Policie v akci
Ilustrační foto: pixabay.com

Policie v akci

25. 2. 2019

Policie se musela popularizovat za všech režimů. V tom minulém se jmenovala Veřejná bezpečnost. Neoplývala láskyplností ani všeobecnými znalostmi. Autoritu si získávala „gumoléčbou“, tedy mlácením lidí pendrekem. Bylo to dost přesvědčivé, více než dnešních 10 vysokoškolsky vzdělaných soudců!

Proto tehdejší ministr vnitra vybral jednoho „talentovaného“ příslušníka, do TV tehdy populární soutěže, 10 stupňů ke zlaté.

Dostal otázky kde, kdy, kým a kdo byl upálen z našich národních dějin? Odpověděl rychle, ale trochu špatně. Moderátor ho trochu opravil. Nebylo to v Kostelci ale v Kostnici, nebylo to 1915 ale 1415, neupálil ho Hanzelka ale Zikmund, a byl to Hus, ne Husák!

Na Žižkov tehdy přidělili nového venkovského policejního náčelníka. On v rozhlasovém vysílání poučoval posluchače, jak udávat své spoluobčany. Vykřikoval svá služební i soukromá telefonní čísla, a adresy na anonymní udávání. Práskat se mu mohlo ve dne i v noci.

Hudební redaktor, hned po jeho projevu, pustil tehdy populární píseň: Nestarej se, kamaráde…

V současnosti se policie popularizuje pořadem Policie v akci. Dívám se denně na něj, se zděšením! Do Prahy se přistěhovala nepražská necivilizovaná lůza. Má své polní návyky a pudy, Pražanům nepochopitelné. Zvláště jsem si oblíbil dva policejní TV protagonisty, podle barvy vousů jim říkám Černovous a Rudovous. Po soumraku se z pražských domů neodvažují vyjít ani muži s bojovými psy.. Máme tu teď stanné právo, zákaz vycházení, jako za Hitlera!

Je životu nebezpečné vyjít nakoupit jídlo, ba i v poledne! I mně se tak přihodilo. Vracel jsem se pár kroků po nákupu potravin v našem domě. Před dveřmi našeho činžáku postával mladý kriminálnický vesničan s objemnou taškou. Věnoval mi pohled, asi jednu vteřinu, a hned se rozhodl. Z ničeho nic vykopl levou nohou kopanec k mé hlavě Z mého mládí jsem uměl z juda ruční úder malíkovou hranou. Nohu jsem mu srazil. Vykřikl jsem, co je? Schylovalo se k pokračování, vyběhl ke mně znovu. Musel bych mu asi dát dlaní ruky úder do brady. To by padl dozadu, rovnou na hlavu! Pak bych mu asi dupl nohou s bačkorou do krku. Možná bych ho i zabil! Už jsem z juda vyšel, prožil jsem většinu života v bezpečí, té bývalé totality!

Nevolal jsem policii. Ve skutečnosti se mi nic nestalo. Křupan by se dozvěděl mé jméno a bydliště. Později by si na mě počkal a ubodal mě zezadu.

Takhle dopadá zkáza „demográcií“!

Současné statné policisty skutečně obdivuji. Perou se s kriminálníky dokonale a profesionálně. Živla srazí bleskurychle na zem a hned mu nasadí stříbrné okovy. Dotlačí ho do auta a poučí o tom, že při jízdě na stanici on nesmí mluvit ani v jejich autě plivat! Kouše-li, přetáhnou mu zadní stranu trička přes hlavu, tu mu dotlačí až na přední opěrku. Životu nebezpečná je i pražská denní procházka či běh parkem.

Většina hrajících policistů je ve službě zaměstnána méně než 10 let. Ostatní asi už nejsou mezi živými…

 

 

                                                                                      

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.