Zdeněk Galuška: Rozdávať radost, aby nebylo ľudí smutných a neščasných
FOTO: archiv Věry Hendrychové a České televize Brno

Zdeněk Galuška: Rozdávať radost, aby nebylo ľudí smutných a neščasných

22. 3. 2019

V únoru jsme si připomněli již dvacáté výročí, kdy odešel do jistě bujarého slováckého nebe malíř, spisovatel a skvělý vypravěč Zdeněk Galuška, rodák z Uherského Ostrohu. Zejména jeho knížky Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí, mu zajistily velkou oblibu.

Na úvod mi dovolte osobní vzpomínku, jako dítě jsem ho v moravské metropoli na procházce s tatínkem měla možnost několikrát potkat. Oba rodáci ze Slovácka, kteří odešli za prací do Brna, byli dobrými kamarády, a tak jsme se s ním vždy zastavili na kus řeči. A mě Zdeněk Galuška fascinoval nejen širokým úsměvem, zvučným hlasem, krásnou slováckou mluvou, které zůstal věrný, ale především svým kožichem ze strakaté kraví kůže. Již z dálky se v něm na brněnské ulici vyjímal. A jak byl výrazný, nikdo jej neminul, aby se alespoň neusmál, ti odvážnější pozdravili, či se přidali k debatě.

Člověk mnoha talentů

Zdeněk Galuška se narodil 11. července 1913 v Uherském Ostrohu. Po skončení školní docházky se živil jako malíř slováckých figurek a ornamentů. Po předčasné smrti otce musel nastoupit na jeho místo v holičství. A protože byla oficína v těsné blízkosti ostrožského zámku, kde sídlil Okresní soud, Zdeněk Galuška v krátké době z nabitých informací začíná tvořit své první soudničky a posílá je do novin a časopisů.

Věra Hendrychová, iniciátorka Občanského sdružení Galuškovo Slovácko, které v Uherském Ostrohu pečuje o zachování odkazu slavného rodáka, k začátkům Galuškovy tvorby říká: „Měl všestranné umělecké nadání. Zpočátku jej uplatňoval zejména v Sokole. Nejen, že hrál amatérské divadlo, a to i dramatické role, ale brzo nebylo sokolské akce, na níž by Zdeněk nemaloval plakáty, kulisy, podklady pro pozvánky. Především však psal soudničky a humorné povídky inspirované soudními kauzami. Dokázal skloubit práci i své koníčky. Těžká léta přišla v době německé okupace, rok a půl prožil v totálním nasazení v Berlíně, kde přečkal na osmdesát náletů. Po skončení války se rozhodl zcela změnit svůj život, opustil Uherský Ostroh a přestěhoval se do Brna.“

Tady se na něj usmálo štěstí v podobě setkání se spisovatelem Jaromírem Tomečkem a díky jeho přičinění vydává v roce 1947 svou první knihu 32 Veselých příběhů od slováckého soudu. Zdeněk Galuška se začíná prosazovat jako úspěšný spisovatel, knížka soudniček Slovácko sa súdí vychází ve statisícových nákladech. Stejně tak Galuškova nejúspěšnější knížka Slovácko sa nesúdí, kde už nejde o soudničky, ale příběhy ze života slováckého městečka. Hlavními postavami jsou stařeček Pagáč a Jura Klásek. Podle knížky v polovině sedmdesátých let natočí brněnské studio Československé televize veleúspěšný seriál. Jedinou podmínkou Zdeňka Galušky bylo, aby titulní roli ztvárnil slovenský oscarový herec Josef Króner (nar. 20.3 1924, zemř. 12. 3. 1998), vítěz novinářské ankety Slovenský herec 20. století). Spisovatel se proto s Janem Mervartem, tehdejším dramaturgem ČST, vydává do Bratislavy. A jistě není náhodou, že kromě Josefa Krónera získává i jeho manželku, která mu ji se vším důrazem ztvární i v seriálu.  Roli Jury Kláska skvěle vytvořil divadelní a filmový herec Oldřich Velen (nar. 12. 5. 1921, zemř. 4. 5. 2013). V bohatě zalidněném seriálu našla svou roli velká plejáda hereček a herců. Slovácké nářečí skvěle zvládli i ti křtění Labem, Berounkou či Vltavou.  Přestože se seriál netočil v Uherském Ostrohu, mnozí Ostrožané se v příbězích poznali a měli to snad i Zdeňkovi Galuškovi za zlé. Naopak ti, kteří v něm našli své sousedy, se skvěle bavili. „Jeho humor však nikdy nebyl zlý, neurážel. Příběhy byly zkrátka plné lidí a lidiček, se skutečnými vlastnostmi a skutky. Vždy psal v duchu svého životního kréda: Rozdávať radost, aby nebylo ľudí smutných a neščasných. Činil tak nejen prostřednictví literární tvorby, ale skvěle bavil lidi i na estrádách, besedách a dalších akcích. Byl skvělým vypravěčem,“ dodává Věra Hendrychová

O slávě i polní trávě...

Zdeněk Galuška získal za svého života kromě přízně čtenářů a diváků také řadu ocenění. V roce 1994 jej město Brno jmenuje čestným občanem, o dva roky později získává i díky iniciativě Věry Hendrychové, totéž uznání ve svém rodišti v Uherském Ostrohu.

Poslední měsíce svého života tráví společně s manželkou Vlastičkou v Charitním domě Andělů strážných v Nivnici na Uherskobrodsku. Po ataku druhé mozkové cévní příhody umírá 13. února v uherskohradišťské nemocnici. Poslední rozloučení se konalo 19. února v chrámu sv. Ondřeje v Uherském Ostrohu. Je smutnou ironií osudu, že tomuto tak oblíbenému umělci přišlo vzdát poslední poctu jen nemnoho občanů Uherského Ostrohu a z kulturní oblasti dorazil pouze zpěvák Jožka Černý. Abychom však nekončili smutně, podívejte se doma do knihovny, či si zajděte do té vaší místní, najděte si třeba na internetu příběhy Zdeňka Galušky. Potěšte se jeho laskavým humorem, se sklenkou moravského vínka si možná zazpíváte i „slováckou pjesničku“ a bude vám dobře po těle i po duši.

Tip: Osobnost Zdeňka Galušky poutavě přibližuje pořad Folklorika autorky Zlatky Potykové. Stačí do vyhledávače zadat Folklorika Galuška a ocitnete se v srdci krásné slovácké krajiny, projdete místa, kde se život autora i jeho příběhů odehrával.

 

Alena Kučerová pro portál i60

 

 

 

osobnosti
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.7 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 12. týden

Znáte své tělo? Tento týden si dáme otázky z biologie a konkrétně se budou týkat lidského těla.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

23%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

15%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

19%

Ne, protože na to nemám peníze

14%