Milostný dopis mé lásce
FOTO: autorka

Milostný dopis mé lásce

27. 2. 2019

Můj příspěvek se nebude nést v duchu lásky k lidské bytosti, jak by název napovídal, nýbrž je mým osobním vyznáním dechberoucí nádheře Českého středohoří, zapomenutého ráje. 

Je to už 10 let, co jsem se přestěhovala ze Slovenska do Čech, konkrétně do Prahy - Zbraslavi. Důvod mého "přesunu" byl velmi prozaický - LÁSKA. Jelikož mi v té době už nebylo krásných 18, uvědomovala jsem si, že pálit za sebou mosty "pouze" kvůli lásce si jako rozumně uvažující žena a matka dovolit nemohu, avšak vzácná kombinace vztahu a práce mému rozhodnutí napomohla.

I začala jsem žít život, jaký jsem si ve svých představách vysnila. S mužem, kterého jsem bezmezně milovala a obdivovala, s prací, která mě bavila i naplňovala, ve městě, které jsem opěvovala a ve kterém jsem již od svých dětských let toužila žít. Dokonce se nestydím napsat, že to byly do jisté doby pro mě nejkrásnější chvíle mého života.

A přece! Chvíli co chvíli se ve mně vynořovaly pocity, které jsem ze začátku nedokázala pojmenovat, bylo to něco, jako když Vám "duše pláče". Důvod byl prostý. Plakala smutkem a steskem za rodnou krajinou, za úchvatnými, kouzelnými kopci domoviny, ve které jsem vyrostla, žila, přivedla na svět a vychovávala tři syny, pracovala. Uvědomila jsem si, že až v okamžiku, kdy člověk opustí místo svého zakořenění, dokáže v plné síle pocítit spjatost s prostředím své rodné hroudy.  

Kde ale v Praze vzít kopce! A navíc takové, které by mi připomínaly krajinu pod Tatrami.

I nebylo zbytí a začalo hledání. Výlety a vyjížďky do kraje kolem Prahy, zajisté, i s brilantním historickým výkladem a nadějí, že se mi tady podaří najít svůj kus země, země která by mě uchvátila. Ano, krajina kolem Berounky a Vltavy je pěkná, malebná, ale mně jaksi nic neříkající. Naštěstí nezůstalo pouze u okolí Prahy. Při svých pracovních cestách jsem měla možnost poznat i jižní Čechy, Vysočinu, Krkonoše i jiná místa. Pravda, rozmanitá, překrásná, přímo líbivá česká krajina, ale stále to nebylo to, co jsem hledala.
Nakonec přišel partner s návrhem, že mě ještě provede krajinou severních Čech, která má pro něj osobně zvláštní význam a s kterou je spjat víc než s kterýmkoliv jiným koutem Čech. "Severní Čechy? Co tam můžu proboha vidět?", byla moje reakce, na kterou jsem se v tom okamžiku zmohla. Z informací, které se ke mně dostaly, ať už ve škole v hodinách zeměpisu, z televize, nebo z vyprávění, jsem si velké iluze o této části země nedělala. V mých představách se jevila jako měsíční krajina s povrchovými doly, továrními komíny, z velké části s nepřizpůsobivými obyvateli a dobrodruhy. A jelikož tento návrh přišel zároveň s podzimem, zdálo se rozumné odložit výlet na sever až na dobu jarní.

Dny ubíhaly a já, zaneprázdněna různorodými činnostmi, jsem se utěšovala a neztrácela naději, že krajina, která by mě dokázala na první pohled okouzlit, někde přece být musí, ale severní Čechy? Skutečně mi to přišlo jako návrh nehodný realizace.
I stalo se, že v rámci mé další pracovní cesty jsem jednoho dne vyjela za zákazníkem do Mělníka. Ti z vás, kteří jezdí po dálnici D8, tzv. Drážďanské, či dříve Teplické, vědí, že po výjezdu z Prahy v jistém bodu, kde končí stoupání, se jako mávnutím kouzelné hůlky otevře nádherná krajina.

