Jak se seznámit se správným člověkem na celý život
ilustrační foto: pixabay.com

Jak se seznámit se správným člověkem na celý život

16. 3. 2019

Člověk je tvor ohebný a učenlivý po celičký život, a když je sám, hledá protějšek, zážitky, lásku, milá slova a pomoc, kde druhý je vždy připraven podat ruku a říci neboj, tady jsem.

Čas plyne jako voda, kdo tvrdí Už nechci - zůstanu sám - sama, sám sobě lže a spoutává sebe do nereálu a proti sobě.

Jen dva dokáží ve společnosti procházet s úsměvem, sám člověk je jen potemnělá schránka člověka, co vzdal to, co nosí ve svém srdci tajně. Člověk v našem věku má říkat pravdu o sobě, o okolí, o protějšku a nesoudit, neurážet, je radost druhého přijímat a člověka brát stejně, jako i sebe. Říkat, že to nejde, že je pozdě, že není nálada, hledat prince atp., je vize hlouposti člověka, kterou pustil do sebe. Vždy chtějme, doufejme, smějme se, i když máme pláč na krajíčku, říkejme, co neumíme, nedokážeme a totéž chtějme od protějšku. Ti, kdo spolu dožívají, mají štěstí, protože uměli odpouštět a možná byli i kvalitnější mladí než my, a proto jim to vyšlo.

My musíme chtít, aby se to změnilo, abychom nikdy nezůstali zcela sami, a štěstí se ukáže. Když člověk onemocní, je to horší, zatáhne se do sebe, a přesto si má říci: kdo mi udělá čaj, zapne telku a zavolá, že má o mě strach, a přijde s kytkou, kdo mě bude držet za ruku v posledním okamžiku a chci zůstat sama?

Ne, žádná nechce zůstat sama a ani žádný muž, jen je nechtějme změnit, soudit, že nesundají prkénko, natáhnou špinavé triko, drobí kolem sebe a úklid je nebaví, mají třeba i pozitiva, jenže my ženy je přestaly vidět. My ženy máme chyb jak much kolem sebe:bolí nás hlava, když má muž náladu, úmyslně říkáme ne, trápíme je a křivdíme a ubližujeme. Jenže své jednání omlouváme, nechápeme je, a když nemají peníze, odcházíme. Samy nezáříme v samotě, upečeme a nemá kdo to sníst, koupíme si šaty a nikdo nás neobdivuje, chodíme samy a pláčeme, i když mezi lidmi odporujeme, že nechceme, nemáme štěstí, nikdo nás nemá rád atd. Co když nevidíme, že se na nás někdo dívá, že někdo se pokouší mluvit a my se smějeme, ne neohrabanosti muže, ale své hlouposti.

Žijte, dámy a pánové, protože čas utíká jako voda a zítra třeba už tu nebudeme. Já vím, někdy to nejde, nevyšlo, někdo se nám nezamlouvá, a tak mu to řekněme s citem a lidskostí, protože i přátelské podání ruky je láska a člověk by měl za to být vděčný a laskavý. Tak, jako by jednal se sebou.V mládí jsme to neuměli a mnozí to neumí ani ve stáří, jsou pohodlní, nadnesení, překáží jim druhá osoba v blízkosti a pláčou o samotě, muži jsou terč nepochopení, i přesto, že jsou jiní než my ženy. Kdyby nebyli, tak tu nejsme, a to si má říkat každý, že jsou potřební, jako my ženy na úklid, lásku, cit, vaření, děti  atp., jedou za to s námi na výlet, ukazují nás jako svoji ozdobu a někdy se i opřou, když onemocní, jsou dítětem, co umírá, a my je chlácholíme a dělá nám to dobře. Když nejsou doma, bojíme se, zda je nesrazilo auto, nestalo se něco, a čekáme jak ustrašené holky, jak bouchnou dveře, vše z nás spadne a to je ta pravá láska.

