O fenoménu MAJÁLES

O fenoménu MAJÁLES

8. 5. 2019

Majáles ( v překladu z latiny "májové, květnové"), jsou české studentské oslavy příchodu máje, je to vlastně oslava krás studentského života.

Nahlédnutí do historie - cituji z Wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Majáles

Tradice je doložena již od rozmachu univerzit v 15. století a již tehdy se ustálil zvyk tolerovat studentskou recesi, včetně recese  provokativní. Některými autory je původ slavností kladen až do prostředí středoškoláků v 18. století. Přes zákaz konaný majáles roku 1847 na gymnáziu v Litomyšli je jednou z klíčových událostí Jiráskova románu "Filosofská historie" z roku 1878. V národnostně vyhrocené druhé polovině 19. století se majáles stal, dle Aloise Jiráska, volnomyšlenkářským, antiklerikálním a vlasteneckým svátkem, který si přisvojili i vysokoškolští studenti. Majáles byly charakterizovány především průvody různě recesisticky oblečených studentů městem a volbou krále majálesu.

V Československu se roku 1956, po pádu Stalinova kultu, režim odvážil tradici obnovit, avšak snažil se ji mít pod kontrolou. Ovšem z řad studentů vzešly petice ČSM Univerzity Karlovy, které vyzývaly ke zrušení cenzury, přehodnocení "bratrského" vztahu k SSSR nebo omezení kádrového řízení na školách. Další ročníky majáles byly potom bedlivě kontrolovány Bezpečností a květnové studentské akce v Praze se již konaly bez průvodů a s policejní asistencí na Petříně u pomníku K.H.Máchy.

Z mých vzpomínek

Na 1. máje se páry líbají pod rozkvetlým stromem. Podle etnografů se nejedná o starý zvyk, mohl vzniknout až okolo počátku 20. století a pravděpodobně v městském prostředí, snad právě v souvislosti s Karlem Hynkem Máchou a Petřínem. Jak tato tradice vznikla? Zdá se, že to nikdo neví. Ale snad v každé generaci studentů byli ctitelé romantismu Karla Hynka Máchy, kteří nacházeli v jeho verších něco, co je oslovilo. Ať již to byla slova o lásce, nebo o lásce k vlasti - zemi krásné, zemi milované. Anebo něco úplně jiného. Mohla to do značné míry ovlivnit i učitelka češtiny svým výkladem, což zajisté trvá dodnes. Na druhou stranu si docela dobře dovedu přestavit dnešního studenta, ignoranta, který při zkoušení z rozboru Máchova Máje je hodnocen nedostatečně a na jeho aurora zanevře. Třeba se na Máchu naštve a o přestávce prohlásí:

Pověz mi, ty mizero,
kdo má vlastní jezero ...

Docela by mne zajímalo, jestli .tradice u Máchova pomníku pokračuje i v této poslední, tak málo romantické době. Může mi to někdo z Prahy sem napsat, prosím? Za mého mládí jsme se tam mohli dne 1. května setkávat až jako vysokoškoláci, na střední škole jsme samozřemě museli do průvodu.se školou. V této souvislosti teď na okamžikk odbočím, neboť jsem ve Wikipedii narazil na obrázek z prvomájových oslav roku 1981 na Letné, kde byla hlavní tribuna s papaláši, kteří nám laskavě kynuli. Já měl ale velkou smůlu, neboť jsem při svém vzrůstu 168 cm většinou neviděl, kterým soudruhům to vlastně mávám ... (smutný smajlík).

Tak mě napadlo, zda by současní studenti vůbec dokázali alespoň pojmenovat, které významné osobnosti světových dějin jsou na obrazech nad tribunou zobrazeny. Nevím. A jak je to vlastně dnes - nechybí studentům to zakázané ovoce, které chutná nejvíce? No jo, tak to vypadá, že se mi nějak zastesklo i po oněch socialistických průvodech. A tak se raději vrátím na Petřín.