Pro mě to byl okamžik vyplněného snu, ve kterém se mi naskytl "pohled Bohů", pohled na úchvatné panoráma kam jen oko dohlédlo, cosi přímo neskutečného. V tu chvíli, dálnice-nedálnice, i za cenu případné pokuty jsem odstavila auto na krajnici, kochala se tou neuvěřitelnou nádherou a jen těžko se mi chtělo uvěřit, že před sebou mám severní Čechy. A moje pocity? Slovy je vyjádřit nebylo možné, snad jen nádhernými tóny mého srdce by se dalo z části vypovědět to, co se ve mně v té chvíli odehrávalo. Bylo to něco jako fata morgana, než jsem si uvědomila, že to, co vidím, není žádny přelud, je to skutečnost. I když jsem neměla ani ponětí, na jaké že to vrcholy se dívám, přitahovalo mě k nim nepopsatelné mocné kouzlo. V tu chvíli jsem už s jistotou věděla, že právě toto je místo, které jsem po celou dobu marně hledala.

Ty fascinující horizonty kuželů, vyzařující něco magického, tajemného, přímo až démonického, jako kdyby to byly kopce pohádkově děsivých zkamenělin dávných živlů. Z mé strany to byla láska na první pohled, ze které už nebylo úniku, a současně jsem si uvědomila, že moje hledání skončilo. Že už chci poznávat vrcholy, které se tyčily přede mnou, a krajinu, která je součástí té tajemné, až mystické nádhery. 

V ten den jsem se nemohla dočkat chvíle, kdy po návratu domů začnu opěvovat ten podmaňující kraj, kterého jsem alespoň na malý okamžik byla součástí. K mému úžasu mi partner sdělil, že to, co jsem dnes viděla a co mě tak uchvátilo, je České středohoří, nedílná součást severních Čech, krajina, kterou měl v plánu představit mi na jaře, doufaje, že si ji zamiluji.
A tak, za účasti partnerova odborného výkladu, jsem ještě v ten pozdní, avšak pěkný podzim začala blíže poznávat tajemnou krajinu a malebná údolí mnou tolik velebeného Českého středohoří. Následně, po přestěhování na Mělnicko, naše aktivity tímto směrem přirozeně zintenzivněly.

Psát o vší té nádheře, o magických kopcích Milešovce, Sedle, Házmburku, Borči, Košťálu, Lovoši a jiných, o podmanivých výhledech z jejich vrcholů, o bájném Řípu, který jsem ve své počáteční nevědomosti nazvala "kopečkem", aniž jsem si uvědomila, jak moc jsem tím urazila majestát této posvátné hory, zkrátka psát o tom všem by zajisté vydalo na 20 příspěvků. Nejinak je to i s malebnými údolími Polabí a Poohří, s Portou Bohemicou - Bránou Čech, kudy si mohutná řeka Labe, ač klidného toku, přece tak hrdě razi svou cestu kaňonovitým údolím. Hříchem by bylo opomenout i prosluněné Litoměřice mnou tolik milované, plodné jižní stráně "Zahradou Čech" zvané, hrdou Roudnici, které vévodí do nebes se tyčící zámek s neméně monumentálním mostem přes řeku Labe. A co teprve Ústí nad Labem, kraj zrodu Přemyslovců, město s průmyslovou tradicí a s tak výrazně poznávacími prvky jako Mariánská skála, tajemný a vždy nevrlý Střekov, Větruše pyšně čnící nad údolím řeky a zajisté i chemička, tak neodmyslitelně patřící ke koloritu města..

České středohoří je pro mě krajinou neobyčejně zajímavou, je pro mě krajinou divukrásných kopců, kopečků, vršků a svahů, krajinou žírné půdy a vzácného kvítí, už praotcem Čechem oslavovanou, krajinou nikdy nekončících kontrastů, v níž se snoubí impozantní tajemné síly vrcholů s naprosto pohádkově kouzelnými, sluncem vyšperkovanými, přímo líbeznými údolími. Vnímám ho jako kolébku nejstarších českých mýtů a pověstí. Tak majestátní démonickou nádheru mohly vytvořit snad jen podivné, mefistovské temné síly.

