem si nevzpomněla ani na jméno, ani na příjmení! Hrůza! Ale po přečtení článku jsem klidná. I proto, že budu chodit od příštího týdne na kurz "Trénování paměti".
judita lišková
Bývala jsem pyšná na svou velmi dobrou paměť...nyní jsem po zásluze potrestána. Občas se mi nevybaví některá slova a musím široce popisovat o co vůbec jde. Moje fotografická paměť taky dávno selhala. Někdy mě to znervózňuje, mám dost bohatou slovní zásobu, ale to nebrání tomu, aby mi mozek nějaký termín nevymazal. Čteme, píšeme, posloucháme televizi, sledujeme hovory kolem, denně spousta informací - kdo by to stačil zpracovat. V určitém věku už nemusíme ukládat v hlavě tolik věcí, spíše je začínat vypouštět, hlavně ty nepotřebné. Děláme si legraci z Alzheimera, ale ten opravdu projevuje přece jen jinak...např. až nebudeme schopni nakreslit a rozmístit správně čísla na hodinách...
Helenka Červenka
Tak...a teď ani nevím, jak ten článek končí :-) Pomoc, jsem přehlcena!
Zdenka Jírová
To jsem ráda, že je to normální. Už jsem se děsila. Nejvíc mně vadí, že zapomínám na slova v činnosti, kterou jsem před lety výborně ovládala. Např. když jsme měli před asi 40 lety akvárium, znala jsem jména ryb i latinsky. Dnes si sotva vzpomenu na pár českých názvů. Totéž mám s názvy různých skalniček a květin na zahradě, ale již 30 let nemám zahradu. Mozek zřejmě nepotřebné věci zasouvá do hlubších úschoven.
Danka Rotyková
Tak to jsem si oddychla. A s tím velkým množstvím informací to může být pravda. Každý den čtu na Internetu všechno, co najdu a co mě to zajímá.
Věra Halátová
Ta choroba je mnohem složitější, než že by její popis zvládl článek na jednu stránku. Já si říkám, že blbej nezblbne.
Eva Stoklasová
Alespoň je legrace, když se takhle bavíme se stejně "postiženými"...Ale jsem ráda, že jsem se dozvěděla, že mám nashromážděno mnoho informaci, takže to teď budu takto omlouvat -:-) hihi
Dana Kolářová
To je fajn, že se nemusím děsit.
Jana Šenbergerová
S nějakým mužským si určitě poradím lépe než s tou, jak se jmenuje - jo, Róza. :-) Teď vážně. Babička měla sklerózu už v padesáti, maminka o 20 let později a pokud to mě potká v devadesáti, tak už to zřejmě nemusím řešit. Zapomínám, ale pořád si ještě hodně pamatuji, tak s tím snad ještě chvíli vystačím.
Alena Tollarová
Slyšeli jste tu ránu, jak mi spadl kámen z toho ... hernajs, jak se to jmenuje?
Hana Rypáčková
Ještě, že to slovo umíme popsat...Pamatujete na hru Kufr?
Dana Puchalská
Hlava a ani chudák mozek nejsou přeci nafukovací balónky. Stává se to i mladším lidem, nebo se snad pletu?
Mirek Hahn
Přesně ! Nedělám z toho problém, prostě jsem už za život nashromáždil tolik informací a zkušeností, že se v tom sytému už projevuje vzrůstající entropie :-) Mám dokonce favority, na které si nemohu vzpomenout nikdy, přesto, že jsem si je specielně intenzivně uložil do paměti.