Zlodějka
FOTO: autorka

Zlodějka

15. 3. 2019

Vstoupili jsme s přítelem do nákupního centra. Před hypermarketem jsme si řekli, kde se sejdeme. On odjel na svém seniorském skútru do útrob obchodu, já jsem se vydala kousek za vstup do drogerie. Vzala jsem dvě pasty na zuby, vložila je do batůžku, který jsem držela v ruce - a přepadl mě pocit, že mi něco chybí. Vozík, pomyslela jsem si vítězoslavně. I vydala jsem se pro něj zpět (projít bylo možné). Až za hranicí obchodu mi došlo, co jsem udělala. Bleskurychle jsem dvě červené krabičky vyndala z batohu a položila do vozíku. Můj úlek byl obrovský. Jednak z toho, že jsem byla tak pitomá, jednak z představy, že by mě přistihli při „krádeži“. Asi bych těžko vysvětlovala, že jsem ty pasty ukrást nechtěla, zejména když byly v akci. Teď doufám, že to bylo jen z roztržitosti, a že se tak neohlásil ten pán od A.

Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Díky. Limi, já zboží z jiné prodejny nehlásím, protože si myslím, že nemají právo bezdůvodně mi hrabat v tašce. Ale když jdu do dvou hned po sobě, nechám si z té první účtenku. :-)
Lidmila Nejedlá
Věrko, to se snadno stane. Já zase nakupuji a mám v tašce už zboží z jiné prodejny a zapomenu to nahlásit. Pak se klepu, aby to prošlo.
Dagmar Bartušková
Také jsem prožila v obchoďáku zděšení ze sebe samé. Chvátala jsem na velice důležitou schůzku. V tom spěchu jsem doma zapomněla jednu z věcí, která nesmí chybět v kabelce ženy - hřeben. Tak jsem v oddělení drogerie vtrhla bez košíčku mezi regály, hřeben vybrala, sejmula a vložila do kabelky. Po pár vteřinách jsem naštěstí zjistíla, co jsem provedla a před pokladnou zabrzdila, hřeben vyndala a zaplatila. Hrozný pocit!!!
Eva Mužíková
Já jsem šla nakupovat se snachou, nevzaly jsme si košík, měly jsme nákupní tašku. Na kočárku jsme vezly malou Rozálku. Jelikož jsme vybraly více věcí, které se nám nevešly do té tašky, Zuzka je dala do záhybu u kočárkové boudy.... Teprve venku při nástupu do auta a manipilaci s kočárkem jsme si všimly, že jsme asi tři věci v hodnotě cca . 40,- Kč nevyložily na pás a tudíž nezaplatily.... Polilo nás horko při představě, kdyby nás zastavila ochranka...
Věra Ježková
Díky. :-)
Hana Rypáčková
Taková humorná ( pro mne) příhoda. V roce 1965 u nás vznikla první samoobsluha. Přijela jsem domů ze studií a maminka mi řekla:"Hano, nenos tady ten červens kabát!" ????_" V saoobsluze kradla nějaká v ferveném kabátě".No, prostě malé město.
Elena Valeriánová
Já si dávám kabelku do košíku, většinou ji mám zavřenou na zip. Šla jsem jen pro pár věcí, ale hlavně pro zubní pastu. Stojím u pokladny ve frontě a koukám nepřítomně do košíku a říkám si, safra, já tu pastu nevzala? A v tom se mi udělalo slabo. Kabelka otevřená a na jejím dně dvě zubní pasty. No a můj sen o nakupování v Lidlu jsem už na chatu popsala. Nejhorší je, že člověku by stejně nikdo nevěřil, že nechtěl krást.
Danuše Onderková
Stala se mi trošku jiná situace, vše jsem zaplatila a odcházím a nejednou bzučák. Ve mně by se krve nedořezal. Pokladní, která vše markovala povídá ať se vrátím. Tvrdím, že mám vše zaplacené, ale za pokladnou už čekal sekuriťák. prošla jsem ještě jednou a opět bzučák. Jenže v tu chvíli si pokladní všimla, že procházím i s košíkem. Tak ještě jeden pokus tentokrát bez košíku a vše v pohodě. Musela jsem být červená až za ušima, ale nakonec jsme to vzali všichni s humorem.
Jitka Hašková
Velmi nemilá situace. Hlavně, že se ti to podařilo zvládnout bez ztráty květinky.
Jana Šenbergerová
Věrko, pořádně prekérní situace. Naštěstí tě neobjevily kamery ani hlídač. Občas také "nakupuji" do košíku, ale vlastního. Hlídače si naštěstí vodím s sebou. Zatím mě vždycky uhlídal. :-)
Soňa Prachfeldová
Snad by to hlídači pochopili, nevím Před Lídlem štěkal malý starý psík, lidé říkali, už je tu dlouho. Nakoupila jsem, šla ven a psík čekal, štěkal, byl už značně nervozní. Šla jsem zpět do Lídlu a říkám, že by měli vyvolat majitele psa. Ona mi odvětila, byla to zlodějka, zavolala jsem polici, oni si ji odvezli a pak si prý pro pejska přijde. To ho nemohli naložit sebou? Dle toho, že měl pejsek takový kabátek ručně ušitý ze staré látky, byl dobře živený, jsem usoudila, že je to starší paní a třeba také něco vzala z roztržitosti. Doufám, že to dobře dopadlo.
