Na zapřenou
ilustrační foto: pixabay.com

Na zapřenou

11. 3. 2019

Fanouš Hovorka sebou šlahnul na ulici. Bylo to překvapení nejen pro něj samotného, ale i pro kolemjdoucí. Naštěstí se to stalo za přítomnosti synovce, který mobilem přivolal sanitku. ,,Dobře mu tak!“, pomyslilo si mnoho občanů obce Podboří. Fanouš byl totiž znám, že se patnáct let v důchodu nezastavil! Střídal vrátnice, obchody, dělal dokonce počisťovače, neboli metaře! Důvod byl jediný. Neuměl hospodařit a užíval si života plnými doušky. No, a když konečně přišel k penězům, zaplatil svatbu dceři a opatřil ji věnem. Epizodou v jeho životě je splnění svého dávného snu. Být literátem! Za tím účelem mu vydali dvě knihy a on se patřičně zadlužil. Jakožto řeholník umění, odstál si výdaje za obě knihy v prodejně s drahou parfumerií. Postával tak třináct a půl roku. Najednou byl propuštěn. Spolupráci firma rozvázala s celou jeho agenturou.

Nastal rok s dluhem a životem pouze z peněz důchodového zabezpečení. V polovině roku se na obzoru skoro vynořil exekutor! A tu se jako Deus ex machina objevil kamarád, spolužák. Venca Hiršal je mezi spolužáky znám jako boháč a velký chlubílek. Na každém setkání zvěstuje, kolik má peněz a na co už přispěl mladým. Fanouš mu jednou připomněl film Hej Rup. To jak zchudlý milionář Werich leží na posteli na ubytovně a rozjímá o ztrátě majetku. A v tom slyší žebráka, který přepočítává drobné. Nakonec praví: ,, Vy jste finančník detailista!"
"Když jseš takový magnát, půjč mi deset tisíc!“ Venca se projevil jako kamarád a rozptýlil pověst lakomce. Akorát pravil: "Pozítří je máš na účtě a to per huba. Akorát si musíme dát bacha, abychom jeden druhému neumřeli!“

Ke konci roku se stal zázrak. Fanouš si jen tak na počítači vyhledal zkusmo nabídky práce. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, jaký je zájem o pracovní sílu dosud zdravých seniorů. Povedlo se!
Důchodce stával jedenáct hodin v prodejně. Později na vrátnici sloužil čtyřiadvacítky. Na noční směně zvládal kontrolovat čtyři poschodí bez výtahu. Přestal mít chuť k jídlu a spal velice málo. Shodil čtyři kilogramy. Domníval se, že je stále svěží.

Stalo se to najednou. Skoro u domu se pětasedmdesátiletému "Jurovi!¨ podlomila konena! Deset dnů pak v nemocnici zkoumali jeho zdravotní stav. Začali u nohou a skončili u hlavy, když zjistili, že není ještě úplně blbý. Čtyři dny prospal, zřejmě vinou nějakých sedativ, čtyři dny pročetl. Že se jeho zdravotní stav zlepšuje, poznal až tehdy, když mu začala chutnat nemocniční strava!

Najednou se mu všechno zhroutilo. Dluh zůstal, i když se jej podařilo umazat.
Zajímavé je, že obě dcery neměly o dluhu ani ponětí. Celá léta si tatík přivydělával a nemusel šetřit. Byl po celou dobu považován za mohovitého, a to nejen rodinou. Ve vesnici si dal každý dohromady, že železničář má vysoký důchod a patnáct let si přivydělával. Prý má kromě rodinného domku ještě matrace plné bankovek. Objevili se drbny a radílkové. Fanouš je prý po obou infarktech. Jistě naštval hodně lidí, kteří byli usvědčeni ze lži, jakmile se celkem svěží pacient najednou objevil na veřejnosti. Obě dcery se začaly o dědouška starat. Domnívaly se, že je sešlejší, nežli se na jeho věk sluší.

