Lstivý šéf zájezdu
Fanouš Rendl

Lstivý šéf zájezdu
Fanouš Rendl

16. 10. 2012

Výpravčí Frantík Rendl provozuje spoustu vedlejších činností. Ve službě prodlévá jen tak mimochodem. Poctivě zneužívá státní telefon k soukromým účelům. Náčelník stanice je s jeho aktivitami obeznámen a neřekne mu jinak, nežli náš kulturtrégr! Agilní výpravčí je také činovníkem fotbalového oddílu. Je doba osmdesátých let. V módě jsou družební zájezdy s fotbalisty z jiných oblastí. Frantíkův oddíl jezdí na třídenní družební zájezdy – za tři stovky na tři dny! Kulturtrégr dbá, aby vždy cestou fotbalisté navštívili nějaký zámek nebo hrad.

Nežli pochopil, že je tak nutno učinit hned první den, prožil četná zklamání. Hned v roce 1980 při návratu z družebního zájezdu do Staré Chodovské vypil kalich hořkosti až do dna. Vracející se sportovci se vydali od parkoviště na hrad Karlštejn. Autobus opustilo čtyřicet pět osob. Na Karlštejn dorazilo sedm statečných. Zbytek se poztrácel v četných hospodách, lemujících trasu pochodu. Při návštěvě hrobu prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka v Lánech, setrval v zadumání u hrobu vedoucí zájezdu zcela sám! Od dalšího zkulturňování osob, majících místo hlavy kopací mičudu, později odstoupil.

Byla to doba levných zájezdů, oslav a společenských akcí. Jistě dobrá věc. Vůbec nejde o velebení časů, kdy vládli komunisté. Je to prostý fakt. Lidé měli k sobě blíž. Všemocná honba za penězi je snad prý daň za demokracii. Zhoršily se také mezilidské vztahy. A tak když syn Fanouš blábolil za totality o svobodě a demokracii otec pravil: ,,Francl, za kapitalistů může sice člověk svobodně žít, ale také v pangejtu svobodně zdechnout!“

Výpravčí Fanouš Rendl vedl nejen zájezdy fotbalistů, ale i železničářů. Potíže s dochvilností panovaly na obou stranách. Nepomáhaly ani pokuty u sportovců, ani výtky u železničářů. Jednou v Praze vedoucí zabodoval nebývalým způsobem. S výpravou sportovců jel student, fotbalista. Po ukončeném pobytu zůstával na koleji v Praze. Přišel se rozloučit s kamarády. Ještě předtím jej ale odchytil organizátor. Pravil: ,,Toníku, můžeš pro mne něco udělat? Počkej za rohem, až se autobus začne rozjíždět. Pak vyběhni, mávej rukama a utíkej ze všech sil!“

Stalo se. Autobus stojí na parkovišti pod Palácem kultury. Ve vozidle jsou už všichni účastníci. Chybí akorát Toník Krátký. Frantík si bere mikrofon:,,Vážení přátelé. Je sedmnáct hodin, čas odjezdu. Bylo jasně řečeno, že v tuto dobu odjíždíme. Kdo se nedostaví, má smůlu. Hned nahoře je stanice metra Gottwaldova a přiveze opozdilce na nádraží.“ Pak se obrátil k šoférovi a zavelel:,,Zdeno jedeme!“

Autobus se rozjíždí, když vtom se za rohem objeví postava. Mává divoce rukama, snaží se partu doběhnout. Nic naplat. Autobus odjíždí, mávající postavička mizí. V autobuse je hrobové ticho. Pravdu se cestující dovědí až za hodinu.

Fanouš také zajistil autobusový zájezd na zámek Konopiště. Před hotelem stál ráno přistaven zájezdový autobus. Rýsoval se krásný letní den.V autobuse panuje výborná nálada. Na programu je tradiční zpěvník s evrgrýny Na tu svatů Katerinu a Dva kováři v městě. Fanouš sedí vpředu vedle šoféra. Najednou mu ve tváři ztuhnul úsměv. Parkoviště je plné zájezdových autobusů. Napadlo jej: ,,Sakra, objednávka! Já jsem zapomněl. Bez objednávky se na zámek nedostaneme!“ Šok na sobě nedává znát.

Z autobusu se parta loudá ke vchodu. ,,Teď už mne může spasit jedině zázrak!“ uvažuje vedoucí. Najednou jej uviděl.

Na schodech stojí rozpačitý pán. Je to věrná kopie Pana Tau, jenže bez buřinky. Jistě je to nějaký starý kantor, písmák. Na sobě má kostkovanou košili, zelenou vestu, hnědé golfky a pruhované punčochy. Obut je do pohorek. Po boku má chlebník, na prsou dalekohled a na břiše mapu pod igelitem. Pán se rozhlíží kolem, ruce má srolované před ústy a volá: ,,Soukolí, JZD Soukolí!“ Vtom Fanouše osvítil Duch Svatý. Zvolal: ,,Tady!“ Kantor pochopil.

Překvapený pán ještě chvíli čeká. Je jako na trní. Zemědělci nikde. Náhle se v jeho rukou objevuje svazek vstupenek. Mizí v rukou cizích návštěvníků.

Nastal čas prohlídky. Starého kantora z vesnice Soukolí vyprovází patra železničářů z Jižní Moravy. Je to jako když kachna vede za sebou zástup kuřat.

Kulturtrégr Fanouš Rendl je spokojen. V duchu poděkoval všem hospodským v dosahu kulturní památky. Bodří zemědělci se zachovali jako většina populace. V mysli mu ale koluje velké zadostiučinění. Kulturní nomádi a prvoci jsou i jinde - nejen v jeho mateřském fotbalovém oddíle! 

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.