Umíte se divit? Je to zdraví prospěšné
Ilustrační foto: ingimage.com

Umíte se divit? Je to zdraví prospěšné

11. 5. 2019

Údiv, úžas, překvapení. To jsou pocity, které s přibývajícími léty mizí ze života. Čím je člověk starší, tím častěji mívá pocit, že už všechno viděl, slyšel, zažil a tudíž ho nic nepřekvapí. Jenže lidé, kteří se umí divit, prožívají vyšší věk ve větší pohodě než ti, kteří to už zapomněli.

„Proč bych tam chodila, tu hru znám,“ odpověděla pětasedmdesátiletá Ivana své stejně staré kamarádce, která ji zvala do divadla.

„Protože je to jiné pojetí, jiné nastudování, jiné divadlo. Ty jsi viděla tu inscenaci před čtyřiceti lety, ale teď je jiná, prý velmi zajímavá. Nebo pojď na něco jiného. Co by tě zajímalo?“

„Byla jsem v divadle mockrát, nic nového a zajímavého mě tam už čekat nemůže.“

„Tak pojď do kina nebo na výstavu.“

„Prosím tě, vždyť je to všechno pořád stejné. Já se do kina a na výstavy nachodila za mlada až až.“

Ivana už ze svého života vypustila potřebu nechávat se překvapit, divit se, žasnout. Nejde jen o návštěvu kulturních akcí, ale stejně se staví k nakupování, k cestování, ke čtení. Podlehla pocitu, že je na světě tak dlouho, že už všechno prožila, poznala a nic ji nemůže překvapit. Tyto pocity se s vyšším věkem objevují často a jsou naprosto pochopitelné.

Jenže existuje také druhá skupina lidí. Ti, kteří stále hledají něco nového, něco co neznají, něco co je překvapí. A to nesouvisí s věkem, protože tito lidé jsou třeba v osmdesáti stejně zvídaví jako bývali ve třiceti.

Údiv a úžas jsou pocity, které jsou zdraví velmi prospěšné.

„Dobrodruh často prožívá úžas. Je to jedna z nejčistších forem štěstí, jakou si dokážu představit. Mám ten pocit rád. Žasnu často. Na cestách, při čtení, setkávání se s lidmi, při psaní, když cítím, že mi bije srdce, nebo když se dívám na východ slunce. Úžas mi připadá jako jedna z nejmocnějších sil, s nimiž se rodíme. Schopnost žasnout je jedna z nejkrásnějších existujících vlastností,“ napsal norský cestovatel a spisovatel Erling Kagge, jehož knihy se staly bestsellery. Jeho slova jsou velmi výstižná a možná by si je měli zapamatovat všichni lidé, kteří mají pocit, že je v životě už nic zajímavého nečeká, že dny jsou nudné a stejné. Takové pocity se projevují různě a zpravidla komplikují život těm, které postihují, ale i lidem z jejich okolí.

„Můj děda poměrně dlouho odmítal naučit se pracovat s počítačem,“ vypráví dvacetiletý Martin. „Stavěl se k tomu s despektem. Říkal, že nepotřebuje číst názory lidí, kteří na všechno nadávají a že zprávy si pustí v televizi. Nenacházel důvod, proč začít používat internet a nechtěl si nechat vysvětlit, co vše mu může do života přinést. Až jsem mu jednou ukázal stránky s úžasnými fotkami severské přírody. Vím, že dědu, rybáře, vždy lákalo jet do Skandinávie, že se rád díval na dokumenty ze severských zemí. Ukázal jsem mu, jak se dá dostávat ze stránky na stránku, jak nalézat stále nové odkazy na danou tématiku. Viděl jsem na něm, jak je udivený, jak se mu to líbí,“ vzpomíná.

Vše skončilo tak, že vnuk časem dědečka naučil s internetem pracovat, dal mu svůj postarší počítač a rodina se rozhodla, že mu bude platit internet. Pán po čase vnukovi poděkoval těmito slovy: „Byl jsem hloupý, zabedněný. Už jsem přestal chtít do života pouštět nové věci. Ty jsi mi díky těm fotkám a možnostem, co vše se dá na internetu najít, vrátil schopnost se divit, nechat se překvapovat. Vždyť já vlastně díky tomu na stará kolena virtuálně cestuji tam, kde jsem se vždy chtěl podívat, ale nebylo to možné.“

Neustále divení se a nasávání nových informací je spojené s dětstvím, dospíváním, mládím. Jenže to neznamená, že ve vyšším věku už člověka nemá nic překvapovat. Na jedné straně je výhodou stáří to, že člověk mnoho věcí prožil a tudíž se jen tak něčím nenechá zaskočit, na straně druhé to bývá na škodu, protože se jeho život stává stereotypní, bez vzruchů, bez překvapení.

„Mladý mozek dychtivě nasává nové informace. Starý mozek se s věkem stává apatický, protože si myslí, že už všechno zná,“ vysvětluje Dana Steinová, která se zabývá trénováním paměti. „Pokud ale stárnoucímu mozku nabídneme atraktivní informaci, neodolá. Celé trénování paměti spočívá v tom, že hledáme způsoby, jakou formou mozku naservírovat informace, aby po nich dychtivě skočil,“ dodává.

