Cestovatelská legenda Miroslav Zikmund slaví 100 let
Miroslav Zikmund za kamerou. FOTO: Muzeum Jihovýchodní Moravy ve Zlíně

Cestovatelská legenda Miroslav Zikmund slaví 100 let

13. 2. 2019

Užili si opravdu hodně, ale protrpěli si toho taky dost. Každopádně se už za svého života stala dvojice Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund velkou legendou. Cestovatelé společně navštívili přes osmdesát zemí. Miroslav Zikmund se dožívá 100 let.

Posedlost? Ta je dnes pryč

Ještě před několika lety sám sebe označoval za posedlého cestováním: „Právě posedlost je ten správný motor“. Dnes už ale Zikmund zvolnil: „Tyto oči a uši toho tolik viděly a slyšely, že už nejsem zvědavý. Už nemám touhu se jet někam podívat, protože bych viděl úplně jiný svět.“

O svých cestách, při nichž objeli celou zeměkouli, napsali Hanzelka se Zikmundem dvacítku knih a natočili řadu dokumentárních filmů, včetně čtyř celovečerních. Několik filmů vzniklo také o nich, ten poslední – Století Miroslava Zikmunda – natočil dokumentarista Petr Horký.

Ze své druhé výpravy (1959–1964) také Hanzelka se Zikmundem vypracovali pro omezený počet adresátů čtyři zvláštní zprávy – o Západním Irianu, Indonésii, Japonsku a SSSR. „Zvláštní zpráva č. 4“, jež podávala nelichotivý obrázek o sovětské společnosti, vyvolala značnou nelibost komunistů, jimž se pak cestovatelé znelíbili i svou angažovaností za Pražského jara. Po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, kterou oba odsoudili, dostali zákaz cestovat i publikovat.

Cesta do Afriky a Jižní Ameriky

Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Na Vysoké obchodní škole se seznámil s Jiřím Hanzelkou. Plány na cestu kolem světa začali spřádat v roce 1938, válka jim je ale odsunula. V přípravách na cestu však neustali, učili se jazyky – Zikmund jich nakonec ovládl osm, Hanzelka čtyři.

Po válce se jim podařilo přesvědčit ministerské úředníky i vedení automobilky Tatra pro svůj plán, potřebné peníze měla přinést propagace automobilů Tatra a písemné, rozhlasové i filmové reportáže. Na svou první cestu vyrazili 22. dubna 1947 v osobním voze Tatra 87 z pražské Opletalovy ulice.

Nejprve se ze severu „zakousli“ do afrického kontinentu, z marocké Casablanky pokračovali do Egypta a proti toku Nilu pouští do Súdánu až do skalnaté Etiopie. Autem přejeli celou Núbijskou poušť, což před nimi nikdo nedokázal, a jako první vztyčili československou vlajku na nejvyšší hoře Afriky Kilimandžáru. „Pateho zakoncen africky usek cesty kolem sveta-stop-37 270 kilometru dvaceti sedmi zememi,“ psali v telegramu do Prahy v červnu 1948 z Kapského Města.

Přes Atlantik se s tatrovkou přeplavili do Jižní Ameriky. Tam se podívali vysoko pod zasněžené vrcholky And i mezi lovce lebek v pralesích Ekvádoru. Neznalost místních nepsaných zákonů jim mnohdy připravila nejednu krušnou chvilku, ale přízeň domorodců si nakonec vždy dokázali získat. Jejich putování „Novým světem“ skončilo v Mexiku na podzim 1950.

Austrálii viděl až v roce 1992

Na druhou cestu, kterou zahájili 22. dubna 1959, dostali dva lehké náklaďáčky Tatra 805 a vyrazili přes Jugoslávii a Turecko na Blízký východ. Pak putovali do Pákistánu a odtud do Indie. Zdolali například horské cesty Nepálu, prokřižovali ostrov Cejlon a než zavítali na zpáteční cestu přes Sovětský svaz, zvládli i deštěm rozbahněnou Sumatru, Novou Guineu proslulou kanibalismem a lidnaté japonské souostroví. Do Prahy na zaplněné Staroměstské náměstí se vrátili v listopadu 1964.

