Tiše, tiše...
ilustrační foto: pixabay.com

Tiše, tiše...

12. 4. 2019

Na můj život pad

spánek těžký, dlouhý,

jděte, jděte spát,

naděje a touhy.

 

Nic už nevidím,

zapomnění kryje

dobré i s tím zlým –

smutná historie.

 

Kdosi houpá mnou

v lůně hebké skrýše,

jako kolébkou,

tiše, tiše, tiše.

Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Nejsem si jistá, jestli jsem pochopila, ale líbí se mi to. Asi to evokuje mně známé podobné pocity.
Oldřich Čepelka
Básník nebude vysvětlovat svou báseň. Akorát buďte v klidu, není to běžný stav mé duše. A je to sice zpočátku smutné, to je pravda, ale taky ne úplná - copak v takovém případě nehledáme někde útěchu? Možná u maminky, která nás houpá a utěšuje, tiše, … tiše, … tiše…
Ilona Kolářová
Trochu smutné.
Soňa Prachfeldová
Honem probuzení z takového spánku ...
Dana Puchalská
Jejda to je smutné, že to není pravda?
Beáta Hvizdošová
Pěkně smutné, avšak i takové bývají stavy duše. Někdy. Jen ať to není příliš často.
Zuzana Pivcová
Doufám, Oldo, že u Tebe jde jen o uměleckou tvorbu, ne skutečný stav duše.