Právě lidé, kteří se věnují trénování paměti, chodí do různých kurzů, vzdělávají se, velmi často ve vyšším věku působí více svěže, než jejich stejně staří vrstevníci, kteří si už nic nového do životů pouštět nechtějí. Samozřejmě záleží na každém, jaký způsob života mu vyhovuje. Faktem ale je, že slova norského cestovatele a spisovatele o prospěšnosti umění žasnout, jsou vhodná k zapamatování. A mohou být třeba prvním krůčkem k tomu, jak žasnout zase začít. Třeba jen tím, že si člověk někdy přivstane a podívá se na východ slunce. Nebo v noci na hvězdnou oblohu. Třeba si přitom uvědomí, že takto žasnul kdysi dávno, se svou první láskou. A dojde mu, že je to pořád stejně silný moment, který v člověku vyvolává vzrušení, překvapení, prostě city. Tedy to, co člověk občas na dlouhé cestě životem někde poztrácí.

Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Pořád je taková spousta nových věcí, že se nestačím divit. Naposledy jsem se divil tomu, že divení je zdravé.
Karel Boháček
Divím se denně, ale nějak na zdraví mi to nepřidalo, ale je to super - život je krásný.
Dagmar Bartušková
Někdy se nestačím divit blbostí některých lidí a jen žasnu, čeho jsou schopni. Ne, divení mi není cizí. :-)
Eva Mužíková
Před chvilkou jsem stála nad jednou z mých orchidejí. Když jsem jí nedávno z neopatrnosti ulomila šlahoun s poupaty, moc mne to mrzelo, promlouvala jsem k ní, omlouvala se. Dnes, po docela krátké době jsem objevila nový, zcela malý šlahounek s malinkými poupátky..Dívala jsem se na ten malý zázrak s údivem a s velkou radostí.
Zuzana Pivcová
Vzpomínám si na úsměvné "divení" paní Květy Fialové v pořadech s panem Cílkem. Někomu to možná připadalo strojené, ale já věřím, že taková byla.
Libor Farský
Divím se dnes a denně nad zázraky přírody.
Růžena Kuželková
taky přispěji trochou do mlýna - nejlepší "divení",je louskání na "íčku".Denně dvě otázky a kde že jsou odpovědi.To potom "Wikipek" je na roztrhání a než tam najdu pokud možno správnou odpověď,tak vězte,že se i "zapotím",ale na druhou stranu se nemohu dočkat rána na další dvě otázky a věru se DIVÍM,co všechno neznám,tak jen se divme,ať svět nás těší
Zdenka Jírová
Znám ale také lidi, kteří se těšit nechtějí .Moje přítelkyně teď ke stáru tzv, morousovatí, V televizi všechno už viděla,tak proč by se na to měla dívat znova,noviny nečte, jen bulvár a pak mi vysvětluje, proč jsou herci a zpěváci nemožní,Filmy hodnotí tak, že ty staré už viděla na ty nové se nemůže dívat, protože jim nerozumí, protože jsou "blbé".Ta se nedá ničím překvapit .Takže jsem při našich setkáních v rozpacích, o čem si vlastně s ní mohu povídat
Zdenka Jírová
Moc výstižný a dobrý článek. Já sice někdy říkám, že překvapit mne mohou jen dobré zprávy, protože v těch špatných žiji. Ale nemyslím to zas tak moc vážně, protože mne vzápětí překvapí fotka rozkvetlé jarní květinky a já žasnu jak se prodrala na sluníčko ještě ve sněhu. Žasnu nad malým ptáčkem, když vidím,jak si staví hnízdo a on se těší, že založí svou rodinku , V přírodě je tolik věcí ze kterých se lze těšit, jen když se těšit chcete.
Danka Rotyková
Jsem ráda, že mne stále něco zajímá a udivuje. Stává se to hlavně v přírodě. Příroda kouzlí pořád, i v dešti nebo krupobití.... stále je nad čím žasnout.
Marie Ženatová
Jsem tomu moc ráda, že se dostávám velmi často do situací, v kterých jsem jak v údivu tak i v úžasu...
Hana Nováková
Divím se každý den, ať už mě cosi překvapí v dobrém či špatném. Ale i s divením se stále někam posouvám. Divení není nikdy dost, ale zvědavost některých lidí zacházející do soukromí přímo nesnáším.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc hezky to napsala paní Věra J. a tak jen souhlasím s jejím názorem. Asi lepší bych nevymyslela.
Dana Puchalská
Já se ráda divím. :-) :-) :-) Někdy i žasnu nad tím, jak jsou někteří lidé s prominutím zvědaví. A to je už ale jiná, ne?
Jitka Caklová
Divit se něčemu, není totéž, co být v údivu, či v úžasu. Ve svém věku se už nedivím vůbec ničemu, ale v němém úžasu zůstávám nad pílí včeliček, při zrození nového života, před moudrostí malých dětí, ještě před zásahem dospělých, s údivem sleduji, jak rozkvétá Pupalka, Amarylis, či iIbišek..... Příroda je úchvatná.
Hana Rypáčková
Taky se někdy nestačím divit. A být zvídavý ? To se s tím snad člověk narodí a vydrží mu to do konce života ..
Jana Šenbergerová
Umím, a často za to sklízím posměch, a dokonce i pokárání od těch, kteří toho nejsou schopni. :-) Zcela souhlasím s Erlingem Kaggem.
Věra Ježková
Divím se, že mne nikdy nenapadlo se nad divením zamýšlet. Nad vaším článkem je to zamyšlení příjemné. Nemyslím, že se s věkem divit přestávám. Divím se víc díky svým aktivitám na íčku. A někdy se nestačím divit tomu, co se děje kolem nás. :-)