Nic se neděje náhodně
Ilustrační foto: pixabay.com

Nic se neděje náhodně

17. 4. 2019

Motto:

1.     Nepotkáváme lidi náhodně, naše cesty se zkříží z nějakého důvodu …

 Nějak jsem si uklízela a srovnávala ikony na počítači a najednou jsem našla web „Kafe“. Tak holt jsem klikla, přečetla docela zajímavé články, otevřela záložku „annonce“ – podívám, se jestli by tam někdo neprodával starý smaltovaný papiňák – byl tam a už ho mám doma a navíc tam byla „seznamka“, takže je vám jasné, že jsem neodolala.

 A našla šikulka a odepsala, aniž bych nějakou odezvu očekávala. A hle, odpověděli všichni oslovení (byli teda jenom 4) dva byli po pár řádcích tvrdě zavrhnuti. A zbylí dva byli velice zajímaví (stejně vysocí i štíhlí), hledali ženu bez rozdílu věku, oba vysokoškoláci, šedesátníci, ale strašně intelektuálně  rozdílní.

Inzerent, (budeme ho nazývat) Jednička – intelektuál s představami, které mi vyrážely dech, a neobvyklým výrazivem, prokládaným anglickými výrazy. Poprvé jsem musela používat při korespondenci slovník (sice to není na škodu, ale v jiném stylu konverzace, že) a některé výrazy mi musel překládat nebo spíš vysvětlovat  „Casanova“, někteří už víte, o koho jde :-). Věděli jste například, že Napoleon se vyžíval v nepříliš vymydlených ženských partiích? Ne?!. Já taky ne, a když jsem od Jedničky dostávala podivná přirovnání (nebo spíš zhmotněné představy) tohoto druhu, kapku mě to konsternovalo, ale pořád jsem věřila, že se to nějak normálně vyvrbí a já se z toho špatného snu proberu a společně se tomu zasmějeme. Kolikrát jsem musela zprávu přečíst několikrát a zamyslet se, co tím chtěl básník říci a jak odpovědět, abych neurazila. Nakonec jsem to vzdala, když mi na nevinný vtip o dvojici milenců pozorujících kopulující pejsky odpověděl – vedeš 1:0 čubko (podle něj ohromnej fór)! Další text zprávy není publikovatelný. Pak se to nějak vysvětlilo a pokračuje to na různé úrovni, dodnes (začalo mě to dokonce i bavit). Píšeme si někdy, ani nevím, o čem vtipkuje, ale holt jsem nejspíš natvrdlá. Žádné schůzky. Po několika mejlech projevil zájem, proč s ním takhle ztrácím čas, i když i jemu se to povídání se mnou docela líbí. Když se dozvěděl, jak to je, že s ním neztrácím čas a že umím příležitost, když se naskytne, využít, tak mi napsal (to si vychutnejte)„Ty kráso! Tak tedy opět 1:0 vedeš.  A pak že to moje oslovení bylo přes čáru (nejspíš myslel tu ČUBKU)! Ale i tak to není špatné, já si s Tebou také rád povídám.  Leč nicméně bys mne mohla  pozvat k sobě na  kafe. Jestli jeden, nebo dva, to by Ti nemuselo vadit,  ne? :-)  :-)“

Tak to by byl aktér Jednička

 

 Inzerent Dvojka se mi ozval mnohem později než Jednička, ovšem zbytečným tlacháním neztrácel čas a stejně jako já spíš preferoval osobní setkání. Než jsem se stačila zorientovat, napsal, kdy, kde a v kolik. Pozvání znělo na kafe do Lucerny. A tak jsme se sešli, normální chlap, představy si nejspíš nechal pro sebe. Psala jsem, že oba šedesátníci. Dvojka měl vnučky o málo mladší než Jednička dcery. Tím bylo řečeno vše, byl to sice milující dědeček, ale taky chlap, kterému něco k životu chybí, i když o tomhle jsme se vůbec nebavili, ale v očích zaplály ohníčky. Já když o něčem mluvím, tak protějšek všelijak otlapkávám,  dívám se do očí, a pokud vzbudí můj zájem,  nešetřím úsměvem. Nijak mu to nevadilo, občas se stalo, že moje ruka skončila v jeho dlani, takže to vypadalo že se za ruce držíme.  On taky poutavě vyprávěl a měl humor i mně srozumitelnej.  Po nějaké době začal sledovat hodinky, tak jsem se zeptala, jestli někam pospíchá (bylo by mi líto, kdyby odešel). Odpověděl jistě. Mám lístky do kina, jdeme na QEENY (i když jsme to oba už viděli). Po cestě k tramvaji jsme rozebírali film, a když přijížděla moje  tramvaj, Dvojka na mě mrkl a řekl, „tak si to, madam, rozmyslete, já mám celkem jasno“. Líbnul mě na nos a odpochodoval na protější stranu tramvají. Ještě mi s úsměvem zamával a bylo. Ani jeden z nás nenavrhl tykání, líbilo se mi, když mě oslovoval „drahá“ nebo „madam“ – to by při tykání nebylo ono.

To bylo jeden den a na druhý den jsem měla dojednanou schůzku s Jedničkou. Byla jsem zvědavá, co budu dělat, když se mi budou líbit oba. To dilema se vyvrbilo samo.

Jedničce onemocněl pejsek a musel na veterinu, takže schůzku zrušil.

A tak osud zasáhl a myslím, že to bylo to nejlepší, co se mělo stát … 

Jen tak mě napadl citát : "Nepleťte si inteligenci se vzděláním. Nejeden blb má diplom".

PS.:

Ten vtip

Jde Mařenka s Jeníčkem po ulici a najednou vidí dva pejsky, jak to spolu dělají. Mařenka se Jeníčka zeptá „jak ten pejsek může vědět, že ta fenka chce?“ a Jeníček ji na to odpoví „no, to on cítí“. A Mařenka na to „a ty máš snad rýmu nebo co ?!“

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.