Tak si konečně všichní řekněme, že je fajn, když jsou vždy dva, a i děti to chápou pozitivně, když vidí dva staré lidi se držící za ruku, jako v mládí. Je to nabíječ citu a lásky a každý potřebujeme se jeden od druhého nabíjet, stačí se chápat, odpouštět si, smát se a vše pro sebe dělat s láskou a citem. Pár okamžiků pro sebe, nechat mu prostor ke koníčkům a pocit jistoty a lásky, že se vrátí a v kuchyni voní kachna a jídlo, co miluje, bude se nám vracet do posledního dne jako můj táta. Tak už neříkejte, že to nejde,  jde jde, ale udělejte krok, a když to nevyjde, tak nový krok a tak dlouho, až to vyjde...nekoukejte na sousedku, které to nevyšlo, třeba na to šla špatně, si říkejte a jen tak se dá najít hodná žena či muž, jenže není to zadarmo a musíte to zkoušet. Protože čas utíká rychle a pak už jen půjdeme spát a někteří se neprobudí. Je to koloběh života, a co chceme, se splní - musíme chtít.  

Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ellen Z. Matějová
Přesvědčila jsem se sama na sobě, že je lepší být dobře sám než špatně s někým. Člověk může i sám žít docela dobře, a pokud má rodinu a přátele, tak vlastně ani sám není nikdy. Ve vyšším věku už lidé nejsou tak adaptabilní jako třeba ve třiceti nebo čtyřiceti. Mají své zvyky, potřebují svůj klid. Pokud dva lidé spolu zestárnou, jsou lépe schopni spolu ve stáří vycházet, tolerovat si navzájem různé chyby nebo nedostatky. Dát se s někým dohromady v padesáti, šedesáti a více, to už musí být hodně dobrý vztah, aby se ti dva sžili a zvykli si na sebe, aby se dokázali plně respektovat. A co teprve ti, kteří třeba žijí sami už mnoho let, to se pak už těžko zvyká na neustálou přítomnost další osoby. Ale každý člověk je jiný, každý potřebuje k životu něco jiného. To, jaké má člověk vztahy, je vždy v něm samém. Jak píše paní Faldynová, kdo umí žít sám, umí žít i s někým. Já bych dodala, že kdo má respekt sám k sobě, má ho i k druhým. Člověk, který se cítí osamělý sám se sebou, bude osamělý i ve společnosti partnera nebo jiných lidí. Osamělost je v duši, je to neschopnost radovat se ze života, ze svého okolí, ze sebe sama, ze svých zájmů a činností. Když člověka naplňuje to, co dělá, nemůže se cítit osamělý ani znuděný. A to je většinou problém starších lidí - bojí se důchodu, protože nemají žádné zájmy a koníčky, bojí se samoty, protože bez ostatních lidí se cítí bezcenní. Ale tak to doopravdy není. Každý musí začít sám u sebe, pokud se chce cítit dobře. Nikdo jiný mu ten dobrý pocit a radost ze života nezaručí - to musí udělat každý sám a PRO SEBE.
Zdenka Soukupová
Ještě horší, než býti samoten, je býti samoten ve dvou, praví klasik. Článek je hezký, ale myslím, že nemá cenu hledat někoho jen proto, abychom někoho měli a pak se ve vztahu necítit dobře. To je pak opravdu lepší ta samota. Ale je to jako se vším, každý to máme jinak. Libore, na Váš článek se těším, všechny se mi zatím líbily.
Libor Farský
Velmi zajímavá různost názorů žen. Pokusím se o samostatný článek z pohledu vdovce.
Andrea Macháčková
Článek je moc hezky napsaný. Myslím, že nastavuje ženám pravdivé zrcadlo a že přesně vystihuje obsah honu na muže, který zuří kolem nás. Nejsme dokonalé, ani muži ne, ale nám je neustále podsouváno, že my jste ty lepší. Výsledkem je často ona samota, které některé považují za přednost ve svém životě. Můj první muž mě bil, podváděl,... Teď mám přítele a i když také není dokonalý a nežijeme spolu, což mě mrzí, mám ho moc ráda a přijímám ho takového jaký je. Člověk může pozorovat a i obdivovat jeho jinakost, vidět jeho vlídnost, jeho snahu a neobratnost. Dostala jsem k 50tinám krásnou květinu, 2 lahve vína a šišku šunkového salámu. Ten dárek mi vehnal slzy do očí, protože bylo vidět, jak se strašně a těžkopádně se muži snaží podle svého měřítka dát hodně a jak to neumí. Leckdo by se zasmál a pomluvil ho, ale i když přijde nebo zavolá o půlnoci, jsem šťastná.... Lze takové štěstí prožít sama? Anno, tak jak jste to napsala, mi mluvíte z duše.
