Když starý muž hledá ženu
Ilustrační foto: ingimage.com

Když starý muž hledá ženu

7. 5. 2019

Říká se, že mužům v letech často vyhovuje, když žijí sami. Rozvedení či ovdovělí pánové jsou často líčeni jako bručouni, kteří mají rádi klid a stereotyp. Zatímco single žijící ženy vyššího věku jsou považovány za aktivní, veselé lovkyně, které se rády seznamují. Je to jedno z největších klišé spojovaných se stárnutím.

Osmašedesátiletý Petr ovdověl před pěti lety. S manželkou předtím prožil několik roků náročného boje s rakovinou a poté, co zemřela, byl přesvědčen, že už navždy bude žít sám. Jenže časem mu jeho způsob života přestal vyhovovat. „Já totiž nežil. V práci jsem už jen čekal, až půjdu do penze. Nebavilo mě to ani v zaměstnání, ani doma. Neměl jsem koníčky, ztratil jsem známé. Veškeré společenské kontakty totiž zabezpečovala žena. Ona organizovala dovolené, zvala kamarády na výlety, koupila lístky do divadla. Já se vezl. Když odcházela, řekla mi v nemocnici, že by si přála, abych nezůstal sám, že jsem typ, který potřebuje veselou druhou polovičku. Znala mě výborně, myslela to dobře a já až po letech zjistil, že měla pravdu. Stal se ze mě osamělý unuděný bručoun, který o sebe přestával dbát,“ říká Petr.

Možnost, že by do svého života pustil další ženu, mu postupně přestala připadat jako sci-fi. Naopak. Velmi rád by se seznámil s nějakou dámou, se kterou by šel do kina, na výlet a podobně. Jenže neví jak a kde. „V mém věku přece nemůžu oslovit ženu na ulici. Nemám přátele, kteří by mě s někým seznámili. A podávat si inzerát mně přijde trapné. I když, už i nad tím uvažuju. Aspoň by mě ty schůzky přinutily vyrazit ven. Jenže se mi nechce podstupovat nějaké trapasy. Vlastně nevím, o čem  mluvit, jak se chovat,“ vysvětluje.

Syn mu říká, že by si měl najít ženu, která se o něj postará. Jenže Petr to takto nevidí. Říká, že nechce pečovatelku, ale kamarádku, společnici, důvěrnici. „Mám pračku, umím si uvařit, nepotřebuju ženu, která mě obskakuje a peskuje. Chci rovnocennou společnici, se kterou budu moct něco plánovat, prožívat,“ říká.

„Po partnerském vztahu v seniorském věku mnohdy touží muži častěji než ženy,“ uvedla terapuetka Jana Tamchynová. „Zejména ovdovělí muži se často cítí osamělí, hledají proto důvěrnici, parťačku na povídání si, na procházky. Ne jednorázový flirt natož vztah na jednu noc,“ míní. Podobný názor má více psychologů a lidí, se zabývají problémy seniorského věku. Shodují se v tom, že je velmi zjednodušené myslet si, že většině osaměle žijící starších mužů hledá přítelkyně jen proto, aby o ně takzvaně bylo postaráno. Ono se totiž často říká: Až budeš starý a nemocný, nebude ti mít kdo uvařit ani čaj. Jenže nyní stárne generace mužů, z nichž mnozí nežili život stylem jako Oldřich Nový ve filmu Kristián, kde mu manželka ihned přinesla papučky, jen co vkročil do dveří. Mnozí současní padesátníci či šedesátníci  umí vařit, ovládat domácí spotřebiče, často mají na penzi naspořeno, jsou samostatní, zajímají se o svět okolo sebe. To, že ovdovělý či rozvedený muž v seniorském věku je moula, který se o sebe není schopen postarat a dává si inzerát na seznámení výhradně proto, aby mu měl kdo prát ponožky, je naprostý mýtus. Možná dříve částečně platil, nyní jsou ale lidé tak různí a žijí tak různé životy, že je třeba ho odsunout do historie. Naopak mnohé ženy vyššího věku, které zůstaly samy, mají hodně kamarádek a aktivit, takže ani po novém partnerském vážném vztahu netouží. Takzvaně si užívají, že se už nemusí starat o rodinu, o domácnost a vyhovuje jim single život vyplněný spoustou zábavy.  