A s přivýdělkem bude konec! Zdraví především! Starší dcera operativně zařídila dopravu obědů z restaurace v sousedním městečku. Jako diabetik bude muset pravidelně jíst, patřičně se šetřit a dodržovat pokyny lékaře. Ale co s tím dluhem? A co s dědouškem, jestli se léty jeho zdravotní stav zhorší? A co se stane, až zchudlý bonviván požádá dcery o pravidelný měsíční příspěvek na živobytí?
Najednou rodinná rada postavila před seniora dilema. Dědouš může prodat rodinný domek a peníze si ponechat! Za tím účelem mu mladší dcerka zařídí penzion v Uherském Hradišti. Tam opatřen vlastním nábytkem a lékařskou péčí dožije v kruhu svých dětí, neboť rodiny obou dcer budou nablízku. Potíž je v tom, že Fanouš Hovorka má po celý život stejnou adresu! Nikdy nežil jinde, nežli ve své rodné vísce.

Najednou se přihlásil manažer z vrátnice, kterou musel pro nemoc Fanouš opustit. Nesmí sloužit noční směny. Konec pracovnho poměru nastal okamžitě. Důchodce netušil, že nedostatek pracovních sil je tak obludný. Na vrátnici nebude za minimální mždu žádný mladý člověk sloužit! Došlo to prý tak daleko, že některé směny musel manažer odsloužit sám!

A tak předevčírem obdržel rekonvalescent Fanouš zajímavou nabídku. Manažer nabízí pouze denní směny jako střídač. Měl by zaskakovat tak desetkrát za měsíc. Služba je to pohodlná. Bylo by to řešení, ale dcerky by to nikdy nepřipustily. Zdraví je jen jedno, i když denní služba je poklidná. Ale aby děcka nemusela živit dědka a splácet jeho dluh, uchýlí se zřejmě rafinovaný důchodce ke lsti. Udělá to jako kdysi herec Hugo Haas, když je propustili z Národního divadla. Chodil prý jako do divadla a předstíral, že je vše jako jindy.! Možná i Fanouš bude dále navštěvovat svoji příjemnou vrátnici na zapřenou!