Nelze popsat všechnu tu nezaměnitelnou krásu v jednom příspěvku, aniž bych se neopakovala ve velebení tohoto mystického území, co ale napsat ještě můžu, je zjištění, že tak jedinečný a ojedinělý krajinný útvar evropského dosahu, pro který až do cca r. 1880 byl používán název Český ráj (Böhmisches Paradies), je zcela nepochopitelně širší veřejností neprávem opomíjen.


Ať jsou blažení ti, kteří v lásce a míru vstupuji do kouzelné země ztracených hradů a tajemných pokladů. Jsem vděčná, že mi bylo umožněno tuto scenérii nejen uvidět, ale dál poznávat. Přijala jsem ji za svou a věřím, že i ONA, krajina tak okouzlující, přijme mě...

Zázrak, který svírá srdce.

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Beáta Hvizdošová
Paní Zdenko, jak jsem již v článku zmiňovala, z mé strany to byla láska na první pohled. Srdce zahořelo, a už mu nebylo pomoci... :-) Žijete v nádherné krajině.
Zdenka Jírová
To jsem ráda,že jste si tak zamilovala krajinu Českého středohoří a severní Čechy. Žiji zde skoro celý život a miluji tuto krajinu. Již známý český básník K.H.Mácha o ní řekl, že je to nejkrásnější část Čech.
Beáta Hvizdošová
Děkuji PP, avšak moje duše je romantická pouze chvílemi, :-) pragmatické myšlení je mi bližší.
Beáta Hvizdošová
Paní Barboro, děkuji. Do tohoto kraje jsem se zamilovala takříkajíc na "první kuk". Je to jako s láskou, člověku už poté není pomoci. :-))
Beáta Hvizdošová
I já Vám děkuji paní Jano. Litoměřice jsou mému srdci velmi blízké.
Jana Šimková
Váš článek čtu už poněkolikáté. Je to opravdu krásné, dojemné vyznání. Kvůli celé té nádheře jsem se stěhovala z Prahy do Litoměřic. Ještě jednou děkuji.
Beáta Hvizdošová
Děkuji paní Marie, koncem dubna a začátkem května je České str. nejmalebnější. Já ho mám však ráda v každém ročním období. Ano, je mi známo, že Orava, Oravský Podzámok se spojuje s osobou Josefa Čapka, a mrzí mě, že jsem loni prošvihla výstavu "Bratři Čapkové na Oravě". Ať se Vám v Českém str. líbí. Věřím, že tento kus země okouzlí i Vás. Mě to častěji táhne na pravou stranu řeky, je tam více zalesněných ploch.
Marie Bartošová
Do této krajiny se chystám v květnu. Viděla jsem ji vždy jen z okna auta nebo na fotografiích (hlavně tady na i60 , od Aleny Tollarové a dalších, kteří v ní žijí nebo ji už procestovali ) a zahořela jsem touhou :-). Vaše krásné a procítěné líčení moje očekávání ještě umocňuje. Dovolte mi drobnou paralelu. Josef Čapek, český malíř narozený v Hronově, našel krajinu svého srdce na Oravě...Maloval ji i popisoval slovně s obdobným zanícením, jako Vy Středohoří. Váš Milostný dopis mne dojal stejně, jako jeho vyznání.
Jana Šimková
Tento článek je jedna oslavná báseň. Děkuji za všechny, kterým je České středohoří blízké.
Ilona Kolářová
Nádherné vyznání kraji, kde žiji. Na vrcholky Českého středohoří se strašně těším vždy, když se odněkud vracím a už od Prahy mě vítají vrcholky z pohádek. Naposledy jsem byla zklamaná, protože byla mlha a ten pohled mi strašně chyběl.
Alena Tollarová
Beáto, Vaše pozvání ráda přijímám a těším se.
Beáta Hvizdošová
...oprava: levínských skálách
Beáta Hvizdošová