Ze své druhé cesty museli nakonec oželet návštěvu Austrálie, kterou realizoval až v roce 1992 Zikmund, bohužel Hanzelka už kvůli špatnému zdraví jet nemohl. V 90. letech se Zikmund znovu vypravil mimo jiné i na Sibiř, Srí Lanku, do Izraele, Egypta či Maroka.

V roce 1993 dostali Hanzelka se Zikmundem Cenu Egona Erwina Kische a v roce 1999 jim prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy.

 

Předmluvy do cizích knih nepíše
a přestřihávat pásky nechodí

„Dnes se často cestuje tak, že člověk sedne na letadlo, někam se podívá, po třech týdnech znovu sedne do letadla a pak považuje za národní povinnost napsat o té cestě knihu,“ říká Miroslav Zikmund. „A takoví autoři mi pak často posílají svůj rukopis, abych k němu napsal předmluvu. To se omlouvám a říkám, nechtějte to po mně. Tuto větu jsem se naučil od Thora Heyerdahla, známého mořeplavce. Říkal mi – dělejte to, co vás zajímá a co máte rád, odmítejte novináře, televizi, rozhlas, přestřihávání pásek, psaní předmluv do cizích knížek, to je ztráta času.“

Vznikl pozoruhodný film
Století Miroslava Zikmunda

Režisér Petr Horký natočil o cestovateli Miroslavu Zikmundovi film „Všichni ho známe jako fenomenálního cestovatele a cestopisce. Ale málokdo ví, že tento muž si sedmdesát let denně píše deník. A nám dal souhlas, abychom tyto deníky zpracovali. Snad nikdo na Zemi nemůže popsat poslední bouřlivé století lidstva na unikátních osobních zkušenostech tak, jako on. Od vzniku Československa po současnost. Přes světovou válku, nástup komunismu, až po jeho pád. Od kolonialismu po takzvaně všemocný kapitalismus.“

Byly to bestsellery, za první dvě vydání
jsem si koupil vilu, říká Zikmund

Cestovatelé Hanzelka a Zikmund prodali skoro devět milionů knih a tím se zařadili mezi nejprodávanější české spisovatele všech dob. „Zpětně se člověku zdá, že šlo snadno. Ale když jsme se vrátili z první velké cesty z Afriky a Jižní Ameriky, u nás mezitím proběhl komunistický převrat. Skoro nikdo nečekal, že se vrátíme, mysleli si, že zůstaneme venku za hranicemi,“ vzpomíná Miroslav Zikmund. „Tři roky trvalo, než nám s Jirkou Hanzelkou úřady schválily vydání našich knih Afrika snů a skutečnosti. Vydáním knížek pak všechno začalo. Dnes bychom řekli, že se z nich okamžitě staly bestsellery. Za první dvě vydání jsem si koupil vilu, ve které bydlím dodnes…“

 