Hodnocení:
(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František MENDLÍK
Na jiném místě píši o hlupácích. Nejhorší varianta je hlupák zlostný. Dokazujete, že jste informován a nevíte vůbec nic. Železničář je celostátní časopis i s barevnými obrázky. V roce 2007 mi tam vycházel každý týden seriál. O čem mluvíte byl zřejmě Železniční obzor! Poláčkovu knihu mám za sebou v knihovně a mohl jsem titulek opsat. Netušil jsem, že sveřepý mudřec mi dokáže, že neovládám pravopis. Můžete prosím zveřejnit, co jste napsal vy?
Pavel Pátek
Zřejmě máte na mysli "Muži v ofsajdu" Píše se tam písmenko "j" a nikoliv "i" a také malé "o" - to by jste jako "literát" měl tedy vědět !! Máte dvě hrubice v jedné větě - píši vám 3mínus. Železničář byl plátek pro zaměstnance - roznášel to předseda ROH a rovnou jsme to vyhazovali, protože to byla snůška blábolů a redakce byla vděčná za jakýkoliv sebehloupější příspěvek. Už jste slyšel o vyhledávači google ? Když tam zadáte své jméno - lecos se objeví, včetně těch kresbiček, které jsem vám pochválil....takže nejsem prosím z Vyškova ani omylem. Stejně tak tam najde ta své veledíla v antikvariátech - cena 100,-Kč Stačí drahý Watsone ? Honorář by měli dostávat čtenáři, kteří omylem četli ty výtvory o ničem. A tím opravdu končím - leda bych dostal honorář za tu reklamu !! Hodně úspěchů !!
František MENDLÍK
Ve svých knihách a povídkách jsem sem tam používal pravá jména Po celých těch patnáct let jsem se těšil, že mne někdo bude žalovat a já získám zdarma reklamu.
František MENDLÍK
Také byste mohl politovat pana Rašku, že před sedmi lety přijal do Ička moji první povídku. A také redakci časopisu Železničář a Vyškovský deník, že za honoráře neumětelovi utrácí peníze.
František MENDLÍK
Josefe Pátku. Děkuji za reklamu!
Věra Lišková
Internet přináší tolik možností, že čtenářů knih ubývá, zvláště mezi mládeží. František píše ve svých povídkách o obyčejných věcech a pak tam vloží větu, která rozesměje, jak to dělá nevím, ale závidím mu.
František MENDLÍK
Tuhle jistě plodnou diskusi bych doplnil citátem Richarda Nečeradce z filmu Muži v Ofsaidu. ,, Mne si urážejte, ale na Slávii mi nesahejte!"
František MENDLÍK
Moje knihy se nepovalují v Antikvariátech. Nebylo jich tolik. Ta první z roku 2004 byla o rodné vísce a byla ihned rozebrána. Tu druhou z roku 2006 jsem prodával deset let, neboť první část byla o studiu na železniční průmyslovce ve Valticich a druhá o železniční stanici. No a o dráze toho lidé moc nevědí. A aby se moje knihy povalovaly v Antikvariátech potřebovaly by větší náklad.
František MENDLÍK
Pane Pátku, teď jste se odhalil. Prozradil jste, že bydlíte na okrese Vyškov. Jinde se totiž povídky s mými ilustracemi nevyskytují. Na Ičku jsou ilustrační fotografie. Už jsem se bál, že se na mne naváží znalec, ale vy jste asi pan Ondráček, který se narodil v pátek.
Pavel Pátek
Jsem toho názoru, že s pokročilým věkem by se měla snoubit moudrost...a také určitá sebereflexe. Ta zmíněná literární veledíla se povalují v antikvariátech a nikdo to nekoupí ani za minimální cenu - to je čistá realita, i když si to zchudlý bonviván nalakuje na růžovo. Ale přece jen vás pochválím - vaše kresbičky jsou výstižné - zcela jednoznačně lépe malujete, než píšete.
František MENDLÍK
Moudrá hlava do pečiva, nějaký Pátek, hanobí úvozovkami celoživotní zájem a snahu písmáka. Nikdy jsem se nepovažoval za spisovatele. Ale už jen ten prostý fakt, že po celá léta mi povídky otiskují naznačují, že nejsou špatné. A znehodnotit léta trvající činnost a zálibu dokáže jenom člověk, který nic nedokázal.
Pavel Pátek
Já tady rozhodně nehodlám vyvolat polemiku o kvalitě "literárního" díla a už vůbec ne nějakou vzájemnou diskuzi na toto téma. Zareagoval jsem svým příspěvkem na konstatování, že se jedná o pravdivé zážitky a nepatřím ke skupině, která má potřebu autora litovat, jaký je chudák a měl by se šetřit. Je zajímavé, že pozitivní komentáře nejsou vnímány jako reakce na "zprávu o činnosti". Zcela podporuji váš názor, že musí posoudit jiní, jestli jsou povídky čtivé. Z mého pohledu čtivé nejsou ani trochu, to je můj jednoznačný postoj a to se vyjadřuji velmi diplomaticky. Jako "umělec" jistě zvládnete i negativní názory náhodného čtenáře a uražená ješitnost není myslím zrovna na místě. V každém případě vám přeji mnoho pozitivních hodnocení, já vám ho skutečně dát nemůžu. Víc se k tomu už nechci vyjadřovat.
František MENDLÍK
Podle mne styl a sloh psaní nemá nic společného se způsobem života. Není to životopis. A jestli jsou mé povídky čtivé posoudí jiní. Sedm let píši za honorář.