„Problémem, který si ženy velmi často neuvědomují, je to, že muži trpí studem. Trpí jim mnohdy častěji než ženy,“ uvádí psycholog Steven Stosny. „Muži mají zakódováno, že jejich povinností je být výkonní, silní, sebevědomí. Jenže s přibývajícími léty u některých přibývá nejistota a ta se projevuje i tím, že se stydí se seznamovat, protože mají pocit, že nejsou dostatečně dokonalí,“ míní autor knih týkajících se vztahů mezi muži a ženami.

„Nedovedu si představit, že bych se seznámil se nějakou ženou, přestože se cítím osamělý a moc rád bych nějakou zajímavou paní poznal,“ vypráví jednasedmdesátiletý vdovec Stanislav. Říká, že si nikdy moc nevěřil a nepřipadal si atraktivní. Je malé postavy, drobný, má potíže s chůzí. „Která by mě chtěla?“ říká se smíchem. Po nevydařeném vztahu ukončeném rozvodem a pěkném pětiletém manželství, které skončilo tragédii, kdy jeho paní přišla při autonehodě o život,  Stanislav žije sám. Jeho jediný kamarád často mluví o tom, že by bylo dobré, kdyby se s někým seznámil. Ale pokaždé, když ho vzal do společnosti, Stanislav mlčel a všem přítomným se jevil jako protiva, který se nebaví. „Já prostě nejsem typ, který by uměl konverzovat, natož někoho bavit, natož abych se nějaké ženě líbil fyzicky. Takže si myslím, že kdybych nějakou pozval na kávu, celou dobu by se těšila, až dopijeme a bude moct zmizet,“ tvrdí.

Podobných nejistých mužů je hodně. Nejistota, stud, podceňování se, to jsou vlastnosti, které prostě lidé mají a je jedno jestli je jim dvacet nebo sedmdesát. Takže až zase někde uslyšíme komentáře spočívající v tvrzení, že staří pánové jsou bručouni, kteří mají rádi klid a pokud hledají ženu, tak jen proto, aby jim měl kdo vyvařovat, nepouštějme si je do hlav. Jsou zjednodušené a nepravdivé. Prostě klišé.

