Já se nezlobím
ilustrační foto: pixabay.com

Já se nezlobím

3. 4. 2019

Ne, já se nezlobím,
už můžeš klidně spát,
své výtky rozdrobím,
jako už tolikrát,
uzamknu do skříňky,
co bylo mé a tvé,
vysypu vzpomínky,
mou láskou posedlé.

Ne, já se nemračím,
nehledám tmavý kout,
naději roztáčím,
snažím se nasednout,
vím, život rozdělí,
čas hýří proměnou,
spolu jsme kráčeli
jen dobu určenou.

Nechytám objetí
jak jiskru z popela,
co kolem proletí,
až zhasne docela,
ne, já se nehněvám,
to přec nic nezmění,
jak pramen vyvěrám
z krajiny mlčení.



Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Benjamin Zigmund
Úžasné!!! Tato poezie je vždy hlubokým společným prožitkem...
Soňa Prachfeldová
Tolik krásy ve slovech.
Alena Tollarová
Zuzko, zas a znovu žasnu nad Tvými verši.
Danka Rotyková
Jako vždy, překrásné, paní Zuzano.
Anna Potůčková
Opět moc krásná poezie!
Jana Šenbergerová
Toť pro duši mana, dokonalost sama. ♥
Eva Mužíková
Zuzko, kde se to v Tobě bere, žasnu a smekám.
Marie Doušová
Tolik citu.....Krásné ... Dík..********
Helena Dohnalová
Moc hezké, díky.
Olga Štolbová
Zuzko, díky. Jako vždy, nádhera... ***** ♥
Hana Nováková
Zuzko, Věra J. to napsala moc hezky i já si dovolím se připojit!!!!
Elena Valeriánová
Zuzko moje milá, nádhera.
Dana Puchalská
Je moc krásné číst po ránu tak nádhernou poezii.
Věra Ježková
Ach, Zuzko … Já se taky nezlobím, že stále zveřejňuješ své básně. Díky.