Výlet
Zámek v LItomyšli. FOTO: Pudelek – commons.wikimedia.org

Výlet

29. 3. 2019

Syn na prahu čtyřicítky, zcela normální a šťastně ženatý, pozve svoji maminku na dvoudenní výlet. Zdá se vám to jako sen? Tak mně se nezdál, mně se opravdu stal.

Po ukončení fotbalové kariéry se můj synek začal věnovat finančnímu poradenství, investicím a evropským dotacím. Společnost, se kterou spolupracuje, uspořádala minulý pátek setkání v Litomyšli. S prezentací, bohatým programem a noclehem přímo na zámku.

Můj manžel patří přesně k té skupině rentiérů, kteří sedí nejraději doma u počítače nebo něco kutí v garáži či na zahradě a z domova se jim nikam nechce. Natož pak na dva dny, ani náhodou! Synovo pozvání tedy velkoryse odmítl. Stejně jako snacha. Ze strachu, že ji to nebude bavit a že zůstane bezprizorní mezi samými cizími lidmi. Já bych byla šťastná, i kdyby synovu nabídku přijala, protože bych tím pádem mohla konečně poprvé hlídat vnoučka přes noc.

Ale nestalo se tak, čímž pro mě vznikla naprosto ideální výchozí pozice. Mohla jsem dělat garde svému synkovi jenom já! Naposledy jsme spolu byli na dovolené v Tunisku před třiceti lety. Oslavil tam své deváté narozeniny, můj malý blonďáček… A jak se styděl, když jsme měli večer stůl vyzdobený růžovými ibišky, číšník mu přinesl dort a všichni kolem tleskali a zpívali Happy Birthday!!

Ujistila jsem se, že tentokrát se stydět nebude, když mezi své kamarády podnikatele a bývalé fotbalisty přivede místo reprezentativní manželky obstarožní hovornou matinku… Naopak. Prý mu moje schopnost navazovat kontakty kdekoli a s kýmkoli dává větší volnost.  Aspoň prý nemusí mít obavy, že bych se bez jeho přítomnosti cítila opuštěná a znuděná. A ostudu mu snad ve svém věku taky neudělám.

Inu, musím přiznat, že jsem si užívala náš výlet od prvního okamžiku, kdy jsem se posadila k němu do auta, a vyrazili jsme po hradecké dálnici. Počasí nám přálo, v pátek byl nádherný slunečný den a cesta nám ubíhala v družném hovoru, na který jsme tentokrát měli spoustu času i prostoru… ó, vidím, že mě ta vzpomínka nutí přímo skládat verše… Ale ano, je to tak. Nestydím se za ten blažený pocit štěstí z možnosti strávit po tak dlouhé době celých čtyřiadvacet hodin se svým vlastním synem, vnímat každou společně prožitou minutu, každé jeho slovo… Velmi silně jsem si uvědomovala čas, který uplynul a změnil stydlivého chlapečka ve zdravě sebevědomého muže, starostlivého otce rodiny a taky pozorného a laskavého syna… A přestože jsem už dávno své prvenství v jeho životě předala jeho ženě, cítila jsem pořád to souznění mezi námi.

Litomyšl je nádherné město. Prošli jsme si zahrady a poseděli u kávy na půvabném náměstí. Večerní prezentace společnosti byla pro mě zajímavým objevem, bavil mě nápaditý raut i řízená degustace vín, a poté ochutnávka rumů v zámeckém sklepení za magické přítomnosti soch a plastik Olbrama Zoubka. Připadala jsem si chvílemi opravdu jako ve snu. Po třiceti letech sama se svým synem, v kultivované společnosti jeho přátel i nadřízených, s noclehem v zámeckém hotelu, kde jsme si ráno až do půl desáté povídali v posteli jako kdysi, když manžel odjel na služební cestu.

Prožila jsem se svým synem dva úžasné dny nabité pohodou, smyslovými i kulturními zážitky, spoustou vzájemných sdělení, nových poznání a taky důkazem jakéhosi vnitřního napojení, které nepřerušil ani příval všedních dní a problémů. Jako bych dostala injekci endorfínu, který si nechávám jen pozvolna rozpouštět v krvi, aby mi ten vzácný pocit štěstí vydržel co nejdéle.

Je moc příjemné vědět, že jsme naše děti dobře vychovali.

Hezké vztahy v běhu času i vám přeje z celého srdce

Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Znám ten zvláštní pocit, když se synem není jeho žena ani jeho děti. Je to úplně jiné povídání, jako by na chvíli byl zase mým chlapečkem. Věřím, že jste si pobyt hezky užili, oba.
Eva Mužíková
Paní Hano, jak já Vaším pocitům rozumím, prožila jsem párkrát podobné chvilky, ale nedovedu je tak výstižně a citlivě popsat. Mám jediného čtyřiceti jedna letého syna a jsem velice pyšná. Na to, jak jsem jej vychovala, jak se dokázal zapojit do rodinného, pracovního a společenského života. Na to, jaký máme mezi sebou hezký vztah. Tak jako Vy, tak i já si užívám každého okamžiku, kdy jsme spolu sami na cestách, pracujeme na zahradě, nebo když zde u mne nemocný dva dny pobýval./ Musel být pod dozorem/. To jsme si zavzpomínali a dokonce máme v plánu si tuto maminkovsko/ synovou , byť jen jednonoční jízdu, zopakovat. Dříve jsem se o něj se vší láskou starala já, nyní si pod ochranou toho svého velkého chlapa užívám klidného stáří. Když mne obejme a řekne - : " Mám Tě moc rád maminko", neudržím slzy dojetí a štěstí. Ano, i já jsem pyšná na to, jak jsem svého syna dobře vychovala. Děkuji Vám za vyvolání pocitů, o které jsem se ráda podělila.
Danka Rotyková
Paní Hano, moc Vám to přeju, také si podobně s mým synem užívám. V Litomyšli jsme spolu ještě nebyli, tak to můžeme letos zkusit. Myslím si, že pokud jsou v rodině tak pěkné vztahy, cítíme se šťastně, i kdyby nám nevycházelo všechno podle našich představ. Já to tak cítím. Přeji hodně společných výletů.
Zuzana Pivcová
Sama nemůžu posoudit, ale věřím, že takový vztah se nerodí ze dne na den, nýbrž má svůj základ ve výchově v dětství. Díky.
Jana Šenbergerová
Syna nemám, ale s dcerami to bývá také pěkné. A Litomyšl jsem měla možnost trochu poznat právě díky jedné z mých dcer. Věřím, že jste si to hezky užila. Přeji vám co nejvíc takových pěkných zážitků.
Dana Puchalská
Hezké a milé, obzvlášť takhle v pátek po ránu. Je to určitě pěkný pocit mít úspěšného syna. A Litomyšl je opravdu nádherná.