Dnešní noc
Ilustrační foto: pixabay.com

Dnešní noc

28. 2. 2019

Moc ráda bych napsala reportáž, o problému, který se vlastně netýká jen mne, už dost staré seniorky. Podobné problémy a bolesti mají určitě všichni, kterým se podařilo zestárnout a kousek života si prožít.

Je mi osmdesát čtyři let a jsem docela v kondici. Sice špatně vidím, mám potrhané sítnice, hůř slyším, také mi to pomaleji myslí, ale naopak dobře a rychle a ráda chodím. Svoji malou, ale dost rozlehlou domácnost obsluhuji sama, také se starám o zahrádku, chodím do klubu seniorů, tedy spíš seniorek. Z domova vycházím skoro denně, mám ráda dlouhé vycházky, v mém případě pochody, chodím ráda rychle. Mimo zimní období, tak jednou za měsíc, s dcerou, na delší výšlap, třeba i 12 km. Občas mě potká nějaké nastydnutí, viróza, a tak zalehnu, odpočívám a léčím se. Jenomže před třemi týdny se to nějak zhatilo. Napadl sníh, který mám v zimě ráda, ale musí se, alespoň, kolem domu, odházet, abych mohla mezi lidi, a to stačí jen úzká ulička. Sníh byl pěkně těžký, z toho by se dobře stavěl sněhulák, jenže dnes asi na něj nedojde. Za hodinku jsem hotová a rychle domů, jsem spokojená, příjemně unavená, pohoda. Druhý den ráno trochu bolí záda, za pár chvilek už o ničem nevím. Zítra je úterý, to jdu na bowling, máme to s děvčaty z íčka domluvené už několik týdnů a těším se. Setkání se vydařilo, byly jsme na jednu dráhu tři a za dvě hodiny jsme si zaházely až dost. Středa a čtvrtek byly skoro normální dny, jen se ozývala trochu záda a pravá noha nějak nebyla v pohodě. Ale nákup s hodinovou pěší procházkou byl ještě na jedničku. V pátek jsem musela jít na poštu a to jsem začala trochu kulhat, pravá nožka stávkuje. V sobotu mi syn přinesl francouzské hole, abych se mohla po bytě pohybovat, a nabízel pomoc s čímkoli - hrdě jsem odmítla. V neděli v jedenáct v noci jsme jeli na pohotovost, už to bolestí nešlo vydržet. Dostala jsem dvě injekce a prášky na bolest. Vůbec to nepomohlo, ráno mě lékařka poslala do nemocnice. Synek se staral, pomáhal, vozil a skoro nosil v náručí. V nemocnici jsem byla od jedenácti hodin dopoledne do půl dvanácté v noci. Neurologie, interna, rentgen, dvě kapačky, třikrát EKG, čtyřikrát během dne měřili tlak. Diagnóza - ischias, neboli hexnšús. Takže střídavě chodba, postel, křeslo, na příjem to nebylo, stejně mají přeplněno. Všichni velmi ohleduplní, příjemní, nemohu si stěžovat. A zítra ráno ještě na ultrazvuk, ten v noci není v provozu, hrozí trombóza. Dostala jsem dvoje prášky na silnou bolest, mám být v teple a klidu, bolesti budou ustupovat. Houby, bolesti spíš dostaly zelenou. Naštěstí, trombóza v úterý vyloučena. Děti se starají, přijela dcera, má to ke mně hodinu a půl, bydlí na druhém konci Prahy. Uvařila, vyluxovala, i bolístky pofoukala. Každé ráno mi syn chodí dělat snídani, obstará, podá, co potřebuju. Skorosnacha Růženka chodí večer, donese večeři, někdy i oběd, posedí, pouklidí. Oni bydlí jen přes ulici, mají to ke mně čtyři minuty i se zamykáním. Syn přinesl kolečkovou židli, tu tlačím před sebou do koupelny a na záchod. Dobře, že tu přes den a v noci jsem sama, kňučím nahlas bolestí, nic neustupuje, prášky beru tak každé tři hodiny, pomohou jen na chvilku. V neděli přišla uvařit vnučka, až se stydím, jak jsou na mě všichni hodní. I moji dva vnuci volají, jeden dokonce z Rakouska, a nabízejí pomoc, kdyby bylo třeba. Naše Růženka má v rodině fyzioterapeutku, jenže ta žije ve Švýcarsku, a tak se začalo mobilovat. Švýcarská Terezka v Praze nikoho nezná, ale má kamarádku v Arabských emirátech a ta je z Prahy, určitě poradí . Do hodiny jsme dostaly kontakt na fyzioterapeutku do Ruzyně. Jedeme tam v úterý, syn mě do schodů poponáší, na holích se neudržím. Velmi milá paní se mě ujímá, zjišťuje, co se kde pokazilo, bolí to moc, ale už ví. Posílá mě k neuroložce do Břevnova, zase schody. Bože můj, proč nejsou všechny ordinace na chodníku. Asi nejhodnější paní doktorka na světě se vyptávala, vyšetřila, osahala, dala injekci, instrukce, poučení, prášky na deset dní. Za pár dní bude po bolesti a za dva tři týdny prý už budu i tancovat. Jenže teď jsem na úplném dně, mám za sebou deset dnů velkých bolestí, jaké jsem nikdy nezažila. Možná jsem trochu rozmazlená, nikdy jsem nebyla vážně nemocná. Opravdu, bolesti začínají pomalu ustupovat, prášky už jen po jednom, mám dva poslední a jsem skoro v pohodě. A také dojatá z toho, kolik hodných lidí a mých milovaných dětí je kolem mne. Jsem opravdu šťastná seniorka a ničeho na světě se už nebojím. Snad bych měla dodat, že jsem měla děti velmi, velmi mladá. Bylo mi sedmnáct a půl, když se narodil Mireček, a za necelé dva roky přišla Evička. Takže i moje obě děti jsou už v důchodu, a proto mají na mě čas. I když mají také své aktivity a dokonce i sportují. I má tři vnoučata mají všichni kolem čtyřicítky.

