Basa
ilustrační foto: pixabay.com

Basa

15. 2. 2019

V době největší slávy dubské dechovky, hrávala pod jménem Hanačka, jsem byl také jejím členem. A tak jsem se potkal i s panem Hrubešem z Hrdibořic, který hrával na kontrabas. Hrál s námi snad jen dvakrát nebo třikrát, možná pětkrát. Kapela se totiž rychle rozrůstala, mívala až kolem čtyřiceti členů, a tak se ta basa mezi všemi těmi žesti ztrácela. Proto basový part potom hrával na tubu Laďa Prušák z Tovačova.

Ale na pana Hrubeše se občas vzpomínalo, a tak vyšla najevo i pěkná historka. Po jakémsi hraní se parta muzikantů sešla v Horákově hospodě v Dubě. A tam hráli a popíjeli, co jim kdo poručil, a pěkně se rozveselili. Už byl pozdní večer, když se rozcházeli. Rozloučili se na náměstí u Floriánka a vydali se na různé strany. Někteří k Věrovanům a Tovačovu, jiní k Bolelouci, a pan Hrubeš, s basou na rameni, se vydal na pětikilometrovou cestu do Hrdibořic.

Jistě mu to nějakou chvíli trvalo, únava z prožitého dne i požité režné, borovičky a piva, byla značná. A tak, když se konečně dotrmácel domů, postavil basu v chodbě ke zdi a hned usnul v kuchyni na otomanu.

Ráno s ním panímáma třese: "Taťku stávé! Poď se podivať, co to je?! Jak du na dvur, dycky se mně zdá, že v sini neco smrdi. Cos tam dal?!" "No, co? Je tu to, co furt! Kolo, kybl z vodó, máselnica, basa, žebř na komoru, směták. Na věšáku kabáty, dešnik, klobók, pod nim komisňáky, v kótě kybl z hadró a réžákem na zem. Ešče obrázek ze Svatyho Hosténa. Co by tu tak mohlo smrděť ?"

A tak včecko prohlédli, popřemísťovali, ale původ zápachu neobjevili. "Viš co, taťku? Pod dlážkó musi byť zdechlé potkán a ten tak smrdi." Nic naplat, chodbu museli vystěhovat a pan Hrubeš vytrhal dřevěnou podlahu, aby objevil, co je příčinou nevábně páchnoucího vzduchu. Nepřišlo se na nic. Kolář Klapal z Dubu položil nová prkna, paní Hrubešová chodbu vybílila vápnem a mohlo se stěhovat vše, co stojí na náspech a patří do chodby.

A tu učinili nález! Vždyť to smrdí basa! A opravdu. V base cosi šustí, a když se podařilo vytáhnout ten kousek celofánu ven, zjistili, že je to obal od balíčku tvarůžků!

No, co chcete? Muzikanti. Jak se tak před týdnem veselili, kterýsi z nich panu Hrubešovi přilepil pod luby kontrabasu papír od tvarůžků!

"Vy neřádi! To vás bude stáť každyho štvrtku režné! ...  Ale co. Máme včil vymalovanó siň, novó dlážku, a tá basa? Šak ona zas vyvětrá."

 

 

siň - chodba/ máselnica - strojek na výrobu másla/ komisňáky - pevné pracovní boty/ náspa - krytý chodník na dvoře/ réžák - hrubý rýžový kartáč

Hodnocení:
(4.9 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Příjemné čtení. Muzikanti nikdy neměli ke kanadským žertíkům daleko. Komisňáky, žebř, siň a sednice (místnost) a mnoho dalších jsou slova mého prožitého dětství v Brně. Děkuji za hezky napsanou vzpomínku a ukázku místního nářečí.
Marie Seitlová
Článek je pěkný , veselý a moc se mi líbil. Potěšilo mě nářečí, které znám, jak z okolí Olomouce a Přerova. Pokud odtud jste, máme v Bohumíně v pondělí 18.2. sraz i60 a tak vás zvu. Máte to kousek.
Libor Ptáček
Tak taky něco ze života, vyprávěla to přítelkyně ze Slovenské vsi Kapušany, poslední vesnice a pak hranice. Její otec dělal pošťáka a začínalo se každé ráno pitkou. Během dne to ještě přiživil a domů „jel“ na kole a táhl brašnu za sebou po silnici. Bydleli v první chalupě na pravo v malé vesničce. Jednou vtrhne v „jiném stavu“ domů, sedne ke stolu a zařve: kafe a chleba se sádlem….dostal co požadoval, paní ale vyběhla ven a volala o pomoc. Ano, první chalupa ve vesnici, ale v jiné vsi. Zažil jsem tam v těch končinách svatbu, ale to je na samostatnou povídku.
Zuzana Pivcová
Vaše vyprávění mě potěšilo, včetně toho nářečí, které mu ještě dodalo větší šmrnc.
Eva Mužíková
Mám ráda úsměvné příběhy, jako je ten Váš.
Dana Puchalská
Pěkná a úsměvná vzpomínka.
Hana Rypáčková
Ano, syrečky jsou nevinné, ale často k tomuto účelu zneužité. Smrdí to pak hrozně..
Marie Ženatová
Díky za úsměvný příběh...
Jitka Hašková
Hezká příhoda.
ivana kosťunová
Tenhle vtípek přišel tedy pana Hrubeše docela draze, ale líbí se mi, s jakým klidem to přijal. Mám ráda tyhle příběhy ze života, doufám, že nezůstane při tomto jednom, že těch zážitků budete mít více