František MENDLÍK
Netušil jsem, že bude moje povídka brána jako Zpráva o činnosti a článek. Jsem takovou kritikou překvapen. Jestli je tento pán Ičkařem, počkám si na jeho literární dovednosti.
Pavel Pátek
Promiňte mi můj názor, ale mě se článek nelíbí. Asi jediná smysluplná věta je, že "Fanouš" "Neuměl hospodařit" . Celým článkem se táhne finanční negramotnost a ufňukanost, na kterou hledím s hlubokým despektem. Jestliže ta dvě literární díla byla napsána tímto stylem a slohem - nedivím se, že to byl propadák. Se mnou se život nijak nemazlil - ve svých 50-ti letech jsem díky své hlouposti při rozvodu přišel skoro o všechno. Ale pád na držku je svým způsobem pohyb dopředu a co tě nezabije - to tě posílí. Dnes jsem relativně v pohodě, protože jsem nikdy nebyl tak naivní, abych se zadlužil a pak zoufale makal od nevidím do nevidím. Naopak - pracoval jsem celý život a teď už nechci a nebudu - ani den! :-)
František MENDLÍK
Všechny moje povídky jsou pravdivé. Snažím se dívat na věci s humorem, i když je to poněkud zavádějící. Ale já to tak vidím. Jedna moje známá mi kdysi před léty napsala, že moje příběhy by se měly číst v nemocnicích!
František Matoušek
Čtivé, humorné, ale má to jednu "vadu" , je to pravdivé. Měl by jste trochu brzdit, Fanouši.
František MENDLÍK
Zorko to snad není možné, tvrdit že píši málo. Nechal jsem si z flešky okopírovat všechny své povídky z I.6O. jsou z toho tři a půl knihy a jedna z Pozitivních novin. Nenechal jsem si všechno svázat jen tak. Jsou uloženy v knihovně a těžko se budou házet do popelnice.
Zorka Horká
Skvělé :-)) ta zbrojnice na marný boj s časem - to je povedené. Píšeš sice málo(na můj vkus), ale báječně :-))
Dana Puchalská
Františku. Ale i sny se můžou splnit. Drsn'ák v říši volavek.... Super. Měj se hezky.
František MENDLÍK
Celé moje dílo je v podstatě zveřejněno v tomto profilu. Stačilo by vyjmout všechny povídky z prodejny a napsat scénář. Ale to je všechno sen.
František MENDLÍK
Danko krásný scénář by byl i ze vzpomínek ostrahy v prodejně s drahými parfémy. Možná i seriál. Všechny povídky mají pointu i příběh. Dokonce i název. Drsňák v říši voňavek, nebo Ve zbrojnici na marný boj časem.
Dana Puchalská
Byl by to dobrý scénář do tv filmu. Titul by mohli dosadit sami. Třeba "Povídka ze života českého penzisty". A mělo by úspěch. Ale teď vážná ráda ŠETŘI SE FRANTIŠKU.
Libuše Křapová
Františku, šetřete se. Ono peníze nejsou všechno.Ale vaší touze vydat knihu (i když skoro za každou cenu(, dobře rozumím.
Naděžda Špásová
S tím, bohužel, musím souhlasit, škoda. Teď jsem chtěla napsat, když pánbůh dopustí i motyka spustí, ale uvědomila jsem si, že s tímhle u vás nepochodím. Tak vám snad jen budu držet palce, abyste se dočkal. :-)
František MENDLÍK
Paní Naďo, to už tady je patnáct let. Vyšly mi dvě knihy. Šedesát povídek v Železničáři, Dvěstapět ve Vyškovských novinách. Dále čtyřicet pět v Pozitivních novinách a Tři sta tři sta třicet tři na I6O. Patnáct let doufám, že si mne někdo všimne. Bez peněz a manažera nemám šanci. Takže Partičky a Babovřesky. A jeden kamarád mi řekl: ,,Nemáš-li známosti a peníze můžeš psát jako Božena Němcová. Oni tě mezi sebe prostě nepustí!"
Naděžda Špásová
Františku, dobře se to četlo, myslím, že jste opravdu talent. Zkuste tohle napsat a někam to poslat. Humor je dneska nedostatkové zboží. Život si s námi někdy zahraje ruletu a tohle bylo takové malé varování. Peníze nejsou všechno, ale nejste žádný senilní dědek a sám nejlíp víte, na co máte. Tentokrát si vás ale dcery asi pohlídají. Tak přeji hodně štěstí a zdraví. :-)
František MENDLÍK
Paní Zdenko. já jsem bral celý život jako veselou příhodu z natáčení. Ulehčilo mi to život. Ale já se vykřesám i z toho. Jsem totiž klikař!
Zdenka Soukupová
Františku, příběh se zkolabováním jste popsal jako veselou příhodu z natáčení. Ve skutečnosti je to asi vážnější, opatrujte se.
Soňa Prachfeldová
Františku, tak teď jste odhalil, co Vás přimělo k hledání brigády. Myslím, že by Vám dcery určitě pomohly s dluhem, ale na to jste příliš hrdý. Šetřte se !
Jana Kollinová
Netroufnu si radit, to mi nepřísluší, ale určitě se nechcete opět ocitnout na zemi. Jistě sám nejlépe víte co je dobré v prvé řadě pouze pro Vás. Tuším, že vyhraje psaní a to by Vám mělo být naordinováno. :-)
Zuzana Pivcová
Netušila jsem, co všechno vedlo k tomu, že jste chtěl za každou cenu pracovat. Buďte na sebe opatrný a maximálně si zvolte nějakou malou brigádu, ne takové šílené směny.
ivana kosťunová
Františku, jsi velký bojovník, ale dcery na to budou mít určitě jiný názor :))