Hodnocení:
(4.8 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
Našel jsem zamlada a doufám, že hledat nebudu muset. Za což děkuji manželce.
Jana Kollinová
Mám dobré zkušenosti s "horší polovinou lidstva", pokud jsem správně pochopila příměr pana Pátka, ale když jsem se stala podruhé vdovou, netroufla jsem si hledat dalšího "potenciálního nebožtíka" (v mém vnímání partnerského soužití). Není mi souzeno, proto žiji sama plnohodnotný život seniorky, která má jasno ve svých prioritách.Říká se, že láska (partner) musí přijít sama, v nečekanou chvíli a málokdo kdo hledá najde. Těm co našli přeji krásný společný život.
Pavel Pátek
Paní Judito - napsala jste to skvěle. Nemám dobré zkušenosti, co se týče té "Lepší poloviny lidstva". Proto žiju sám - už jsem si zvykl a je to fajn. Vyhovuje mi externí kamarádka na kino, divadlo a výlety...ale společnou domácnost už opravdu neee...
Pavel Pátek
Pane Jiráku, souhlasím s vámi - takových je nás víc...Nikdo člověka neprudí, co si udělá - to má a je to v klidu. K úplné spokojenosti je dobré převzít částečně styl mladé generace - tj. přátelství s výhodami - návštěva na dva dny a odchod ! :-)Osobně doporučuji ! :-)
judita lišková
Je logické, že ten, který žil roky svůj život v partnerském svazku, tomu partner musí chybět. Někteří muži po ovdovění možná shánějí ženu, která se o ně bude starat jako dříve jeho manželka...ale jsou i ti, kterým jen chybí blízkost druhého. Děti ani kamarádi mu to nenahradí. Osamělí muži nemusí ani stát o to, aby s nimi žena žila ve společné domácnosti, chtějí se jen stýkat...jít do kina, divadla, vyjet do přírody a hlavně si povídat s někým, kdo má na svět a život stejný názor.. ale někdo je třeba i rád, že může být sám, osamělost necítí a je mu dobře.
Dagmar Bartušková
Tak tady už je už vyčerpáno...
Jan Jirak
jsem soběstačný a asi bych se velmi těžko přizpůsoboval nové ženě. zahraniční dovolené, kino, divadlo, cestování po výstavách, hradech a zámcích u mě nemají šanci. když vidím jak žijí moje kamarádky je lepší zůstat sám.
Marcela Černocká
Já jsem celý život chtěla někoho kdo bude za všech okolností na moji straně,takovou oporu a taky si myslím,že by ten druhý měl být takový aby se sním člověk mohl i tak trochu ve společnosti přátel a známých chlubit. Ale dodnes se mi to nepodařilo.Takže po 60 je naděje již mizivá.
Soňa Prachfeldová
Je to složité, když se setkají dva staré originály, každý úplně jiný, pak to nemůže fungovat. Starého psa novým kouskům nenaučíte. Platí i opačně, jen ten pes zní lépe. :-)
Pavel Pátek
Paní Kopecká má také dobré příspěvky - je z nich poznat zkušenost. Moje zmínka o jejich délce - to nebyla kritika, spíš jen takové konstatování, že to jako čtenář registruji... :-) Uznávám, že i mezi chlapy se najdou různí vykutálenci. Mě tahle vlastnost chybí a tak jsem to poznal vždycky z té druhé strany. A souhlasím - člověk by měl žít v míru především sám se sebou.
Dana Puchalská
Chce to obrovskou toleranci a to z OBOU STRAN. Těžko může nějaký muž /nějaká žena předělat dalšího partnera k obrazu svému. Ale někteří muži si myslí, že žena je služka a tak to opravdu není. Nejhorší je tzv. Casanova který zapomněl že i žena má své kvality a nemá zapotřebí kývat hlavou jako osel. A když špitne svůj oprávněný názor je zle. A u žen co byly dlouho samý a mají své priority srovnané to platí taky. To je pak opravdu veselo. Ale život v páru když se zadaří je super.
Eva Kopecká
Jinak bývalý přítel byl jak cituji původní článek takový, že měl naspořeno, měl koníčky, umí i pračku zapnout, měl za sebou jak rozvod tak ovdovění, ale stejně to nějak se mnou, která je spokojená s tím, jak žije, nešlo. Asi to bylo tím, že věděl všechno nejlíp a uměl to dát člověku najevo jaksepatří. Jestliže mám dělat, co chce on, vídat se s těmi, které vybere on, říkat, co si představuje on, a tolik se diví, že si chci své věci dělat po svém, i když ne tak dokonale, co se dá dělat. Problém mého okolí, jak mohla ukončit známost se vzhledným movitým chlapem od firmy, fára a baráku, je problémem jejich, ne mým. Tak já vám nevím. Je ten život složitý, no.