Lidmila Nejedlá
Kdo chce kam, pomůže si sám.
Marie Faldynová
Já bych přímo řekla, že kdo není schopen žít sám, není schopen ani žít s někým. Že mám cenu jen když mám partnera je nesmysl. Vše má své výhody a nevýhody. Podle Bible jsme stvořeni k životu v páru, ale v té samé Bibli apoštol Pavel zrovnoprávňuje muže a ženu, provdané se svobodnými. S dobrým společenstvím křesťanů se dá ustát život bez rodiny i život s partnerem :-)
Danuše Onderková
Jsem jedna z těch co je sama. Zůstala jsem sama se třemi dětmi, 5, 7 a 9 let. Hledat někoho po zábavách, nebo nějak podobně, komu by nevadily tři děti, jsem nechtěla. Bylo třeba se postarat o děti. Nějaký muž se našel, ale jít z bláta do louže se mi nechtělo. S velikým žárlivcem a sobcem jsem se rozvedla a dalšího takového jsem nechtěla. I když jsem sama, tak toho nelituji a ani si na to nestěžuji. Život není jen o hledání. Několikeré zklamání mne vyléčilo z hledání partnera. Mám spoustu známých a přátel i mezi muži. Dobře si spolu rozumíme ať je jim 20 nebo 80. Přirovnala bych to k pořekadlu: Jestli mám chuť na pivo, tak si nemusím kupovat celou hospodu. Tím chci říct, že pokud se chci pobavit, nemusím celý život hledat jednoho, který mi bude vyčítat ostatní přátelé jenom proto, že mne chce pro sebe. Hledat lásku nebo životního partnera je na každém jedinci, i kdyby si to zdůvodňovali jak chtějí. Musíme...? Ne, nemusíme nic. A to co musíme, raději nebudu přivolávat, protože tam musí opravdu všichni.
Zuzana Pivcová
Myslela jsem přísnost coby jednoznačnost v tom shrnutí všech žen do 1. osoby množného čísla. My ženy.
Blanka Bílá
Hezký večer, nebudu rozebírat do podrobna mé zkušenosti, jen na okraj...Ovdověla jsem, když mé mladší dceři bylo kolem 10l. Našla si nějaké in fo, a abych prý na ni nebyla závislá, doporučirovala mi, najít si nového partnera. To tedy, až jí bylo více náct, tak nějak jsem hledala, své padesátniny jsem oslavila s přítelem, mám na něho moc dobré vzpomínky, odešel , pro něho bylo kruté chování jeho dětí.Pak užjsem dál vše tak nějak odpískala, první vnouče, problémy s matkou, práce atd. Možná mám po těch všech zkušenostích tzv. stopku, ale žiji, chci žít, mám život ráda, se vším, co přináší, vím, že to není vždy příjemné.
Jitka Caklová
Jak se to vezme. Já v článku přísnost nevnímám. Možná jiný úhel pohledu, podle vlastních zkušeností. Já si zas neumím představit, nebýt Radkovi samaritánkou, ale chápu, že bez lásky by to asi nešlo.
Zuzana Pivcová
Mně se článek líbí, ale je pojat tak, jako že je to pro nás ženy platné všeobecně. Nebyla bych tak přísná.
Jitka Caklová
Psycholog Piér La Šéz má ode mě oba palce nahoru.
Božena Vostalová
Moc pěkný článek, pravdivý. Psycholog Piér La Šéz říká, když jsou kolem vás samí blbci chyba je na vaší straně. Děkuji.
Naděžda Špásová
Paní Anno, vaše bití na poplach neberu. Možná proto, že to nemám zapotřebí a mimochodem, bolí mě hlava, jsem taky nikdy neřekla. Je to každého osobní věc, pokud chce být někdo sám, je to jeho volba a nikdo nemá právo mu něco vnucovat, nebo přikazovat. Je možné, že ve dvou se to lépe táhne, ale vždycky to není pravda. A samaritánka že mně nikdy nebude.
Soňa Prachfeldová