pozvanka.jpg

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
V naší rodině v dětství bylo pochopitelně jen rádio, kde jsme všichni moc rádi poslouchali právě zážitky z cest Hanzelky a Zikmunda - také je oba dva velmi obdivovali. Přeji ze srdce panu Zikmundovi mnoho zdraví, spokojenosti a pohody...
Marcela Pivcová
První knížka H+Z, se kterou jsem se setkala, byl cestopis z Jižní Ameriky, a vím, že ve mně zanechala nezapomenutelné dojmy. Bylo mi asi 13 let a dodnes si pamatuji na zážitky mezi indiánským kmenem Šuarů¨- tvorbu "zmenšených hlav" protivníků, výrobu otrávených šípů a použití při lovu zvěře, přípravu zkvašeného nápoje z rostlin, které indiánské ženy pečlivě rozžvýkaly... a jiné, i pro čtenáře fascinující zážitky. Kéž by měl pan Zikmund dáno ještě pár let klidného života ve zdraví a v kruhu jemu milých lidí. Moc bych mu to přála.
Zdenka Jírová
Znám je od dětství, knihu Afrika snů a skutečností jsem četla už asi ve 14 letech. Panu Zikmundovi přeji hodně zdraví, jen lizuji, že se dnešního dne nemohl dožít také pan Hanzelka.
Alena Vávrová
Také jsem cestopisy H+Z hltala již v dětství, brala jsem je tátovi z nočního stolku. Vitalitu p. Zikmunda obdivuji a též mu přeji hodně zdraví a pohody.
Libor Ptáček
Pamatuji ne ně z dětství, otec měl v knihovně asi šest krásných knih, ale byla to v té době "zakázaná literatura" a kolem roku 1968 velmi aktivně vystupovali v televizi s proti invazními komentáři. Jen je smutné že tyto cesty v podstatě mírumilovným světem už nikdo nepodnikne.
Danka Rotyková
O obou pánech jsme doma slyšeli samé superlativy, otec je obdivoval. Pak jsme se na jedné dovolené v Česku seznámili s p. Hanzelkou. Byl bezprostřední, choval se jako nějaký strýček, který s námi tráví každoročně prázdniny. Nic víc si nepamatuji, tehdy mne to moc nezajímalo. Bohužel. Panu Zikmundovi přeji hodně zdraví.
Věra Ježková
Oba byli skvělí. Znala jsem je od dětství z knihy babičky a dědečka. Panu Zikmundovi přeji hodně zdraví.
Dagmar Bartušková
Panu Zikmundovi přeji k té neuvěřitelné stovce a do dalších let hlavně hodně zdraví. Děkuji jemu i panu Hanzelkovi za vydání cestopisů a knih, které Bc se četly jedním dechem a které nechyběly v naší knihovně. Synka inspirovali k tomu, aby šel také tak trochu v jejich šlépějích. Stejně jako oni, i on vystoupal na Kilimandžáro.
Dana Puchalská
Ano ,co víc přát k jubileu ? Hodně zdraví a duševní svěžesti. A teď trošku odbočím. Když jsme byli malí,hltali jsme jejich cestopisy. A hodně mých spolužáků je obdivovalo. Já dokonce napsala na ZDŠ slohovou práci o tom,proč bych být jako Z+H. Myslím,že jsem z ní tenkrát dostala za 2. Ale to jsi nejsem už na 100 % jistá.
Dana Kolářová
Všechno nejlepší, hlavně hodně zdraví!
Zuzana Pivcová
Některé knihy H a Z jsme četly už v dětství, měly jsme je půjčené z knihovny. Vzpomínám na Afriku a Jižní Ameriku. Jako holce se mi vzhledem líbil víc pan Hanzelka. :-D Náš pan domovník z jižních Čech se s Jiřím Hanzelkou trochu znal. On snad pak žil ve Veselí nad Lužnicí. Pan Zikmund je úžasný. Viděla jsem před nějakou dobou panelovou výstavu Století MZ na Hlavním nádraží. Vím, že dnes už není tak svěží, jako byl ještě po listopadu, ale i tak mu přeji krásný podzim života.
Jitka Hašková
V dětství jsme celá rodina poslouchali v rádiu pořady z cest Hanzelky a Zikmunda. Je to úžasné, že pan Zikmund oslavuje stovku, škoda, že nemohou být spolu s panem Hanzelkou. Přeji panu Zikmundovi hlavně zdraví a pohodu. Oba jsou příkladem čestných lidí, jakých je málo.
Jana Šenbergerová
Nemíváme často příležitost přát někomu všechno nejlepší do další stovky. O to raději tak činím teď. A protože vím, že v takovém věku už jen málokdy bývá všechno dobré, natož nejlepší, přeji panu Zikmundovi zdraví a pohodu. Nedávno jsem viděla film Století Miroslava Zikmunda a zajímalo by mě, jestli byl někdo z íčkařů na výstavě ve Zlíně.
Marie Doušová
Velké blahopřání ke 100 letům života tomuto skvělému cestovateli a dík za skvělé knihy.