Když jsme se u toho pomníku jako studenti VŠ scházeli, vůbec nám nevadilo, že to nemůže být Máchova podoba, neboť se žádné jeho zobrazení nezachovalo. A už vůbec nás nenapadlo o nějaké historii přemýšlet, ale i mé generaci byli Hynek, Vilém a Jarmila něčím blízcí. Vzpomínám, že jsem byl několikrát v poetické vinárně Viola na vystoupení zhudebněné básně "Máj "v podání skupiny bratří Traxlerů "Český Skiffle", což bylo překrásné. Bohužel se mi nepodařilo na You Tube najít záznam, ale aspoň vám mohu nabídnout ukázku z filmu "Máj" se skvělými českými herci a rovněž krásným hudebním doprovodem skupiny Support Lesbiens.Určitě nahlédněte:
https://www.youtube.com/watch?v=zic6h7Wlpgw

Láska sluší všem a na Petřín prostě patří. Jistě to tak připadalo nejenom nám, studentům. Vždyť mezi námi bylo také mnoho tajných zamilovaných estébáčků, kteří s velkým zájmem sledovali studentské řečnění pod pomníkem a na památku si pořizovali i fotografie zvláště zajímavých studentů a studentek. Zřemě byla i jejich srdce naplněna nadějí na lepší a veselejší zítřky - až my dospějeme a zapojíme se do budování socialistické společnosti.

Bohužel naše setkání u Máchova pomníku měla i svoji stinnou stránku. Byli mezi námi i lidé necitliví. Chodili v uniformách SNB a v rukou měli pendreky. Zvláště vzpomínám na jeden zážitek mého kamaráda Jirky, který se toho dne naší mírové manifestace vůbec nezúčastnil, ale o kus dál se s jeho dívkou líbali na lavičce. A to zřejmě byla jeho první velká chyba. Vždyť k tomu měli vyhledat nějaký rozkvetlý strom a ne zůstat u frekventované cesty, kde žádný strom nebyl. Najednou se kolem nich přehnal dav studentů, kteří prchali před obušky příslušníků. Nenechali se tím vyrušit a klidně se líbali dál. A to byla druhá chyba, neboť tím se rázem stali značně podezřelými a byli vyzváni, aby se legitimovali. Ale třetí Jirkova chyby byla největší, měl totiž na bundě odznak. Teď mě napadá, že by soudruhy příslušníky mohlo uspokojit, kdyby to byl odznak SČSP (Svazu československo - sovětského přátelství). Jenže ouvéj !!! Byl to odznak československo - amerického přátelství s vlaječkou USA. Vůbec netuším, kde jej Jirka tehdy sehnal. Nicméně příslušníci se zaradovali, to byla trefa - přímo výstřední provokace. Oba je zatkli a odvedli. Již si přesně nevzpomínám, ale myslím, že v jejich společnosti Jirka se svojí dívkou strávili tři dny.

Od roku 1964 byly pak oslavy majáles opět oficiálně povoleny a koncem dubna studenti opět pořádali mnohatisícové průvody městem, další tisíce Pražanů tomu na chodnících přihlíželi a většinou potleskem odměňovali studentskou recesi. Ta se opět, jako v době Aloise Jiráska, projevovala různými maškarními převleky, neškodnými i odvážnými hesly na transparentech, ale i alegorickými vozy. Vzpomínám, jak jsme za jedním takovým s Jirkou kráčeli oblečeni ve smutečním, hráli za pochodu na zobcové flétny a na voze byla rakev s názvem "průběžné studium". Černou buřinku, kterou jsem měl na hlavě, mám dodnes na památku ve skříni. Roku 1965 ideologický dozor značně polevil. Toho roku průvod skončil v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, kde byl zvolen král majálesu. Stal se jím slavný americký beatnik Allen Ginsberg. Byl to homosexuál, který si mé sympatie nezískal. Vzápětí byl zatčen a pro opilství a výržnictví z republiky vyhoštěn.

Majáles v roce 1966 se opět nesl ve společensko kritickém duchu. Pražského průvodu se údajně zúčastnilo asi sedm tisíc pět set studentů, počet přihlížejících byl odhadován na sto tisíc. Králem majálesu v Praze a v Plzni se stal můj velký oblíbenec Miroslav Horníček. Režim již nepřistoupil k tvrdým represím, nicméně bylo rozhodnuto opět průvody zrušit, nahradit je přehlídkami hudebních skupin. Takže první tradiční majáles se v Praze prý konal až v roce 1990. Ten jsem již neměl příležitost vidět.

