Hledíme do zrcadla
Ilustrace: pixabay.com

Hledíme do zrcadla

20. 3. 2019

Naděje křídla skládá,
růže se nerozvila,
někdejší promenáda
v stezku se proměnila.

Rozum se za sny stydí,
když rty se rozechvěly,
zavřené oči vidí,
co vždycky vidět chtěly.

Co bylo, ještě víme,
není to všechno milé,
svou tvář pak odvracíme
tak trochu provinile.

Touha nám k nohám spadla,
láska jak barva bledne,
hledíme do zrcadla
své duše neprůhledné.

Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milena Mejsnarová
Zuzko, mám ráda verše, které jsou zpěvné a hladí.....nádhera! Díky.
Jitka Chodorová
Mimořádné! Díky Zuzko.
Marie Seitlová
Pěkné přidávám *****
Jana Kollinová
Oslovila mě třetí a čtvrtá sloka. Je to píseň.
Alena Vávrová
Nemám slov, tak jako vždycky ♥♥♥...
Anna Potůčková
Ty jsi na veršování úplný automat. Chrlíš básně jednu za druhou a všechny jsou nádherné!!!!!
Soňa Prachfeldová
Zuzko, tvoje krásná poezie člověka nutí se podívat do svého nitra a zjisti ,že až tak sám sebe moc nezná.
Jaroslava Handlová
...a zrcadlo náhle i duši zprůhlednilo. Nádherné!
Věra Ježková
Úžasné. ♥
Hana Nováková
Poetický skvost, Zuzko, kde se to ve vás bere? Tu hloubku nitra a myšlenek vypsat ve verších - klaním se
Dana Puchalská
Krása.
Mirek Hahn
Skvělé !