Bulharsko - to není jen moře
Foto: autorka

Bulharsko - to není jen moře

3. 5. 2019

Začalo to docela nevinně. Potkala  jsem ve městě starého kamaráda: "Nechcete vy dva s Mirkem jet s námi mikrobusem na cestu po Bálkáně? Máme ještě dvě volná místa. My už ale nejsme nejmladší, Mirek má sedmdesát a já o trošku míň. To zvládnete, nachystejte stan, za týden vyrážíme".

A tak jsme vyrazili na dobrodružnou cestu. Bylo nás i s řidičem (původem to byl Řek) celkem 22. Cesta byla naplánovaná na tři týdny přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Řecko, Makedonii a zpět zase přes Srbsko, Maďarsko a Slovensko. Náš vedoucí Jarda měl trasu a zajímavá místa v malíčku,  kde ale budeme spát, to moc neřešil. 

První komplikace přišla v Maďarsku, přes které jsme měli jen přejet a na noc se uchýlit do kempu v Srbsku. Na dálnici se stala vážná dopravní nehoda, takže celé odpoledne jsme proseděli v motorestu, proto  jsme museli nocovat v kempu ještě v Maďarsku. Přejezd přes Srbsko  byl v pohodě, takže další večer jsme hledali kemp v Bulharsku. Ten, který měl Jarda na mapě, již neexistoval. Naštěstí jsme nedaleko, již potmě, narazili na jiný, a po docela dlouhém přemlouvání nás hlídač pustil dovnitř. Kemp byl úplně vylidněný, ale perfektně vybavený. Mohli jsme se v chatce vysprchovat v teplé vodě, dřevěné posezení s kuchyňkou a krbem se nám taky líbilo. Ráno po probuzení jsme zjistili, že jsme přenocovali uprostřed vojenské techniky, mířily na nás všechny možné zbraně včetně kaťuší. Byl to asi VIP kemp pro vojska Varšavské smlouvy. Ještě jsem zapomněla na to, že jsme hned po překročení bulharských hranic navštívili město Belogradčik, které obklopují zvláštní červené skály.

Měli jsme před sebou náročný den - přechod hřebene pohoří Stará Planina. Mikrobus nás dopravil ke stanici lanovky, ta nás vyvezla do sedla a dál už to bylo na nás. Jarda nás rozdělil do dvou skupin: vrcholové a slabší, ve které byl i on. Dobrovolně jsme se přidali k té druhé. Vrcholová skupina radostně vyrazila vzhůru k výškám, a zatímco Jarda studoval, kterou cestou se vydáme my slabší, sedli jsme si s manželem na chvilku do stínu pod strom. Než jsem si utáhla boty, byla druhá skupina i s Jardou pryč, a my jsme zůstali sami nevědouce, po jaké značce se vydali. Propadla jsem panice a nasadila kosmickou rychlost, následována manželem. Byli jsme úspěšní a první skupinu jsme dohnali v horské chatě u piva. Cesta přes hory byla úchvatná, nádherná viditelnost, stáda divokých koní...Když jsem uviděla před sebou skalnatý kopec myslela jsem, že dělají srandu, že tudy povede naše cesta. Nedělali. Nakonec jsme pokořili vrcholek hory Vasil Levskij ve výšce 2166m.  Blížil se večer a my jsem se všichni měli setkat na chatě stejného jména. Na obou stranách hřebene však byly jen velké srázy do údolí a žádná schůdná cestička dolů. Nakonec jsem sešli trošku níž, ale začalo se rychle stmívat. Někteří chlapi to riskli a pokračovali dál. Nás šest rozumných vytáhlo spacáky a zalehlo ke spaní uprostřed hor a medvědů, na které nás upozornil ukazatel u cesty.  Na nádhernou noční oblohu nikdy nezapomenu, ani na vytí vlků. Druhý den se ukázalo, že to byli psi z nedaleké salaše. Za dvě hodiny jsme se úplně všichni sešli u snídaně ve stanoveném cíli. Dodnes nechápu, jak to ten Jarda dokázal. 

