Příběh na 50 slov: Sběratel
FOTO: autorka

Příběh na 50 slov: Sběratel

9. 5. 2019

V Mladém světě si přečetla, že dlouhodobě nemocný mladík sbírá nálepky od zápalek a prosí čtenáře, aby mu nějaké poslali. Žákyni základní školy to dojalo; také měla svá trápení. Poslala mu všechny své aršíky, které jí přinesl táta z práce, a připojila povzbuzující dopis. Ani jí nepoděkoval. První velké zklamání.

Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Když jsem přečetla název článku Věry okamžitě mi hlavou proběhla informace o zápalkových krabičkách, které mám doma a mohla bych je postrádat, darovat. Jedna je z Holiday Inn, 20152 Milano, Via Lorenteggio a druhá 7101 HEYWOOD ROAD CASTALIA, OHIO 44824. V jedné jsou zápalky s bílými hlavičkami a ve druhé dvě zápalky s šedými hlavičkami. Chtěla jsem udělat radost anonymnímu sběrateli a ona je to vzpomínka.
ivana kosťunová
Také se na to pamatuji- posílala jsem pohlednice, a nikdy nic nedostala. No co, alespoň jsem udělala někomu jinému radost.
Elena Valeriánová
To je život.
Věra Ježková
Děkuji vám. Taky mě po letech napadlo, že to možná byla finta. Příběh je můj; jen mi vyhovuje psaní ve 3. osobě. Křivdy si nestřádám, ale samozřejmě nemůžu ovlivnit, co zapomenu a co ne.
Naděžda Špásová
Smutné.
Eva Mužíková
V životě musíme občas překonat i zkušenosti nepříjemné. Hezký příspěvek Věrko.
Dana Puchalská
Ano Zuzana má PRAVDU. A ten příběh ikdyž smutný, tak se mi moc líbil.
Zuzana Pivcová
Já osobně si myslím, že Věrka ztvárnila svůj někdejší zážitek z dětství (inzerát byl v MS a ne na internetu). A že ten sběratel možná ani nebyl nemocný mladík, že se pouze za něj skryl. Věrko, znám podobný případ také, ale tam šlo o rozesílání pohledů nebo dokonce mincí na přiložené adresy (styl Letadlo). Protože mi výzvu poslala moje tehdejší kamarádka odjinud, nechtěla jsem ji zklamat a člověku na prvním místě jsem jednou pohled, podruhé pětikorunu, poslala s tím, že se mi to později, až na mě dojde řada, vrátí. Samozřejmě mně nepřišlo nic. Buď jsem se ani neposunula až na první místo, nebo pokud ano, ten poslední mi nic neposlal. Také to bylo zklamání, děti jsou ještě důvěřivé.
Hana Nováková
Věrko, je to otázka, buť ten mladík na tom zrovna není moc zdravotně dobře, třeba je ulůžkován v nemocnici, ale to by se dalo omluvit, poděkuje příště, pokud to bude možné. Nebo je to nevychovanost. A pak jak píše pan Libor je to smutné a jak dodává Jana i to život přináší. Tak je na každém z nás, jak se zachováme my. Někdy budeme spokojeni, jindy nás zklamání nemine. To je prostě život. Moc hezký, ale smutný příběh. Tak alespoň já poděkuji té mladé slečně, že má dobré srdce a že ne všichni jsou nevychovaní ať neztrácí naději do života....
Zdenka Soukupová
Ano, smutné. I nemocní by měli mít trochu slušnosti...
Libor Farský
Smutné ...
Jitka Hašková
Souhlasím jak napsala Jana.
Jana Šenbergerová
A tak to někdy v životě chodí. Zajímavý postřeh. Teď se ještě naučit velká zklamání nesčítat a neužírat se jimi.