A dnešní noc, to je jen taková malá dokreslující epizoda. Tam, kam i císařpán chodil pěšky, chodívám jednou za noc, tak mezi druhou a třetí hodinou a zvládám to během tří, čtyř minut. No, s tou kolečkovou židlí se to trochu protáhne. Moje miniložnička sídlí na nejjižnějším místě mého bytu a záchod a koupelna nejvíc na severu. Spočítala jsem to, 28 holčičích kroků. A teď si to představte, ležím v teploučké postýlce, probudila mě potřeba a zdá se, že to až tak nespěchá, převaluju se a přemýšlím, že tedy pomalu vstanu. Když se s obtížemi posadím, uvědomím si, že bych měla trochu zrychlit. Ani jsem nerozsvítila, bez pantoflí sahám po židli, dnes jsem ji nechala trochu dál, ale jedu. Potmě nejdřív narážím do křesla, panebože, kde se tam vzalo, aha trochu jsem zarejdovala stranou.

Začínám se potit, proboha, přece to stihnu. Narážím na dveře do předsíně, samozřejmě zavřené, je přece zima. Povedlo se otevřít, jedu, ještě čtyři kroky, zase dveře, ale už dosedám, dovezla jsem se v pořádku. Popojedu do koupelny a hurá do postýlky, ještě je teplá. No, měla jsem tam asi vydržet o trochu dýl, mému tělu se to nějak zalíbilo, za hodinu jsem si to ještě zopakovala. Ale to už bylo po spaní, a tak jsem vstala a tohle jsem zplodila, je to úplně čerstvé zboží.

Je krásné být mladí a zdraví, jenomže si toho nějak nevážíme. A ono i to stáří má přece jen něco do sebe, ale musíme si ho umět prožít. A tak vám přeju hlavně hodné lidi kolem a nezapomeňte děkovat a chválit, to je moc důležité.. A také přeju klidné dny a zdraví a pohodu a tak... ♥ Howgh.

 

Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Olinko, přeji brzké uzdravení. Článek jsem přečetla jedním dechem, jsi bojovnice a vím, že zase budeš šlapat, povídat a smát se. Těším se na tebe v Kořenově.
Jindřiška Hubačová
Olinko, přeji Ti rychlé uzdravení a těším se, až se v Kořenově sejdeme .Jsi vzorem pro nás seniory a velmi statečné a samostatné děvče.
Marie Ženatová
Paní Olinko přeji ze srdce moc a moc zdravíčka...
Olga Štolbová
Holky moje zlatý, děkuju, dojaly jste mě. ♥
Eliška Murasová
Olinko, na Tobě se potvrdilo, že co člověk vysílá, to se mu vrací. Bezvadný článek, nechybí Ti humor a jsi statečná.
Beáta H.
Paní Olgo, upřímně obdivuji Vás i Váš životní optimismus.
Danka Rotyková
Přeji brzké uzdravení, paní Olgo. Ischias je moc nepříjemná nemoc, ale Vy to zvládáte bravurně.
Eva Mužíková
Olinko, já jsem s houserem marodila před lety celé tři měsíce. Neměla jsem ale takové bolesti jako Ty. Jsem moc ráda, že jsi na tom už trochu lépe, netušila jsem vůbec co Tě tolik trápí. Myslela jsem, že máš něco s kolenem. Drž se děvče.
Dana Kolářová
Oli, ať se noční i denní časy vrátí co nejdříve do normálu ať si v Kořenově můžeme vyrazit na horskou túru. Držím pěsti. :-)
Dagmar Bartušková
Olgo, hlavně už to s tou prací okolo baráku nepřeháněj - teď sázení kytek apod. Už ti není, lásko, ani třicet pět... Koukej být brzy fit, čeká nás ten vejlet do Kořenova. ;-)
Naděžda Špásová
Olinko, ty jsi fakt hrdinka. Ischias je hodně bolestivý a ty máš ještě energii na vtipy. Hezky jsi to napsala, hlavně to noční toulání. Taky musím v noci aspoň jednou vstát a jít. Hlavně ať už se to zlepšuje, v Kořenově se tomu zasmějeme. Tak držím palce. :-)
Věra Ježková
Olinko, jsi úžasná „bábinka“. Napsala jsi to krásně. Přeju ti, ať ti to zase brzy chodí, a těším se někdy na viděnou. :-)
Soňa Prachfeldová
OLINKO, TY JSI TAK MOC HODNÁ , VZÁCNÁ , ŽE TO NEJDE ANI JINAK A VŠICHNI Z RODINY TĚ MAJÍ MOC RÁDI A UŽ TĚ DOSLOVA NOSÍ NA RUKOU. ZLÁSKY. TAKÉ JSME TU MY , S NĚKTERÝMI SE VÍDÁŠ ČASTĚJI, S JINÝMI MÉNĚ A TY VÍŠ, ŽE TĚ MÁME MOC RÁDI , JSI NAŠE ÍČKAŘSKÉ STŘÍBRO ! AŤ JSI BRZY FIT A ŠETRI SE :-) :) :-)
Anna Potůčková
Olinko, máš skvělou rodinu, když Ti tak pomáhají. Určitě bolest už ustupuje a budeš moci dělat to co máš ráda a chodit na vycházky! Napsala jsi moc hezký článek a přeji Ti, aby svítilo sluníčko a ty jsi byla zdravá jako rybička!
Dana Puchalská
Olinko, co bych ti já mohla popřát, abych neokopírovala předchozí přání ode všech přede mnou? Držím palce a přeju Ti, abys byla už zase v pořádku. A mohla ven na sluníčko, co už tak krásně svítí a hřeje. :-) :-) :-)
Libuše Křapová
Olinko, moc ti přeji, ať je to zlepšení trvalé a rychlé. Máš bezvadnou rodinu :-) Těším se, až se uvidíme v Praze i v Kořenově
Hana Nováková
Hezký článek o stáří a bolestech, ale i radosti z těch, kteří pomáhají. Přeji hodně zdravíčka
Zuzana Pivcová
Jak vidíš, Olinko, i tady platí to tvrzení "Něco zlého pro něco dobrého", takže sis ověřila, jak primovou máš rodinu. To se všude nevidí. Ale nehřeš na to a pěkně už šlapej sama, na to, aby Tě nosili, máš ještě moře času. :-D
Danuše Onderková
Olinko, Dovedu si to představit, Po dlouhých vyšetřeních mi zjistili nález na páteři následkem pádů ze schodů. Problém byl že se to projevilo asi po 20 létech. Bylo mi něco přes 30 a děti malé. Vím jaké to byly problémy vstanou a jít na WC. Chodila jsem v předklonu 90° a dětem radila při praní prádla a vaření. Jsem ráda, že jsi se z toho dostala. Ta ať máš brzo svou kondičku.
Jana Šenbergerová
Olinko, zažila jsem to mockrát, tak vím, jak pokaždé dovede překvapit, jak moc tento neduh dovede potrápit. A také už vím, že je to "tytyty, zvolni". Jsem ráda, že už je ti líp a přeji, ať ti zase nožky i tělo slouží k tvé spokojenosti a zas někde setkáme se.
Olga Štolbová
Holky moje, moc vám všem děkuju, jsem moc, moc šťastná, že vás mám, že máme naše íčko. Na všechny se těším v dubnu v Praze a v květnu v Kořenově. Přinesly jste mi radost a také trochu úlevu, hned je mi líp. ♥
Hana Rypáčková
Oli, jak jsi to popisovala se vším všudy popořadě, cítila jsem to v bedrech.Prostě si tělo řekne dost a potrestá. Už bude jen líp a líp, t na,to máš. Ale musíme všichni brzdit... Moc se z toho poučím, jsem taky jak motorová myš. Držím palce...
Helena Dohnalová
Ahojky Olinko, děkuji ti za dnešní článek, jak krásně si to napsala. Asi jsi to holka někde trochu přehnala. Držím palce a přeji brzké uzdravení a samozřejmě zavolám. Ahojky.
ivana kosťunová
Olinko, s přicházejícími slunečnými dny se určitě rychle zotavíte a budte moci opět vyrazit na procházky. Jenom s těmi kuželkami to asi bude chtít větší opatrnost - držím palce :))
Alena Tollarová
Olinko, au. Protože Tě znám, jaká jsi čupr holka a byla jsem u toho, když jsi válela ten bowling, vůbec, ale vůbec Ti ten hexenšůs nepřeju. Ono se řekne semenec, ale zobat ho ... pamatuji si, jak jednou chytil manžela a já mu stavěla k posteli štafle, aby se jich přidržel a pokusil se vstát. Byl tenkrát na nemocenské asi tři neděle. Chce to holt čas. Ale kdo to má vydržet, že jo. Těším se, že spolu dáme nějaký ten výšlap, sněženky a bledule čekají, o dalším nemluvě. Buď fit! :)
Jitka Hašková
Olgo, držím ti palce ať se zbavíš bolestí a budeš moci znovu chodit na procházky. Už se na ně s tebou těším.