Věra Ježková
Děkuji za vaše příběhy a postřehy. Aničko, máte můj obdiv. Já si vozík neberu pouze tehdy, když jdu jen pro jednu věc a mám připraveny peníze. Jinak do něj vždy odkládám tašku/batoh.
Eliška Murasová
Byli jsme s U3V v Drážďanech, nocleh se snídani. Měla jsem přes jedno rameno malý batůžek se třemi kapsami ve předu. Snídaně formou švédského stolu. Ve výtahu mě děvčata upozornily, že mi kouká kus nože z jedné kapsy, asi se tam dostal, když jsem se pro něco nahýbala. No štěstí, že mě neviděl nikdo z personálu, těžce bych v němčině vysvětlovala.
Anna Potůčková
Tak podobný zážitek mám také. Je to sice už více let, ještě v době, kdy jsme bydleli v Holešově a vždy po manželově důchodě jsme dělali velké nákupy. To jsme zpravidla brávali celé balíky mouky, cukru apod. a pak také balené pití. A protož košík se zaplnil vždy záhy, tak jsme dali pití i pod košík a obejítí celé prodejny jsme si to zamířili k pokladně, kde jsme zase vše z košíku vytáhli na pokladní pult. A při této činnosti jsme s manželem kecali a přemýšleli, zda jsme nakoupili vše potřebné. Až jsme vše zaplatili, tak jsme zpět naházeli vše do košíku a pak teprve u odkládacích pultíků jsme rovnali nakoupené zboží do tašek. Pak jsme popadli košík a jeli jej odevzdat tam, kde patřil. A teprve až venku jsme si všimli, že pod košíkem máme balík s pitím a samozřejmě nezaplacené. Tak jsem milý balík popadla, šla s ním k pokladně a pokladní jsem se omlouvala, že jsem nezaplatila balík, který mám ve svých rukách. Tak se usmála a pravila, že to se opravdu nestává moc často, že zákazník se vrátí, aby zaplatil za zboží, které nechtíc před tím nezaplatil.
Naděžda Špásová
Věrko, neboj, v tomhle určitě nejsi sama a žádný Němec za tebou není. Tedy pokud to není třeba ctitel. Já jsem takhle v Tescu hodila do pověšené tašky kedluben a přišli jsme na to až doma. Bez košíku do obchodu nevlezu, i kdybych šla jen pro pár věcí. Ale pocit je to určitě nepříjemný, viď. :-)
ivana kosťunová
Když u nás začínal působit obchodní řetězec Makro, velmi těžko jsem se srovnávala s tím, že po zaplacení zboží jsme museli ještě procházet kontrolou, kdy další pracovníci kontrolovali podle faktury, jestli máme zboží opravdu všechno zaplacené. Bylo to ponižující a já jsem na ně byla vždy velmi nepříjemná. Už ale od těchto praktik upustili.
Zuzana Pivcová
Také někdy jdu bez košíku, třeba, když jsou k dispozici jen velké vozíky a já beru jen něco málo. Tvůj pocit si dokážu živě představit. Zůstává ve mně nepříjemný zážitek, kterak mě před lety "vyhmátnul" pracovník bezpečnostní agentury v Rossmannovi. Asi mě sledoval, že si dlouho něco vybírám a nic nekupuji. Byla jsem tam se sestrou a ta nakupovala. Tak mě u pokladny vyzval, abych šla s ním někam dozadu. a tam mě nechal vypakovat tašku. Lidi na mě samozřejmě překvapeně hleděli. Do toho obchodu jsem už nikdy nešla. Byla jsem tehdy hloupá, dnes vím, že to byl neoprávněný postup.
Hana Rypáčková
Neberu si košík, když jdu pro jednu nebo dvě věci, pak se nekoukám nalevo nspravo a spěchám k pokladně..Někdy mi zboží pískalo za pokladnou, načetla špatný kód..
Alena Tollarová
Věrko, já si nákupní vozík neberu skoro nikdy. Dávám si věci do tašky, kterou pak vysypu na pás. Ale jednou jsem ve velké elektře pípapa a pípala až se nakonec ukázalo, že jsem si někde našlápla ten pípací kód na podrážku. Ale chvíli to teda trvalo.
Hana Nováková
Věrko, člověk často myslí na hodně věcí tak nějak vzadu mysli, ale na předním místě má jako ve vašem případě nákup. Potom se to nějak smíchá v šedé kůže mozkové a je "zaděláno" na nepříjemnost. Byl by to sice přestupek, ale ty nepříjemnosti s tím spojené dokáží potrápit každého, kterému se to stane z roztržitosti. Ale jak poznat, že je to právě tak?
Dana Puchalská
Věrko, měla jsi kliku jak od flašinetu. Mám podobný zážitek. Hurá že pán od ochranky byl rozumný a tu paní nechal po vysvětlení odejít.