Eva Kopecká
Ano, omlouvám se, neumím psát stručně....pana Pátka můžu ujistit, že můj bývalý manžel je vykutálenější než dvě pořádně jak Vy říkáte vyčůrané baby. Ono čím je taky člověk starší, tím méně je schopný i ochotný se přizpůsobovat někomu jinému, novému, zpočátku cizímu. Člověk by hlavně měl umět žít a vydržet sám se sebou. Pak je reálnější šance že někdo bude schopen vydržet ve vztahu s ním....
Jitka Caklová
To se to mluví, dokud je člověk zdravý, soběstačný ........., ale jak píše paní Eva, co je dnes, už nemusí platit zítra.
Jarmila Komberec Jakubcová
S manželem jsem se seznámila v pozdějším věku, kdy on ovdověl a nechtěl žít sám.Nehledal jen hospodyňku, ale partnerku. A kdyby nebylo jeho vážné nemoci a pozdějšího skonu, žili bychom spolu v pohodě a lásce. Rádi jsme cestovali, já se naučila pěstovat rostlinky, často jsme chodili do divadel, pak na večeře a žili hezkým životem. Oba jsme se navzájem respektovali a hlavně nesnažili se předělávat jeden druhého.Nebýt internetové seznamky určitě bychom se nemohli poznat.
Pavel Pátek
Dobré dopoledne vážené dámy... než budu lehce protestovat, chci poděkovat za článek paní Jírové - dobře se to čte, má to vtip a pointu - zasmál jsem se. Evě K - z mého pohledu poněkud zbytečně dlouhé, ale se závěrem souhlas - dvojici by spolu mělo být fajn. Já si dovolím vám poskytnout pohled z druhé strany. Stačí se mrknout na jakoukoliv seznamku - podívejte se tam na ty ženské profily v lehce pokročilém věku, na jejich požadavky ohledně potencionálního protějšku a pak se trefujte do mužské populace. Nevyhověl by jim ani Leonardo DiCaprio !:-) V každém případě za sebe mohu konstatovat - než žít s nějakou štěknou, která potřebuje mít někoho na dálkové ovládání, aby si vykompenzovala svoje mindráky z minulosti - to je lepší být sám. Myslím, že chlap co má mozek v hlavě a zdravé ruce si vždycky poradí, umí zapnout pračku, umí si uvařit i udržet základní pořádek - jsme generace, co byla ještě na vojně ! :-):-) Co se té zmiňované vyčůranosti týče... v tom exceluje jednoznačně ta "lepší polovina lidstva"
Jitka Caklová
Příspěvek Evy K. vydá za, nejméně 10 článků na téma, "Když muž v letech hledá ženu", nebo naopak, "Když žena v letech hledá muže". Tento příspěvek má "hlavu i patu", je výstižný a zároveň velmi poučný. Vztah z "vyčůranosti", jedné či druhé strany nikam nevede. Evo díky :-)
Libor Farský
Velmi výstižný článek.
Hana Rypáčková
Evo, od toho: Taky by lidi měli být soudní ...S tím naprosto souhlasím...
Eva Kopecká
Člověk by měl vždycky tak trošku myslet na to, že to, co dneska platí, se může kdykoli změnit. Proto by měly být vztahy partnerů jaksi vyvážené. Aby se oba podíleli na chodu domácnosti. Aby měli oba svoje přátele a aktivity. Není nic horšího, než zjištění, že po rozvodu nebo úmrtí člověk zůstal jako kůl v plotě. Nemožný, neschopný se s tím vypořádat. Že muž /kterému vše žena zajistila až pod nos/ neumí odhadnout nákup na týden, nedovede zapnout pračku, neuklidí si. Že žena /která byla mužem vedena k tomu, že on se postará, neboť je ona v těchto věcech naprosto nemožná/ není schopna zajistit si sama malíře, zorganizovat si dny podle nových skutečností. Ten, co tady zůstane, žije podle starých zvyklostí, muž má doma binec, žena nevymalováno a co jim jde dobře, utápět se v sebelítosti a křivdách. A pak buď oba křečovitě hledají ne nového partnera, ale někoho, kdo jim vyplní tu mezeru a zajistí to, nač byli zvyklí. A nebo rezignuje dočista a dělá starosti svým dětem. Řekla bych, že když se dva dají dohromady ve věku kolem důchodu, měli by jasně sami pro sebe