Děkuji paní Zdenko, byla jsem tam v době květu a souhlasím s Vámi, je to nádhera. A ten pohled na Labe a Portu Bohemicu, na ten se zapomenout nedá. Tehdy ho se mnou sdílelo i příbuzenstvo z SK a věřte mi, i nyní, po letech od nich slýchávám, že to byl nejkrásnější obraz, jaký kde v přírodě zhlédli.
Zdenka Jírová
Krásně jste popsala kraj, kde žiji celý život. Již Karel Hynek Mácha napsal, že zdejší kraj je nejhezčí v celé zemi. Pohled z hradu Střekova na klikatící se Labe je nádhera. Zkuste si zajet k Dubickému kostelíku na levém břehu břehu Labe, když kvetou stromy, to je nádhera!
Beáta Hvizdošová
Paní Ivanko K., ten pohled se Vám bude sám nabízet, důležité je, aby byla jasná obloha. Elenko V., děkuji za pochvalu, ale češtinu zatím z rukávu nesypu. :-) Ví mě potrápit, přece jen, i když jazyky velmi příbuzné, pravidla jsou dost odlišné.
Beáta Hvizdošová
Paní Alenko T., na jeden výlet Vás už zvu, je to výstup na Sedlo, který absolvuji pravidelně na jaře, když začne kvést Tařice skalní na levinskych skálach. Je to zjevení podobné sněženkám v Dobřínskem háji.
Jitka Caklová
Umění, vidět svět kolem sebe duší a srdcem, je darem od Boha, který Vám byl očividně dán. Krásné vyznání ♥ Děkuji.
Eva Krausová
Tak krásné vyznání o Českém středohoří jsem snad ještě nečetla. Při čtení byla ve mě touha se do mnohých míst vydat. Děkuji.
Alena Tollarová
Inu, název Český ráj se později vžil pro jiný kousek země. Krajině od Mostu po Kamenický Šenov na severu zůstal prostý název České středohoří, pro mě zázračné a kouzelné. Popsala jste krajinu mého života a mého srdce slovy, kterými já svou lásku k rodné hroudě vyjádřit nedovedu. Přesto se usilovně věnuji propagaci našeho kraje zde na webu a jsem šťastná, když mohu vzít na Říp a do středohoří přátele ze všech koutů naší země a sledovat jejich údiv nad rozmanitostí krajiny, kterou jinde prostě nenajdete. A musím se přiznat, že jsem ráda, že na svých toulkách nepotkávám davy turistů a že to "naše středohoří" není příliš zasažené turistickým průmyslem. Až se na některém z kopců potkáme, určitě mě poznáte. A třeba dáme řeč ... hodně krásných chvil!
Alena Vávrová
Vaše vyznání tomuto kraji je prostě nádherné a já s ním cele souzním, protože krajinu Českého středohoří také miluji a ráda se tam vracím, i jen ve vzpomínkách...♥
Hana Práglová
Velice krásné čtení. Spoustu těchto míst znám..O to vìc mě zajímal celý příspěvek...a nezklamal!!!Díky
Anna Potůčková
Také jsem přečetla až do konce, byt dlouhé články nemusím. Ale četlo se to velmi dobře od začátku do konce. Tolik tu je krásných míst, a ani já je všechny neznám a díky fotkám alespoň takto jsem kousek naší země zase uviděla.
Elena Valeriánová
Já jsem v září v minulém roce jen pootevřela vrátka do Českého ráje, a upřímně vám závidím, že máte do těchto končin tak blízko. Napsala jste krásné vyznání, ač Slovenka, krásnou vytříbenou češtinou, děkuji Vám. Je mi líto jen jedné věci, že jsme rozdělili Československo, protože jinak bychom těch krás na obou stranách hranic měli daleko víc.
Eva Mužíková
Přečteno jedním dechem. Krásné.
Soňa Prachfeldová