Upřímně řečeno měl jsem dost velké obavy, že se již celá věc komercializovala a je po tradici, ale následující zpráva v tisku z roku 2016 mi vrátila naději: " Hlavní den Majálesu Univerzity Palackého v Olomouci zahájil tradiční průvod v maskách. Jeho cesta směřovala z nádvoří Zbrojnice na Horní náměstí, kde byl korunován král majálesu. Tím se stal Marek Eben, který ke studentům promluvil z balkónu radnice". Srdce mi zaplesalo, tak snad to již nebudou jen nostalgické vzpomínky. Věřím, milí čtenáři, že by se tato ukázka mohla líbit i vám. Mne by naopak potěšily nějaké vaše vlastní zážitky.

https://www.youtube.com/watch?v=pSXcZo3LcCo

Poznámky k obrázkům
- Titulní ilustrační fotografie pomníku K.H.Máchy na Petříně wikimedia.org. Autor: SimcaCZE
- Ilustrační obrázek z prvomájových oslav na Letné a foto Allena Ginsberga rovněž wikipedia.org
- Ilustrační obr. Marek Eben králem převzat z YouTube.com
- Další ilustrační obrázky z mé galerie pod článkem jsou převzaty z informačních stránek města Český Krumlov, které odebírám.
  Jsou na nich záběry z let 2014 - 2019 pod společným názvem "Kouzelný Krumlov a Studentský majáles". Jejich autorem je
  pan Lubor Mrázek. Ovšem můžete si otevřít i mnoho dalších obrázků na těchto stránkách města:
  http://www.ckrumlov.info/docs/cz/fotogalerie_majales_2019.xml

  Závěrem tyto své vzpomínky zakončím symbolicky mezinárodním logem moudrých (i nemoudrých) studentů.

   
 

 

 

 

 

 

 

    

 



    









 

 

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Zažil jsem majáles v Plzni v roce 1965 a bylo kouzelné. Největšími hvězdami byli medici, kteří navlečeni do kůží představovali sovětské neandrtálce a vykřikovali hesla v ruštině. Pokud si vzpomínám, tak je ze školy nevyhodili. A já si na Lochotíně nabalil nádhernou holku. Libore, alespoň jsem si zavzpomínal. Díky.
Dagmar Bartušková
Majáles jsem zažila naposledy na jihu, kde byl synek jedním ze studentských pořadatelů a hrál v jednom areálu s kapelou na kytaru. Krásné ... Libore, díky!
ivana kosťunová
Jó, Majáles-kdeže loňské klucí jsou.
Marie Ženatová
Díky moc za velmi zajímavý článek. ...A právě dnes se vrací Majáles i zpátky do našeho města...
Elena Valeriánová
Líbí se mi obnovená tradice majálesů.
Hana Rypáčková
Mohu vzpomínat ...
Libor Farský
Zuzko, Mácha také hrál výborně na kytaru.
Zuzana Pivcová
Kromě Filosofské historie jsem si díky Tvému článku připomněla hlavně "Zlatá šedesátá". Braly jsme Mladý svět a pamatuji si i na reportáž z pražského majáles a Američana A. Ginsberga, protože to byla postava u nás do té doby napřijatelná. Pak byl majáles už i v Budějovicích, vím, že Miss se stala sestřina spolužačka ze střední školy. U Máchova pomníku na Petříně jsem se nikdy nelíbala, především asi proto, že jsem do Prahy přišla mnohem později. A teď se přiznám, že se mi ta socha nikdy moc nelíbila. Pro mě byl Mácha ztělesněn v portrétu zádumčivého vousatého muže na existujícím portrétu, který však zřejmě nebyl jeho. A Mácha zádumčivý nebyl, byl to pěkný "rošťák". Jenže já byla opravdu romantička. :-D Díky za náročný a zajímavý příspěvek.
Daniela Řeřichová
S potěšením oznamuji, že tradice líbání u Máchova pomníku na Petříně se dodržuje napříč generacemi. Nemám odvahu cizí osoby fotografovat při tak intimním aktu, tak přikládám neutrální foto plus veřejné autorské čtení.
Dana Puchalská
Tleskám a tleskám a tleskám. A píšu hodně *************.Povedlo se Ti to Borku. Děkuju.
Věra Ježková
Borku, ty jsi toho napsal! Navzdory velkému počtu písmen jsem si ráda početla. Majálesy si trochu pamatuji, ale byla jsem moc mladá, když se konaly. Papaláše na tribuně jsem při své výšce 176 cm vídala. Z průvodu – neprůvodu, neboť se přešlapovalo na místě, jsme se po několik let vydávali (kamarádi z práce) na výlety. Jako mladá jsem na Petřín nechodila; byla jsem tam až v pokročilém věku se svým současným přítelem. Sovička je úžasná. :-)