zvážit, co od toho čekají a říct to na rovinu i druhému. Pokud jeden chce svůj byt pronajímat či mít jej uklizený pro svoje návštěvy a děti a nakvelbovat se k novému partnerovi, neměl by to dělat skrytě, poněvadž až to tomu druhému dojde, že za tou obrovskou láskou, na stará kolena nalezenou, je jen vlastní vypočítavost, pak lítají stromy i třísky. Taky by lidi měli být soudní a nesnažit se druhého převychovávat ku obrazu svému, mít nad ním kontrolu, vnucovat mu svoje zvyklosti, svoje příbuzné, chodit s ním všude, jako by byl nesvéprávný, čekat na něj před prací, chtít s ním sdílet svůj oblíbený sport, na který prostě ten druhý nemá fyzičku ani o něj zájem, zkrátka když se někdo chová ve stylu - přišel jsem tě spasit, podřiď se mi a buď ráda, že jsi měla to terno a potkala mě, který ví, co je pro tebe nejlepší, z toho asi každá velice rychle hledá cestičku ven. Do svého starého zaběhnutého života, kdy jí nikdo nekecá do toho, zda si večer čte nebo jde někam s kámoškou, zda má skříň tady nebo v opačném rohu místnosti, zda si večer pustí rádio nebo televizi. Je to pak rozčarování pro partnera, který se diví, proč vztah skončil. Lidi by si měli ponechat vlastní prostor. Jak v manželství, tak v pozdějších vztazích. Možná ne každý chlap hledá hospodyňku, která mu převrátí bydlení naruby a ne každá žena hledá chlapa, kterého využije jako řidiče a řemeslníka. Lidem by spolu hlavně mělo být fajn a měli by zůstat sami sebou. Jakmile začnu přemýšlet, jak tomu druhému říct, že si něco představuju jinak, aby to vzal a neurazil se, nehádal se, nebyl z toho vyřízený, nevyčítal, neobviňoval.....je něco špatně.
Zdenka Jírová
Když jsem zůstala sama, zkusila jsem se podívat na Seznamku na netu. Četla jsem inzeráty mužů a jeden mne zaujal: dotyčný pán měl nejdelší inzerát, ve kterém vypisoval požadavky na svou budoucí ženu: bylo jich tolik, že by musela být víc než světice, ani pověstných "5 P " mu nestačilo. Srdečně jsem se zasmála. A aby to bylo dovršeno, ten pán mi udělal nabídku , že se mu líbím a přidal několik společenských frází. Odepsala jsem , že mne jeho pozornost sice těší, ale bohužel, nejsem schopná všem jeho požadavkům vyhovět, a proto jeho nabídce nevyhovím. Asi se ho to hodně dotklo, že jsem štěstím neomdlela z jeho nabídky a odepsal, že všechno odvolává, že si myslel, že jsem jiná. Jen jsem se usmála.
Věra Halátová
Ani k stáru ani k stáru ani k stáru, nemám o životě páru, nemám páru, i když jsem hodně sečtělý. Syn mu říká, aby si našel ženu, která by se o něj postarala. Nic proti tomu, ale je on schopen se postarat o tu ženu. Syn mu radí. Tedy se mu plete do života. Ten pán nemá vlastní přání? Můj muž také zemřel na rakovinu. Kdybych si někoho takového našla, tak bychom si vyprávěli o svých zemřelých? Přeji těm pánům hodně úspěchů.
Eliška Zykmundová
kamaráda bych ráda potkala a i když stále dělám tak se na stará kolena neumím seznámit,no možná se bojím že zase narazím.Eliška
Blanka Bílá
Ono je to dost sporné, někdy se nejen ženy, ale i muži sepřetvařují a nejsou schopni se domluvit, či říci určité věci na rovinu.Taky si většinou chtějí jen užívat, ale v každém partnerství, byť je to jen kamarátství, je třeba nabídnout i pomoc, tím nemyslím finanční.
Danka Rotyková
Každý z nás žil svůj mladý život jinak, proto máme dnes různé požadavky na život v seniorském věku. Je to velké štěstí, když se povede začít si znovu užívat života s partnerem. Ne všem se to však splní. Pokud tedy někdo potřebuje změnu, ať neváhá a hledá, těch příležitostí už zase není tolik co bývalo.
Pavel Pátek
Díky za článek - je to popsáno a vystiženo poměrně přesně. Sehnat v pokročilejším věku nějakou fajn partnerku - to je stejná pravděpodobnost jako potkat Marťana na náměstí. Buď jsou to opravdu báby typu Kelišová a nebo dámy hledají partnery typu Mell Gibson, což je málokdo. Nulová šance.