Je velké štěstí, když dva se najdou v pozdním věku a vyjde jim to. I když si muž, či žena nenajdou protějšek a zůstanou sami, přesto je plno lásky kolem nás, jen vidět - rodina, příroda, vlastní zájmy, koníčky, přátelství. Ne za každou cenu se musí hledat usilovně protějšek. Souhlas, že ve dvou se to táhne líp - když jsou dva a klape to.
Jitka Hašková
Na to není universální recept. Někomu se to povede, někomu ne. Souhlasím s Věrou J.
Věra Ježková
Paní Anno, na mě je váš článek moc mravoučný. Příliš mi říká, jaká jsem a co bych měla dělat. Sama sobě nelžu – nevím proč bych to dělala, když to se sebou myslím dobře, nespoutávám se do nereálu a proti sobě. Žiju, jak nejlépe umím, a jsem ráda, že ve dvou. Nejsem malicherná a WC prkénko mě nechává v klidu. Až jednou zůstanu sama, nikoho už hledat nebudu, i kdyby mi to radila nejlepší kamarádka. Jenže ta by to neudělala, protože mě zná.
Zorka Horká
S vypětím všech sil jsem dočetla až k tomu :"Samy nezáříme v samotě, upečeme a nemá kdo to sníst, koupíme si šaty a nikdo nás neobdivuje" a jdu od toho....to je snůška blábolů. Díkybohu nemusím nic, jen umřít a nechystám se (zatím). Žít a užít si každý den umím i sama. Berliček mi netřeba, jak říkám, zaplať Bůh.....
Věra Halátová
A ještě přidám "na celý život" - snad na zbytek života. Na celý život jsem si už kdysi vybrala.
Věra Halátová
"Bolí nás hlava, když muž má náladu"? Tím myslíte, jakou náladu má ten muž? Mluvte za sebe. V životě mne nebolela hlava. Ani jsem tu bolest nikdy nepředstírala. Když byste neměla mužského partnera, tak byste byla osamělá? Vy nemáte děti, vnoučata, přátele? Připomínám slova Alexandra Sergejeviče Puškina: Nechtěj se ptát, proč mnohdy smutno je mi, když zábava je nejveselejší, proč nevlídně se mračím mezi všemi a život - sladký sen mě netěší. Nechtěj se ptát, proč duší zasmušilou už nedovedu lehce milovat a žádnou, žádnou nenazývám milou, víc rád mít nesmí, kdo jednou měl rád. Kdo štěstí poznal, pro toho už není, jen jedenkrát nám plně přáno jest, odejde mládí, láska, okouzlení a zbyde jen nekonečný stesk". Proboha živého, proč bych měla na stará kolena pečovat o starého člověka, plného nemocí a podvolovat se přáním a náladám jeho rodiny? A proč bych ho měla měnit? Je takový, jaký je, no ale když mně to nevyhovuje? Mně hlava nebolí.
Jana Šenbergerová
Seznámili jsme se přes internet a svůj vztah zlegalizovali bez svatby, po které ani jeden netoužíme, hned po prvním osobním setkání. Něco ve smyslu protivy se přitahují. Naše rodiny to přijaly a za pár dnů spolu oslavíme 8. výročí. Oba jsme byli odhodlaní ve vztahu zůstat, přestože jsme zpočátku o sobě nic moc nevěděli. Bez tolerance a otevřenosti by to nešlo. Jsme rádi, že se máme, a máme se rádi takoví, jací jsme.
Dana Puchalská
Článek je pravdivý. Kdo nechce, ten zůstane do konce života sám jak v plotě kůl.
Jarmila Komberec Jakubcová
Souhlasím s autorkou článku, šla jsem podobnou cestou a před 5 léty jsem se seznámila s příjemným mužem, který se stal v loni i mým manželem. Oběma nám v té době bylo dohromady 145 let. Kdyby nedošlo k náhlému úmrtí manžela, žili bychom spolu dodnes v pohodě a lásce. I v pozdním věku lze najít skvělého partnera a báječného muže. A to jsme se seznámili na Seznamce. On z prahy a já z Plzně. Střídavě jsme žili i ve Štěchovicích.A vše se dařilo, cestovali jsme společně ale také společně hospodařili.
Eva Balúchová
Souhlasím s Jitkou,článek je pěkný,bohužel v praxi je to někdy jinak.
Jitka Caklová
Paní Anno, až na pár maličkostí, které vidím trochu jiným pohledem, jste napsala velice pěkný článek. Děkuji.