Paní Beáto, děkuji Vám za krásné vyznání, pohladila jste mi dušičku. Vlastně celý Ústecký kraj patří do Českého středohoří , je tu tolik protikladů, elektrárny, doly, opuštěné lomy, oproti tomu je tu jedinečná čarovná příroda, plná nádherných kopečků, vršků, plná krásné flory. Nemohla bych žít někde v rovinaté krajině. Tady skočím do auta a zajedu si kamkoli do krásných míst a plná energie se vracím za chvíli domů. Dnes jsem byla na Rané, no nádhera ! Ještě jednou díky za vyznání našemu kraji !
Beáta Hvizdošová
Děkuji za Vaše příspěvky, opravdu jsem mile překvapená. Ano, česká krajina je přenádherná.
Hana Rypáčková
Ano, je třeba se tam vracet.
Dana Puchalská
Je to tak. Krása a nic jiného než krása. Děkuju. Ano Čechy jsou ú ž a s n é.
ivana kosťunová
Beáto, nikdy bych netušila, že někdo dokáže tak nádherně popsat České středohoří. Dosud pro mě bylo Ústecko jenom špinavé město s borůvkovým syntetickým pachem. Až pojedu po teplické dálnici směrem na Litoměřice, pokusím se dívat sena ten kraj vašima očima.
Jitka Hašková
A ještě Abertamy, Kovářská, Boží Dar, Vejprty .... To je spousta dalších krásných míst na severu
Jana Šenbergerová
Tento líbezný kraj mi pomohla objevit kamarádka oplátkou za pobyty v Jeseníkách. Také to tam milovala a svou lásku přenesla i na mě. Bohužel nám nebylo přáno v objevování pokračovat. Přesto vnímám "setkání" se severními Čechami jako odkaz, který mi po ní zůstal. A přesně vím, co cítíte při pouhé představě tohoto "ráje". Jsem na tom podobně, jen to mám k němu o něco dál. Naštěstí je mi i v našich horách dobře.
Helena Votíková
Beáto krásně jste to napsala. Je to magický pohled. Můj přítel je ústečák a když jsem s ním jela poprvé do Ústí, jela jsem vybavena znalostmi ze školy. Smog, chemie. Pak, když se před námi údolí otevřelo a objevil se Střekov a zazeleněné Ústí, spadla mi brada. Jsem z Polabí a kopečky a hory na mě působí jako balzám.
Hana Nováková
To je opravdu nádhera vyjádřit tak lásku k tomuto kraji. Moc krásně napsané
Jana Hošková
Děkuji, Beato, za takovou oslavnou báseň mého rodného kraje ! Je to historický kus naší země a moji předci odtamtud pocházeli, dokonce neopustili Sudety, ani když velká část našich lidí z nich byla vyhnána. Při studování rodokmenů mi vždy dochází, co všechno naši lidi museli překonat, aby mohli zůstat na rodné hroudě.
Libuše Šubrtová
Paní Beato, tak krásně napsané vyznání české krajině jsem ještě nikdy nečetla. Ale nedivím se Vám, tenhle kus Země české je opravdu mimořádně zvláštní a tak trochu jako z jiné planety. Některá místa jsem taky navštívila a nejen příroda, ale i města mají jinou tvář, než v dobách ne tak minulých. Z těch kopců jsem vylezla na Bořeň, Hazmburk, Říp, Ranou a Milešovku - zatím. Mohu jen potvrdit, že v naší kotlině je tolik krásných a malebných míst, že do konce života už je všechna, bohužel, nestihnu poznat. Vaším upřímným a srdečným vyznáním jsem dojata.
Zuzana Pivcová
Vaše vyznání je naprosto úžasné, použila bych obrat, že "srdce Vám vyšlo ústy". O to víc si trochu zahanbeně uvědomuji, že řadu míst u nás vůbec neznám a mnohá z těch, která znám, beru už tak nějak jako každodenní realitu. Jsou to právě turisté, čili lidé ne zdejší, kteří mi tady v centru Prahy svým viditelným obdivem města dávají najevo, co je tu krás a pozoruhodností, které nejsou běžné. Díky za Váš příspěvek.