Řemeslníci
Ilustrační foto: ingimage.com

Řemeslníci

28. 2. 2019

Vyrostla jsem v malé vesnici. S rodiči jsme bydleli v domě společně s babičkou a dědou, jak bývalo tehdy obvyklé. Ve vsi byl jen obchod se smíšeným zbožím. Pro ostatní potřebné věci, jako  oblečení, obuv,  potřeby ze železářství, se muselo  jet autobusem do 3 km vzdálené větší obce.

Jednou děda musel v železářství něco koupit a vzal mě s sebou. Bylo to v roce 1960, nebylo mi ještě šest let a nechodila jsem do školy. Moc jsem se na ten výlet těšila. Pojedu tak daleko, a autobusem! Určitě mi děda koupí zmrzlinu!

Na autobusové zastávce už čekala sousedka, dědova vrstevnice.

„Kampak ses vydala, Andulko?“, ptal se děda.

„Ále, Fanouši, jedu se zubama ke kováři,“ odpověděla Andulka.

V tu chvíli se mi výlet zhroutil. Už jsem se netěšila na cestu autobusem ani na zmrzlinu. Nevnímala jsem, o čem si děda s Andulkou ještě povídali.

Tenkrát u nás ve vsi také byl kovář. V mých dětských očích obrovský chlap, v začouzené kožené zástěře, s velikýma umouněnýma rukama. V kovárně žhavá výheň, a ty nástroje! Hrůza! Co jen s tím může nebohé Andulce s těma zubama dělat?

Záhadu jsem rozluštila až po nástupu do školy, když jsme museli na preventivní prohlídku k zubaři. Ten zubař se totiž jmenoval Kovář.

Pointa? V dospělosti jsem léta chodila „se zubama“ k Horníkovi. To už jsem ale takovou hrůzu neměla, i když jsem práci horníka taky dobře znala. Táta byl horník. Ale oba „řemeslníci“, Kovář i Horník, to se zubama uměli výborně.

Hodnocení:
(4.8 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Moc hezká vzpomínka
Zdenka Soukupová
Děkuji všem za hezké příspěvky.
Hana Rypáčková
No, hezky to dopadlo,ano kovář trhal zuby. Když se mě kýval zoubek a nitě selhaly, hrozili mi kovářem a vykývala jsem si ho...
Soňa Prachfeldová
Návštěva ve starých časech má své velké kouzlo. Dokonce na vesnicích měli lepší vybavení služeb ,než je dnes. A pravdou je že i kováři kdysi vytrhli někomu zub :-)
Olga Štolbová
Hezké, mám ráda vyprávění o dětských vzpomínkách. ♥ *****
Danka Rotyková
Hezké vyprávění, díky. Naďo, dnes se přece už nemusíte bát žádného zubaře. Před pár lety jsem měla problém s ledvinou a v té době se ozvala i moje jedna stolička. Trápila jsem se úvahou, jestli budu moci dostat vůbec nějakou anestezii. Ale pí doktorka v zubní ordinaci mi vysvětlila, že existují desítky různých anestezií, jen je třeba vybrat tu pravou. Byla to pravda a já byla druhý den v pohodě. ☺
Eva Mužíková
Hezké vyprávění.
Zuzana Pivcová
Já jsem zase měla dva doktory s trochu poopravenými ptačími jmény - obvodního Laštovku a zubaře Konopáska. Vyprávění se Vám moc povedlo.
Marie Seitlová
Pěkná vzpomínka.
Naděžda Špásová
Zubaře se od mala děsně bojím a s věkem se to nelepší. :-)
Věra Ježková
Já jsem chodila k ortopedovi Chromému.
Dana Puchalská
Moc hezká vzpomínka. Děkuju.