Cílovou stanicí ten den bylo město plné budovatelských soch  - Karlovo, kde jsem přespali v turistické ubytovně. Projeli jsme další desítky km vnitrozemím a ubytovali jsme se na dvě noci v kýčovitém kempu Sandanski v malých chatičkách. 

Ráno nás čekala zajímavá prohlídka kláštera - Rožeňského monastýru, kde si místní nechávají posvětit upečené buchty, je to jejich nějaká tradice. Buchty jsem ochutnala, byly moc dobré, namočené v medu, takže jsem měla od medu foťák, brýle, hůlky... potom jsme pokračovali v pochodu zajímavou krajinou do cíle toho dne - vinařského městečka Melniku. Jarda měl zrovna narozeniny, takže oslava proběhla v jednom vinném sklípku. Po vydatném obědě a doplnění zásob vína následoval návrat na poslední nocleh v Bulharsku. Ráno jsme se vydali na cestu směr Řecko k moři, ke klášterům Meteora a kaňonu Vikos - o tom ale až příště. Ještě poznámka - Jarda je ten v pruhovaném tričku.

Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Marie, smekám a děkuji za sdělené zážitky a nádherné fotky. Ve stanu odmítam spát celý život, natož pod širákem mezi medvědy:)))))
Soňa Prachfeldová
Obdivuji vás, takové túry, ty už bych nedala, moc pěkné !
Helena Přibilová
Bulharsko je zemí netušených zážitků. Nádherná příroda, starobylé památky, tradiční venkov a k tomu vřelost místních lidí ji předurčují k tomu, aby se stala vyhledávanou destinací.
Alena Vávrová
Jedním slovem - obdivuhodné! V Bulharsku jsem byla 2x s rodinou u moře - jeli jsme tam vlakem, takže nějaké ty hory jsem viděla aspoň z dálky.
Jiřina Votavová
Marie, myslela jsem, že mi to připomíná naše cestování a turistiku, ne že fotky znám. ☺ Raději jsem si našla, co je povědomí: "Povědomí je informovanost jedinců či skupin lidí o určité problematice". Počkám si na pokračování vašich zážitků. ☺
Marie Měchurová
Jiřina V. - tu jedenáctou fotku jsem měla asi u článku Moje energie. Chtěla jsem se přesvědčit, fotky někam zmizely..Na té osmé je manžel s batohem, tu jsem asi nikam nedávala..
ivana kosťunová
Takové cestování se mi líbí-bohužel, nemám tu možnost.
Anna Čípová
Obdivuji odvahu a schopnost poradit si v každé situaci. Fotodokumentace parádní. Už se těším na pokračování.
Jana Šenbergerová
V Bulharsku jsem nikdy nebyla a už ani nebudu. Kdysi by se mi tam v horách určitě líbilo. Jste dobří.
Irena Drob
Krásné vzpomínky a fotky, to jsou zážitky, na které se nezapomíná.
Eliška Murasová
Jedna hvězdička mi utekla, chtěla jsem dát *****
Eliška Murasová
Moc zajímavá a náročná cesta. Marie, jste statečná a velmi zdatná turistka.Bezva fotky.
Dana Puchalská
Muselo to být krásně dobrodružné putování. Nikdy jsem v Bulharsku nebyla. Děkuju za pěkné fotografie. Bez nich by Vaše vyprávění nemělo tu správnou šťávu.
Zuzana Pivcová
Moc se mi vyprávění líbilo a oceňuji vaše horské putování. V Bulharsku jsem nikdy nebyla u moře, nýbrž před pár lety na archivní konferenci v Sofii, a nějaké tamní hory znám jen z dáli pohledem z hotelu na okraji města.
Jiřina Votavová
Oprava: ... jedenáctá fotka ☺
Jiřina Votavová
Byli jste dobří. ☺ Také hodně chodíme a ani u moře jen neležíme, ale tu cestu busem bych nedala. Osmá a dvanáctá fotka mi je hodně povědomá. ☺
Anna Potůčková
Tak hodně dobrodružné putování a já vědíc, že někde v blízkosti jsou medvědi, tak snad bych rána nedožila. Ale zážitků asi máte spoustu a je na co vzpomínat. A doloženo nádhernými fotkami!!!