Proč musely zemřít
Foto: autorka

Proč musely zemřít

10. 5. 2019

K sepsání tohoto příspěvku mě přivedl nedávný článek o umísťování pamětních desek do dlažby před domy, v nichž kdysi žily židovské rodiny, které za války nenávratně zmizely. Někdo se otázal, zda se podobným způsobem vzpomíná i na zavražděné české občany.

Pomníků a pamětních desek bylo v naší zemi odjakživa mnoho. Je možné, že některé v prvotní euforii z nástupu nového režimu zmizely, tedy spíše byly odstraněny jako komunistický přežitek. Avšak z vlastní zkušenosti, hlavně ze svých návštěv v jihočeských městech během prázdnin, mohu potvrdit, že se na oběti válek lokálně nezapomíná.

Mezi vltavotýnskými oběťmi 2. světové války, uvedenými na pomníku na Malé Straně, je možno objevit i několik žen. Většinou šlo o členky celých židovských rodin, odeslaných do Terezína a odtud do koncentračních táborů. Výjimku tvoří tři samostatná, ryze česká příjmení. Božena Spěváková, Kristina Ondrejková a Ladislava Šmídová.

V muzejní expozici jsem podle dat narození zjistila, že se jednalo o mladé ženy, téměř ještě dívky, které přišly o život v letech 1942 - 1943, v době, kdy jim bylo 23 - 24 let. Jejich osud se mi podařilo alespoň částečně zmapovat a týnským občanům předložit informaci na základě materiálů z Vojenského ústředního archivu a Oddělení pro vydávání osvědčení MO. Jsem si jista, že si tyto tři neohrožené mladé ženy malou vzpomínku zaslouží.

Božena Spěváková, narozená 1917, prodavačka v cukrárně, měla těsně před válkou známost s poručíkem dělostřelectva Antonínem Pokorným, který v Týně nad Vltavou sloužil. Po obsazení Němci jako řada jiných bývalých vojáků uprchl z protektorátu a sloužil v čs. zahraniční armádě ve Francii a Velké Británii. Známost s odbojářem a pravděpodobná vlastní pomoc odbojové organizaci "Obrana národa" se dívce stala osudnou. Na základě udání byla ještě před heydrichiádou zatčena a po zostření represálií 28. 6. 1942 v Táboře popravena.

Kristina Ondrejková, narozená 1919, studentka, byla za protektorátu nasazena do říše ke Stuttgartu jako pomocná dělnice. Ještě ve vlasti byla zapojena do činnosti "Obrany národa" a údajně pomáhala převádět čs. důstojníky přes hranice. Na udání byla v Německu zatčena a dopravena do protektorátu, kde byla v Táboře popravena stejný den jako Spěváková za schvalování atentátu na Heydricha a vybízení k podpoře pachatelů.

Ladislava Šmídová, narozená 1920, byla kamarádkou Spěvákové. Před válkou byla členkou komunistické mládeže, což jí bylo překážkou ve studiu na obchodní akademii. Pomáhala za války rodičům v řeznictví, neboť měla ještě 7 mladších sourozenců. I ona měla známost s týnským důstojníkem, poručíkem Viktorem Penkem, který obdobně jako Pokorný uprchl za hranice a vstoupil do čs. západní armády, kde sloužil jako navigátor ve 311. bombardovací peruti RAF. Šmídová byla na základě udání, že je ve spojení s Penkem a že je členkou ilegálního komunistického odboje v Praze podobně jako její strýc Ladislav Heřman, zatčena, avšak až po popravě Spěvákové. Byla jako politická vězenkyně určitý čas v Malé pevnosti v Terezíně a v lednu 1943 deportována do Osvětimi. Zde krátce po odeslání dopisu rodině, že se jí daří dobře, podle sdělení četnické stanice v Týně zemřela na tyfovou epidemii.

Oba partneři uvedených dívek, Pokorný i Penk, válku přežili a do konce války se v Británii neoženili. Pokorný se zřejmě o smrti své dívky dověděl ze seznamů popravených za heydrichiády, zpracovaných Vojenskou kanceláří prezidenta republiky v Londýně na základě zpravodajských hlášení. O Penkovi je známo, že po návratu do vlasti studoval na Vysoké škole válečné, avšak bezprostředně po únoru 1948 uprchl do Anglie, kde v roce 1966 zemřel.

Jsem ráda, že jsem se mohla zapojit do pátrání po osudech dívek, které by jinak vltavotýnským občanům už zůstaly navždy neznámy. Vždyť právě studium dokumentace by mělo přispívat k hlavnímu úkolu archivu, kterým je opatrovat a odkrývat dějinnou pravdu.

Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
To byl opravdu těžký osud mladých a odvážných děvčat. Je mi vždy líto,když čtu takové zprávy a říkám si, jak to mohli lidé přežít, ty strašné hrůzy. Je dobře, že se o nich píše, snad si to někteří mladí přečtou a zamyslí se.
Daniela Řeřichová
Zajímavé svědectví. Mám podobné zkušenosti. Spolupracuji na projektu Mene Tekel, který již 13 let připomíná hrůzy nacistické a komunistické totality. Přímých svědků ubývá, ale naštěstí existuje mnoho platforem, které zaznamenávají jejich osobní příběhy. Bohužel stále se pohybujeme ve stejném okruhu lidí se zájmem o novodobou historii, zatímco mladší generace až na výjimky moc pozornosti těmto tragickým událostem nevěnuje. Ale neodsuzuji jenom mladé lidi, společnost je bohužel nastavena tak, že se má především bavit, cestovat, užívat si života. Zaplaťpámbu za studenty historie, práv a společ. věd, kteří se tématu intenzivně věnují a nedají zapomenout na hrdiny a osobnosti, na které můžeme být hrdi.
Květuše Pinkasová
...ani to neumím napsat ... Dožívající generace se už na veřejnosti bála vzpomínat něco doma, ne ve škole. Nynější už skoro neví a budoucí s mobilem v ruce zažije něco asi lákavějšího, co si už ani nedovedeme představit. Dějepis mizí a dost se mění. Knihy vidím vyřazené v knihobudce. Slavní Spisovatelé a básnici asi špatně psali a moc toho prožili, vzpomínali a ty Pepo, o tom taky raději neskládej a nezpívej ... Sochy se odstraňují, potichu mizí a ty novodobé někdy až neskutečné vznikají. Proč a pro koho zatím nepřístupné archívy existují i ve Vatikánu a měří už 9 km. Osvoboditelé se prý také mění a vrazi jsou přátelé a zloději nám vládnou. Neuvěřitelné dějiny už i pro naši generaci ...
František Matoušek
Škoda životů tak krásných a mladých žen. Všechny měly stejný osud, někdo je udal!!! Nedávno jsem četl knihu od Jiřího Šulce "Dva proti říši". Pojednává o událostech kolem atentátu na Heydricha. Rodiny, které ukrývaly parašutisty, byly všechny zatčeny na udání. Mimo jiné na gestapu ohlásily dvě "drbny", které viděly jak 14-tiletá žabka odvádí Kubišovo kolo. Válka odhaluje chaaktery. Paní Zuzano, rád jsem si článek přečetl. Díky.
Danka Rotyková
Zuzko, děláte záslužnou práci. Díky za článek.
Alena Vávrová
Děkuji za článek.
Eva Mužíková
Smutné.
Libor Farský
Což, sakra, není možné vypátrat a potrestat udavače? To je hrozné ...
Jitka Hašková
Díky Zuzko za připomínku. To je moc důležité.
Věra Ježková
Fotky posilují působivost příběhu.
Dana Puchalská
Byla to doba víc než strašná. Děkuju za článek, ikdyž byl opravdu moc smutný.
Anna Potůčková
Moc smutný článek, ale je třeba připomínat osudy lidí, kteří prakticky za svoji vlast položily životy. Tohle nesmí zapadnout, to jsou velká hrdinství !
Marie Seitlová
Přečetla jsem si smutný článek, nikdy by se nemělo zapomínat.
Hana Rypáčková
Je to třeba stále připomínat mladým. Jde to nějak mimo.ně... Taky jsem se tady pídila za co trest smrti. Banality ..
Dagmar Bartušková
Zuzko, ráda jsem si článek přečetla. Smutné...
ivana kosťunová
Na udání. Je známo také kdo udával ? Jestli z toho měl prospěch ?
Marie Doušová
Válka vzala mnoho životů a proto je potřeba si vždy připomenout hrůzy , které přinesla. Už nikdy válku a snažit se žít v míru, porozumnění a lásce k člověku.Zuzko dík za připomenutí osudů dívek,které tak brzy opustily život v mladém věku.
Hana Nováková
Zuzko moc hezký článek, je třeba nejen vzpomínat, ale hlavně nezapomínat. Už v jednom článku jsem se o tom zmínila. Obětovat svůj život za vlast nemůže být nikdy zapomenuto a že těch lidí nebylo málo.
Jana Šenbergerová
Taková hezká děvčata! Je smutné, že zemřela tak mladá, a ještě smutnější to, proč, ale také to, že nebyla jediná. Díky, že jsi nás seznámila s výsledkem svého pátrání. V každém městě i vesnici je na koho vzpomenout.